„Jestli takhle bude sněžit celý den, zítra neotevřeme dveře," prohlásil Minho a se starostlivým pohledem se díval z okna. Venku hustě sněžilo, až nebylo vidět nic jiného než bílá sněžná mlha. Bouře neustala ani přes noc, a tak když se šestičlenná skupinka ráno probudila, naskytl se jim pohled doslova na nic. Z procházky po bambusovém lese pochopitelně sešlo. Minho byl z toho zklamaný, ale ostatní to celkem uvítali. Především tedy Jisung.

„Felixi, opovaž se!" ozval se z obýváku Jisungův varovný hlas.

„Nebuď tak sebestředný, ten je pro mě," protočil očima Felix a posadil se do křesla, v rukou třímaje červený hrneček s čajem. Jisungovi se už jen z toho pohledu zvedal žaludek. Od včerejšího odpoledne, kdy ho Minho zachránil ze sněžné bouře, byl nucen vypít čajů tak dvacet. Blonďák ho neustále balil do deky, nutil ho sedět vedle krbu a lil do něj nejrůznější bylinné čaje. Žaludek měl na vodě. Čekal, že se dostaví horečka, ale zatím se mu vyhnula. Samozřejmě Felix tvrdil, že je to jeho zásluha. Menší chlapec se ale cítil poměrně dobře. Stále byl dost unavený a kdykoliv se podíval ven z okna, přeběhl mu mráz po zádech. 

Chata se nacházela ve stavu hibernace. Changbin spokojeně podřimoval na pohovce. Nikdo si nebyl jistý, jestli spí nebo pouze odpočívá. Dahyun byla někde v patře, kde telefonovala se svou matkou. Nebo to alespoň dělala naposledy, když Changbin opouštěl jejich společnou ložnici. Do obývacího pokoje akorát vstoupil Hyunjin s tabletem v ruce a vměstnal se k Felixovi do jednoho křesla. Blonďák se nechal starším obejmout a položil mu hlavu na rameno, přičemž líně pozoroval, co Hyunjin na tabletu dělá. Jisung se nudil a od dvojice odtrhnul zamračený pohled.

Tak moc je rád, že je Felix ve svém vztahu šťastný, opravdu. Ale občas ho ti dva dokážou pěkně naštvat. Jejich zamilované pohledy a doteky, časté sexuální narážky ze strany Hyunjina a blonďákovo neustálé básnění mu akorát připomíná jeho nešťastnou lásku k Darae. Už je to rok a přesto nikdy nemůže odtrhnout pohled od krásné dívky, kdykoliv vkročí do třídy. Vždy ucítí tlak na hrudi, který je ale každým měsícem slabší a slabší. Nechápal, jak tak hezká a milá holka si mohla začít s idiotem jako Jungkook. Myslel, že omdlí, když se tuto novinu dozvěděl. Darae raději dala přednost šikanátorovi než jemu. Sžíralo ho to zevnitř a častá přítomnost Hyunjina, který mu Jungkooka dost připomínal, ho dokázala vytočit. Nic s tím už ale nezmůže.

Jisung se po chvíli zvedl z křesla a vydal se do kuchyně, kam se před pár minutami odebral Minho. Starší akorát vyndával z ledničky maso, když mladší vstoupil. Jeho původní plán, kvůli kterému se taky zvednul, bylo najít něco dobrého k jídlu. Od svého probuzení ještě nic nejedl, pouze se topil v čaji. Vypadalo to, že se starší chystá vařit. Jisungovi Minhovo jídlo, které měl tu čest v létě ochutnat, moc chutnalo. Většinou se v kuchyni střídal nejstarší s Dahyun, ale její jídlo menšímu chlapci vždy připadalo trochu moc slané. Na tváři se mu objevil lehký úsměv. Pokud jde Minho vařit, určitě to bude něco dobrého. Ten akorát zavřel ledničku a otočil se. Trhl sebou, když si všiml nově příchozího. Doteď si myslel, že je v místnosti sám.

„Vyděsil jsi mě," konstatoval starší a položil hovězí na dřevěný tác.

„Co to bude?" optal se se zájmem Jisung, pozoruje všechny ingredience na kuchyňské lince.

„Klasický Bulgogi bibimbap, nic extra," usmál se Minho a z jedné police vytáhl malý přenosný gril. Jisung očima putoval po kuchyňské lince, až se zarazil nad malou sklenicí s červeným obsahem.

„Budeš tam přidávat Gochujang?" starší si všiml jeho váhavého tónu hlasu při pokládání této otázky, což ho donutilo zarazit se v pohybu.

„No... ano. Proč?"

„Ale nic. Jen nemám rád pálivé," zamumlal Jisung a přesunul se k ledničce.

"Tak udělám nepálivou verzi -"

„Ne! To není potřeba," přerušil ho rychle Jisung. Nechtěl staršímu přidělávat starosti. Moc se tedy neznají. Otevřel ledničku a přejel přes její obsah pohledem.

„Nevadí mi to," odvětil s úsměvem Minho a skutečně začal oddělovat rýži. Jisung se mu to ještě jednou pokusil vymluvit, ale marně. Když mu došlo, že to nemá smysl, zavřel ledničku a s povzdechem se posadil na židli. Pozoroval staršího, jak porcoval maso, zatímco rozehříval malý gril.

„Můžu ti alespoň nějak pomoc?" poptal se po chvíli. Cítil se špatně, že staršímu přidělal práci, když už teď jí měl dost. Minho se na něho otočil, přičemž si ho prohlídl od hlavy až k patě. Jakmile si svůj čin uvědomil, rychle pohledem uhnul k lince.

„No... můžeš nakrájet zeleninu," odpověděl mu zamyšleně starší. Jisung přikývl, zvedl se že židle a přesunul se lince. Převzal si od Minha prkénko a prohlédl si všechny suroviny na lince.

„Chceš to na nudličky nebo kostičky?" zeptal se po chvíli, kdy zíral na věci před sebou.

„Vše na nudličky až na okurku a cibuli," usmál se na něj Minho. Kuchyní to zasyčelo, když začal pokládat kousky masa na gril. Jisung spokojeně krájel zeleninu a předával ji do jednotlivých misek. Začal si tiše broukat, absolutně nevnímaje přítomnost druhého. Minho ho s úsměvem pozoroval. Byl rád, že se cítil dobře. Za ten rok, co se znali, si všiml, že menší chlapec není moc výřečný. Nevěděl, jestli to je jeho povahou, nebo se v jejich partě necítí komfortně. Byl by nerad, kdyby se s nimi Jisung necítil dobře. Ale to by s nimi přece dobrovolně nejezdil, no ne?

„Tu mám taky rád," Minhův hlas narušil ticho kuchyně. Jisung sebou trhl a nechápavě zvedl hlavu.

„Tu písničku mám taky rád," doplnil starší, když si všiml jeho zmateného výrazu. V tu chvíli si Jisung uvědomil, že tu celou dobu nebyl sám. Lehce vykulil oči, zatímco mu zrudly tváře. Styděl se, že ho někdo slyšel. Minhovi připadal mladší roztomilý. Obdivoval jeho nafouklé tváře a velké oči, které se schovávaly za stříbrnými brýlemi. Nikoho takového ještě nepotkal. Jisung byl opravdu drobný, možná by okolo jeho pasu stačil obmotal jen jednu ruku...

Minho se překvapeně zahleděl před sebe. Jakým směrem se to jeho myšlenky ubírají? Takhle by neměl smýšlet, rozhodně ne o svém kamarádovi. Absolutně nechápal, kde na to přišel. Spoustu svých přátel považoval za krásné a roztomilé. Třeba Felix, který vždy staršímu rozveselí den. Jenže pokud šlo o Jisunga, jeho myšlenky se stávaly trochu komplexnější a hlubší. Nerozuměl tomu, kde k tomu přišel. Vždy mu na svých přátelích záleželo, staral se o jejich pohodlí. Možná to bude tím, že menší chlapec je pořád dost uzavřený. Pravděpodobně mu nevědomky věnuje více pozornosti. Rozhodně by o něm neměl smýšlet nijak jinak. Vždyť je mu osmnáct! Letos maturuje a čeká ho vysoká. A tu nejstarší bude letos ukončovat. Jistě by takový vztah nefungoval, navíc o něj Minho ani nestojí. Moc dobře věděl, jak on vztah vnímal, když mu bylo osmnáct a do něčeho takového by Jisunga nikdy nezatáhl. Středoškolské vztahy nemají podle něj dlouhého trvání, snad se to Hyunjinovi a Felixovi podaří zlomit.

„Hyung, všechno v pohodě?" hlas mladšího chlapce konečně Minha probudil z proudu myšlenek. Zatřepal hlavou a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Uvědomil si, že celou dobu zíral do skříňky před sebou. Vytřeštil oči, když si všiml masa na grilu. Rychle ho s panikou začal obracet, aby se nespálilo. Jisung na staršího pohlédl s lehce starostlivým pohledem. Minho mu věnoval úsměv a začal vyndávat hluboké talíře.

„Už máš vše nakrájené?" pokračoval, jako by se nic nestalo. Jisung přikývl a začal mu podávat misky se zeleninou. Minho do každého talíře dal porci rýže a po obvodu zeleninu. Jeden talíř oddělil od ostatních a do zbytku nasypal pálivé koření. Menšímu chlapci se na tváři objevil vděčný úsměv. Jakmile bylo maso hotové, dalo se hezky doprostřed celého talíře.

„Půjdeš je zavolat?" optal se mladšího Minho a začal talíře nosit na stůl. Jisung přikývl a šel pro ostatní, aby jim jídlo nestihlo vychladnout.

***

„Bože, vy jste tááák zábavní," prohlásil znuděně Hyunjin, který ležel roztažený přes celou pohovku a tím znemožňoval ostatním si na ni sednout. Jediný, komu to nevadilo, byl Felix, který se spokojeně uvelebil vedle vyššího chlapce, hlavu zabořil do jeho hrudi a obmotal kolem něj své ruce. Jisung protočil oči, zatímco Changbin se jejich směrem usmál. Venku již byla tma, sněžení zesláblo.

„Zítra budeme muset jet nakoupit, pokud se tedy vzpamatuje počasí," prohlásil Minho, který vstoupil do obývacího pokoje. Posadil se do křesla a rozhlédl se kolem sebe. Všichni seděli jak pecky, někteří tedy leželi, ale to neměnilo fakt, že chatu pohltila nuda. Byli zde zavření od včerejšího odpoledne a za tu dobu neudělali zhola nic.

„Hyunjin má pravdu. Nechcete jít něco dělat?" zeptala se skupiny Dahyun a odložila na konferenční stolek svůj telefon, který za celý den nedala z ruky.

„Tak něco vymysli," pobídl ji vysoký chlapec, který se převalil na bok, aby lépe viděl. Svým činem schoval svého přítele, kterému vykukovaly pouze blonďaté vlasy. Nevypadlo to ale, že by ho to nějak trápilo. Dahyun se zničehonic zvedla a vešla do kuchyně. Chlapci za ní nedočkavě natahovali krky.

„Říkám vám, že donese alkohol," zašeptal jejich směrem Changbin, který svou přítelkyni moc dobře znal. Aby ne, když už jsou spolu dva roky. A skutečně se za chvíli Dahyun vrátila s několika lahvemi soju. S úsměvem na tváři položila lahve na stůl a posadila se do křesla. Místností se rozlehlo ticho. Všichni koukali na ony lahve. Felix se otočil na druhý bok, protože mu docházel v Hyunjinově objetí kyslík. Překvapeně vykulil oči, když spatřil alkohol na stole.

,,Vy fakt chcete pít?" zeptal se nedůvěřivě ostatních. S alkoholem neměl moc dobré zkušenosti. Vždycky mu je druhý den blbě a stráví ho u záchodové mísy.

,,Samozřejmě. Co lepšího chceš dělat?" řekla Dahyun a začala otevírat lahve.

,,Mohli bychom si něco zahrát," prohlásil Minho a zvedl se ze svého místa. Otevřel skříňku pod televizí a vyndal malou krabičku s různými vědomostními otázkami. Jakmile ji Hyunjin spatřil, zašklebil se.

,,To nemyslíš vážně, že ne? Nenuť mě v tuhle dobu přemýšlet."

,,Můžeme si zahrát ty trapný hry jako flašku nebo nikdy jsem, ale moc se tady toho dělat nedá," nejstaršímu bylo jasné, že kdyby hráli jednu z těchto her, byli by nalití už do hodiny. Nakonec i přes protesty Hyunjina všichni souhlasili s vědomostními otázkami. Minho donesl panáky, které postavil před každého, a Dahyun do nich nalila soju. Donutili ještě dvě zamilované hrdličky, aby se normálně posadili, což s nesouhlasným zasténáním i provedli. Posadili se kolem kulatého stolu a domluvili pravidla. Kdo špatně odpoví, ten pije.

,,Tak první otázka pro Changbina," Minho vzal z balíčku svrchní kartu.

,,Kolik knižních dílů má slavná série Harry Potter? To je trapně jednoduchý," prohlásil nejstarší po přečtení primitivní otázky. Changbin pochopitelně odpověděl správně, sebral z balíčku další kartu a otočil se směrem ke své přítelkyni.

,,Jaká je nejvzdálenější planeta sluneční soustavy? To dáš, lásko," usmál se Changbin. Dahyun protočila očima a odpověděla Neptun, což bylo i správně. Takhle to pokračovalo dál. V prvním kole všichni odpověděli správně. Perfektní skóre pokazil až Hyunjin, když odpověděl, že hlavní město Norska je Stockholm. Ostatní se mu vysmáli, teda až na Jisunga, který si myslel tutéž odpověď. Nahlas to ale neřekl.

,,Tak, Jisungu, kolik je na Zemi světadílů?" Felix se při dávání otázky ušklíbl, zatímco se jeho kamarád zamračil. Oba moc dobře věděli, že zeměpis a Jisung spolu válčí po celou dobu studia. Naštěstí se ho tento rok již zbavili.

,,Nevím, čtyři?" protočil očima menší. Bylo mu jasné, že jeho odpověď je špatná. To mu i vzápětí s úsměvem na tváři blonďák oznámil. S povzdechem vzal panáka soju a kopl ho do sebe. Hra pokračovala dál, ač si na začátku všichni mysleli, že je brzy omrzí. Otázky se totiž stávaly těžší a jejich pozornost a bystrost menší. Hráli už přes hodinu, přičemž Felix měl v sobě už 15 panáků. Jazyk se mu již trochu motal, vše mu připadalo náramně vtipné a zajímavé. Ostatní ale nebyli pozadu. Nejlépe se drželi tři nejstarší, Minho, Dahyun a Changbin, přestože poslední zmiňovaný na sobě již taky pociťoval opilost.

,,Ji-Jisungie... kol-ik má Kore-a oba-oby-obyvatel?" dostal ze sebe po minutě Felix. Jisungův mozek vypověděl službu. Povzdechl si a rovnou se napil. Nikdo to již neřešil. Přečetl další otázku nejstaršímu, který ho propaloval pohledem. Následně zapadl do křesla a unaveně se rozhlédl kolem sebe. Zavadil pohledem o svého nejlepšího kamaráda, který se líbal se svým přítelem, jako by kolem nich nikdo nebyl. Blonďák seděl Hyunjinovi na klíně a tisknul se k němu. Jisung znechuceně odvrátil zrak.

,,Hej, běžte někam jinam!" okřikl je Minho, kterému to též bylo nepříjemné. Hyunjin se zvedl, aniž by ostatním věnoval jediný pohled. Držel Felixe pod zadkem a za stálých polibků opustil obývák.

,,Asi budeme už končit, co?" prohlásila Dahyun s pohledem stále upřeným na dveře. Kopla do sebe posledního panáka a zvedla se z křesla, opouštějíc též obývák. Minho se protáhl a začal sbírat prázdné skleničky. Jisung a Changbin dopili poslední láhev, než se každý odebral do svého pokoje. Menšímu se slušně točila hlava. Už se mu zavíraly oči. Nutně ale potřeboval na záchod. Vyšel z pokoje a vzal za kliku dveří naproti. Zarazil se, když si uvědomil, že je koupelna obsazená. Povzdechl si a vydal se na druhou stranu chodby.

,,Samozřejmě. Neboj se, vše zařídím, zlato," uslyšel dívčí hlas, který vycházel z malé pracovny. Jisung si vyvodil, že se tam nachází Dahyun s Changbinem. Přesunul se do druhé koupelny, kde vykonal potřebu. Chtěl se vysprchovat, ale již neměl energii. S přivřenýma očima opustil koupelnu,  přičemž stále slyšel dívčí hlas. Šoural se chodbou a vstoupil do pokoje. Zarazil se, když se setkal s nejstarším, který stál uprostřed pokoje, připraven si sundat tričko.

,,Omlouvám se-se," zamumlal zmateně Jisung a chystal se opustit cizí pokoj. Zatočila se mu ale hlava a on zavrávoral. Během sekundy se u něho starší objevil.

,,Jsi v pohodě, Sungu?" optal se ho starostlivě. Mladší měl své nafouklé tváře červené, oči se mu přivíraly. Minho neodolal a položil mu ruku na bok, aby mladšímu dodal stabilitu.

,,Jsem unavený, promiň," omluvil se mu Jisung a s rukou podél zdi se vydal do vedlejšího pokoje. Minho ho následoval, aby měl jistotu, že se v pořádku dostane do pokoje. Zaslechl tiché sténání z prvního pokoje. Byl rád, že chata měla tlusté zdi, jinak by Felixův hlas zněl po celé chodbě.

,,Dobrou, Bine," popřál Minho procházejícímu Changbinovi, který se vynořil ze svého pokoje a mířil do zadní koupelny. Jisung konečně došel ke správným dveřím. Zapadl do pokoje, aniž by něco dalšího řekl. Starší zůstal stát před zavřenými dveřmi. Povzdechl si a vrátil se k sobě. Dnes se potřebuje pořádně vyspat, jeho mozek začíná blbnout.

... Fall in Love in Seoul ...

Kapitola prošla korekcí klarush_s