Na stěně tikaly hodiny. Mezi vysokými regály s knihami se nacházela křesla, která obývali studenti. Jisung seděl na jednom z nich a zabrán ve svých myšlenkách hleděl před sebe. Na klíně měl položenou knihu. V hlavě dumal nad tím, jestli když používá vodováhu, tak měří nebo váží. Občas fakt přemýšlel nad blbostmi. Konečně se vrátil do reality a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Svůj pohled ukotvil na křesle naproti, kde si četl jeho blonďatý kamarád. Felix byl ponořen do četby, ani si nevšiml, že na něho Jisung hledí. Všiml si toho, až když si menší chlapec povzdechl a knihu, kterou měl na klíně, odložil na stolek.

„Tohle je nuuuda! Fakt jsem si společně strávené odpoledne představoval jinak," postěžoval si Jisung a zabořil týl hlavy do opěrky křesla. Nudil se. Rozhodně si nemyslel, že budou v knihovně a číst povinnou četbu, když ho Felix nutil po škole zůstat.

„Slíbil jsem ti, že ti pomůžu s učením. Je mi jasné, že si jen tak nic nepřečeš, proto jsme tady," vysvětlil mu svůj záměr blonďák a znovu se ponořil do čtení. Jisung protočil očima a pohlédl na knížku na stolku. Zbývalo mu okolo osmdesáti stránek. Vůbec se mu do toho nechtělo, ale věděl, že má Felix pravdu. Nehodlal se ale vzdát tak rychle.

„Prý dneska dávají v kině druhý díl Avatara," promluvil do ticha knihovny. Felix se ale ani nehnul.

„A dlouho jsme nebyli v tom bistru naproti muzeu. Dal bych si bun bo nam bo nebo kimchi," pokračoval dál až zasněným tónem hlasu. Moc dobře věděl, co na Felixe platí. Blonďák zvedl zrak od knížky a probodl ho pohledem. Bylo mu jasné, čeho se snaží druhý dosáhnout.

„Když to dočteš, možná to ještě stihneme," pronesl a opět svou pozornost přenesl na knihu v náručí. Jisungovi se rozzářily oči, rychle ale ne moc nadšeně uchopil knihu a nalistoval správnou stránku. Vůbec se mu nechtělo, ale tentokrát měl dobrou motivaci. Jestli dneska opravdu chtějí zajít do kina, mají na to přesně dvě hodiny. Četl tedy jak nejrychleji dovedl a za úctyhodných čtyřicet minut hrdě prohlásil, že už má hotovo. Čtení opravdu není jeho koníček, mnohem radši má filmy. Felix už byl několik minut hotový a jenom se bavil pohledem na svého kamaráda, který vykulenýma očima jezdil po řádcích. Sbalil si všechny svoje věci a počkal na radostné zvolání Jisunga, že už má hotovo. Společně vyrazili že školní knihovny, která byla volně k dispozici všem studentům jejich školy.

„Mami, dnes nebudu na večeři, jdeme se Sungem do kina," oznámil blonďák své mamce, když vstoupil do kuchyně.

„Dobrý den, paní Lee," ozvalo se vedle Felixe. Jisung kolem něho s úsměvem proklouzl, otevřel spíž a vytáhl malou modrou krabičku.

„No, Jisungu!" zakroutila paní Lee kriticky hlavou, ale na tváři jí stále převládal úsměv. Menší chlapec se s plnou pusou a úsměvem omluvil, přičemž z misky vyndal další kousek buchty. Felixova mamka se rozesmála a vrátila se k vaření. Blonďák chytl svého kamaráda a se slovy, že jim sežere všechny zásoby, ho odvedl nahoru do patra. Oba se ale zarazili, když na chodbě uviděli tři velké krabice hned vedle dveří do Jeonginova pokoje, které byly otevřené. To nebylo obvyklé. Brzy na to se mezi nimi objevil i samotný majitel pokoje, který v náručí třímal hromadu plyšáků a postaviček.

„Ty uklízíš?" podivil se Felix. Jeongin oba obdaroval nenávistným pohledem, věci v náruči hodil do jedné z krabic a vrátil se do pokoje. Felix pustil Jisungovu ruku a přišel ke krabicím, které začal prohrabávat. Byly tam nejrůznější věci. Od oblečení přes staré hračky, plakáty, knihy a medaile z plaveckých soutěží.

„Proč vyhazuješ ty medaile?" zeptal se svého mladšího bratra, který se znovu objevil na chodbě. Jeongin mu ale neodpověděl. Felix se tedy přehraboval v krabici dál, než vytáhl malou modrou knížečku. Bylo to jejich sourozenecké fotoalbum, které jejich rodiče založili, když blonďákovi bylo pět. Nejdříve fotky fotili právě rodiče a jejich známí, pak Felix, když dostal od babičky k osmým narozeninám polaroid. Usmál se nad fotografií z pláže, kde mu bylo právě pět. Jednalo se o jednu z prvních fotografií v albu. Byl na pláži v Austrálii společně se svým bratrem a sestřenicemi Rachel a Olivií. Byla to moc hezká vzpomínka. Listoval albem dál, kde narazil i na fotografii s Jisungem. Byly to fotky jen pár let staré. Felix, Jisung a Jeongin si udělali přespávačku na trampolíně u nich na zahradě. Doteď si Felix moc dobře pamatuje, jak v noci začalo pršet a oni se museli schovat dovnitř.

„Není toho škoda?" otočil se opět na bratra, který do krabice vhodil závěsná světýlka. Jeongin jemu i knížce věnoval krátký pohled.

„Je to k ničemu, nechci to," řekl prostě.

„Vždyť jsou to hezké vzpomínky," argumentoval Felix. Jisung stál kousek opodál a dožvýkával buchtu.

„Akorát hlouposti," zamumlal Jeongin, ale blonďák ho zaslechl.

„Jak tohle můžeš říct? Podívej se," Felix položil album na krabici a začal jím listovat. „Tady jsme stavěli hrad z písku, který pak Olivia zničila, protože ten její se zřítil. A tady jsme chtěli tátovi k narozeninám upéct dort, ale místo cukru jsme přidali sůl a nakonec ho spálili. Tahle je moje oblíbená, chtěl jsi, ať tě nalíčím a-"

„Běž doprdele! Nechci s tím mít nic společného. Když jseš tak sentimentální, nech si ho... buzerante," dodal tišeji a práskl dveřmi. Felix zůstal stát uprostřed chodby s pusou otevřenou dokořán. Hrdlo se mu stáhlo a na hrudi cítil pichlavý pocit. Proč? Tohle není jeho malý bráška, který byl pro každou srandu. Ten by nikdy nic takového neřekl a fotoalbum by střežil jako oko v hlavě.

„Pojď, musíme se připravit," řekl Jisung a položil blonďákovi ruku na rameno. I pro něho bylo těžké tohle všechno pozorovat. Kino je teď ideální věc, jak se odreagovat. Felix přikývl a rozešel se na opačnou stranu, snaže se zadržet slzy.

***

„To byla naprostá bomba. Nechci čekat další roky na pokračování, chci ho dnes!" lamentoval Felix, když se usadili ke stolu u velkého okna.

„Už víš, jak se cítím, když zhlédnu anime," zasmál se Jisung a očima prolétl jídelní lístek, jestli mají něco nového. Film se mu líbil, ale rozhodně z něho nebyl tak odvařený jako blonďák. Brzy se u jejich stolu objevil mladá servírka. Mohla být tak v jejich věku. Chlapci si objednali to, co obvykle, dnes neměli chuť experimentovat. Servírka se na ně usmála a dodala, že kdyby ještě něco potřebovali, stačí, když zamávají.

„Líbíš se jí," konstatoval Felix, když slečna odešla. Jisung na něho nechápavě hleděl, než se pohledem přesunul k pultu, za kterým ona slečna stála. Nepřipadalo mu, že by po něm nějak extra zvlášť koukala. Byla hezká, ale Jisunga nezaujala. Navíc teď už nemá důvod, aby se díval po jiných.

„Kdybych nevěděl, že jsi zakoukaný do Minha, hned bych tě pobídl, ať se jí jdeš zeptat na instagram," dodal s úsměvem blonďák a mrkl na něho. Jisung sklopil pohled, aby tolik nebylo vidět, jak se jeho tváře zbarvují do růžova. Chtěl odpovědět, ale přerušil ho zvuk telefonů. Felixovi se rozzářily oči a přijal hovor od svého přítele. Jisung se podíval na příchozí zprávu a úsměv na tváři se mu jenom rozšířil.

Lee_Min.know
Kampak máte namířeno?💞

Viděl jsem vás na přechodu u Sol obchoďáku

_Sung🐿️_
Byli jsme v kině a teď sedíme v Nogsaeg bistru naproti muzeu

Lee_Min.know
Na čem jste v kině byli?

_Sung🐿️_
Avatar 2

Lee_Min.know
Nevěděl jsem, že máš rád tenhle typ filmů

_Sung🐿️_
Šel jsem tam hlavně kvůli Felixovi, já na to až tolik nejsem

Lee_Min.know
Takže stále můžu počítat s tím, že se na dalším rande díváme na anime?

Jisunga zahřálo u srdce, když si přečetl Minhovu poslední zprávu. Nedivil by se, kdyby si tuhle informaci nepamatoval, protože se o tom tak často nezmiňuje. Fakt, že si starší pamatuje jeho oblíbený žánr filmů a seriálů, mu hned zlepšil náladu. Rázem mu ale došlo, že on neví, co má Minho rád. Je ještě tolik věcí, co o něm neví. Jsou teprve na začátku a tyhle nedokonalosti jistě rychle napraví. Jisung odepsal a položil telefon na stůl, protože Felix už dotelefonoval a netvářil se zrovna dvakrát nadšeně.

„Co se stalo?"

„Za Hyunjinem do Busanu přijeli rodiče a podle jeho slov zahájili další 'výchovné promlouvání do duše a nadávání na to, jak neschopného syna to vlastně mají'. Měl o víkendu přijet, ale neví, jestli to půjde," objasnil smutně a zklamaně blonďák. Jisung jeho náladu moc dobře chápal. Pokud si dobře vzpomíná, Hyunjin byl naposledy v Seoulu v den, kdy se konala přespávačka u Felixe, což je skoro měsíc zpět. K jejich stolu opět přišla servírka, která jim dala jejich jídla, znovu se zářivě usmála a odešla pryč.

„Občas si říkám, že by bylo jednodušší, kdybych za nim jel já. Hyunjin si pronajímá byt, mohl bych u něho přespat, ale... nevím," povzdechl si Felix a zakousl se do masa. Jisung vycítil, že je asi vhodná chvíle jít s pravdou ven. Už to nemohl vydržet.

„Já se budu stěhovat do Busanu," oznámil, načež se Felix zarazil uprostřed žvýkání a překvapeně na něho pohlédl.

„Ty jsi si vybral vejšku v Busanu? Myslel jsem si, že-"

„Nejdu na vysokou, nepodal jsem žádnou přihlášku," přerušil ho rychle, aby vše bylo jasné. Felix nevěřil svým vlastním uším.

„Ty jsi nepodal přihlášku?" zeptal se šokovaně s mírným strachem v hlase. „Co tedy budeš dělat? A v Busanu?!" blonďák byl hodně zmatený.

„Budu pracovat. S Minhem si pronajmeme byt a budu pracovat u jeho hyunga v kavárně. Třeba si pak najdu něco lepšího, nebo si to rozmyslím a půjdu na vejšku, ale teď rozhodně ne," řekl jasně a stručně Jisung. Začínal být docela unavený z neustálého vysvětlování. Stále se snaží zpracovat svou mamku, která si furt stojí za svým. Jisungovi nezbývalo nic jiného, než zavolat Minhovi a pozvat ho v sobotu na oběd. Ve dvou se to bude jistě vysvětlovat lépe. Navíc Minhovi to přesvědčování jde o dost lépe.

„S Minhem?" Felix si nebyl jistý, jestli slyšel správně, ale jeho kamarád rychle přikývl, aby svá slova potvrdil. Blonďák na něho pár sekund nečinně hleděl, než se mu na tváři objevil úsměv. „Vy to spolu fakt myslíte vážně!" zaradoval se.

„Lixi, ztiš se!" napomenul ho Jisung, když se pár lidí otočilo jejich směrem.

„Promiň... jen jsem prostě nadšený. Bál jsem se toho, že vám to nevyjde. Ty jsi furt takový nejistý a moc o něm nemluvíš a Minho bude respektovat jakékoliv tvoje rozhodnutí, takže jsem se obával, že se toho zalekneš a vycouváš," objasnil své myšlenky. Jisung byl dost překvapený z jeho slov. Takhle nikdy nepřemýšlel. Ani ve snu ho nenapadlo, že by se nakonec Minha vzdal. Vlastně v jeho snech jsou u sebe blíž jak v realitě.

„To, že o něm nemluvím, ještě neznamená, že to s ním nemyslím vážně. Nejsem jako ty, Lixi. S hyungem si ale každý den píšeme, měli jsme rande, svěřil se mi s dost osobními věcmi. Nikdy jsem se s nikým necítil tak dobře jako s ním," přiznal tišeji, jako by se za svá slova styděl, což ale nebyla pravda. Ano, stále má v sobě jakýsi blok a rozhodně by třeba ve třídě neřekl, že chodí s klukem. Chce to ještě nějaký čas, aby se s tím vším srovnal, ale každým dnem je to lepší a lepší. Těší se na to, až znovu Minha uvidí, až ho obejme a políbí.

„Teď bych se měl cítit uraženě," promluvil do ticha Felix s veselým úšklebkem na tváři.

„Hej! Víš, jak to myslím," řekl Jisung, načež se oba chlapci rozesmáli. Jejich talíře byly již poloprázdné a skleničky na tom nebyly jinak. Společně strávený čas utíkal mnohem rychleji.

„Když jsem začínal s Hyunjinem, říkal jsi mi, že na to jdu moc rychle. A teď mi oznamuješ, že se za pár měsíců budete společně stěhovat do Busanu. Nejdete na to moc rychle?" Felix se pokusil napodobit hlas svého kamaráda, načež ho Jisung probodl pohledem.

„To je ale něco jiného!" bránil se menší.

„A v čem? Vždyť od té přespávačky uběhl necelý měsíc, vlastně tři týdny a dva dny. To jste se hodně rychle rozhodli, že se k sobě nastěhujete. Neříkej mi, že už jste-"

„Felixi!" přerušil ho Jisung s varovným tónem hlasu. Bál se, aby tu větu nedopověděl na hlas. „Před námi jsou necelé tři měsíce, kdy máme čas na to se poznat. Navíc jsme předtím byli kamarádi. Vy dva s Hyunjinem jste odjeli do Anglie jako šikanátor a oběť a vrátili jste se jako pár-"

„To není pravda. Dali jsme se dohromady až týden na to."

„No to je mi ale rozdíl! Jde o to, že jste měli až moc velkou změnu za krátký čas. Kdežto já a Minho jsme se poměrně sblížili na chatě, což je tři měsíce dozadu. A ne, mezi námi nic neproběhlo kromě líbání, pokud tě to zajímá," dodal tišeji s rázným tónem hlasu, přesto mu zrudly uši a lehce i líce. Felixovi to připadlo vtipné. Raději se nepouštěl do zpětné argumentace a nechal to být. Kousek pravdy na tom asi bude. Mezi chlapci se rozprostřelo krátké ticho, kdy se každý věnoval svému jídlu. Znovu se blonďák ujal slova, až když byl jeho talíř prázdný.

„Jedna ze škol, na které jsem podal přihlášku, je v Busanu," oznámil a dopil tekutinu ve skleničce. „Kdybych se tam dostal, všechno by se zjednodušilo."

„Mohl bys bydlet s Hyunjinem," dodal Jisung a pozvedl jedno obočí. Věděl, že na tom Felixovi hodně záleží.

„A stále bych vídal tebe a Minho hyunga," doplnil ho a zahleděl se z okna. „Busan je ale na druhé straně republiky. Nevím, jestli chci být tak daleko od rodiny."

„Myslím si, že to tvým rodičům bude líto, ale zkousnou to. Jeongin ti možná i uspořádá oslavu, když odejdeš. Navíc budeš za nimi jezdit, ne? S Hyunjinem budeš furt, nějaké volné víkendy určitě najdeš."

„A co tvoji rodiče?" zajímal se Felix. Věděl o tom, jak jsou Jisungovi rodiče ambiciózní, určitě se jim tohle nebude líbit.

„Už jsem jim to řekl. Táta to vzal až překvapivě moc dobře. S mamkou to je těžší, nelíbí se jí, že je Minho o pět let starší jak já," řekl a blonďák na něho překvapeně vykulil oči.

„Tys řekl rodičům o Minhovi?" tohle rozhodně nečekal. Myslel si, že Jisung bude fakt, že má přítele, zatutlávat do země jak jen to půjde. Vypadá to, že se v něm trochu zmýlil.

„Musel jsem jim to říct, když jsem jim řekl o tom Busanu. Minho jde k nám v sobotu na oběd, trochu se toho bojím, ale věřím tomu, že přesvědčí mámu."

„Beru zpět, co jsem říkal. Vy dva to berete opravdu vážně. Fakt jsi mě překvapil, Sungu," vydechl údivně Felix. Jisung protočil očima, ale lhal by, kdyby tvrdil, že ho blonďákova slova nepotěšila. Vypadá to, že budoucnost bude ještě lepší, než si myslel.

... Fall in Love in Seoul ...

Kapitola prošla korekcí klarush_s