„Slyšely jste o tom, že se Darae rozešla s Jungkookem?"

„Kecáš!"

„Proč myslíš, že dneska nepřišla? Je to jasný. Prý má Jungkook jinou," ztišila hlas Chaery. Ostatní povytáhly obočí. Tohle byla ovšem zajímavá novinka. Darae se poslední týden chovala opravdu zvláštně. Moc s nikým nemluvila, vypadala dost zamyšleně. Oba chlapci, sedící kousek za dívčí lavicí, na sebe vykulili oči.

„Vlastně je dobře, že se spolu rozešli. JK je manipulátor. Je pro ni lepší, že už s ním není," vložila se do toho Yeji, přičemž pohlédla na Felixe, který s ní navázal oční kontakt. „Typům jako je Jungkook a jeho kamarádi bychom se měly vyvarovat."

Felix zaťal ruku v pěst a otočil se směrem k Jisungovi. Menší chlapec též pochopil Yejinu poznámku a sklopil pohled. Tak moc si přál, aby se ti dva usmířili. Očividně to ale již není možné. Jisungovi bylo Darae opravdu líto. Nikdo si nezaslouží být podveden. Jungkook opravdu není dobrý člověk. Ještě před Vánocemi přemýšlel, jak by to vypadalo, kdyby ho Darae neodmítla. Teď je ale v jeho hlavě úplně jiná osoba. Když zazvonilo, studenti protočili očima a vrátili se na svá místa. Přišel jejich třídní učitel a začala intenzivní příprava na maturitu z jejich rodného jazyka. Jisung měl poslední dobou pocit, že nedělá nic jiného. Ve škole se učí, doma se učí, u jídla poslouchá podcasty v japonštině, usíná u stolu, za což si vybraly daň jeho záda.

„Co děláš dnes odpoledne?" poptal se ho tiše zničehonic Felix. Při zmínce o odpoledni si akorát menší povzdechl.

„Mám tu dodatečnou matiku. Doma budu dělat otázky na zeměpis," odpověděl monotónně a do sešitu udělal propiskou nepatrnou díru. Tak moc nenáviděl zeměpis, ale nezbývalo mu nic jiného než si ho zvolit jako jeden z maturitních předmětů. Nevěděl, co jiného by si měl vybrat. Všechno lepší jak matematika, fyzika a chemie.

„Stále nechápu, kde se v tobě vzala vášeň pro matiku. Spíš že chceš s tou krávou trávit čas navíc," pronesl zamyšleně blonďák, ale rychle to hodil za hlavu, když se otočil zpět na svého kamaráda s širokým úsměvem na tváři.

„Dnes vychází na Netflixu ten nový seriál, Sakura Mystery. Napadlo mě, že bychom se na to mohli podívat spolu. Navíc mamka se už po tobě ptala," Felix doufal, že tím udělá mladšímu radost. Připadal mu poslední dobou nějaký skleslý. Asi od té doby, co Minho odjel na ten kurz. Bylo to už dlouho, co se u blonďáka sešli doma. Poslední týdny na to nebyl čas. Samozřejmě to Jisungovi chybělo.

„Mohli bychom..." zamumlal, aby nedal najevo své přehnané nadšení. Občas ho štval fakt, že Hyunjin nahradil jeho místo v Lee rodině. To on byl vždycky ten vítaný host, který chodil na večeře a trávil s rodinou čas. Jeho roli převzal vysoký chlapec s delšími hnědými vlasy. Jisung byl natolik zábran svými myšlenkami, že si ani nevšiml konce hodiny. Zbytek školního dne probíhal klidně a stejně nudně jako obvykle. Po odpoledním vyučování se menší dostavil do kabinetu dvou neoblíbených učitelek matematiky, kde ho čekal celý papír s příklady. Bylo mu pomalu do breku. S povzdechem uchopil pero a pustil se do toho. Kdykoliv udělal něco špatně, či se jen na malou chvíli zasekl, učitelka už po něm začínala vyjíždět. Bylo to nepříjemné a demotivující. Když odtamtud po skoro dvou hodinách vypadl, zamířil na záchody, kde si studenou vodou opláchl obličej. Do prostoru zakřičel několik sprostých slov, aby se zbavil frustrace. Ubíjelo ho to, ale snažil se to vydržet. Chtěl napravit svou reputaci. Především před jednou konkrétní osobou.

„Bože, cos tam dělal tak dlouho?" zasmál se Felix, když Jisung vstoupil do chodby.

„Soustavy rovnic..." povzdechl si a následoval blonďáka do obývacího pokoje. Když procházeli kuchyní, narazili na paní Lee, která zrovna kontrolovala kachnu v troubě.

„Jisungu, tebe jsem tak dlouho neviděla. Doufám, že zůstaneš na večeři. Bude kachna na medu, to máš rád, viď?"

„Milerád zůstanu," odpověděl jí s úsměvem na tváři. Paní Lee je poslala rovnou prostřít, kachna už začínala být hezky křupavá. Chlapci připravili stůl a přivítali se s panem Lee. Ten byl dost překvapený z přítomnosti menšího chlapce.

„Když jsem viděl ty boty v předsíni, myslel jsem si, že přijel Hyunjin. Říkal jsem si, co tady v týdnu dělá. To dává smysl, že to jsi ty," zazubil se pan Lee a zapnul zprávy. Jisung přikývl, ale jeho úsměv nebyl tak upřímný. Doufal, že se tomuhle tématu vyhne. Nechtěl být srovnáván s dlouhánem. Brzy rodina zasedala ke stolu, Jisung byl ale zaražený.

„Kde je Jeongin?" zeptal se, když se rodina pustila do jídla, netrápící se, že jim jeden člen chybí.

„Zase někde lítá. Nemá to s ním cenu," pronesl pan Lee, zatímco si vychutnával jídlo. Jisung věnoval pohled prázdné židli, než se nesměle pustil do jídla.

„Jisungu, jak se mají rodiče? Vydařila se jim cesta? Už jsem s Nayeon dlouho nemluvila, měla bych to napravit," uchechtla se paní Lee. Jisung rychle spolkl sousto, aby mohl odpovědět.

„Cesta úspěšná, všechno šlo podle plánů. Teď jsou celý rozjařený a jezdí po přednáškách a různých besedách."

„Máš to doma těžký, co?" zasmál se pan Lee, načež jeho manželka souhlasně vesele přikývla. S paní Han chodila na střední školu a staly se z nich neodlučitelné kamarádky. Bohužel jak plynul čas a přibývalo povinností, vídaly se méně a méně. Jediné štěstí bylo, že si rodina Han koupila byt ve vedlejší ulici. Jisung přikývl a pokračoval v konzumaci jídla. Jakmile měl dojedeno, už ho Felix táhl nahoru do svého pokoje.

„Nechtěl bys tu přespat? Jako za starých časů," usmál se Felix, kterému se líbila představa toho, že by zase strávili společný čas u něho doma. Samozřejmě by si to stejné přál i Jisung, ale tuhle nabídku musel bohužel odmítnout.

„Musím se učit, někdy příště," řekl a vstoupil do blonďákova pokoje. Felix se na něho zmateně podíval.

„Odkdy se tak vášnivě učíš? Myslel jsem, že je to moje specialita," pronesl a sedl si na svou kolečkovou židli.

„Maturita je za dveřmi, musím na sobě zapracovat," zamumlal menší a posadil se na blonďákovu postel.

„Ale z matiky nematuruješ a učíš se, jako by na tom závisel celý tvůj život," Felix začal zapínat svůj notebook, aby mohl najít onen seriál. Jisung sklopil hlavu a přitáhl si kolena k tělu. Kéž by se mohl zasmát a dělat si z toho srandu. Měl pocit, že na něho doléhají všechny problémy světa. Nebo alespoň toho jeho. Nikdo z jeho vrstevníků nevypadá, že by se trápil s přesunem do dospělosti. On se stále cítil zaseknutý a trápil se. Ten nový svět je pro něho příliš náročný a pochmurný.

„Sungu, haló!" menší sebou trhl, když uslyšel své jméno. Zmateně pohlédl na svého kamaráda, který na něho zamračeně hleděl. Felix se zničehonic zvedl a posadil se k Jisungovi na postel.

„Hele, děje se něco? Všiml jsem si, že jsi teď nějaký zamlklý, často mimo dění. Přijde mi to divný," dodal a starostlivě hleděl na svého kamaráda. Jisung otevíral pusu, aby mu jeho domněnku vyvrátil, ale zarazil se. Žádná slova z něj nevyšla. Akorát se mu stáhlo hrdlo a cítil těžko na hrudi. Odvrátil pohled a putoval očima po místnosti.

„Víš, že mně můžeš říct všechno, jo?" blonďák se k němu přisunul. Seděl již přímo naproti menšímu chlapci, který byl nucen sklopit pohled, aby se vyhnul očnímu kontaktu. Povzdechl si a položil hlavu na svá kolena.

„Je toho poslední dobou na mě moc," pronesl tiše.

„Jsem tady a poslouchám tě. Co se stalo s mým věčně veselým kamarádem?"

„Já... nezvládám to."

„Co?" nechápal Felix. Jisung se zhluboka nadechl a uvažoval nad správnými slovy. Když mluvil s Minhem, šlo to samo. Najednou má sucho v ústech a potí se mu dlaně.

„Nechtějí mě pustit k maturitě... kvůli matice," zamumlal, že mu sotva Felix rozuměl. Hned ale vykulil oči.

„To nejde! To přece ta kráva nesmí!"

„Smí, bohužel," opravil smutně svého kamaráda. Felix se posadil vedle něj a opřel se o zeď. Těžce se mu to zpracovávalo. Místnost se ponořila do chvilkového ticha.

„Proto jsi začal chodit na to doučování?" optal se blonďák, aby měl jistotu, že mu vše dává smysl.

„Minho hyung mi to doporučil. Měl pravdu."

„Minho? Mluvil jsi o tom s Minhem?" Felix byl opravdu v šoku.

„Potřeboval jsem si s někým promluvit a s ním to šlo vždycky tak snadno. Navíc je starší a už to má za sebou. Fakt se snažím, ale pořád mám pocit, že mi něco uniká. Cítím se... zatraceně," vydechl zničeně Jisung, nechaje emoce převzít kontrolu. Po líčku se mu skutálela první slza. Pro blonďáka to byl atypický pohled. Jisunga brečet mockrát neviděl. O toho více ho to zasáhlo.

„Hej, to bude dobrý. Teď je to prostě hektické. Až to budeme mít za sebou, všechno bude jako dřív," konejšil svého kamaráda nejen slovy, ale i hlazením po zádech. Opravdu to Jisunga uklidňovalo, ale nebylo to stejné, jako když to dělá Minho. Opět nad ním přemýšlí...

„Psal jsem hyungovi, ž-že se snažím a opravdu na sobě pracuju, ale-le nepřečetl si mé z-zprávy. Musel jsem ho-ho zklamat," zavzlykal, zatímco se po jeho tvářích začaly hrnout nové slzy.

„To určitě není pravda. Vrací se z Austrálie, má toho dost na práci," Jisung nevěřil jeho slovům. Ano, kousek pravdy na tom určitě bude. Ale on věděl, že je za tím něco víc. Minho je na něho naštvaný, stále si ale není jistý, proč. Rozhodně za tím nebyla jen škola. Byl si až na osmdesát procent jistý, že to má co dočinění s jejich polibkem. Nikdy si to nevysvětlili. Starší si teď pravděpodobně myslí, že to Jisung hodil za hlavu a nezáleží mu na tom. Opak je ale pravdou. Každý večer si onen okamžik připomíná. A čím déle času uběhlo, tím více si je jistý, že to nebyl jejich první polibek. Začínaly se mu vracet útržky z noci z maturitního plesu.

„Minho hyung si myslí, že m-mi na něm nezáleží. Jsem takový i-diot!" křikl Jisung a schoval tvář do kolen.

„Proč by si měl něco takového myslet? Jak to souvisí se školou a maturitou?" Felix z toho začínal být více a více zmatený. Jisung se najednou zvedl a začal kráčet po pokoji. Setřel si z líček slzy a snažil se zklidnit svou zarudlou tvář. Zastavil se u blonďákovy nástěnky. Byly tam fotky jeho a Hyunjina na mnoha různých místech při různých aktivitách. Jisungovi to připadalo romantické. Jeho srdíčko toužící po lásce to ale nezvládlo unést.

„Políbili jsme se."

„Cože?!" Felix si nebyl jistý, jestli správně slyšel. Ale vážný výraz jeho kamaráda ho v tom usvědčil.

„Políbil mě a já se k tomu nevyjádřil. On taky ne. Asi si myslel, když jsem mu napsal, že s ním potřebuju mluvit, že to rozebereme, ale já ho zahltil školou a svými problémy. Viděl jsem m-mu to zklamání v očích," pronesl smutně a posadil se na židli, kde původně sedl blonďák. Notebook už dávno nesvítil.

„Ty jsi se... líbal s... Minhem. S klukem?" Felix se chtěl ujistit, že to správně pochopil. Jeho straight kamarád se líbal s klukem, který je gay. Tuhle informaci pro něho bylo těžké zpracovat. O Minhově orientaci věděl od Hyunjina, ale po čase mu to sám nejstarší řekl. Ale Jisung? Odkdy?

„Já vím, že to je divné. Nikdy se mi kluci nelíbili a stále nelíbí, ale na hyungovi je prostě něco jiného. Něco speciálního. A od toho snu na něho nemůžu přestat myslet."

„Snu? Ten mokrý sen jsi měl o Minhovi?!" vyhrkl překvapeně Felix, nevěře svým vlastním uším. Jisung celý zrudl a sklopil pohled. Teď už se z toho nevykroutí.

„Ty jsi se normálně zamiloval do Minha!"

„Nenazýval bych to zamilovaností, ale -"

„To teda je! To, jak o něm mluvíš, jak se červenáš, o všem vypovídá. Taky jsem si myslel, že do Hyunjina nejsem zamilovaný a koukej," ukázal na sebe Felix. Jisung na něho zaraženě civěl. Blonďák má pravdu. Jak jinak by to měl nazvat? Jenže teď už je to stejně jedno.

„Zkazil jsem to, Lixi. Minho si myslí, že mi to je jedno a je pryč. Nečte si moje zprávy, začal mě naprosto ignorovat," pronesl zklamaně krutou realitu. V tu chvíli se ale Felix rozzářil.

„To nech na mně. Zařídím, aby jste se potkali a mohli si všechno vyříkat. Očividně to Minha dost zasáhlo, že jsi se o tom nezmínil. Bože, když si to teď zpětně uvědomuju, vždycky měl oči jen proto tebe. Hlavně se zajímal a staral se o tebe, když si se opil. Po maturáku jsi byl u něj, že?"

„Byli jsme u mě ," opravil ho menší.

„U tebe?"

„Nevím, kdo mu řekl, kde bydlím, ale probudil jsme se doma a on byl v kuchyni. Najedli jsme se a šli ven. Povídali jsme si, trochu jsem se mu složil a postěžoval si na život. A když odjížděl taxíkem, vrátil se a políbil mě," poslední slova pronesl až zasněně. Tak rád na ten moment vzpomínal. Bylo to romantické. Přesně tak, jak to jeho romantická duše chce.

„Minho se nezdá," uchechtl se Felix, přičemž ho Jisung konečně napodobil. Najednou ale ztuhl a zarazil se. Hlavou mu proletěly záblesky noci z plesu.

„Neee!" vykřikl Jisung, vzal blonďákovi z postele polštář a schoval do něho hlavu.

„Co? Co?!" vyhrkl vyděšeně Felix, který nechápal náhlou změnu svého kamaráda. Když se menší narovnal, byl ve tváři celý rudý.

„T-Ten večer, kdy mě vzal domů... málem jsme se spolu vyspali! Nepamatoval jsem si to a najednou to mám přímo před očima. Jak jsme se líbali před dveřmi, pak u mě v posteli. Byl bez trička a... do prdele! Já jsem se před ním tak ztrapnil. To se mu přece nemůžu podívat do očí!" Jisungův obličej znovu zmizel v polštáři. Felix se rozesmál, až se skácel na vlastní postel. Nemohl propadnout dech a když ho Jisung začal mlátit polštářem, že to není vtipné, změnila se situace v polštářovou bitvu. Oba chlapci konečně zapomněli na své problémy a znovu byli těmi nevyzrálými puberťáky jako před lety.

... Fall in Love in Seoul ...

Kapitola prošla korekcí klarush_s