Dav se hrnul k parketu. Nějaké mladší dívky si začaly stěžovat, že nic nevidí. Nikoho ale jejich mrmlání nezajímalo, všichni upírali zraky ke kruhovému parketu, kde se prezentovali letošní maturanti. Dívky až na pár výjimek měly dlouhé šaty. Všem vyrazila dech Yeji, jejíž vlasy již nenesly sytě zrzavou barvu. Naopak byly světle hnědé a zapletené s modrou stuhou. Její šaty měly stejnou barvu, odhalovaly jí ramena a klíční kost. Kolem krku měla náhrdelník z perel. Nikdo nepochyboval, že se jedná o pravé perly. I ostatní dívky vypadaly úchvatně. Darae měla nadýchané fialové šaty se žlutými vzory. Sotva se s nimi vešla do dveří. Některé postarší dámy pronesly, že jsou to šaty přeplácané a určitě levné. Něco pravdy na tom bylo, ale přesto podle Jisunga vypadala nádherně. Již od chvíle, kdy vstoupila na pódium, od ní nemohl odtrhnout pohled. Jakmile se ale maturanti začali stavět do řady a objevil se před nimi červený koberec, veškerá jeho pozornost se přesunula na onu červenou látku.

„Ji-sun-gu," zašeptal jeho směrem Felix, aby získal jeho pozornost. Jisung odtrhl zrak od koberce, po kterém se rozešel jejich první spolužák. S Felixem navázal oční kontakt a hned si všiml nervozity a úzkosti, která z blonďáka doslova sršela. Ne že by byl na tom Jisung lépe, ale jeho blonďatý kamarád již tři hodiny, co se v budově nacházeli a vše připravovali, panikařil a blábolil o tom, že se určitě něco pokazí. Třeba že uklouzne, když si půjde pro šerpu.

„Ne-pa-ni-kař," naznačil mu rty menší chlapec. Nevypadalo to, že by to nějak extra zabralo. Šlo se abecedně a pomalu, ale jistě se blížilo písmeno H. Jisungovi se začaly potit dlaně a nohy měl najednou ztuhlé jako dvě polena. Děsila ho myšlenka, že tuhle cestu půjde ještě jednou. Najednou zaslechl své jméno a on se musel dát do pohybu. Snažil se nevnímat pohledy ostatních a užít si to. V duchu děkoval Woobinovi, že mu odpálil nad hlavou konfety, narozdíl od ostatních jemu nikdo nepřišel. Došel až ke svému třídnímu učiteli, který mu přes hruď dal šerpu s ozdobným nápisem. Potřásl si rukou s ředitelem, zástupkyně mu předala růži a pak se s nechutí otočil na svou matikářku, zástupkyni jejich třídního. Pokusil se vytvořit úsměv a přijal její ruku. Rychle se odebral zpět na koberec, kde se nechal vyfotit, než se zařadil ke svým spolužákům, postavil se hned vedle Yeji.

„Vypadáš moc pěkně," špitl k dívce, aniž by se na ni podívat.

„Děkuji," poděkovala stroze Yeji. Její postoj byl vyrovnaný, působila až majestátně. Jisung na ni smutně pohlédl a čekal, jestli se dočká ještě nějakého slova. K ničemu ale nedošlo. Stáli tam vedle sebe mlčky a pozorovali ostatní, jak si chodili pro své šerpy a růže. Menšímu chlapci to připadalo nekonečné. Zajásal, když poslední jejich spolužák se zařadil mezi ně. Květiny dostaly všichni, kteří se podíleli na šerpování. Rozezněla se hudba a parket byl připravený na tanec. Většina začínala rodiči, proto se Jisung opřel zadkem o stůl a pozoroval Felixe, jak tančí se svou matkou.

„Kde máte rodiče, Jisungu?" oslovený chlapec nadskočil a překvapeně se podíval na svou učitelku japonštiny. Paní Myoui byla postarší dáma menšího vzrůstu. Jisung ji měl v oblibě. Vždy byla milá, stačilo pár proseb a měli volnou hodinu. Přesto je zvládla dobře připravit. Její předmět byl jediný, který si menší chlapec skutečně užíval. Proto si ho zvolil jako jeden ze čtyř maturitních předmětů.

„Jsou na výzkumné cestě na Havaji. Bohužel se vrátí až za týden," informoval ji a zahleděl se znovu na parket. Renjun vyzval k tanci jejich bývalou učitelku na zeměpis.

„A někoho dalšího tu máte?" pokračovala ve vyzvídání učitelka. Chlapec ale záporně zakroutil hlavou.

„Ne, jsem tu jen já," pronesl tišeji do prostoru, zatímco pozoroval Felixe, jak se usmívá, zatímco tančí se svou matkou. Paní Lee se neustále smála.

„Není škoda si nezatančit?"

„A s kým, paní učitelko? Každý tu někoho má," dodal s lehkým smutkem v hlase.

„No... vím, že jsem již trochu starší, ale za mlada jsem tancovala ráda. Byl byste tak hodný, Jisungu, a vzal mě na taneční parket?" optala se ho zdvořile. Jisung na ni nejdříve vykulil oči, než jí váhavě nabídl ruku. Rychle si snažil vzpomenout na taneční kroky, aby starší dámě nešlápl na boty. Měl smíšené pocity. Lehce ho zahřálo, že ho učitelka vyzvala k tanci, ač by to mělo být naopak, a on tak jako jediný není mimo parket. Když navázal oční kontakt s Woobinem, který právě tančil s jejich matikářkou, tiše se zasmál. Jenže tohle všechno kazil jeho hlas v hlavě, který mu opakoval, že je až tak zoufalý, že tančí s učitelkou. Na jeho maturitní ples nepřišel ani jeden člen jeho rodiny. Je tu sám. Kdyby teď zmizel, pravděpodobně by si toho nikdo nevšiml. Po skončení tance se na učitelku usmál a dovedl ji ke stolu, přičemž sám zamířil k baru. Potřeboval si dát něco na posilnění. Netušil, jak tady vydrží až do půlnoci. Zničehonic do někoho narazil a uslyšel cinknutí, kdy se sklenička setkala s podlahou. Naštěstí se nerozbila.

„Ježiš, pardon. Já - hyung?"  zarazil se Jisung a zmateně hleděl na staršího chlapce.

„Jisungie, zrovna jsem za tebou chtěl jít," usmál se na něho Minho a zvedl skleničku ze země. V tu chvíli byl rád, že už byla prázdná, a položil ji na vedlejší stůl.

„Kde se tady bereš, Minho?" zeptal se ho stále trochu zmateně mladší. Sjel Minha pohledem, což nebyl ten nejlepší nápad. Hned se mu vybavil sen, který před týdnem měl. Minhova nahá hruď, ruce s vystouplými žílami, které ho hladily po těle. Ne, nesmí na to přemýšlet! Přesto se neubránil lehce červeným tvářím.

„Lix mě pozval. Takovou akci si přece nenechám ujít," pronesl vesele Minho a rozhlédl se po okolí, pravděpodobně hledaje blonďáka. Jisung svraštil obočí. Felix, že ho to hned nenapadlo. Prošel okolo staršího a objednal si dva panáky vodky.

„Hyung, napiješ se se mnou? Doufám, že tu nejsi autem," ujišťoval se mladší a před Minha postavil jeden panák. Jen blázen a abstinent by jel na maturitní ples autem.

„Třeba později, rád bych dneska zůstal při smyslech," poznamenal laškovně, mrknul a rozešel se do davu. Jisung ho pozoroval, než mu zmizel z dohledu. Z úst mu unikl zklamaný povzdechl a posadil se na barovou stoličku, přičemž do sebe nalil panáka před sebou. Samozřejmě že Minho odkazoval na silvestrovskou párty, při které Jisung skončil v jeho bytě. Kdyby se neopil, neztrapnil by se. Celý týden se usilovně snaží přijít na to, co jeho divný sen znamenal a hlavně co si z toho má vzít. Minho je opravdu atraktivní muž, to už si přiznal. Stále ho překvapuje fakt, že starší nikdy nezmiňoval žádné děvče. Někdo jako on nemusí mít přece o partnerky nouze. Co když ale ženy nejsou to, co hledá? Jisung si svou teorií nebyl jistý, ale začal uvažovat nad možností, že Minho bude gay nebo přinejmenším bisexuál. Je ale velká pravděpodobnost, že si to jeho mozek jen vymýšlí, no ne?

Jisung do sebe kopl druhého panáka, objednal si další skleničku tvrdého alkoholu a s tou se rozešel vstříc davu najít svého blonďatého kamaráda. Nebylo to těžké, protože díky svým vlasům doslova zářil. Něco vesele vyprávěl Minhovi, zatímco ho Hyunjin držel okolo pasu. Chvíli mu trvalo, než si všiml, že se k nim menší chlapec připojil. Brzy ale jeho vyprávění přestalo, protože následovala držba dortu. Oba maturanti se vrátili na pódium za svými spolužáky. Chaery držela dvoupatrový dort, jehož vyvolávací cena byla 6 000 wonů*. Byla to tradice jejich školy, díky které si maturanti vydělali na večírek. Nejdříve se ceny držely nízko a bylo dost zájemců, postupně se z toho ale stal boj mezi dvěma rodinami.

„300 000 wonů**!"

„300 000 wonů poprvé... 300 000 wonů po druhé... no, pane Lin, přece to nevzdáte! 300 000 w-"

„400 000 wonů***!" zvolal pan Lin, což u maturantů spustilo burcování druhé rodiny, aby dali ještě více. Woobin byl opravdu skvělý řečník a konečná cena se vyšplhala až na 600 000 wonů**** pro rodinu Choi. Spustila se opět hudba a parket zabrali návštěvníci plesu. Jisung se opět odebral ke kraji a lehce nadskočil, když se vedle něho zjevil Minho.

„Máte to ale pěkný. Náš byl strašně nudný," konstatoval Minho a napil se ze svého drinku. Postupně začali vést konverzaci na téma maturitní plesy dříve a teď a Jisung se konečně uvolnil. Bavil se, když mu starší vyprávěl příhodu z jeho maturáku, kdy se mu povedlo polít ředitelku. Mladší doufal, že se mu nic podobného nestane, ale kdyby se jednalo o matikářku....

„Ale vypadají spolu hezky, co?" pronesl zničehonic Minho, načež na něho menší chlapec zmateně otočil hlavu. Vzápětí se ale podíval stejným směrem. Sálem se linuly pomalé a romantické melodie, tudíž se na parketu nacházely samé páry. Jedním z nich byl i Felix s Hyunjinem. Zaslechl několik nehezkých poznámek na úkor svého kamaráda, jak je to nepatřičné a nechutné, přičemž sklopil hlavu ke svým černým botám. Tak moc tyhle kecy nenáviděl. Vždy se za Felixe postavil a bránil ho, jenže teď mu to všechno šrotovalo v hlavě. Felix mu nepřipadá nechutný. Vlastně vypadají docela roztomile, jak se na sebe culí. Hyunjin v tu chvíli má oči jen pro své blonďaté štěstí. Díval by se na něho takhle i Minho, kdyby byli spolu?

Jisung vykulil oči a překvapeně hleděl před sebe. Nad čím to sakra přemýšlí? Rychle do sebe kopl obsah skleničky, kterou si předtím odložil na stůl, než se vydal na parket kvůli dražbě. Minho se na něho trochu zaraženě podíval a už otvíral pusu, aby něco řekl, ale Jisung ho neslyšel. Jakmile dopil obsah skleničky, rozešel se k baru. Starší ho nechápavě pozoroval. Řekl něco špatně? Věděl o jeho nemilém vztahu k Hyunjinovi, ale tohle... bylo divné. Celkově se mladší dnes chová na jeho vkus zvláštně. Je hodně zamlklý a nesoustředěný. I z dálky si Minho všiml, jak moc je jeho tělo napnuté. Asi musí být hodně nervózní. Ale z maturáku? Vždyť už má všechny formality za sebou a může se bavit, dokud nepřijde půlnoční překvapení. Starší pozoroval, jak si Jisung objednal mojito a posadil se na barovou stoličku čelem k parketu. Dál už toho moc neviděl, protože se k němu nahrnul Hyunjin, když Felixe odtáhli jeho spolužáci.

***

„Felixi, neeee!" zaskuhral Jisung, když ho jeho blonďatý kamarád táhl doprostřed parketu. Bylo okolo druhé hodiny ráno a v sále už nebylo tolik lidí, přesto se menšímu chlapci nechtělo na parket. Zvláštní, že když byli opilí, jejich osobnosti se vyměnily. Felix se najednou stal extrovertem a bavil se se všemi svými spolužáky, což za normálních okolností nedělá. Jisung většinou večera nevěděl, kde je. V jednu chvíli zapíjel školu s Renjunem, pak na moment skončil v přítomnosti Minha, ze které rychle musel pryč. Čím více toho pil, tím přitažlivější se starší zdál a to ho děsilo a štvalo zároveň. Nakonec se ho ujal Woobin a hráli nějakou pijáckou hru. Oba už se slušně motali.

„Sungu, celý večer-r na mě kašl-šleš," vyšpulil smutně rty Felix. Jisung protočil očima. Moc dobře věděl, že blonďákovi za celý večer nechyběl. Neustále se motal okolo rodičů a hlavně Hyunjina. Až když mluvil s Minhem, se zničehonic obrátil jeho směrem. A tak skončili na parketu, kdy Felix držel menšího chlapce za zápěstí a tahal ho doprostřed.

„Vůůbec si s nikým netan-coval. Musíme ti nok-něko-ho najít!" vyhrkl radostně blonďák a začal se rozhlížet kolem sebe a hledal nějaké děvče, které by Jisungovi vnutil. To ale bylo to poslední, co si menší přál. Vytrhl se svému kamarádovi a vydal se zpátky mezi stoly. Zamotala se mu hlava a ucítil tlak v břiše, tudíž se rychle zapřel o židli. Zhluboka vydechl a vrávoravou chůzí se vydal k toaletám. Svět mu připadal tak blýskavý a barevný. Zašel za roh, kde se nacházely dveře na pánské toalety, ale zůstal zaraženě stát. Uviděl Darae, kterou Jungkook tiskl ke zdi a splétal jejich jazyky dohromady, zatímco dlaní šmátral pod jejími šaty. Jisung stál na místě jak zkamenělý a zíral před sebe. Z transu ho probral až Daraein hlasitý sten. Okamžitě se otočil a vystřelil pryč.

Byl opravdu v šoku. Tohle neměl vidět, tohle nepatřilo jeho očím. Stáhla se mu hruď, těžce se mu dýchalo. Dívka, do které byl tak dlouho zamilovaný a připadala mu dokonalá, si to rozdává v šeru s Jungkookem, bývalým školním tyranem. Cítil zklamání, vztek i smutek. Najednou byl plný těchto emocí a nedokázal je korigovat. Hned zamířil k baru, kde si objednal hned několik panáků rumu a vodky. Potřeboval přijít na jiné myšlenky. Nejlepší by bylo, kdyby úplně zmizely.

„Tady jsi. Hledal jsem - Jisungie?!" zarazil se Minho, když si uvědomil, že ho mladší nevnímá. Jisung ležel na baru a vypadalo to, že každou chvíli usne.

„Bože, ty se nikdy neponaučíš," povzdechl si starší a opatrně si přehodil Jisungovu paži okolo krku, zatímco tu svou obmotal okolo mladšího pasu. Jisung zmateně zvedl hlavu a rozhlížel se okolo sebe.

„Hyuuung... já chcu domů," zasténal smutně a položil si hlavu na staršího rameno. Minhovo tělo se napnulo. Z mladšího sálalo teplo, jeho tváře byly červené a nafouklé. Starší zavřel oči a povzdechl si. Nečekal, že se tak brzo ocitne ve stejné situaci.

„Minho hyung, už jdeš?" otázal se staršího překvapeně Hyunjin, když se potkali mezi dveřmi. Vyšší chlapec sjel pohledem na Jisunga, který mu věnoval veselý úsměv, což ho samozřejmě překvapilo.

„Ten je úplně na mol, co?" prohlásil Hyunjin a kriticky si mladšího prohlédl.

„Jo, vezmu ho zase k sobě."

„K tobě? Pokud to vezmeš taxíkem, tak tam budeš nejdříve za hodinu," upozornil ho, načež Minho svraštil obočí.

„Kam jinam mám ho vzít?"

„Bydlí kousek odtud. Když mi dáš chvíli, zjistím ti adresu," řekl vyšší a vytáhl z kapsy telefon, kde začal prohlížet mapy. Za ten rok, co s Felixem chodí, zjistil i, kde bydlí Jisung, jelikož ho sem tam na blonďákovo přání svezl. Minho se ale zamračil. Nepřipadal mu to jako dobrý nápad. Nechtěl lézt mladšímu do bytu, když o tom neví. Ale opravdu to vypadalo, že je to jediná rozumná možnost. A když mu Hyunjin řekl adresu a ukázal polohu na mapě, uznal, že nemá smysl se s Jisungen táhnout až na koleje.

„Řekneš o tom Felixovi? Aby se nestrachoval," dodal, načež se vyšší rozesmál.

„Věř mi, že na tom není o moc líp. Myslím si, že mu je v tuhle chvíli Jisung ukradený. Dávej pozor," poplácal ho po zádech a rozešel se zpět do davu. Minho zkřivil obočí, protože se mu nelíbila Hyunjinova slova. Rozhodl se to ale neřešit a jakmile pohlédl na Jisunga, který mu mezitím usnul na rameně, jeho pohled se změkl.

„Tak jdeme, Sungie," řekl a opatrně vzbudil mladšího. Vydal se s ním na cestu, přičemž hleděl do telefonu, aby špatně neodbočil. Jenže cesta trvala déle, než předpokládal, protože Jisung zničehonic nabral energii. Musel ho násilím držet u sebe, když se mladší chtěl vydat do zavřené pekárny. Třikrát stavěli, protože to vypadalo, že bude Jisung zvracet. Nebo to alespoň tvrdil. Pokaždé se ale vzpamatoval a akorát dostal záchvat smíchu. Minho si úlevně vydechl, když konečně dorazili k světle žlutému paneláku. V tu chvíli si ale uvědomil, že nemá klíče a nemůže se dostat dovnitř.

„Máš klíče, že jo?" optal se mladšího trochu vyděšeně. Opravdu nerad by teď zjistil, že si Jisung nechal klíče třeba v šatně v sálu. Menší chlapec se ale rozešel ke dveřím a vzal za kouli. Minho překvapeně vykulil oči, když se dveře otevřely. Někdo očividně zapomněl dovřít. Vešli do výtahu, kde se Jisungovi zachtělo zmáčknout zvonek pro případ nouze. Starší ho musel přitisknout na druhou stěnu. Chvíli trvalo, než z mladšího dostal, v jakém patře se byt nachází. Výtah se dal do velice pomalého pohybu. Minho si povzdechl, začínal už být unavený. Zpozorněl, když se ale Jisung nalepil na jeho tělo a obejmul ho okolo pasu.

„Voníš, hyung," zamumlal mladší do modré košile. Minho zaraženě hleděl do zdi. Přes košili cítil Jisungův horký dech. Opatrně položil ruku na mladšího záda a začal ho hladit. Úlevně si vydechl, když se výtah zastavil a dveře se otevřely. Vyšel ven jako první a podržel druhému chlapci, který již byl schopný samostatné chůze, dveře. Jisung se opřel hlavou o dveře a zavřel oči. 

„Netvrď mi, že ty klíče nemáš," pohrozil mu Minho.

„Mám... někde v ka-pse...." ujistil ho Jisung a opřel se o dveře zády. Velice pomalu začal prohledávat první kapsu svého saka. Najednou byl zpomalený, veškerá energie se vypařila, alespoň na první pohled. Minho si podrážděně povzdechl a přistoupil k mladšímu, sám mu prohledávaje kapsy. V saku ale nic nebylo, tak starší nejistě sklouzl na přední kapsy jeho kalhot. Usmál se, když v levé našel svazek dvou klíčů. Úsměv mu ale z tváře zmizel a nahradilo ho zmatení, když si ho Jisung za košili přitáhl k sobě blíž. Minho cítil mladšího dech na svých rtech, byl tak blízko.

„Proč mi to děláš, hyung?" zašeptal svou otázku Jisung.

„C-Co dělám?" starší byl opravdu vyvedený z míry. Nevěděl, o čem mladší mluví. Vadilo mu snad, že se ho dotýká? Bylo mu to nepříjemné?

„Proč mi musíš motat hlavu?" povzdechl si menší chlapec. Než však stihl Minho cokoliv říct, Jisung ho za košili přitáhl ještě blíž a jejich rty se střetly. Překvapeně vykulil oči. Co se to děje?! Chtěl se odtáhnout a zeptat se mladšího, co to má znamenat, ale když Jisung začal pomalu pohybovat rty, už to nešlo. Minho nemohl zastavit to, po čem tak dlouho touží. Uchopil mladšího za boky a převzal nad polibkem kontrolu. Jisung mu odpovídal, jejich rty do sebe perfektně zapadaly. Museli se od sebe ale kvůli nedostatku kyslíku odtáhnout. V tu chvíli spolu navázali oční kontakt. Minho nikdy v životě nebyl tak zmatený, nejspíše mu alkohol zatemnil mozek a on si nedokázal vysvětlit to, co se právě stalo. Jisung vytáhl z kapsy klíč a odemkl dveře. Vstoupil do chodby, ale zarazil se, když si uvědomil, že ho starší nenásleduje. Ustoupil ke kraji a naznačil mu, aby vstoupil dovnitř. Minho se ale ani nehnul.

„Jisungu, co tohle znamená? Přece -" nestihl doříct, protože si ho mladší přitáhl do dalšího polibku. Obmotal si ruce okolo krku, stáhnul ho dovnitř do bytu a zabouchl za ním dveře. Jejich polibky se staly vášnivější. Jisung si tiše povzdechl, když mu starší zmáčkl pozadí, zatímco ho svým tělem tiskne ke zdi. Minho si nemohl pomoct. Nešlo to, ale ani nechtěl. Najednou se plnily všechny jeho tužby, nehodlal se jich jen tak vzdát. Proto za stálých polibků následoval mladšího do malého pokoje. Jisung spadl na postel a stáhl na sebe Minha. Cítil se naprosto dokonale a chtěl mnohem víc. Díky staršímu zažíval tak úžasné pocity. Vzápětí ho převalil pod sebe a vrhnul se na jeho krk, zatímco mu rozepínal košili. Minho zavřel oči a nahlas zavzdychal. Zapletl Jisungovi ruku do vlasů a mírně za ně tahal, když mu mladší dělal na krku tmavé značky. Celou dobu si to nesmírně užíval, než Jisung začal rozepínat jeho pásek. V tu chvíli jako by dostal facku a jeho racionální myšlení se vrátilo. Ne, tohle nechce! Jisung je opilý.

„Ne, Sungu, přestaň!" promluvil najednou Minho a odstrčil ho od sebe. Mladší se narovnal, stále sedě na jeho stehnech a věnoval mu nechápající pohled.

„T-ty mě nechceš?" zeptal se překvapeně s lehce přidušeným hlasem Jisung.  Jeho oči byly jako dvě velké skleněnky.

„Tohle není správné... nemůžeme... vždyť nevíš, co děláš. Neměl jsem to takhle nechat zajít!" zanadával sám sobě starší, aniž by nad svými slovy moc přemýšlel. Jakmile ale navázal s mladším pohled a všiml si slz, vyděsil se. Jisung svýma očima přejel po staršího odhalené hrudi a chtěl se stáhnout, zabránil mu v tom však Minho, který se náhle posadil a chytil ho za boky.

„Jisungie, co se děje? Proč pláčeš?" vyhrkl a starostlivě hleděl do mladšího tváře. Jisungovo tělo se v tu chvíli roztřáslo a z jeho krásných úst uniklo několik vzlyků, než se slzy jako hrachy začaly kutálet po jeho líčku.

„J-Jsem ta-tako-vý idiot!" pronesl plačtivě.

„Ne, nejsi. Je to moje chyba," snažil se ho starší uklidnit, ale svými posledními slovy u něho vyvolal přesně opačný efekt. Jisung se nalepil na jeho nahou hruď a tvář schoval do ohbí jeho krku. Na Minhově těle se objevila husí kůže, když ho horký a přerušovaný dech zašimral na krku. Najednou byl starší ještě více zmatený.

„Mys-Myslel jsem s-si... že se ti lí-b-bim... že někdo o-o mě stojí..." zavzlykal tiše Jisung. Minhovi se rozšířily zorničky uvědoměním. Cítil hřejivý pocit na hrudi. Úlevně vydechl přebytečný vzduch z plic a na tváři se mu objevil úsměv. Lehce od sebe mladšího odtáhl a uchopil jeho tváře do svých dlaní. Kvůli pohled na Jisungův uslzený a rudý obličej ucítil tlak v krku. Tohle nechtěl...

„Omlouvám se, to já jsem idiot, co se neumí vyjadřovat. Jisungie, jsi ten nejhezčí člověk, kterého znám. Stojím o tebe, chci tu být s tebou, ale... ne, když jsi opilý. To nepřipustím," řekl, zatímco se na něho upínaly dvě velké skleněné oči. Jisung několikrát překvapeně zamrkal, aby vyčistil svůj výhled od slz a opřel jejich čela o sebe.

„H-Hyung-"

„Shhh," Minho mu dal prst před rty a tím ho zastavil uprostřed mluvy. „Pojď spát, jsi už unavený."

„Ne-odejdeš?" žádal se o ujištění mladší, které mu s radostí Minho dal. I s Jisungem v náruči si opět lehl a přetočil se na bok. Obejmul mladšího tělo a přitiskl ho k sobě. Jemně přejížděl po jeho zádech a tím ho ukolébával ke spánku. Jisung tiše vzdychnul, než opravdu zavřel oči a uvelebil se na staršího hrudi. Minho ho pozoroval s úsměvem na tváři a s hřejivým pocitem na hrudi. Moc doufal, že se nedočká zklamání, až nastane ráno. Někteří lidé nejsou upřímní a věci nemyslí vážně, když jsou opilí. Starší pouze doufal, že tohle nebude ten případ. Zlomilo by ho to.

... Fall in Love in Seoul ...

*6 000 wonů = 100 Kč
**300 000 wonů = 5 000 Kč
***400 000 wonů = 6 500 Kč
****600 000 wonů = 10 000 Kč

Výjimečně vychází kapitola ve čtvrtek. Chtěla jsem ji vydat včera, ale přecenila jsem své síly. Vůbec jsem neměla čas na psaní a učila se na zpropadenou němčinu. Večer jsem se snažila kapitolu dopsat, ale dostala jsem se pouze do poloviny a už se těšila do postele. Nechtěla jsem vás ale o tuhle kapitolu ochudit. Tak snad se vám líbí. Uvidíme se v neděli... snad. Love U! *Annie*

Kapitola prošla korekcí klarush_s