Jisung seděl na pohovce a hleděl do svého telefonu. Projížděl TikTok a znuděně si podpíral hlavu. V pozadí byla slyšet tekoucí voda. Menší chlapec se nacházel v menším bytě sladěném do modré a bílé barvy. Moc si nepamatoval, jak se k Minhovi dostal. Starší se ale nacházel ve sprše, protože se vrátil z tanečního tréninku. Jisung ani nezaznamenal vypnutí vody. Oči od telefonu odlepil až tehdy, když uslyšel otevírání dveří.

„Hyung, napadlo m-" zarazil se menší při pohledu na nově příchozího. Minho měl mokré vlasy a ramena, od nahoty ho dělil pouze ručník okolo pasu. Jisungovi se rozšířily zorničky a prohlížel si staršího. Nikdy si nevšiml toho, jak vypracované tělo Minho má. Taneční tréninky udělaly své a starší měl ukázkově zpevněné tělo. Jisung od něho nemohl odtrhnout oči. Cítil horko v tvářích, určitě musel být rudý. Minho se ušklíbl a pomalým krokem se za ním rozešel. Jisung vytřeštil oči, když se starší zapřel rukama o opěradlo a tím mu zabránil, aby kamkoliv utekl. Rychle se natiskl zády na pohovku a snažil se přimět své oči, aby staršímu hleděly do očí a ne na jeho odhalenou hruď.

„H-Hyung, co-co to děláš?" zeptal se koktavě mladší. Minho se opět ušklíbl a naklonil se k němu blíž, kolenem se vměstnal mezi jeho nohy.

„To, co si přeješ, Jisungie," promluvil Minho hrubším hlasem, než na který byl Jisung zvyklý. Celým jeho tělem projelo mravenčení a horkost, která se se kromě jeho tváří začala hromadit i jinde.

„Všiml jsem si toho, jak mě pozoruješ. Myslel jsi, že jsi nenápadný?" optal se ho laškovně starší a rukou začal ledabyle přejíždět přes klíční kost menšího chlapce. Jisung nevěděl, co na to říct. Nebyl si jistý, o čem starší mluví. Vždy mu připadal Minho moc pěkný, najednou ho ale vidí v úplně jiném světle. Najednou od něho nemůže odtrhnout oči, ač se snaží sebevíc. Minho se naklonil k jeho tváři, zatímco jeho ruka klesala přes mladšího hruď dolů.

„Toužíš po mně, jen si to nechceš přiznat," zašeptal mu do ucha a jemně skousl jeho ušní lalůček. Jisung se kousl do rtů, aby zabránil svému hlasu se dostat na povrch. Celá tahle situace ho až nepochopitelně vzrušovala. Tenhle pocit nikdy necítil. Zalapal po dechu, když Minho přejel přes jeho bouli v kalhotách, o které ani nevěděl, že se tam objevila. Jakmile to starší zopakoval, Jisungova hlava padla na opěradlo, což vzal Minho jako příležitost se vrhnout na jeho krk. V tu chvíli už mladší nemohl zadržet svůj hlas. Ne, když ucítil druhou ruku pod svým tričkem. Minho se přesunul na jeho čelist a když Jisung opět zalapal po dechu, vrhl se na jeho rty -

Jisung se vyšvihl do sedu a s vykulenýma očima hleděl přes sebe. Bylo mu neuvěřitelné horko. Zmateně se rozhlédl kolem sebe, ale setkal se jenom se svými plakáty na zdech. Byl v šoku. Co to bylo za sen? A proč v něm byl sakra Minho? Měl tolik otázek, ale žádné odpovědi. Byl sám ze sebe hrozně zmatený. Vždyť... se mu starší nelíbí, ne? Kluci ho nikdy nepřitahovali. Absolutně nechápal, co se to s ním stalo. Najednou měl ale přes celé tělo husí kůži a byl citlivý na jakýkoliv dotyk. Sklopil pohled a vykulil oči, když si všiml, že se v jeho klíně nacházel poměrně dost viditelný flek. On se... Opravdu ho to vzrušilo? Tohle je divné...

***

„Sungu, mluvím na tebe!" zvýšil hlas Felix. Oslovený chlapec sebou trhl a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Blonďák protočil očima a zakroutil hlavou.

„To tě ta pětka tak vykolejila?" zeptal se nechápavě a nabral si další porci rýže. Jisung se mu zdál celý den nějaký přešlý a tichý. Přemýšlel, jestli to má přisoudit testu z matematiky nebo blížícímu se maturitnímu plesu. Nebo za tím stalo ještě něco? Byl dost překvapený, když Jisung souhlasil, že po škole zajdou k blonďákovi domů. Dlouho se už nesešli sami mimo školu.

„Doufal jsem alespoň ve čtyřku," zamumlal s plnou pusou Jisung, aniž by zvedl zrak od talíře. V hlavě měl ale spoustu otázek a za celé odpoledne ani jednu neodpověděl. Byl opravdu zmatený sám ze sebe. Již se přistihl, jak nad Minhem přemýšlí, když učitel češtiny mluvil o jistém spisovateli Lee Minhyeongovi. Nemohl staršího vyhnat z hlavy, hlavně jeho nahou hruď. Jakmile si znovu vybavil svůj sen, cítil horko po celém těle.

„V pohodě? Jsi celý rudý," konstatoval Felix a natáhl ruku, aby se mohl dotknout svého kamaráda. Jisung ucukl a odkašlal si, aby mu nezaskočilo.

„Jsem vážně v pohodě, je mi jen horko. Pojďme," řekl a zvedl se od stolu s tácem v ruce. Blonďák nechápavě naklonil hlavu do strany, ale následoval ho. Odevzdali tácy a společně se vydali ke skříňkám. Mezi nimi zvládlo ticho, které bylo pro Felixe neobvyklé, obzvlášť v Jisungově přítomnosti. Raději do toho dál nestrkal nos. Nechtěl ho naštvat. Byl zvyklý, že mu Jisung říká všechno, i ty největší blbosti, proto ho zneklidňuje jeho náhle ticho.

Chlapci se vydali k Felixově domu, přičemž se mezi nimi udělala o něco lehčí atmosféra. Blonďák se rozpovídal o novém albu jedné skupiny, což Jisungovi hned zvedlo náladu. Povídali si celou cestu, než došli k rodinnému domku oranžové barvy. Zde je ale čekalo menší překvapení. U vrátek stál Jeongin, Felixův mladší bratr, se svým kamarádem, přičemž oba měli v ruce zapálenou cigaretu. Blonďák se nejdříve z šoku zastavil a několikrát zamrkal, aby se ujistil, že vidí správně. Bohužel se ukázalo, že se nejedná o vidinu, nýbrž o realitu.

„Jeongine, co si jako myslíš, že děláš?!" vyjel naštvaně Felix a rozešel se za svým bratrem s Jisungem v závěsu. Jeongin protočil očima a pokračoval v mluvení na svého kamaráda.

„Okamžitě to zahoď!" rozkázal mu blonďák, když se zastavil kousek od něho. Jeongin jeho směrem vyfoukl z úst kouř.

„Napráskáš mě rodičům, buzno?" ušklíbl se, načež se jeho kamarád provokativně zasmál. Ve Felixovi se vařila krev. Zatnul ruce v pěst a opět zopakoval svůj požadavek. Jisung stál kousek od něho a pozoroval dění před sebou. Za normálních okolností by po Jeonginovi taky vyjel za to, jak nazval svého bratra, ale dnes tomu tak nebylo. Ta urážka se mu zahryzla do kůže, ač vůbec nebyla mířena jeho směrem. Ani na něho nemůže být použita, přece není na kluky, no ne? Byl tolik zažrán do svých myšlenek, že si ani nevšiml, že Jeongin odešel se svým kamarádem. Vedle něho už stál jen Felix.

„To snad nemyslí vážně! Tohle už je přes čáru," lamentoval blonďák, když se rozešel ke vchodovým dveřím, zatímco v kapse lovil klíče.

„Řekneš to vašim?"

„Měl bych. Každým měsícem je to s ním horší. Bůh ví, jestli nejede ještě v něčem horším," povzdechl si a vstoupil do chodby, kde ze sebe začal svlékat oblečení.

„Nemyslíš si snad, že by bral... drogy, že ne?" ta představa Jisunga trošku děsila. Pamatuje si Jeongina ještě jako třináctiletého kluka, který neustále běhal venku se svými spolužáky. Neustále se provokovali a chystali na sebe nejrůznější vtípky, přičemž z nich byl blonďák na větvi. Nedokázal si představit veselého a aktivního Jeongina, jak si někde v uličkách píchá do žil a polyká prášky jako lentilky.

„Doufám, že ne, ale nikdy nevíš. On je snad schopný všeho," dvojice zamířila do obýváku k pohovce. Jisung automaticky vzal dva ovladače od playstationu. Když se ale posadil, zarazil se.

„Kde jste vzali ten obraz?" optal se překvapeně Felixe, který se vrátil z kuchyně se dvěma skleničkami.

„Namaloval to Hyunjin jako dárek pro mého tátu. Je úchvatný, že?" zeptal se až zasněně blonďák a posadil se vedle svého kamaráda. Jisung nemohl jinak než souhlasit. Rodina Lee na obrazu vypadala tak realistky, skoro jako by se jednalo o fotografii. Musel uznat, že Hyunjin má talent. Při zmínce o vyšším chlapci napadla Jisunga jedna otázka, na kterou by se chtěl Felixe zeptat. Přemýšlel ale jak, aby to nevyznělo špatně. Navíc... pravděpodobně by musel s pravdou ven. Potřeboval ale poradit od někoho, kdo je ve vztahu a nikoho lepšího jak Felixe neznal.

„Lixi, měl si někdy sen o Hyunjinovi?" položil opatrně otázku menší chlapec a pozoroval blonďákovu reakci. Felix se na něho nechápavě otočil, ale bylo vidět, že začal pátrat v paměti.

„No, jo."

„Opravdu?" vyhrkl až přehnaně rychle Jisung, což blonďáka přivedlo do ještě většího zmatení.

„Tak není to nic překvapivého, když se vídáme poměrně často. I ty jsi občas v mých snech stejně jako třeba Changbin a Minho," pokračoval dál, ale Jisungovi povadl úsměv. Přerušil jejich oční kontakt a zahleděl se před sebe. Kousl se do rtu, když se snažil přijít na to, jak zformulovat svou otázku. 

„Takhle to nemyslím. Spíš... jestli jsi měl někdy... ehm... no, intimní sen o Hyunjinovi?" Jisungův hlas byl každým slovem tišší a tišší. Felix na něho překvapeně vykulil oči. Chvíli si myslel, že špatně slyšel, ale Jisungovo rudé tváře ho ujistili, že tomu tak není. Absolutně netušil, co by měl odpovědět. Tohle je přece soukromá věc!

„Proč tě to zajímá, Sungu?" zeptal se a změřil si svého kamaráda podezřívavým pohledem. O co mu jde? Jisung rychle sklopil zrak do svého klína, automaticky si začínaje hrát se svými prsty. Cítil se neuvěřitelně trapně.

„Já... jen potřebuju vědět, jestli je to normální," zašeptal najednou menší a prosebně se podíval na blonďáka.

„Měl jsi mokrý sen?!" vyhrkl překvapeně Felix, načež ho Jisung bouchl do ramene se slovy, ať se ztiší. Nikdo ale doma nebyl. Vzápětí se mezi chlapci rozprostřelo trapné ticho, když se Jisung neměl odpovědi. Blonďák ho pozoroval a nechápavě zakroutil hlavou. Nečekal, že se o něčem takovém budou někdy bavit. A rozhodně nepředpokládal, že to bude Jisung, kdo položí tuto otázku. Překvapilo ho, jak stydlivý najednou byl. Najednou ale dávalo smysl jeho dnešní chování. Vypadalo to, že nad tím přemýšlí dost dlouho.

„Měl jsem... párkrát," promluvil Felix, aby uvolnil atmosféru. „A řekl bych, že je to normální, když jsi zamilovaný."

„Je zamilovanost podmínka?" optal se Jisung, přičemž se na něho blonďák nechápavě podíval.

„No... jo. Nebudeš mít mokrý sen o někom, kdo tě nepřitahuje, no ne?" Felix měl pravdu. To ale v menším chlapci vyvolalo další otázky. Minho ho... přitahuje? Odkdy? A odkdy muži?

„Tobě se někdo líbí, Sungu?" zeptal se se zájmem blonďák. Opravdu by si přál, aby si jeho kamarád někoho našel. Dříve to bylo přesně naopak, ale po tom, co Felix našel své štěstí a je již rok ve spokojeném vztahu, je nejvyšší čas, aby stejně štěstí potkalo i Jisunga. 

„Nevím. Nikdy jsem o té osobě takhle nepřemýšlel," přiznal, schválně používaje neutrální osobu. Rozhodně nebyl připravený Felixovi oznámit, že se jedná o kluka a ještě o jejich společného kamaráda.

„Někdy je tvoje tělo rychlejší, ani si to neuvědomuješ," konstatoval blonďák. „Řekneš mi, kdo to je?"

„Ne!" vyhrkl hned Jisung, načež Felix zklamaně protočil očima.

„Víš, že mi můžeš věřit."

„Vím, ale... ještě nejsem připravený. Nechápu to. Jsem z toho zmatený," přiznal klidněji Jisung, načež blonďák chápavě přikývl. Vzpomněl si na dobu, kdy sám nevěděl, jestli se do Hyunjina zamiloval, či ho jenom jeho mozek oblbuje. 

„Není to ale Darae, že ne?" zeptal se pro ujištění. Kdyby se totiž jednalo o tuto dívku, byl by to trochu problém. Felix by se ale nedivil, kdyby byl Jisung stále platonicky zamilovaný do jejich spolužačky. Pokukuje po ní už od druháku. Problém je, že Darae je ve vztahu s Jungkookem a o Jisungovi nikdy nepřemýšlela jinak než o kamarádovi. To menší chlapec ví už rok.

„Není," ujistil ho Jisung a opřel si hlavu o opěradlo. Tiše si ale povzdechl. Možná by to bylo jednodušší, kdyby to Darae opravdu byla. Rozhodně by to dávalo větší smysl.

... Fall in Love in Seoul ...

Kapitola prošla korekcí klarush_s