V kuchyni se nesly veselé tóny písně, které vycházely z malého repráčku. Chlapec menšího vzrůstu pohyboval boky do rytmu hudby, zatímco si na pánvi smažil nudle. Tiše si pobrukoval, když najednou byla píseň přerušena reklamou. Jisung protočil očima a podrážděně zamíchal nudle. Vždycky ho to naštve a prohlásí, že už si opravdu koupí premium, aby mohl poslouchat, jak dlouho bude chtít. Nikdy se k tomu ale nedostane. Ztlumí plamen, aby se mu nic nepřipálilo. Dojde ke svému telefonu a čeká, až bude moct přeskočit reklamu. Všimne si ale nově příchozí zprávy.

Lee_Min.know
Opravdu dneska nepřijdeš?

Jisung si povzdechl a posadil k jídelnímu stolu. Minho se ho snažil přesvědčit, aby se zúčastnil nějaké silvestrovské párty. Představa toho, že by měl strávit večer s kompletně cizími lidmi a Bůh ví, kde, ho opravdu nelákala. Večer pravděpodobně stráví před televizí, kde vždy ukazují různé bizarní situace, co se v showbyznysu letos staly. Ne že by to bylo nějak extra zajímavé, ale jiný plán na večer neměl. Bylo mu jasné, že za normálních okolností by trávil Nový rok v přítomnosti blonďáka. Od Vánoc se mu neozval, Jisunga to opravdu moc mrzelo. Dokonce se mu zdál sen, kdy se s ním Felix přestal bavit, zůstal pak úplně sám. Ta představa ho děsila.

Jeho myšlenky přerušil zvonek, jenž se rozezněl po celém bytě. Jisung zmateně vstal, rychle zamíchal nudle, vypnul sporák a s telefonem v ruce se rozešel ke vchodovým dveřím. Snažil se přijít na to, kdo by to mohl být. Zarazil se, když se ozvalo klepání na dveře, což znamenalo, že dotyčná osoba nějakým způsobem prošla vchodovými dveřmi. Začal se mírně obávat. Málo lidí ví, kde bydlí. Dokázal by to spočítat na prstech jedné ruky. Opatrně přistoupil ke dveřím a podíval se skrz kukátko. Párkrát překvapeně zamrkal, než odemkl a otevřel dveře. Beze slova hleděl na blonďatého chlapce, který byl zabalený v bundě s šálou kolem krku.

„Ahoj, můžu dál?" optal se trochu stydlivě Felix, nechtěje s druhým chlapcem navázat oční kontakt. Jisung ustoupil a nechal blonďáka vstoupit do bytu. Nevěděl, co si má o jeho náhlé návštěvě myslet. V tichosti došli do kuchyně, kde menší nabídl svému kamarádovi něco k pití. Následně se posadil naproti němu. V místnosti bylo trapné ticho. Ani jeden se neměl k tomu, aby začal.

„Omlouvám se za to, jak jsem se choval," začal jako první Jisung. Řekl věci, které měly zůstat pouze v jeho hlavě a k uším blonďáka se nikdy neměly dostat. Sice se mu teď ulevilo, ale napětí mezi chlapci mu opravdu příjemné nebylo.

„To já bych se měl omluvit. Měl jsi pravdu. Je to naše tradice, neměl jsem Hyunjina brát s sebou."

„A já neměl být hnusný. Ač Hyunjina nemám a nebudu mít rád, tohle jsem přehnal," přiznal Jisung a sklopil hlavu.

„Zapomeneme na to, jo? Prostě máme na věci jiný názor," usmál se blonďák a chytil Jisunga za ruce.

„Takže dobrý?" otázal se s nadějí v hlase. Menší chlapec se lehce usmál a přikývl. Po chvíli se zvedl z místa a vrátil se ke sporáku.

„Dáš si nudle?"

„Ty vaříš?!" vykulil oči jeho kamarád, který ho snad nikdy neviděl vařit.

„No dovol," ušklíbl se Jisung a začal míchat nudle. „Mám tu umřít hlady, než se rodiče vrátí?"

„Kde vůbec jsou?" zajímal se Felix. Už je to dlouho, co je viděl. Jisung se nesměle poškrábal na hlavě.

„Na Havaji."

„Havaj?! Co tam bože dělaj?" vyhrkl nevěřícně.

„To, co vždycky. Zas něco zkoumají."

„Proč jsi nejel s nimi? A jak dlouho jsou vlastně pryč?" Felix si v tu chvíli uvědomil, že je velká pravděpodobnost, že to již nějakou dobu nejsou, jen mu to Jisung neřekl. Najednou pocítil smutek.

„Prý si mám užít svátky s alkoholem a svými přáteli. Klasika, znáš mého tátu," ušklíbl se Jisung a vypnul sporák. Ze skříňky nad svou hlavou vyndal dva talíře a hůlky, aby mohl začít servírovat.

„Proč jsi mi o tom neřekl? Byl jsi tu na Vánoce sám," řekl vyčítavě blonďák.

„Byl jsem s Minho hyungem," prohlásil tišeji menší chlapec, zatímco talíře položil na stůl.

„Jo, viděl jsem to na Instagramu. Jak jste se vy dva potkali?"

„Narazili jsme na sebe u řeky. Já se šel projít a on se vracel z tanečních studií. Šli jsme na brusle a na večerní trhy," řekl monotónně Jisung a pustil se do jídla. V hlavě si poznamenal, že příště musí přidat více soli.

„Je mi líto, že jsem na večer nebyl s tebou, promiň," omluvil se Felix, který měl smutně sklopenou hlavu. Cítil se jako špatný kamarád. Nejenže nevěděl o tom, že jeho rodiče jsou pryč, ale nechal ho na Vánoce samotného. Sice kdyby byl přesný, to Jisung opustil jeho, ale na to se už historie neptá. Měl nutkání mu to vynahradit.

„Hádám, že na dnešek nemáš žádné plány?" narušil ticho v místnosti blonďákův hlas. Jak očekával, Jisung přikývl. Měl ho prokouknutého.

„Tak už máš. Minho hyung mě pozval na nějakou silvestrovskou párty. Bude tam i Changbin a Dahyun," usmál se vesele Felix. Těšil se na své přátele, ač zrovna bouřivé oslavy nového roku moc nemusel.

„Vím, hyung mi o tom psal," prohlásil, načež blonďák zmateně naklonil hlavu do strany.

„Vyměnili jsme si čísla," objasnil Jisung, než se jeho kamarád stihl zeptat. Felix chápavě pokýval hlavou a napil se.

„Takže plány na dnešek jsou jasné," prohlásil s úsměvem, načež Jisung protočil očima, ale přikývl. Pokud tam nebude sám, nemusí to být až tak špatné. Už je to dlouho, co byl na nějakém večírku.

***

Jisung seděl na zadní sedačce černého mercedesu. Pozoroval noční ulice, kterými autem projížděli. Felix držel v rukou telefon s navigací a dával svému příteli pokyny, kde má zatočit. Když menší chlapec vstoupil do auta, atmosféra byla hustější jak chumelenice. S Hyunjinem si vyměnili krátký pozdrav a dál se věnovali svým činnostem. Felix Jisungovi povyprávěl, co se o svátcích stalo. Jak starší navštívil svou rodinu, což skončilo hotovým fiaskem a coming outem. Blonďák ho celý zbytek dne uklidňoval a snažil se ho rozveselit. Jakmile se k němu totiž dostal, běžel deset minut v kuse ulicemi města, Hyunjin mu padl do náruče. Felix si vzpomněl na den v Anglii, kdy viděl poprvé se Hyunjina rozbrečet. Doteď mu to láme srdce.

„A jsme tady," prohlásil s nadšením blonďák. Jakmile Hyunjin vypnul motor, Jisung si sundal sluchátka a vystoupil z auta. Absolutně netušil, v jaké části města se to nachází. Kolem něho byly samé vysoké budovy. Byl si jistý jenom tím, že jsou na druhé straně řeky Han. Následoval Felixe a Hyunjina do jednoho moderního paneláku. Vůbec se nedal srovnávat s tím, ve kterém Jisung bydlí. U vchodu se Hyunjin zastavil a řekl dvojici, že za nimi dorazí. Blonďák přikývl, svého přítele sjel pohledem a vydal se k výtahu.

„Neříkal jsi, že už nekouří?" zeptal se Jisung se zamračenou tváří.

„Nekouřil, ale po té návštěvě zase začal. Prý mu to pomáhá vypořádat se se stresem a úzkostí, takže mu do toho nekecám," pronesl smutně Felix a pozoroval měnící se číslíčka na displeji, jak rychle stoupali výše. Blonďák nemá rád kouření. Nejen že mu smrdí, ale vždy se mu i začne stahovat krk, když se omylem nadýchá kouře z cigaret. Byl tak rád, že Hyunjin kvůli němu přestal. Prý už neměl důvod, proč kouřit. Doufá, že se jedná o dočasné řešení a brzy s tím znovu starší přestane. Ozvalo se cinknutí a dveře výtahu se otevřely v nejvyšším patře. Již na společné chodbě byla slyšet hlasitá muzika. Dveře do bytu byly pootevřené, aby kdokoliv mohl vstoupit. Když chlapci vešli dovnitř, zůstali stát s otevřenou pusou.

„Lixi, jsi si jistý, že je to dobrý nápad?" optal se váhavě Jisung. Nikdy neviděl tolik lidí na jednom místě. Byt byl ale dost veliký, aby takové množství pobral. Součástí totiž byla i terasa s výhledem na město. Felix polkl knedlík v krku.

„To zvládneme," prohlásil ne moc přesvědčivě. Chlapci se pomalu rozešli vstříc davu. Jejich prvním cílem byl bar, následně nějaké známé tváře. Měli štěstí, protože narazili na obě věci zároveň.

„Lixi, tady jsme!" ozvalo se z kraje baru. Oslovený se usmál, čapl Jisunga za ruku a už ho táhl k dvojici mužů. Changbin rychle přitáhl blonďáka do objetí.

„Myslel jsem, že nepřijdeš," Jisung se otočil za známým hlasem. Minho se opíral o bar se skleničkou čehosi v ruce. Pomalu sjel mladšího pohledem. Tím druhého chlapce znervózněl. Jisung rychle začal přemýšlet nad tím, jestli neměl do vybírání oblečení dát více úsilí. Kupříkladu Minho podle něj vypadal skvostně. Byl sladěn do černé barvy. Měl černou košili, jejíž rukávy byly vyhrnuté a přitahovaly tak pozornost k jeho rukám, k tomu společenské kalhoty. Neobešlo se to bez doplňků. Pásek, na jedné ruce hodinky, na druhé řetízek stříbrné barvy. Stříbro měl i kolem krku. Výjimečně neměl v uších náušnice. Jisung si kvůli němu připadal nedostatečně upravený. Vypadá to, že se Minho snaží získat spoustu pozornosti, pravděpodobně od děvčat. Nebo to si alespoň mladší myslel.

„Kde máte Dahyun?" zajímal se blonďák a rozhlédl se kolem sebe. Neměl ale šanci ji přes ten dav vidět.

„Zůstala doma, bylo jí nějak špatně od žaludku," oznámil mu trochu zklamaně Changbin. Bylo mu líto, že se jeho přítelkyně nemohla též zúčastnit a potkat opět jejich přátele.

„Nevidím tu ale Hyunjina, zapomněli jste ho někde?" vložil se do jejich konverzace Minho.

„Každou chvíli dorazí," ubezpečil ho blonďák. Changbin mezitím na sebe objednal čtyři panáky a každému podal jeden. Společně si přiťukli a kopli je do sebe. Dva mladší chlapci se zašklebili, což donutilo Changbina ke smíchu. Následně si objednali koktejly, když se ke čtveřici přiřítila neznámá osoba.

„Minho! Tak tady se schováváte. Ryujin se vsadila s Dohyunem, kdo vypije víc. To si nemůžete nechat ujít! A - kdo je tohle?" zarazil se nově příchozí a prohlédl si blonďáka od hlavy až k patě. Jisunga za ním si ani nevšiml. Byl překvapený Felixovou barvou vlasů, že se ani nikam jinam nepodíval.

„To je Felix. Byl s Junem na tom kurzu v Anglii. Lixi, tohle je můj bratranec Suhyun, starší brácha Seojuna," seznámil je s úsměvem na tváři Changbin. Felix si konečně uvědomil, proč mu je neznámý chlapec tak povědomý. S úsměvem přijal jeho nabízenou ruku.

„Ehm ehm..." ozvalo se za Suhyunem.

„A kdo je tohle?" otočil se zmateně na Changbina. Než ten však stihl odpovědět, vysoký chlapec se o to postaral.

„Hwang Hyunjin, Felixův přítel," řekl důrazně a blonďáka si za pas přitáhl k sobě, zatímco pro něho neznámého chlapce propaloval nevraživým pohledem.

„Suhyun," představil se krátce a následně se otočil na svého bratrance. „Jdete? To si nemůžete nechat ujít!" Changbin pokynul páru, aby ho následovali a vydal se za Suhyunem. Blonďák sice netušil, kdo je Ryujin a Dohyun, ale vypadalo to, že to bude zajímavé. Hyunjin ještě rychle popadl z baru nějaký drink a pokračoval v chůzi, za pas drže svého přítele. Na jeho vkus přitahoval blonďák na sebe až příliš mnoho pozornosti. Není se čemu divit, blonďatý Korejec není běžně k vidění. Minho následoval dvojici, ale po pár krocích se zarazil a ohlédl se zpět k baru.

„Nejdeš s námi?" optal se menšího chlapce, který se stále zády opíral o bar. Ten záporně zakýval hlavou.

„Nějak mě to nezajímá. Já se tu zabavím," dodal s úsměvem. Opravdu se nepotřeboval dívat na nějaké cizí lidi, kteří se snaží navzájem opít do bezvědomí.

„Mám tu -"

„To je dobrý, hyung, běž za nimi," přerušil ho rychle mladší. Minho mu tedy věnoval ještě jeden váhavý pohled a nakonec se rozešel za ostatními. Brzy nato se Jisungovi ztratil v davu. Chvíli tam postával a zkoumal okolí. S mojitem v ruce se vydal do útrob prostorného bytu. Sem tam se na něho nalepilo cizí tělo, když se snažil projít tančícím davem. Zaslechl skandování, což odhadl, že bude mít co dočinění s alkoholovou sázkou. Najednou do někoho narazil a vylil tak půlku svého mojita na zem. Měl jediné štěstí, že to neskončilo na jeho oblečení.

„Woobine?" podivil se Jisung nad přítomností svého spolužáka.

„Čau, Sungu. Promiň, nedával jsem pozor. Kde se tady bereš?" zajímal se jeho spolužák, na kterém již bylo trochu poznat, že alkoholem rozhodně nešetří.

„S Felixem. Toho teď ale fakt nenajdu," zasmál se Jisung a názorně se rozhlédl po okolí. Blonďáka nikde nespatřil.

„Tak se přidej k nám! Zrovna jsem šel pro další panáky," rozradostnil se Woobin, chytl Jisunga za ruku a táhl ho k minibaru. Menší neprotestoval a pomohl mu vše pobrat. Bylo lepší, aby je nesl on, než Woobin, kterému se lehce motaly nohy. Společně došli na terasu, kde kolem stolu sedělo několik jeho spolužáků. Jisung se zarazil, když si všiml Darae. Zrovna tu tady nečekal.

„Koukejte, koho jsem našel!" zvolal Woobin, zatímco položil tác s pitím na stůl a Jisungovi přisunul volnou židli. Každý si vzal do ruky jeden panák a společně si přiťukli.

„Tak na to, že za půl ruku jsme z téhle prdele pryč!" prohlásil jeden ze spolužáků a ostatní rozesmátě souhlasili. Jisung byl překvapen jemnější chutí alkoholu. Nevěděl sice, co to je, ale chutnalo mu to. Takže když se posadil, nabídl si hned dalšího panáka. Woobin se nad tím ušklíbl a přisunul k němu sklenici čehosi, kterou menší s radostí přijal, stále maje před sebou své poloprázdné mojito.

„A já jsem si myslel, že nepiješ," zasmál se Jongseok. Jisung na něho překvapeně vykulil oči.

„Já?"

„Prosím tě, na moje narozky toho Sung vypil stejně jak já. Byla to hrozná prdel, pamatuješ?" drkl do zmiňovaného Woobin. Menší s úsměvem přikývl a napil se mojita. Ano, pamatuje si, že si nic nepamatuje. Bylo to poprvé, kdy se opil, ani mu nebylo osmnáct. Naštěstí přespal u Yeji, která v té době měla volný barák. Raději nepřemýšlel nad tím, jak by reagovali jeho rodiče. I když... jeho táta by ho možná byl schopný i pochválit za to, jak bohatý sociální život vede. Konverzace kolem stolu plynula a čas utíkal rychleji, než si to Jisung uvědomoval. V sobě měl již několik panáků a koktejlů a náramně se bavil. Woobin byl vždy skvělý bavič, takže se v jeho přítomnosti nikdy nenudil. Až když začala Darae mluvit o svém úžasném přítelovi, Jungkookovi, Jisungova nálada klesla ke dnu. A díky alkoholu byl ten pocit silnější. Vzal širší sklenici před sebou a její obsah si nalil do úst. Krk se mu stáhl nad hořkou chutí nápoje.

„Jisungu, tady jsi. Hledáme tě už hodinu," zaznělo kousek od stolu a pár lidí se tím směrem otočilo.

„Min-ho hyung!" vyjekl nadšeně Jisung. V jeho hlavě, kde se svět lehce točil a měl sytější barvy, vypadal Minho ještě úchvatněji než předtím. Starší zakroutil hlavou.

„Koukám, že toho taky máš dost. Pojď," uchopil ho jemně za paži a vytáhl ze židle.

„Neee. Ještě jsem neřekl Wooban-bin-ovi, jak jsem se zt-ztratil v lesee," zasmál se hlasitě Jisung. Minho protočil očima, podepřel mladšího a rozešel se s ním na druhou stranu terasy, kde příhodně zahlédl Felixe, který stejným způsobem podpíral Hyunjina.

„Mám ho," prohlásil ke svým přátelům, když k nim došel.

„Bože, co zas dělal," povzdechl Felix.

„Ty máš co říkat. Na chatě jsi to byl ty, co nedokázal vyjít schody," zasmál se hlasitě Changbin, což přinutilo Jisunga se zasmát, aniž by věděl čemu. Najednou se na terasu začal hrnout dav lidí. Blížilo se k půlnoci. Kvůli většímu množství lidí se na sebe skupinka musela natisknout. Měli ale dokonalý výhled hned u zábradlí. Jisung si položil hlavu Minhovi na rameno, aby si alespoň trochu odpočinul. Svět se mu pěkně motal a staršího blízkost mu navazovala pocit bezpečí. Minho se napnul a svůj pohled z oblohy přesunul na obličej menšího chlapce. Nemohl přestat obdivovat jeho napuchlé rty a červené tváře. Byl opravdu roztomilý.

Dav lidí začal odpočítávat. Minho se k nim přidal, ale pohled měl stále upnutý na mladšího chlapce. Jeho tělo sebou trhlo, když se ozvala ohlušující rána. Až v tu chvíli zvedl zrak k obloze, která se zbarvila do všemožných barev. Byla to okouzlující podívaná. Felix si stoupl na špičky a políbil svého přítele. Hyunjin mu obmotal ruce okolo pasu a novoroční polibek prohloubil. Minho zatoužil udělat to stejné s Jisungem. Pohlédl na mladšího, který měl spokojeně opřenou hlavu o jeho rameno a zavřené oči.

„Nespi, Jisungie," řekl Minho mladšímu do ucha, snaže se přehlušit ohňostroj. Oslovený chlapec pootevřel oči a usmál se na staršího, následně jeho zrak putoval k obloze. Jakmile ohňostroj skončil, dav se proměnil na menší skupinky, které si začaly připíjet. K pětici se přiřítil Suhyun s přípitky. Hyunjin i Jisung se pro sklenice rychle natáhli, zatímco je ostatní obdařili znepokojivým pohledem. Společně si přiťukli a popřáli si štěstí do nového roku. Hyunjinovi se podařilo vyrazit nějaké dívce pití z rukou, k jejímu štěstí se obsah skleničky vylil na vysokého chlapce. Hyunjinova reakce byla smích, až ho blonďák musel přidržet.

„Omlouvám se za něj," usmál se na dívku Felix. Ta ale protočila očima a ne zas tak tiše pronesla pár sprostých slov. Zatímco se blonďák zamračil, starší se opět rozesmál. Aktuálně se nacházel ve fázi, kdy mu vše připadalo hrozně vtipné. Chagbinovi již odvyprávěl osm vtipů, z čehož se tři opakovaly. Naopak Jisung pomalu, ale jistě usínal na rameni nejstaršího.

„Promiň, hyung. Více bych ho ohlídal, kdybych věděl, že se po tobě bude takhle válet," prohlásil omluvně blonďák.

„Nic si z toho nedělej. Hlavně se postarej o Hyunjina. Ehm, kde je?" zarazil se nejstarší. Felix se panicky rozhlédl kolem sebe a zjistil, že jeho přítel a Changbin někam zmizeli. Vytřeštil na Minha oči a hned se ztratil v davu. Starší nechápavě zakroutil hlavou a pohlédl na Jisunga, který konečně zvedl hlavu z jeho ramene a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Minhovi připadal velice roztomilý.

„Potř-třebu...ju na zááchod," zamumlal Jisung a vrávoravou chůzí se vydal náhodným směrem. Minho ho rychle podepřel a otočil na druhou stranu. Aby mladšímu dopřál lepší stabilitu a zároveň se s ním dobře manipulovalo, obmotal ruku kolem jeho pasu. Překvapilo ho, jak úzký pas menší má. Pomohl mu se dostat dovnitř do bytu a zavedl ho k záchodům.

„Zvládneš to, že jo?" ujistil se starší. Byl rád, že mu Jisung přikývl a zmizel v koupelně. Opravdu nerad by mu narušoval soukromí, ještě když je opilý. Opřel se o zeď a zhluboka vydechl. Už na sobě začínal lehce pociťovat alkohol a mladšího blízkost mu vůbec nedělala dobře. No... jak se to vezme...

„Minho hyung, tady jsi," zvolal úlevně blonďák, který podpíral svého přítele.

„My už půjdeme, Hyunjin je úplně mimo," oznámil mu, načež starší chápavě přikývl. Hyunjin byl ve fázi polospánku, ve které se ještě před chvílí nacházel i nejmenší chlapec.

„A Changbina jste nepotkali?" zajímal se ještě Minho. Svého vysokoškolského kamaráda totiž nikde neviděl.

„Je se Suhyunem, prý na něho nemáme čekat. Kam se ale poděl Jisung?" zarazil se blonďák a rychle se rozhlédl kolem sebe. Opravdu se mu nechtělo jít znova do davu a hledat ztraceného kamaráda.

„Na záchodě. Ale je tam nějak dlouho," prohlásil starostlivě Minho a raději zaklepal na dveře. Nic se ale neozvalo, nebo to nebylo přes hlasitou hudbu slyšet. Felix si povzdechl a předal svého přítele nejstaršímu, načež vstoupil do koupelny. Minho napjatě čekal a doufal, že se mladšímu nic nestalo. Brzy se ale otevřely dveře a vyšel z nich blonďák se svým kamarádem.

„Tak ten už má taky dost. Absolutně netuším, jak je dostanu domů," povzdechl si Felix a probodl menšího chlapce pohledem.

„Nepůjdeš snad pěšky, že ne?" zhrozil se Minho.

„Ne, pojedu taxíkem, ale jak je ubytuji doma, fakt nevím," po Felixově prohlášení se v hlavě staršího objevil nápad. Nebyl si ale jistý, jestli je to rozumné.

„Můžu vzít Jisunga k sobě. Mám to odsud tak pět minut. Nebo mi řekni, kde bydlí."

„Doma nikoho nemá a zítra bude úplně mimo. Navíc je to daleko. Opravdu by ti nevadilo ho vzít k sobě?" ujišťoval se blonďák. Opravdu by mu to ulehčilo práci, ale nebyl si jistý, jak na to bude ráno Jisung reagovat. Minho ale přikývl, a tak Felix souhlasil a svého kamaráda předal nejstaršímu, zatímco si od něho přitáhl do náruče Hyunjina.

„Dej mi pak prosím vědět, až dorazíte k tobě. Abych mohl klidně spát," poprosil ho ještě Felix. Následně se čtveřice vydala z bytu ven. U vchodu se Minho rozloučil s Jacksonem, pořadatelem silvestrovského večírku, a následně se narvali do výtahu. V tu chvíli se Jisung jako by probudil a zmateně se rozhlížel kolem sebe.

„My už dem domůů?"

„Jo a ne že budeš zvracet!" pohrozil mu blonďák. Následně se ale otočil na staršího a ubezpečil ho, že se to nestává. Čtveřice se před vysokou budovou rozdělila. Minho pořádně podepřel mladšího, opět obmotaje svou roku kolem jeho pasu. Děkoval teď Bohu, že nemá žádného spolubydlícího.

„Tak jdeme, Sungie," povzdechl a vydal se po zasněženém chodníku ke své koleji.

... Fall in Love in Seoul ...

Stihla jsem to! Ale řeknu vám, že psát na mistrovství hokeje o přestávkách je tedy dřina. Chyby opravím zítra. Love U! *Annie*

Kapitola prošla korekcí klarush_s