Felix seděl v obývacím pokoji před televizí, svou pozornost ale spíše věnoval telefonu. Paní Lee už přes hodinu telefonovala se svým bratrem a u toho pochodovala po kuchyni a obýváku, takže toho stejně moc z televize neslyšel. Protočil oči, když opět prohrál a raději telefon vypnul a pohodil vedle sebe. Docela se nudil. Jeho přítel měl důležitou misi a to přežít v přítomnosti vlastní rodiny. Včera večer obdržel Hyunjin telefonát od své matky, která mu oznámila, aby na druhý svátek vánoční přišel na oběd. Ač ji nejdříve vyšší chlapec odmítl, nakonec musel souhlasit, protože paní Hwang nebrala 'ne' jako odpověď. Celou noc se Hyunjin převaloval a omlouval mladšímu, že ho budí. Ráno se rozloučili, přičemž starší slíbil, že se vypaří hned, jakmile to bude možné. Od té doby byl Felix opravdu nervózní a doufal, že vše proběhlo v pořádku. Už je pryč dvě hodiny. Aby se blonďák zabavil, otevřel Instagram. Sociální sítě už přes tři dny nenavštívil. Bylo mu jasné, že ho čeká fůra vánočních příspěvků.

Binnie

79 To se mi líbí

Binnie Veselé Vánoce, lásko🥰

zobrazit všechny komentáře (15)
Lee_Min.know Klasika, vy dva jste pořád stejní🙄😆
Suhyun_GL Závidím ti, brácho😫(btw veselé vánoce, máma tě zdraví)
↪️Binnie @Suhyun_GL Ty toho taky nakecáš (pozdrav se vrací)

JiYe_Hwng

JiYe_Hwng Marry Xmas, cuties❤️🥳

zobrazit všechny komentáře (58)
Chae_ry Nádherná jako vždy, veselé vánoce🎊
JaeHKN Date?
Lilies odkud máš tu mikinu?
↪️JiYe_Hwng @Lilies https://www.zelando.com/siksilk-mikina-pink-sif21j05a-j11.html

Lee_Min.know

91 To se mi líbí

Lee_Min.know 🎄s @_Sung_

zobrazit všechny komentáře (28)
Binnie Veselé Vánoce, hyung!
↪️Lee_Min.know @Binnie Tobě taky🥳
HJ_Hwng Někdo si tu užívá😄
Suhyun_GL Počítám s tebou na nový rok, hyung!
↪️Lee_Min.know @Suhyun_GL Ještě si to promyslím
Eun.bi Marry Christmas, oppa
BangCH Kde jsou ty doby, kdy jsem tě tahal opilého z vánoční párty? Veselé Vánoce Minho

Felix se zarazil, když si všiml v popisku příspěvku jména svého kamaráda. Vzpomněl si na jejich hádku a hned mu poklesl úsměv. Bylo mu líto, že se pohádali zrovna na Vánoce. Chtěl si s Jisungem promluvit, ale zatím se nedostal k tomu, aby mu napsal. Věřil ale, že se brzy usmíří. Stál si za tím, že to druhý přehnal, nechápal jeho náhlou reakci. Teď byl ale zaražený. Jisung byl s Minhem? Vždyť ti dva ani na sebe nemají číslo, tak jak se to stalo? Felix opravdu nevěděl, co si o tom myslet. Rozklikl Jisungův profil, kde si všiml též nového příspěvku.

_Sung_

42 To se mi líbí

_Sung_ 2412 with @Lee_Min.know

zobrazit všechny komentáře (9)
Lee_Min.know Někdy to musíme zopakovat😊
↪️_Sung_ @Lee_Min.know opravdu díky za dnešek

Opravdu by blonďáka zajímalo, jak na sebe ti dva narazili. Byl o trochu smutnější, když si uvědomil, že to byly první Vánoce na střední škole, které spolu s Jisungem nestrávili. A už ani nikdy nestráví, střední škola brzy končí. Felix se nakonec rozhodl otevřít chat se svým nejlepším kamarádem. Dumal nad tím, co napsat. Nejraději by mu to řekl z očí do očí, ale pokud si dobře vzpomíná, na druhý svátek vánoční jezdí Jisung se svými rodiči k prarodičům do Suwonu, města necelou hodinu vzdáleného od Seoulu. Začal psát zprávu, kterou ale po chvíli smazal a začal od znova. Proces vymýšlení a psaní narušil pan Lee, který vstoupil do obývacího pokoje, kde se málem mezi dveřmi srazil se svou manželkou, která si ho nevšimla. Nechápavě zakroutil hlavou a posadil se na pohovku kousek od Felixe.

„Kde je Hyunjin?" optal se trochu zmateně pan Lee. Jelikož dopoledne strávil v pracovně, protože mu náhle zavolali z práce, nevšiml si, že vysoký chlapec odešel. Poměrně si Hyunjina oblíbil. Krátce po jejich seznámení nevěděl, jak se k němu a svému synovi chovat. Byl opravdu zaskočený tím, že je Felix jiné orientace. Problém s tím nikdy neměl a když viděl, jak se na sebe chlapci zamilovaně dívají, byl vlastně spokojený. Hyunjin u nich začal trávit více a více času a s panem Lee našel hned několikrát společné slovo.

„Je na obědě u rodičů," oznámil Felix, již po třetí mazaje zprávu.

„U rodičů?" podivila se právě přicházející paní Lee. Oba blonďákovi rodiče byli dost zaskočeni. Věděli o nevraživém vztahu Hyunjina a jeho rodiny. Felix přikývl, aby potvrdil svá slova.

„Tak třeba se konečně usmíří," usmála se povzbudivě a posadila se do křesla vedle pohovky.

„O tom silně pochybuji. Spíš si myslím, že -" Felixova mluva byla přerušena vyzváněním jeho telefonu. Jakmile blonďák uviděl jméno svého přítele s přidaným srdíčkem, rychle telefon zvedl.

„Ano, hyung?" přiložil telefon k uchu. Nejdříve měl na tváři úsměv, ten mu ale začal pomalu klesat, až se na jeho tváři objevilo zděšení. Rychle se zvedl z pohovky a rozeběhl se do chodby, kde se začal navlékat do zimní bundy.

„Co se stalo?" přiběhla rychle za ním jeho mamka s velmi starostlivým výrazem.

„Vysvětlím ti to potom," řekl jí rychle Felix a vyběhl z jejich domu ven.

***

Hyunjin seděl za volantem svého auta a již deset minut zíral před sebe. Neodvážil se vystoupit. Jeho rodiče si potrpěli na dochvilnosti, takovou radost jim přece neudělá. Vůbec se mu nechtělo ven. Povzdechl si a pohlédl na dům, kde vyrostl. Byla to menší moderní vila. Tak moc tohle místo nenávidí. Doufal, že se ho po maturitě zbaví a už sem nikdy nebude muset jet. Jeho plány ale překazila láska, která ho tu ještě drží. Jenže ne na dlouho. Teď tu sedí a přemlouvá sám sebe, aby nenastartoval auto a neodjel. Bylo již tři minuty po dvanácté hodině, když se vyšší konečně odhodlal vystoupit z auta.

Jeho rodiče by ho určitě nepozvali, kdyby po něm něco nechtěli. Třeba si vše s nimi vyříká mezi dveřmi a bude moct jet zpět za blonďákem. Při nejhorším přežije oběd a následně se vypaří. Byl připraven si vyslechnout a ignorovat jejich poznámky a výchovné přednášky. Zhluboka se nadechl a s pevným výrazem se rozešel ke vchodovým dveřím a zazvonil. Není cesty zpět. Netrvalo to dlouho a otevřela mu paní okolo třicítky. Jednalo se o rodinnou uklízečku, vychovatelku, kuchařku, řidičku a organizátorku, která nahradila předchozí ženu na této pozici, když bylo Hyunjinovi osm.

„Vaši rodiče už Vás očekávají, Hyunjine," řekla a nechala chlapce vejít dovnitř. Vždy se snažila chovat lhostejně, ale občas svou masku neudržela. Byla to jediná osoba v domě, o které mohl Hyunjin říct, že ji toleruje. Podal jí svou bundu, když do chodby vstoupila jeho matka.

„Pět minut!" pronesla chladně ke svému synovi, kterého sjela pohledem od hlavy až k patě. Protočila očima, protože se na její vkus neoblékl dostatečně formálně, opět. Paní Hwang měla na sobě modrý kostýmek, šperky z bílého zlata a lehce vlnité vlasy. Na svůj věk vypadala opravdu dobře, ještě jí nebylo ani padesát. Hyunjin na její slova nereagoval a sundal si boty. Jeho matka se otočila a zmizela v další místnosti, přičemž ji vysoký chlapec následoval. Jakmile ale vstoupil do prostorné jídelny, zarazil se. Kromě svého otce a sestry uviděl i tři neznámé tváře.

„Chovej se slušně," sykla tiše jeho směrem matka a následně se se širokým úsměvem rozešla ke stolu.

,„Tohle je náš syn Hyunjin, o kterém jsme mluvili," oznámila trojici a otočila se na svého syna. „Pan Song je vrchní komisař korejské policie tady v Soulu. Poctil nás svou návštěvou v doprovodu své manželky a dcery. Taeyeon je ve stejném ročníku jako Yeji."

„Až příliš nám lichotíte, paní Hwang," usmál se pan Song, který seděl v čele stolu naproti Hyunjinově otci. Ten svého syna obdařil opovrhujícím pohledem a pak pokynul své manželce, aby se konečně posadila. Hyunjinovi k jeho smůle zbylo místo právě vedle otce a naproti matce. Ideální. Začínal se obávat toho, co ho čeká. Tahle neobvyklá návštěva neznačila nic dobrého. Krátký pohled věnoval dívce po svém druhém boku, než se posadil ke stolu. V tu chvíli přijela s vozíčkem paní kuchařka a uklízečka v jedné osobě a začala všem podávat talíře. Jediné pozitivum téhle návštěvy je, že se bude moct dobře najíst. Ne že by tedy u blonďáka strádal.

„A na jakou vysokou školu se Vaše dcera chystá, pane Song?" zahájila konverzaci paní Hwang.

„Taeyeon to vždy táhlo ke zdravotnictví. Nastoupí na medicínu na soukromé univerzitě v Incheonu. Nebude to mít daleko," odpověděla místo něho paní Song a svou dceru obdarovala úsměvem.

„Yeji se chystá na mezinárodní práva tady v Seoulu. Vybrali jsme pro ni tu nejprestižnější univerzitu. Původně jsme mysleli, že tam nastoupí Hyunjin, ale ten už nás se svými plány předstihl, že?" řekla a svého syna proboha pohledem.

„Jakou školu tedy studuješ, Hyunjine?" optal se se zájmem pan Song. Hyunjin spolkl sousto hovězího, aby nemluvil s plnou pusou. I to už na něho bylo moc.

„Právo v obchodních vztazích v Busanu, Kalgumi univerzita."

„Znám tamější profesory, skvělá volba," usmál se na Hyunjina, což ho značně překvapilo. Škola, kterou si zvolil, byla sice soukromá, ale rozhodně ne moc vyhlášená. Ještě teď si pamatuje, jaký z toho byl povyk, když svou volbu byl nucen oznámit rodičům. U stolu stále mezi sebou komunikovali pouze dospělí a tři dospívající pokračovali v konzumaci jídla. Náhle se však paní Hwang zeptala Taeyeon na její zájmy, a tak dívka začala svým medovým hlasem vyprávět. To byla chvíle, kdy sourozenci poprvé navázali oční kontakt. Pokud by se dalo pohledy vraždit, už by oba leželi na zemi mrtví.

„Přesuneme se do obývacího pokoje. Pijete kávu?" sedmičlenná skupina se zvedla od stolu a vydala se k velkým dveřím. Až tedy na dvě výjimky.

„Yeji, okamžitě se vrať!" napomenula ji matka, když se dívka vydala ke dveřím na chodbu.

„Už tam přece nemusím být, nebaví mě to," zaskuhrala otráveně Yeji. Hyunjin se zamračil. Byl zmatený, nic moc mu nedávalo smysl. Chtěl už odejít. Mezitím paní Hwang došla ke své dceři a začala jí upravovat vlasy.

„Já vím, drahoušku, ale máme důležitou návštěvu."

„Můžete mi vysvětlit, co se tady děje?" promluvil naštvaně Hyunjin, sotva se ubránil tomu, aby do své otázky nevložil sprosté slovo. Matka jeho směrem trhla hlavou a již poněkolikáté ho sjela pohledem, přičemž se jí zkřivil obličej, jako by hleděla na něco nepříjemného.

„To není tvoje starost. Běž za otcem," rozkázala mu matka a pokynula hlavou ke skleněným dveřím. Hyunjin měl chuť se s ní začít hádat, ale nakonec se umoudřil a raději se přesunul do obýváku. Opakoval si, že to protrpí a pak už bude moct na dlouhou dobu zas vypadnout. Posadil se do křesla naproti Taeyeon, která mu věnovala zkoumavý pohled a plachý úsměv. Konverzace mezi rodiči a Taeyeon plynula dál, jen dva sourozenci seděli znuděně v křeslech. Hyunjin zkontroloval čas, přičemž zjistil, že už je v pekle skoro dvě hodiny. Protočil očima a podepřel si hlavu.

„... proto jsem rád, že panují v zemi takové pořádky. Kdysi - promiňte, tohle musím zvednout," zarazil se pan Song a s telefonem v ruce opustil obývací pokoj.

„Mohla bych se zeptat, kde máte toalety?" zeptala se zdvořile jeho manželka, načež jí paní Hwang navedla správným směrem. Taeyeon se zvedla z pohovky a vydala se za svou matkou. V místnosti zůstala pouze čtyřčlenná rodina Hwang.

„Vysvětlí mi někdo konečně, proč tu jsem? Svoje politický intriky jste mohli dělat i beze mě," prohlásil podrážděně vyšší chlapec.

„Tyhle kontakty jsou důležité i pro tebe. Prokaž nám alespoň trochu úcty, že se ti staráme o budoucnost!" vyjela po něm jeho matka. Hyunjin ale nad tím pouze protočil očima. Na podobné výlevy byl zvyklý.

„O tom silně pochybuji," zamumlal dlouhovlasý chlapec a opět zkontroloval čas.

„Pokud vše půjde podle plánu, do pár let se oženíš s jejich dcerou. Alespoň k něčemu budeš užitečný," odfrkl si pan Hwang. Oba sourozenci ale vykulili oči.

„Cože kurva?!" zamračil se Hyunjin.

„Slovník!"

„Seru vám na nějaký slovník. Nebudu si brát holku, kterou znám sotva pár hodin!" vyskočil na nohy a naštvaně hleděl na své rodiče. Yeji vypadala dost zaskočeně, o téhle části nebyla informována.

„Proto vás seznamujeme teď, abyste se po ukončení studií mohli vzít. Prospěje to oběma rodinám," po matčině prohlášení se v Hyunjinovi začala vařit krev. Zatnul ruce v pěst. Měl chuť do něčeho, nejlépe do někoho praštit.

„Nevezmu si nějakou holku, jen protože to vy chcete! Nejsem žádná figurka ve vaší hře," prohlásil naštvaně, vzal do ruky svůj telefon a vydal se ke skleněným dveřím.

„Okamžitě se vrať!" okřikla ho jeho matka, chlapec se ale nezastavil. Ani se nenamáhal se otočit.

„Hwang Hyunjine! Nebudeme tolero -"

„Tolerovat?!" vyjekl překvapeně Hyunjin. Na patě se otočil zpět a nechápavě hleděl na svou matku. Na malou chvíli se mu na tváři objevil zoufalý úsměv.

„To já už toho mám kurva dost! Kdy mi už konečně dáte pokoj?! Absolutně vás nezajímá, že třeba někoho mám. Je vám jedno, co chci. Kurvěte život své dokonalé dceři, nechte mě být!" zařval jejich směrem. V tu chvíli byla i na nohou jeho sestra, která mu oplácela naštvaný pohled.

„Někoho máš?!" podivila se paní Hwang. „Z jaké je rodiny? Doufám, že vypadá reprezentativně. Musíš ji přivést a ukázat nám ji," pokračovala. Najednou nevypadala až tak naštvaně. Pan Hwang se stále mračil. Neměl v plánu ustoupit ze svých plánů.

„Zase tě jenom zajímá, kolik má peněz a jaké postavení, ne jak se jmenuje a jaký je!" okřikl ji Hyunjin, načež se jeho matka rychle otočila celým tělem zpět k němu.

„Záleží mi na pověsti rodiny. A tobě by mělo též!"

„S touhle rodinou nechci mít nic společného. Klidně bych s ním utekl na opačnou stranu světa, jen abych nemusel být spojován s vámi!" Hyunjin cítil sucho v krku. Nutně se potřeboval napít. Paní Hwang se zničehonic zarazila a nevěřícně na něho hleděla.

„S ním? Řekl jsi... s ním?" místnost se ponořila do hrobového ticha. Hyunjinovi se zadrhl dech v hrdle. Podíval se na Yeji, která kmitala očima mezi rodiči, přičemž pomalu couvala k druhým dveřím.

„Chodíš s klukem?!" vyjekla šokovaně paní Hwang. V Hyunjinovi by se člověk krve nedořezal. Neodvážil se podívat otci do očí. Byl ale rozhodnutý si stát za svým.

„Ano, s Felixem chodím už přes rok," oznámil s vážnou tváří, přičemž navázal oční kontakt se svou sestrou, která jeho směrem trhla hlavou, jakmile zaslechla blonďákovo jméno.

„Felix? To je to malé blonďaté kuře, které sem furt dolézalo?" matka se otočila na svou dceru a očekávala její odpověď. Yeji pomalu přikývla hlavou, načež paní Hwang zalapala po dechu.

„V žádném případě nebudu mít za syna nějakého zženštělého gaye!" vložil se do toho pan Hwang se svým hlubokým hlasem.

„Kdo řekl, že chci být tvůj syn?" vyjel jeho směrem Hyunjin. Rázem dostal od své matky silnou facku.

„Jak to s otcem mluvíš? Takového jsme tě nevychovali!" křičela na něho matka. Chlapec rychle přiložil dlaň na svou tvář.

„Zničili jste mi život!" vykřikl naštvaně do prostoru. Rychle udělal krok zpátky, aby se vyhnul další facce od matky. Pan Hwang byl ale rychlejší a chytil ho za límec a přitáhl k sobě.

„Za svůj život vděčíš nám! Vyrostl z tebe nevychovaný spratek. Nejraději bych tě vyhodil na ulici, abych se na tebe už nemusel dívat," řekl mu otec přímo do očí. Hyunjin zatnul čelist a naklonil se k němu blíž.

„S radostí budu bezdomovec, než abych byl spojovaný s tebou," sykl mu přímo do obličeje. Ucítil, jak otec zesílil tlak kolem jeho krku, a než stihl udělat cokoliv jiného, dostal pěstí přímo mezi oči. Hlava se mu zatočila a on zády narazil do zdi. Rychle se chytil za nos, ze kterého mu začala pomalu vytékat krev. Yeji šokovaně otevřela pusu a ani se nehnula z místa.

„Říkám, že si vezmeš tu holku a zplodíš dědice firmy. Postarám se o to, aby z něho nevyrostl nevděčný parchant jako jsi ty," zahřměl pan Hwang, který svého syna nemilosrdně pozoroval.

„Tak to gratuluju kurva, nezplodím ti ani jedno dítě," uchechtl se Hyunjin a následně zaskuhral bolestí, když ho otec udeřil tentokrát do břicha. Najednou se otevřely dveře a do místnosti vstoupila paní Song a její dcera. Šokovaně hleděly na dění před sebou.

„Doufám, že jsi pyšný, otče. Máš za syna zkurveného gaye -"

„Vypadni!"

„Se sklony k agresi a nestabilní psychikou. Už vidím ty titulky, až syn veleváženého generálního ředitele skončí v blázinci," rozesmál se Hyunjin.

„Vypadni! Ještě jednou mi přijdeš na oči a přísahám, že tě uškrtím. Zapomeň na nějaké konexe a kontakty, nezdědíš po mně ani won!" zařval pan Hwang, až se lustr na stropě zatřásl. Hyunjin se rychle odlepil od zdi a vrávoravě vystřelil z obývacího pokoje. Sotva se nazul do bot, popadl do ruky bundu a vyběhl z domu. Vidění se mu lehce rozmazávalo kvůli slzám. Ruku měl od krve, kterou se snažil zastavit krvácení z nosu. Stěží otevřel dveře auta a posadil se za volat. Až v tu chvíli se zastavil a zhluboka nadechl. Zavřel oči a hlavou se opřel o opěradlo. Po tváři mu pomalu stékaly slzy. Klepajícíma rukama uchopil telefon.

„Li-Lixie?"

... Fall in Love in Seoul ...

Kapitola vychází se zpožděním, za to se moc omlouvám. Je možné, že se to teď bude stávat častěji. Zpět ale k příběhu. Měli jsme možnost poznat Hyunjinovu rodinu a udělat si na ni svůj vlastní obrázek. Co říkáte na Yeji? Sice se v kapitole moc neprojevila, ale určitě jste zaznamenali rozdíl v jejím charakteru oproti prvnímu dílu. Jinak moc děkuji za 1K přečetní, moc si toho vážím. Love U! *Annie*

Kapitola prošla korekcí klarush_s