„Ne... Ne! Ne! Kurva!" zanadával Jisung, neustále se hrabaje ve své školní tašce, kterou za krátkou dobu stihl obrátit vzhůru nohama. Kolem něj byly poházené učebnice a sešity, spoustu papírů a pár dalších osobních věcí. Chlapec zoufale už po třetí prohledával svou tašku.
„Lixi, máma mě zabije!"

„Nepanikař. Fakt jsi ji nenechal ve třídě?" ujišťoval se již po několikáté blonďatý chlapec, který se opíral o zeď a svého kamaráda pozoroval. Nebylo to poprvé, co něco Jisung zapomněl, ale tentokrát šlo o peněženku. Ztratit něco tak cenného opravdu nezpříjemní den. 

„Můžeme se ještě podívat do ztrát a nálezů," snažil se povzbudit svého kamaráda. Jisung si nakonec povzdychl a zklamaně souhlasil. Byl na sebe opravdu naštvaný. Peněženka. Proč zrovna ta? Nemohl ztratit třeba učebnici biologie? I když... kde se ta nachází, to už taky neví. Tenhle rok má ve všem slušný guláš. Naštěstí má tak skvělého kamaráda jako je Felix, který mu půjčuje vše, co se dá. Od propisky po učebnice a kusy papíru na psaní. Chlapci společně došli ke kanceláři paní hospodářky, která jim bohužel oznámila, že nikdo žádnou peněženku nepřinesl. Jisung smutně přikývl, a jakmile se zavřely dveře, rukama si zajel do vlasů.

„Já jsem takový debil!" zvolal, přičemž se jeho směrem otočilo pár kolemjdoucích studentů. Felix se ho snažil rozveselit, zatímco se vraceli zpět ke skříňkám. Slíbil mu, že pokud ji během dneška nenajdou, zajde s ním na úřady si zažádat o novou občanku. Chlapec menšího vzrůstu se na něho slabě usmál a poděkoval mu. Společně uklidili tu spoušť, kterou u skříněk Jisung vytvořil. Vstoupili do učebny, zrovna když zazvonilo. Sotva si stihli sednout, už se objevila paní učitelka, která svírala štos papírů.

„Žádali jste mě, abych s vámi probrala maturitní otázky. Věnuji tomu pouze tuto hodinu, zbytek už je na vás. Každý si vezme jeden papír," studenti si mezi sebou začali podávat papíry, kde byly vytištěny maturitní otázky. Oba chlapci nešťastně protočili očima. Byli ale rádi, že nemusí všech 28 otázek dělat sami doma. Hodina se táhla, málokoho bavila. Jakmile zazvonilo, chlapci vylítli ze svých lavic a zamířili do jídelny. Posadili se na své obvyklé místo, kde už sedávají čtyři roky. Přišlo jim to neuvěřitelné. Vždyť nedávno sem přišli jako vystrašení prváci a nevěděli, kam jít.

Kolem jejich stolu prošla Yeji. Nezastavila se, nevěnovala chlapcům jediný pohled a posadila se ke stolu ke skupince pěti dalších dívek. Oba chlapci se tímto směrem smutně podívali. Člověk by si řekl, že po roce musela Yeji vychladnout a už zvládla přijmout fakt, že její kamarád chodí s jejím bratrem. Bohužel tomu tak nebylo. Od chvíle, kdy Felix a Hyunjin veřejně vystoupili jako pár, to šlo z kopce. Dívka se blonďákovi vyhýbala, občas ho obdařila naštvaným pohledem. Jisung dělal všechno pro to, aby ty dva usmířil, ale zjistil, že je jeho snaha zbytečná. Yeji to prostě brala jako zradu. Na svém bratrovi neviděla nic dobrého. Nechápala, jak se ti dva dali dohromady. Postupně se jim začala vyhýbat, sem tam prohodila pár slov s menším chlapcem. Bylo ale těžké se navzájem ignorovat, když chodili společně do třídy. Felixe to nesmírně mrzelo. A čím více jeho vztah s Hyunjinem vzkvétal, tím se jejich přátelství blížilo bodu mrazu. Oba chlapci si smutně povzdychli a vrátili se k jídlu.

„Máš na dnešek něco v plánu, kromě návštěvy úřadu?" optal se blonďatý chlapec, když dojedl. Jisung zoufale zkřivil obličej při zmínce o úřadu.

„Nevím. Vyšlo jedno nový anime, asi se budu dívat. Udělám si popcorn nebo vyndám sushi, co máme v lednici. Klasika. Proč se ptáš?" zamumlal a dojedl poslední sousto rýže. Tohle byl Jisungův běžný plán na víkend. Jídlo, anime nebo kdrama. Felixe vždy překvapovalo, že se má ještě na co koukat. Tímhle tempem už musel vše zhlédnout minimálně dvakrát. Podle menšího chlapce se ale vždycky něco najde. 

„No, že bychom potom mohli zajít ke mně. Můžeme si něco zahrát nebo se podívat na to anime společně," usmál se lehce Felix, který se snažil zvednout náladu. Dnešní den mu připadal až moc pochmurný. Počasí tomu taky moc nepomáhalo. Místo sněhu byl déšť, všichni z toho byli zklamaní. Co je to za prosinec, když není sníh?

„On snad nepřijede pan dokonalý?" podivil se Jisung, načež blonďák protočil očima. Kolikrát ho už prosil, aby tak Hyunjinovi neříkal, ale chlapec menšího vzrůstu si stále nedal říct. Co se jejich vycházení týče, no... vychází spolu. Felixovi málem vypadly oči z důlků, když viděl poprvé vést Jisunga nějakou konverzaci s Hyunjinem. To, že mluvili o počasí, už je věc druhá. Dělají ale pokroky. Nevraždí se pohledem, nebo jenom když je Felix nevidí, neútočí na sebe, prostě vedle sebe existují. Stále ale Jisung odmítá sednout ke staršímu do auta, stejně jako se mu příčí s ním trávit čas o samotě. Ale to je asi pochopitelné.

„Ne, prý toho teď má moc. Ale přijede příští týden," Felixovi se automaticky rozzářily oči, když o starším mluvil. Už se nevídali tak často, jako když byl Hyunjin ještě na střední. Studuje práva v obchodních vztazích v Busanu. To je 400 km přes celou zemi. Starší se snaží jezdit co nejčastěji, ale ne vždy se mu to povede skloubit s výukou a plány na víkend. Proto se Felix vždy na jeho návštěvu tolik těší. Volají si a píší skoro každý den, ale blonďák se těší na to, až se staršímu schová do náruče. 

„Ještě uvidím," promluvil Jisung a zvedl se od stolu, aby mohl odnést již prázdný tác. Felix se usmál a následoval ho, přičemž mu bylo jasné, že skončí u něho, ač menší říkal, že se ještě musí rozmyslet. Cestou ke skříňkám Felixovi zavibroval mobil. Přečetl si zprávu, kterou dostal, načež radostně povyskočil, až se Jisung lekl. Nechápavě na něho hleděl, absolutně nechápaje, co se děje.

„Píše mi Minho hyung," oznámil mu vesele Felix. Jisung přikývl, ale stále nechápal to veliké množství nadšení. Blonďák a nejstarší se opravdu hodně sblížili, což zase dělalo radost Hyunjinovi. Jisung se s nimi vždy cítil trochu navíc, ale raději by trávil čas s Minhem než s Hyunjinem. Stále ho ale bral jako Felixova kamaráda.

„Zve nás k sobě na chatu!"

„I mě?" podivil se Jisung.

„Samozřejmě! Ptá se, zda by nám nevadilo zameškat školu," na to menší chlapec rychle odpověděl, že určitě nevadí. Každý čas strávený mimo školu je lepší, jak tam sedm hodin sedět na prdeli a poslouchat. Navíc když už jsou oba dospělí, na což Jisung i Felix často zapomínají, nepotřebují souhlas rodičů. Jisungovi rodiče ale povolí snad všechno, na jeho straně nikdy nebyl problém. Paní Lee na tohle byla vyhraněnější. Byla nerada, když Felix vynechával školu. To ale neměla páru o tom, kde se její mladší syn toulá v době výuky.

„Prý by se jelo příští sobotu, aby vysokoškoláci stihli zkoušky."

„A kdo všechno tam bude?" zajímal se menší, ale tak nějak tušil, která jména zazní. A nemýlil se.

„Minho hyung, Hyunjin hyung, Dahyun noona, Changbin hyung a my dva," vyjmenoval všechny blonďák. Byl nadšený, že se opět shledají v tomto počtu. Naposledy se takto potkali na konci léta. Vždycky to byla zábava. Felix doskákal nadšením ke skříňkám, přičemž následoval Jisungův záchvat smíchu. Ti dva se nikdy neomrzí.

„Tak pojď, ty zapomnětlivče. Ať nám nezavřou," pobídl menšího Felix a rychle se rozeběhl ven z budovy, aby se vyhnul Jisungovým poznámkám, že si z něho nemá dělat srandu. Blonďák ale v tuhle chvíli měl úplně jiné myšlenky.

... Fall in Love in Seoul ... 

Vítejte drazí čtenáři, u druhého dílu série Fall in Love. Už jsem zapomněla, jak těžké je napsat první kapitolu. Moc s ní nejsem spokojené, ale co člověk nadělá. Zpět ale k příběhu. Postavy nám zestárly o rok, Felix a Jisung jsou dospělí (tedy alespoň podle papírů). Hyunjin je na druhé straně Koreji, Yeji opustila své dva kamarády a Minho plánuje sešlost u sebe na chatě. Tahle knížka by měla být o dost akčnější a zajímavější, ač se to teď nemusí zdát. Nudit se snad nebudete.

Kapitoly budou vycházet každou STŘEDU a NEDĚLI, jak jste byli zvyklí. Tentokrát mám pro vás plán 26 kapitol. Můžete se těšit na spoustu romantiky, když už máme konečně Hyunlix spolu. Ale taky dost zvratů. Vidím to tak, že poslední kapitola vyjde 3. 7. 2024, ale ještě nic raději nebudu slibovat. Doufám, že si knížku užijete. Těším se na vaše komentáře a votes. Je možné, že v komentářové sekci narazíte na úžasnou klarush_s, která mi dělá korekci knížky. Love U! *Annie*

Kapitola prošla korekcí