Ačkoli jsi měl přítelkyni, vždy jsi mi dovolil setrvat ve tvém objetí déle, než by bylo společensky vhodné. Vždy jsi mě starostlivě pozoroval, vždy jsi poznal, když se něco dělo.

A když jsem tě políbil, neodstrčil jsi mě, přestože tak by to bylo správné.

Oplatil jsi mi políbení, objímal jsi mě se stejnou něhou jako předtím. A já ti věřil. Jako tehdy, tak i nyní, že mě miluješ. Šeptal jsi mi ta slůvka často, ale pro tebe měla jiný význam než pro mě.

Já v tom viděl cit romantický, pro tebe to bylo vyjádřením víry ve mně, v mou dobrotu.