Pamatuješ, když jsem musel zůstat vzadu, protože mě neustále zmáhala slabost? Fanoušci to nesměli vidět. Ale tys byl nervózní, čehož si všimli. Následujících pár dní jsem tančíval sám, aby kluci neviděli, jak občas škobrtnu, jak se mi zamotá hlava. Tys taky respektoval mé přání, přestože důvody jsi znal.

Nikdy jsi nevešel dovnitř, vždy jsi trpělivě vyčkával před sálem, seděl na zemi se zavřenýma očima, dokud jsem sám nevyšel.
Byls ke mně laskavější než ostatní, proto jsem se ti dokázal svěřit s každým trápením, věda, že nebudeš soudit.
Tvá pozornost však nebyla jen mou, stejnou měrou ses věnoval i ostatním.