Křivka našeho vztahu se dala přirovnat k horské dráze. Uhranul jsi mě na první pohled, zaujal první konverzací, oslovil svými názory a okouzlil, když ses mě poprvé dotkl.
Jemné stisknutí ruky před vystoupením. Úsměv slibující, že bude vše v pořádku. Poplácání po zádech, když nám tleskala celá hala. Objetí, jakmile jsme osaměli. Pohledy, střetnuvší se v zrcadle. Letmé políbení.

A pak to odpoledne, kdy mě sžíraly pochyby, stres a děsila budoucnost. Vzal sis mě celého, donutil mě zapomenout na veškerý svět. Pomohlo to. Nedokázal jsem pak při rozhovoru myslet na nic jiného, než cos se mnou dělal před pár hodinami.