Malá kavárna na rohu nepříliš rušné ulice působila útulně a nejspíš právě proto jsem ji měl tak rád. Pomalu se stmívalo, lampy lemující chodník se rozsvítily v jediném okamžiku – jako skupina tanečnic, sladěné do posledního detailu.

Skrze páru, stoupající z hrníčku horkého čaje, jsem sledoval pár kráčející po pěšníku. Zastavili. Dívka se vytrhla ze sevření mladíka a v zuřivé gestikulaci ho za cosi kárala. Vlastně nevypadala naštvaně, spíše smutně, ač se usmívala. A on měl koutky stažené dolů, přestože očima se smál. Nebyl upřímný.

A já pocítil vděk, protože tys nikdy nepůsobil falešně. Ani jedinkrát jsem o tobě nezapochyboval.