„Jimine."
Neodpovídal jsem, proč také?
„Jimine!"
Seděl jsem na posteli, v uších tichá sluchátka, oči zavřené, na čele soustředěnou vrásku. Prsty bezděčně vyťukávaly zcela nový rytmus.
„Zatraceně, Jimine-"
Hlas volající mé jméno zmlkl ve chvíli, kdy jsem zvedl hlavu a překvapeně ji naklonil ke straně. Stál jsi ve dveřích, hleděl na mě a rty měl pootevřené v roztomilém „o".
Po chvíli jsi mi oplatil úsměv a lehl si ke mně. Hlavu sis položil do mého klína a naslouchal mému zpěvu. Brzy tě přemohla únava. A trvalo dlouho než se ti víčka zachvěla – to když mi vyschlo v hrdle. Probudil ses.