Ráno jsem se probudil na něčem hřejivém. Rozlepil jsem oči a když jsem viděl, na co jsem slintal, vyletěl jsem do sedu.

„Sakra," zanadával jsem si, když jsem cítil Hoseokovy ruce na svém pasu.

Opatrně jsem se mu vymanil z obětí a překulil se na svoji půlku. To bylo o fous.

Zkontroloval jsem hodiny, které ukazovaly čtvrt na osm a tiše, tak, abych staršího chlapce neprobudil jsem se odplížil do koupelny. Na hlavě jsem měl vrabčí hnízdo, které jsem se snažil upravit a vyčistil jsem si zuby. Věřil jsem tomu, že mamka už byla dávno na nohou a dělala nám všem snídani. Všichni jsme byli dospělí a samostatní, (kromě mého staršího bratra, kterého si naštěstí již adoptovala Seungji, jeho současná manželka) na to občas zapomínala.

„Dobré ráno," vykoukla na mě černovlasá, rozcuchaná hlava.

„Dobré ráno," usmál jsem se na něj a z kufru začal vybírat oblečení.

Odkopal se z peřiny a mě se naskytl pohled na jeho vypracované břicho. Tričko měl vyhrnuté a já se snažil tam nezírat. Do tváře se mi nahrnula krev a Hoseok se posadil. Dělal jsem, že se nedívám na to, jak se mu svaly pohybují a tvoří pekáč buchet, na který, kdybych si lehl, tak to je, jak kdybych si lehl na dlažební kostky někde na náměstí.

Zvedl se a rukama si promnul ospalé oči. Byl snad ještě víc rozcuchaný než já a vypadal, že během půl minuty znovu usne.

„Půjdu se podívat, jak je na tom snídaně, na co bys měl chuť?"

„Cokoliv, co bude. Já se dám dohromady a přijdu."

Přikývl jsem na znamení souhlasu a vydal se do kuchyně. Jak jsem předpokládal, mamka už tam úřadovala, v konvici byl uvařený černý čaj a v druhé byla káva. Místnost voněla čerstvým pečivem, mamka byla na tohle machr. Dřív, když jsme byli malí, každou neděli nám pekla čerstvé houstičky nebo koláče k snídani. Sestra, když byla větší, ji občas šla pomoct, ale vstávat brzy ráno a dělat těsto, aby stihlo vykynout a poté vše upéct, se jí nechtělo.

„Dobré ráno," pozdravil jsem mamku, která se na mě vřele usmála.

„Ahoj, zlato."

Nalil jsem si kávu a dal si do ní trochu mléka. Po ránu to bylo potřeba. Mamka mi na talířek narovnala pár koláčků a houstiček.

„Mňam," v puse se mi začaly okamžitě tvořit sliny, protože tohle byla dokonalost sama.

Z lednice jsem si vyndal gervais a nedočkavě se posadil ke stolu.

„Hoseok za chvíli přijde," usmál jsem se na ni.

„Jsem moc ráda, že jsi doma," zadívala se na mě a já si do pusy nacpal první část houstičky. „Bylo to dlouhé bez tebe."

„Ale mami," zasmál jsem se a ona zakroutila hlavou.

„Žádný ale. A Hoseok vypadá moc mile."

„Je moc milý," upil jsem ze své kávy a sklopil pohled, protože pocit viny se opět dostavil.

Cítil jsem se strašně špatně, že jsem jí lhal a toužil jsem jí říct pravdu. Asi by to nepochopila, ale nevydědila by mě. Nechtěl jsem ale, aby mě měla za lháře a za takového zoufalce, který si potřebuje něco dokazovat. Což jsem bohužel byl, když si vezmu, do jaké situace jsem se dostal.

„Dobré ránko, tady to voní."

Z myšlenek mě vytrhl Hoseokův hlas. Vešel do místnosti s obrovským úsměvem na rtech, oblečený do modrých, roztrhaných džínů a krémového svetru.

„Sluší ti to," usmál jsem se na něj, a i když on si myslel, že to je součást naší hry, opak byl pravdou.

Fakt mu to seklo. Rukou mi přejel po rameni a věnoval mi jemný úsměv.

„Posaď se," pobídla ho moje mamka a vyskočila na nohy.

„Dáš si kávu nebo čaj?"

„Kávu, prosím."

„Mléko, cukr?"

„Ani jedno, děkuji."

Zadíval jsem se na něj. Ta černá káva mi k tomu úsměvu teda vůbec nešla. Vypadal jako sluníčko, když se usmíval a hned na to si dá hořkou černou kávu?

Nalila mu kávu a na talířek mu dala několik houstiček a malých koláčků. Z ledničky vytáhla gervais, máslo, šunku a nějaké plátky sýra, aby si mohl vybrat.

Chtěl jsem ji věnovat uražený pohled, protože takovou péči neměla ani o mě – a to jsem byl nejmladší a nejoblíbenější dítě, ale rozmyslel jsem se.

„V kolik přijedou?" zeptal jsem se mamky, když se taky posadila.

„Na oběd by měli být tu."

Přikývl jsem na souhlas.

„Je dnes něco v plánu?" ověřil jsem si.

„Po obědě bychom mohli na trhy," navrhla a já zakýval hlavou na znamení souhlasu.

„To zní super," odpověděl Hoseok s plnou pusou. „A jak tohle chutná? Neskutečně výborný."

Mamka se s tichým „díky" rozesmála. Měl jsem pocit, že to jsou snad první Vánoce, za poslední tři roky, co jsem ji viděl šťastnou.

A/N: Hello!

Mám nějakou psací krizi. Nejde mi to tak, jak bych si představovala :D Spíš teda se mi hlavně nechce, to je asi hlavní problém :D Zítra mám první hodinu španělštiny a strašně jsem se chtěla nějak začít připravovat, ale nejde mi to :D Nemůžu se donutit.

Snad se díl líbil, nebojte, brzy se něco bude dít, ale potřebuje to čas :D

Mějte krásný večer!

Bye!