„Dost o mě," odtáhla se ode mě a do ruky si vzala horkou čokoládu. „Jak jste se vy dva poznali?"

S Hoseokem jsme si vyměnili překvapené pohledy. Domluvit se na těchto detailech jsme jaksi zapomněli.

„V práci."

„Doučoval jsem ho."

Oba jsme to řekli naráz a znovu se na sebe překvapeně otočili.

„Poprvé byl u mě v práci," snažil jsem se vysvětlit. „A pak jsme domluvili to doučování."

„A z čeho?" zeptala se se zájmem.

„Z čeho?" podíval jsem se na Hoseoka a ten těkal vyděšeným pohledem všude kolem.

„Tanec," vypadlo z něj po chvíli a pak se na nás vyjeveně podíval.

„Tanec?" překvapeně jsme se na něj s mojí sestrou otočili.

„Jo, tanec," přikyvoval jsem. „Mám na tělák na zápočet vymyslet nějakou taneční choreografii, protože jsem na pár hodin chyběl. Tak to mám, aby mě k zápočtu připustili."

„To máte zvláštní podmínky, to jsme neměli," kroutila hlavou. „Ale jiná škola no. Každopádně sis našel toho nejlepšího. Hoseok byl nejlepší v ročníku, ne? Vyhrál jsi i tu soutěž!"

Nadšeně tleskla rukama a já s Hoseokem jsme si vyměnili unavený pohled.

„Jo, vyhrál," přikývl.

„Takže mezi vámi přeskočila jiskra, když jste spolu tancovali?"

„J-jo," přikývl jsem.

„Fakt bych nečekala, že ty budeš na kluky."

„Jsem bi," přiznal. „A Tae je skvělý kluk."

Cítil jsem, jak mě objal kolem ramen a dal jemnou pusu do vlasů. Byl věrohodný až na ten menší incident.

„Mamí!" zaječela na mamku. „Tae bude tancovat!"

„Cože, miláčku? Náš Tae?" ozvala se mamka z kuchyně a přišla s tácem chlebíčků. „Nespletla ses náhodou?"

„Ne, teď to říkali, že s Hoseokem dělají choreografii na jeho zápočet," smála se.

„Já myslím, že to nebude nutné," kroutil jsem divoce hlavou.

„Ne, bude to sranda!" smála se.

„Ne, ne," kroutil jsem hlavou a snažil se, aby se na tohle zapomnělo.

„Ještě stále trénujeme," vložil se do toho Hoseok.

„Ale tak na Vánoce byste mohli," spráskla nadšeně ruce mamka. „Ať vidíme, jestli opravdu ten tanec trénujete!"

„Dobře," přikývl Hoseok a já nemohl jinak než ho zabít pohledem.

„To se těším!" pištěla sestra a já se zoufale opřel zády o gauč.

Tohle byl zlej sen.

***

„To nemyslíš vážně s tím tancem," vypadlo ze mě, když jsme se zavřeli v pokoji.

„Uděláme něco lehkého, se naučíš a pohoda, ať je klid," pokrčil rameny a z kufru začal hrabat pyžamo.

„Ale tys mě nikdy neviděl se hýbat!" rozhodil jsem rukama. „Já jsem úplně levej a těláku se vyhýbám jako čert kříži!"

Hoseok se rozesmál.

„To zvládneš," zakroutil hlavou, a i s pyžamem zamířil do koupelny.

Já se posadil na postel a chtěl začít brečet. Tohle byl fakt špatný sen a já se z něj určitě brzy probudím.

S mamkou si sedl dobře, z čehož jsem měl radost, ta žádné podezření neměla, ale u sestry jsem si nebyl tak jistý. Zítra měl přijet taťka s bráchou a jeho rodinou, tak jsem doufal, že to bude v pohodě. Brácha ještě narychlo dodělával dětský pokojíček pro dítě, které se jim mělo v příštím roce na jaře, narodit. Taťka mu slíbil pomoc a rovnou u něj zůstal na noc.

Vylezl ze sprchy, mokré vlasy a ručník kolem ramen. Na spaní měl černé kraťasy a tmavě modré, o několik čísel větší, tričko s krátkým rukávem.

Rukou s ručníkem si zajel do vlasů a lehce si je sušil. Musel jsem odvrátit pohled, protože když jsem zahlédl jeho ostrou čelist, málem se mi podlomily nohy.

Popadl jsem kupičku s oblečením a rychle se vypakoval do koupelny. Jak tyhle Vánoce přežiju, to jsem neměl nejmenší tušení.

Osprchoval jsem se, vyčistil si zuby a šel do postele za Hoseokem. On ležel na jedné straně postele a hrál si na telefonu. Lehl jsem si vedle něj a rychle se zabalil do peřiny.

„Zítra přijede brácha s manželkou a taťka," pootočil jsem se na něj.

„Neboj se, zvládne se to."

„Doufám," povzdychl jsem si a Hoseok mi věnoval konejšivý pohled.

„Tak se hezky vyspi," usmál jsem se na něj.

„Ty taky, dobrou," odložil telefon a přitáhl si peřinu až k nosu.

Otočil jsem se k němu zády a zavřel oči. Během chvíle jsem usnul.

Ráno jsem se probudil na něčem hřejivém. Rozlepil jsem oči a když jsem viděl, na co jsem slintal, vyletěl jsem do sedu.

A/N: Hello!

Tady máme první díl v tomto roce!

Snad se líbil.

Mějte pěkný zbytek dne a doufám, že neležíte nikde v příkopech! (To bych byla já, kdybych neměla antibiotika :D)

Bye!