„Pojďte dovnitř, je hrozná zima!" vzala nás oba za ruce a táhla do tepla domu. „Nakonec bude malá změna, ale to vám dvěma určitě vadit nebude. Musíte spát spolu v Taeho pokoji, Taerin nakonec na Vánoce dorazila."

„Cože?" vyhrkl jsem rychleji, než jsem zamýšlel.

Hoseok mi věnoval pobavený škleb, ale viděl jsem určitý diskomfort v jeho výrazu.

„Prosím tě, mě je úplně jasný, že spolu spíte, tak tady nedělej divadlo," praštila mě do ramene.

Do tváře se mi nahrnula krev a na Hoseokovi bylo vidět, že se mu chce brečet.

„Co, že nás, naše milost, poctila svojí vzácnou návštěvou?" zašklebil jsem se na sestru, která seděla na gauči a v rukou svírala hrnek horké čokolády.

„Drž hubu," prskla po mě a zvedla se na nohy. „Bych mohla říct já o tobě, celý rok o tobě nikdo neslyšel!"

Doběhla ke mně a padla mi kolem krku. Rozesmál jsem se a objal ji nazpět.

„Koho pak jsi nám to přivezl?" zadívala se na Hoseoka, který nervózně stál u dveří a v ruce svíral svůj kufr.

„To je můj přítel, Hoseok," pousmál jsem se a zadíval se na černovláska.

„Těší mě," natáhl k ní pravici a Taerin se rozesmála.

„Taky, vždyť se známe ze školy!" objala Hoseoka, který vykoktal tiché „jo" a byl celý bílý.

„Cože?" prudce jsem se na ně otočil a Taerin se znovu rozesmála.

„No jasný, chodil s Mingju, moje kamarádka z vysoký," smála se. „Ale netušila jsem, že se znovu potkáme a zrovna takto. Ale neboj, drby posílat dál nebudu."

Zřejmě si všimla, jak zbledl a vypadal, že zkolabuje.

„No vidíš, jak je ten svět malej," nervózně jsem se podrbal na zátylku a rty sevřel v úzkou štěrbinu.

Pohled na Hoseoka byl naprosto dokonalý, chudák kluk. Stál tam, držel svůj kufr a jeho obličej chytal barvu od zelené po bílou.

„To je," smála se Taerin a zapadla zpět na gauč.

„Chudák Hoseok! Necháš ho tady stát! Ukaž mu, kde budete spát, vybalte si a přijďte!" rozhodila rukama mamka a věnovala mi pohled, pod kterým bych se nejraději propadl do země.

„Neboj, mami," vzal jsem svůj kufr a po schodech jsme se vydali nahoru do patra.

„Hoseokie! Máš rád horkou čokoládu?"

„Ano," pousmál se Hoseok.

Bylo vidět, že se lehce uvolnil a šel za mnou.

„Buď v klidu," zašeptal jsem, když jsme došli do mého dětského pokoje.

Hlavou mi projelo plno vzpomínek, všechno, co se tu kdy odehrávalo. Už to nebyl ten dětský pokojík, byl trochu upravený do mého středoškolského já. Na zdech bylo několik plakátů, nad stolem visela tabule s připnutými fotky mě a mých přátel ze střední a z vysoké. Postupně jsem vždy pár fotek přidal a Jimin mě pak bil, že jsem horší vybrat nemohl.

„Nečekal jsem, že se budete znát," pronesl jsem po chvíli a posadil se na postel.

Hoseok se na mě otočil a povzdychl si. „To já taky ne."

Zakroutil hlavou a já se rozesmál.

„Počítám s tím, že na nás bude koukat, jestli tomu tak opravdu je," zašklebil se.

„Si piš, že bude," zasmál jsem se a vyskočil na nohy. „Támhle je kdyžtak koupelna, vše by tam mělo být."

„Budeme se muset snažit," pousmál se a já přikývl. „Jo, díky."

„Tak pojď na čokoládu."

Společně jsme se vydali dolů do obýváku, kde na nás již čekala mamka a na stolečku dvě čerstvé horké čokolády se šlehačkou.

Posadil jsem se na gauč a Hoseok se posadil dost blízko vedle mě. Věnoval mi něžný úsměv. Byl dobrý herec.

Natáhl jsem se pro horkou čokoládu a lehce se natočil na sestru.

„Co, že sis to nakonec rozmyslela a přijela?" zeptal jsem se jí a od Hoseoka si vzal hrníček s čokoládou.

„Nechci o tom mluvit, pojďme se bavit o vás," natočila se víc na nás a úsměv na tváři jí trochu ztuhl.

„Ale," nazdvihl jsem obočí a upil ze své čokolády.

„Rozešli jsme se," sklopila pohled ke své čokoládě a v očích se jí zaleskly slzy.

„Je, to mě moc mrzí, Tae," přelezl jsem k ní a objal ji.

„To je dobrý," pevně mě stiskla a já ji pohladil po hlavě. „Každý jsme chtěli od života něco jiného."

„Najdeš lepšího."

„Dost o mě," odtáhla se ode mě a do ruky si vzala horkou čokoládu. „Jak jste se vy dva poznali?"

S Hoseokem jsme si vyměnili překvapené pohledy. Domluvit se na těchto detailech jsme jaksi zapomněli.

„V práci."

„Doučoval jsem ho."

Oba jsme to řekli naráz a znovu se na sebe překvapeně otočili.

A/N: Hello!

A protože se mi během dneška fakt ulevilo, píšu jak drak :D V rámci možností :D Neříkám, že to tak bude pokračovat, spousta věcí se může změnit :D

Tímto bych Vám chtěla popřát ještě jednou - hodně štěstí do nového roku! Pořádně to dneska oslavte, moc se neopijte a já ze sebe jdu udělat člověka. Po 4 dnech ležení je to fakt potřeba... :D 

Tímto dílem (nejspíš) uzavírám tento rok a budu se na vás těšit v tom nadcházejícím!

Miluju Vás!

Bye!