Od: [email protected]

„Dobrý večer/ráno,

Četl jsem Váš inzerát na falešného přítele. Je stále poptávka aktuální? Je mi 25 let.

Díky za odpověď.

Hoseok

Zarazil jsem se. Musel jsem zastavit film a zprávu jsem četl snad stokrát. Ani jsem nevěděl, že to dělám, ale na email jsem odpověděl.

Od: [email protected]

Dobré ráno (asi lepší, haha),

Ano, je stále aktuální. Mohli bychom se potkat zítra dopoledne ve Starbucksu na Jjeongnamm? V 11h?

Taehyung.

Klikl jsem na odeslat a schoval si obličej do dlaní. Tohle bylo šílený.

Od: [email protected]

Vyhovuje, budu tam. Černé vlasy, na sobě budu mít černou bundu, vínovou mikinu a modré kalhoty.

H.

Odpověď přišla téměř okamžitě. Srdce se mi rozbušilo. Takže když to zítra vyjde, všechno bude super.

***

Když ráno o pul deváté zvonil budík, myslel jsem, že bude po mě. Absolutně jsem to nedával a nadával sám sobě, že jsem tak ponocoval. Nejprve jsem přemýšlel, proč vstávám, když dnes nikam nespěchám, ale pak mi to došlo. V tu ráno jsem byl vzhůru a po únavě ani stopy. Vlezl jsem si do sprchy, dokonce jsem si i umyl hlavu a vybral nějaký vhodný outfit. Zvolil jsem, že si vezmu něco obyčejného, černé kalhoty a bílá mikina. Přes to jsem přehodil tmavě modrou zimní bundu a vyhrabal černou čepici. Byl jsem nervózní a trochu jsem litoval, že jsem nenapsal Jiminovi. No, kdyžtak se ztrapním a budu dělat, že to byla nějaká sázka, kterou mi Jimin vymyslel.

Muž, se kterým jsem se měl setkat, byl jen o rok starší než já. Předpokládám, že měl již promoce za sebou, protože byl ve věku mojí sestry, která odpromovala pár měsíců zpět. Pokud tedy neprodlužoval ročník nebo neměnil obor. A vlastně – pokud vůbec na vysokou šel.

Objednal jsem si čaj a posadil se k jednomu ze stolů. Očima jsem skenoval místnost, jestli tady již nebude. Měl ještě čas, vyrazil jsem až moc brzy a byl tu dříve, než jsem plánoval. Do deseti minut by měl dorazit.

Upíjel jsem horký čaj, když jsem zahlédl černovláska – poměrně atraktivního černovláska – , který měl úzké, modré kalhoty s dírami na kolenou, černou bundu zapnutou až k bradě a u uší mu vykukovala vínová mikina. Zmateně se rozhlížel kolem, proto jsem na něj mávnul a strašně moc doufal, že se nějak hodně neztrapním. Samotná situace byla velice trapná.

Kývl na mě, že mě vidí a rukou naznačil, že si zaběhne objednat. Přikývl jsem a čekal.

Potily se mi ruce, musel jsem si je neustále otírat do kalhot, abych mu pak nepodal jednu velkou louži. Byl jsem velice nervózní a když jsem nad tím teď tak přemýšlel, neměl jsem nejmenší tušení, co bych mu měl říct.

„Ahoj, čekáš dlouho?" nervózně se na mě pousmál a posadil se naproti mně s hrnkem černé kávy. „Nevadí tykání?"

„Ahoj," pokusil jsem se o úsměv a při pohledu na ten jeho, se mi krev nahrnula do obličeje. „Ne, vůbec ne."

„Super, to bych totiž nerad."

Byl velice milý. Svlékl si bundu a položil si ji na židli vedle sebe.

„Jung Hoseok," natáhl ke mně pravici.

„Kim Taehyung," lehce jsem stiskl jeho dlaň a doufal, že si nevšimne toho, jak moc zpocené ruce mám.

„Tak... řekneš mi víc o té své nabídce?" ruce obmotal kolem horkého hrnku, aby se zahřál. „Popravdě jsem myslel, že to psala holka."

„Ne, nepsala to holka. Je to problém?" zmateně jsem se na něj zadíval.

Nad tímhle jsem vůbec nepřemýšlel.

„No, jestli to je jen na týden... záleží, co přesně chceš, abych dělal. Jsou určité věci, u kterých si myslím, že nezvládnu," nervózně si rukama projel ofinu.

„Spát spolu určitě nebudem!" řekl jsem to víc nahlas, než jsem zamýšlel.

„Tak super, to se mi trochu ulevilo," zasmál se. „Já totiž nejsem na kluky, ale peníze fakt potřebuju, abych mohl rozjet svůj byznys."

„Jaký, smím-li se ptát?"

„Taneční školu."

„To zní zábavně," upil jsem ze svého čaje.

O tanci jsem nevěděl absolutně nic. Celkově na všechny pohybové aktivity jsem byl velmi nadaný a raději jsem se jim vyhýbal. To mi připomíná, že již druhým rokem posouvám zápočet tělocviku, který bych měl honem dodělat, protože se mi stále ještě nechtělo. Jaksi... bylo v plánu, že bude tenhle semestr, ale ve vší upřímnosti? Zápočet máme v lednu a já měl v plánu ho ještě jednou, naposledy (víc nemohu, nebo by mě vyhodili, a to zas kvůli těláku, nene), přesunout.

„A taky finančně náročně," sklopil pohled. „Jak si to vlastně představuješ všechno?"

„Dokážeš se týden přetvařovat, že ke mně patříš?" vylítlo to ze mě rychleji, než jsem si stačil promyslet, co chci říct.

A/N: Hello!

Píšu jak drak :D

Snad se díl líbil, já jdu rychle dopsat ještě další, ať vám ho sem můžu poslat. :)

Bye!