Ulice Katharské vesnice byly prostorné. Matka by se do nich vešla dvakrát a ještě by se kolem ní dalo projít. Musel obdivovat rasu koček, které mu sahaly sotva po pás. Největší Kathaři měřili sotva metr a čtvrt a to jen díky svým nohám. Podceňovat je však mnohdy vedlo ke ztrátě života. I přes svůj malý vzrůst a roztomilý vzhled dokázali bojovat zuřivěji, než jakýkoliv trpaslík, jehož zlato bylo v ohrožení.

Válečníků sice moc neměli, neboť celá jejich rasa vládla magií, ale každý z nich vydal za dva lidské. Ono taky není moc příjemné, když vás metr vysoká kočka bodá do nohou. Thae čekal jakékoliv přivítání, ale uctivost Katharů jej překvapila. Každý obyvatel vesnice mu přikývl na pozdrav, lehce se uklonil, nebo dokonce i zamával. Předpokládal, že na něj mávají převážně děti, těžko říct.

     Sám se s Kathary ještě nesetkal, ale slyšel, že mají k drakům celkem vřelý vztah. Obzvlášť k jeho rodině, neboť sdíleli ostrovy. Vzájemně si pomáhali. Tedy, v rámci možností. Procházel se ulicemi, hledaje někoho, kdo mu poradí jak se dostat na pevninu, když se za ním ozvalo odkašlání. Otočil se. Postarší žena, velmi malého vzrůstu, oděna v tmavě modrém ponču do něj štouchla holí. Drakonidovo obočí vyjelo vzhůru.

„Hrmm... Ty budeš asi další z Anuratiných děcek, což?" zeptala se. Prohlížela si ho jako kus masa. Z těch čtyř strážných, kteří stáli v pozoru za kočkou, pochopil, že bude asi jejich vůdkyně.

„Vy tady tomu vrhu asi šéfujete, což?" zeptal se podobným tónem a zíral katharce do očí.

Šamanka se začala smát. Byl to takový zvláštní zvuk. „Konečně mi ta stará dračice poslala někoho se smyslem pro humor. Vítám tě v Sorei."

Podala mu packu, kterou opatrně potřásl. Nechtěl ji zmrzačit hned na první pokus. Stará katharka si zjevně jeho opatrnost uvědomila, když se na něj usmála, čímž odhalila své ostré zuby.

„Co pro tebe mohu udělat, chlapče?"

Oceňoval, že nezdržovala zbytečnými okolnostmi a šla rovnou k věci. Nejspíš už na to byla zvyklá. Kathaři se dožívali kolem čtyř set let, takže určitě znala i jeho sourozence.

„Potřebuji se dostat na pevninu. Co nejrychleji," odvětil šamance.

Katharka nějakou chvílí přemýšlela. Připadal si velmi neslušně, zvlášť když stáli uprostřed ulice. Jako by byl nějaký kriminálník, kterého šamanka přistihla při činu a nyní přemýšlela nad trestem. Zvědavé pohledy kolemjdoucích tomu moc nepomáhály.

„Hrrm. Momentálně se na pevninu chystá jenom jedna loď..." začala. Cítil, že přijde nějaké ale. „Její kapitánka tě možná vezme, ale musíš zaplatit. Řekněme, že není úplně... nezištnou duší."

Thae zamrkal. Musel přiznat, že byl na kapitánku zvědavý. Jenže to byl docela problém. Neměl žádné peníze. Obvykle jim matka dávala nějaké zlato ze svého vlastního pokladu.

„Nemám žádné peníze. Je možnost, že bych si zde mohl nějaké vydělat, nebo prodat něco ze svých zásob?"

Katharka mu věnovala milý úsměv. Ukázala na opodál stojící stan, že se v něm nachází jejich obchodníci. Jestli chce něco prodat, nejspíš uspěje tam.

„Zarin by určitě nevadilo, kdybys jí zaplatil předměty. Není moc vybíravá."

Nicméně mu šamanka popřála štěstí na jeho cestách a vydala se i se svou stráží o dům dál. Chvíli ji pozoroval, jak se nese ulicemi vesnice. Zjevně si ji ostatní kathaři nesmírně vážili, neboť se vždy zastavili, aby ji vzdali hold.

Vyrazil tedy k obchodníkům, doufaje ve výhodný obchod. Malý stan, kam by se sotva vešli tři lidé, obývalo pět katharů. Diskutovali mezi sebou takovým rychlým, téměř nesrozumitelným jazykem.

Nedokázal jejich slova rozluštit. Uctivě pozdravil. Hovor sice neustal, ale jeden z nich se k němu otočil. Docela hrubě se zeptal, co po nich chce.

Vysvětlil, že nemá žádné zlato na cestu a rád by uzavřel nějaký obchod. Obchodník na něj několik minut zíral.

„Za pět tvých šupin ti dám tři sta zlatých."

Thaeron byl překvapen jistotou, jakou obchodník smlouval. Byl fakt, že mu dorostou a věci, které měl v batohu, potřeboval. Na druhou stranu jeho tmavé šupiny poskytovaly ochranu. Pokud si jich pět vytrhne, může riskovat nepěkná zranění.

„Čtyři sta a šupiny si vytrhnu sám," snažil se smlouvat. Tři sta zlatých za dračí šupiny mu přišlo málo. Navíc, smlouvání byla důležitá část obchodu. Kathar by se mohl urazit, kdyby nesmlouval.

„Hrrrm. Dobrá tedy." Kathar k němu natáhl packu. Thae zatnul zuby a vytrhl si šupiny ze spodku předloktí. Koneckonců to bylo nejméně zranitelné místo. Dal si záležet, aby mezi odhalenými místy nějaké zůstaly. Bolest byla téměř nesnesitelná. Dala by se přirovnat k trhání vlastních nehtů. Nakonec obchodníkovi předal pět lehce zakrvácených šupin. Kathar je s úšklebkem očistil, jakoby snad jeho krev byla nakažlivá.

Měl jsem si říct o víc... pomyslel si, když vylezl ze stanu obchodníků s měšcem zlata. Snad to bude té Zarin stačit. Rychlým léčivým kouzlem zastavil krvácení. Alespoň se zbavil onoho nepříjemného pocitu a zbytek šupin zůstalo čistých. S povzdechem si prohrábl své černé, krátké vlasy, ve kterých se časem objeví i rohy.

      Našel si cestu do nedalekých doků, které byly od vesnice asi kilometr. Cestou měl možnost objevovat krásy ostrova Sorei. Rozlehlé pláně plné zeleně a listnatých stromů se rozpínaly kam až jeho oko dohlédlo. Díky teplým mořským proudům si většina ostrovů užívala tepla a velmi mírných zim. Což bylo poněkud překvapivé, neboť se o nějakých sto kilometrů na sever nacházely ostrovy, kde byl permanentní mráz a sníh. To ale nebránilo Thaeronovi užít si teplé poledne příjemnou, dlouhou procházkou. Protože to, co následovalo rozhodně příjemné nebylo.

Když dorazil k dokům, kde kotvila pouze jedna loď, ve které navíc rozeznal elfskou bitevní fregatu, odnikud se objevily dvě Katharky. Jedna měla dlouhou hůl, druhá meč a štít.

„Pracky vzhůru, měšec se zlatem sem!" zakřičela ta s holí.

Překvapení z přepadení snad přemohlo pouze zmatení.

„Jak vám můžu dát měšec, když mám dát ruce vzhůru?" zeptal se opravdu zmateně.

Obě katharky na sebe pohlédly. Snad mezi nimi probíhal nějaký neslyšný rozhovor, neboť kočka s mečem pokrčila rameny. Nebylo nic jednoduššího než zmást "loupežnice" tou nejhloupější otázkou, která ho mohla zrovna napadnout.

„Co hodit měšec, zatímco budeš zvedat ruce?"

Thaeron pomalu zvedal ruce, ale ne kvůli měšci. Katharka s holí pravděpodobně vycítila, že se chystá kouzlit.

„Plo, k zemi!" vykřikla.

Jenže to už mladý Drakonid napřáhl ruce.

„Ignicante!"

Zatímco katharka s holí objímala zemi jako svou spásu, ta se štítem takové štěstí neměla. Dvě ohnivé koule vyrazily na cestu. Byla až tak překvapená, že nezvedla štít. Plameny uchvátily její oblečení, až se křikem vydala skočit do vody.

Její partnerka se po zaklínadle zvedla, ještě o něco zmatenější. Přípona cante totiž znamenala iluzi. Zatímco se Drakonid smál "hořící" kočce, Zarin si dala dvě a dvě dohromady. S křikem se rozběhla proti svému potenciálnímu zákazníkovi. Vysvětlovat Plo, že nehoří, bylo zbytečné. Než se kdokoliv stačil nadechnout, hlasitá rána oznámila kontakt hole s mladíkovou hlavou.

„Zarin! Já hoříím!" ječela druhá kočka, zatímco šíleně probíhala sem a tam.

„Počkej, ty jsi Zarin? Bylo mi řečeno, že mě můžeš dopravit na pevninu..." ozval se Thae, který si držel čelo.

Zarin se od hořící sestry obrátila k polodraku.

„Hrrm. Tos měl říct hned, že jsi zákazník! Jsme si to přepadení mohly odpustit..."

„Zarin pomóóc!" ozvala se znovu Plo, která odmítala skočit do vody.

„Můžeš, prosím, uhasit mou milovanou sestru? Nemám chuť jí vysvětlovat, že ten oheň není skutečný."

Thae mávnul rukou a iluzorní plameny zmizely. Udýchaná katharka se ještě několikrát kolem nich proběhla, snad aby si byla jistá, že znovu nevzplane.

Zarin se již plně věnovala svému zákazníkovi. „Takže kam si to chtěl dopravit?" zeptala se vážně, jako skutečná obchodnice. Thae přemýšlel, jestli mu cesta se dvěma šílenýma kočkama stojí za to. Opravdu nepotřeboval, aby se cestou rozmyslely, že ho opět přepadnou.

„Imsa Aloran."

Zarin se snad nadšeně usmála.

„Vezmem tě tam. Se slevou, za to... malé nedorozumění," prohlásila, otočila se na podpatku a vyrazila k lodi.

Plo ji následovala a stále se oklepávala, jako by měla opravdu začít hořet. Thaeronovi nezbylo nic jiného, než je následovat. Opravdu samy dvě ovládaly celou loď? To se mu nezdálo.

Naštěstí se ukázalo, že posádka ukradené elfské lodi byla mnohem větší, než dvě praštěné kočky. Několik elfů, lidí a dokonce se našel i jeden trpaslík. Když Zarin začala rozdávat rozkazy, ukázalo se, že nejen loď je kradená, ale dokonce pirátská. Jak se mohla katharka stát pirátem šlo mimo jeho chápání.