Nikdy jsem si nemyslela že tak zapadnu do bandy mrtvol. Taky kluci docela zapadli. Vypadali jsme úplně jako oni a nebo taky naopak. Thorn tvrdil že na takovou dálku všechny přes zeď nepřenese a jme nuceni procházet tábořištěm nepřátelské strany. ,,A Skelet, ty máš toho Dragose ráda?" Ptal se mě Will aby mohl prudit. ,,Abys věděl tak poté co bych ho podruhé odmítla, by mě zabil. A to bylo už první den. Ber to tak že šílená nevěsta se stejně nedožije zítřka." Will na mě zíral a potřásl mi rukou. ,,Nechť tě líh v tvé nádobě nadnáší dost dlouho abychom se i my lidé mohly učit o stavbě člověka z doby kamenné." Koukala jsem na něj s otevřenou pusou než mi to spojilo. ,,Ty chceš říct že jsem člověk doby kamenný?" Uchechtnul se a vzápětí ukázal na jednoho mrtvého. ,,Že má hezkou plíseň na obličeji!" Will to důkladně rentgenoval. ,,Odkdy se ty... Ty jsi jako nějakej chemik?" Plácla jsem. ,,No, jo? Spíš je to koníček." Zeptal se otázkou jelikož čekal mou reakci. ,,Budem kámoši!?" Po tváři se mu rozlil ďábelský ušklebek. ,,Ti nejlepší." Řekl tak sexy až jsem se zpotila. ,,kdyby jsi našla nějaké jedovaté věci na rozbory,tak mi určitě nějaký schovej?" Zeptal se zase hlasem jak E. T. ,,Tak to si vyřeš sám kámo." Odpálkovala jsem ho a vstoupila do brány hradu. Tam bylo prázdno. Nikde nikdo. Mohla bych tam v klidu tančit nahá kozáček a nikdo by to neviděl. Což by byla škoda. Učila jsem se kozáček pět měsíců. Pak mě začali učit společenské tance u kterých mi pořád predhazovaly: ,,Zvládla jsi Kozáček. Tohle ti půjde samo." Jenže moc nešlo maximálně polka.
Přikrčila jsem se u zdi. ,,Liame, slyšíš je?" Zaklepal hlavičkou. ,,Ruší mi to hlasy těch venku." Skousla jsem si ret. Jason vedle mě se začal všemožně vrtět. ,,Říká že máme jít tamtudy." Tlumočil River a ukázal na obrovské dveře. ,,Odkdy umíš značkovou řeč?" Zeptala jsem se. Protože jsem si skoro devadesátiprocentně jistá že ji neuměl. ,,Když trávím s němým Jasonem tolik času tak si s ním chci pokecat. Ne?" Usmál se na mě. Konečně se zase usmál. Připlížila jsem se k těm dveřím a přitiskl se na ně. ,,Jsou dubový! To musel být dub jak tátovi kanceláře." Šklebila jsem se u dveří a tiskla se na ně. ,,Jsi v pohodě? Objímáš dveře víš?" Ozval se Thorn. Vrhla jsem na něj vražedný pohled. ,,Vadí ti snad duby?" Sykla jsem a vytáhla varovně drápky. ,,N..Ne. jen mě zaujala ta láska jež k nim chováš ty." Prohlédla jsem na dveře a poplácala je. ,,Jo to už je dávno... Ale co vás to zajímá jdeme dovnitř!" Nikoho přece nezajímá jak na mě málem spadl dub, který jsem měla docela ráda.
Uvnitř byla obrovská a hlavně dlouhá chodba. Bylo by mi z ní špatně, kdybych ovšem byla klaustrofobik. A měla hrůzu z krve. Ta chodba přetékala mrtvými těly a podle toho to tam taky vonělo. ,,Tak tenhle zápach by nepohltil ani nový Glade." Postěžovala jsem si klukům. Tlumeně se zasmáli. Udělala jsem jeden krok a noha zůstala v pořádku. Přenesla jsem na ní teda váhu a noha se mi propadla a něco nechutného mi zatékalo do boty. ,,Blé!" Vyjekla jsem zhnuseně a okamžitě ji zase vytáhla. Jason se na to podíval a jeho grimasa mi byla dostačující. ,,Nějak to jít musí." Uvažoval nahlas River. Zvažovala jsem možnosti jak se dostat na druhou stranu mrtvol. Což bylo asi tak dvacet metrů mezi námi a pevnou zemí. Doufejme že bez mrtvol. ,,Co to vůbec je? Hlavní sklad mrtvol?" Zeptala jsem se ironicky. Odpovědi jsem se nedočkala. Ale napadlo mě jak se přes to dostat. Rozběhla jsem se a rychlostí mě normálně nevlastní jsem tu hromadu přeběhla. Na druhé straně jsem našla rozcestí. ,,Skelet, jsme moc těžcí na druhou stranu se nedostanem!" Slyšela jsem Rivera. ,,Tak mi sem hoďte Liama a vemte to jinou cestou. Někde se určitě najdem." Řekla jsem jim svou první myšlenku. Netušila jsem však že budou vážně házet Liama. Když přistál sedřel si nos na maso. ,,Li! Jsi v pořádku!?" Starala jsem se o svého oblíbenečka. Přikývl a vytáhl z kapsy kapesník, který si na to přiložil. Jinak by všude nechával cestičku krve.
,,Kudy půjdem?" Zeptal se ten čtrnáctiletý andílek. Ruka mi automaticky ukázala v pravo. Li jenom pokrčil rameny a vydal se tím směrem. Asi po dvou metrech se tam rozhostila naprostá tma. Chytla jsem možná strachy Liama za ruku. Samozřejmě strachy o něj. ,,Skelet, co se stalo mezi tebou a tvou rodinou?" Zeptal se náhle a mě ulétly včely. ,,To...je na dlouhé povídání." Vysypala jsem ze sebe a čekala co řekne. ,,To nevadí. Máme tmavou chodbu a kdoví jak je ještě dlouhá." Zkusila jsem se otočit a k mému zděšení jsem ani za námi neviděla světlo. ,,No... tak...fájn." Obezřetně jsem šeptla a pokračovala. ,,Takže, můj otec Robert jako prodejce nemovitostí a vlastník stovky domů, korporací a jiných etnických skupin, se mi nikdy nevěnoval. Můj bratr Richard mu jde paradoxně ve stopách, takže taky na mě neměl čas. Maminka Marie se mi věnovala do mých deseti let. Potom se narodila malinká Molly a všechno šlo do háje. Ve škole mě zezačátku šikanovali pro barvu vlasů. Potom jsem si uvědomila že já jsem ta co by jim to mohla vytmavit. Ostříhala jsem si vlasy a začala cvičit. Stala se ze mě takováhle nudle. Poté když mě někdo urazil vrátila jsem mu to a nejen pořádnou nakládačkou. Otec na mě byl naštvaný a prohlašoval mě za špatnou větev rodiny. Prý to mám po babičce z matčiny strany. Ta taky nebyla něžná, cudná a způsobená dívka. A taky tu barvu vlasů mám po ní. No a potom jsem se začala nudit.
Hazardy a cigarety byly denodenně na seznamu a netajím se ani tím že jsem kdysi drogovala. Potom jsem sejmuli policajta cihlou a poslali mě do pasťáku. Snad jediné místo, které nepatří Robertovy. Tam jsem si odvikala ze závislostí a štvala hlavního ředitele Queense. Schodou okolností je to Jacobův vnuk.....myslím. no a pak už to znáš. A ty?" Nedalo mi to se nezeptat. Neviděla jsem ho, ale cítila jeho napětí. ,,No... já... já se v pasťáku narodil. Moje máma byla nezletilá nymfomanka. Narodil jsem se jí ve čtrnácti letech. Nevím kdo je můj otec. ,,V osmi letech mě měli dát do děckého domova, jenže v šesti přišli ti chlápek v bílém a vzali mě jako dobrý experiment." Dokončil smutně. Objala jsem ho, když jsem uslyšela vzlyky. ,,Neplakej." Utěšovala jsem ho, i když jsem sama měla na krajíčku. ,,A jak to bylo s Anyou a Frankem?" Zeptala jsem se. Zvedl hlavu a asi přemýšlel jestli mi to má říct. ,,Anya byla manželka jednoho vědce. Bydleli tam spolu už od svatby a potom Anya otěhotněla. Bohužel její manžel zemřel a když porodila vzali jí malého Franka a bodali do něj už od narození. Anya byla smutná a když se vrátil bylo mu už deset a jako matku ji nikdy nebral. Byla pro něj spíš žena co ho porodila." Řekl už klidně, ale bylo slyšet že je mu Anyi líto. ,,Ale když jsem se tam objevil já tak se o mě starala jak o vlastního." Dodal rychle. Já kočka zvědavá jsem si nedala říct a dál vyzvídala.
William tam šel dobrovolně místo kamaráda. Jason býval vědec a nechal na sobě testovat vlastní sajrajty. Z jednoho mu odumřel jazyk.
A Thorn byl to třeštiprdlo co se do všeho hrnulo a přišel stejně jako já a River. Prostě ho přivedli. Bylo mi jich líto. Hlavně Liama, který za nic nemohl a nic neudělal. Ještě mi řekl že jeho máma byla
Su Am-Hong. Měla Tradicionalistickou rodinu protože její otec byl číňan a takovouhle kreaturu nechtěli trpět.

Konečně jsme zahlédli světlo na konci tunelu. Vyběhli jsme na svět o a krve by se v nás bedořezal z toho co jme viděli.