Li Am-Hong
Již je tomu dvacet let co Skelet umřela. Jsem nadějný třicetičtyřletý odstřelovač. K mé smůle mě chytili Experimentální vojáci. Abych alespoň trochu osvětlit situaci tak to vysvětlím.

Ten blond bastard si našel nějakou jinou holku a na Skelet naprosto zapoměl. Ta takzvaná 'Královna' je bestie, která vymyslela že budou brát všechny za zajatce. Když někdo vstoupí do jejích základny v proslule známém transilvánském hradě tak už ho nikdy neviděli. A nebo se stal jedním z Experimentů. Říkají si tak hloupě: Armáda spravedlnosti. To musela vymýšlet úplně pitomá holka. Abych to dovysvětlil: už  celých devatenáct let řádí válka mezi Armádou a lidmi. Lidi viditelně prohrávají.
A já byl prosím zajat, aby mě mohli zkusit změnit. Prý všichni noví zajatci jsou předvedení před královnu. Jsem tedy zvědav kterou kurvu si vybral místo Skelet. A taky by mě zajímalo jak dopadla moje rodina.

Už mě vedou hradním komplexem k trůnímu sálu. Vedou se mnou i mé spoluvojáky. Z naší party zmiňovaných už jsem poslední. Všechny ostatní už chytili a všichni zřejmě umřeli. Stanul jsem před trůnem královny těch nestvůr. Blonďatý rádoby král si tam seděl na krásném pozlacené křesle a hned vedle byla židle ve tvaru květu. Okolo byl černý závěs ve kterém byly vidět obrysy ženy. ,,Přivedli jsme nové rekruty Pane a Paní." Oznámili strážní. ,,Jste šikovní a tvrdě pracujete. To se cení." Dostalo se jim odpovědi od té ženy za závěsem. Měla něžný metodický hlas. Kterému by neodolal snad žádný normální muž. Donutili nás pokleknou před trůny. Ten rudooký zmetek vypadal pořád stejně a povíšenecky si všechny předjížděl pohledem. Vypadal pořád stejně jako plný se zastavil v čase. Najednou se z poza závěsů ozvalo ,,Drahý! Toho modrovlasého chci za mazlíčka!" 'Král' vytřeštil oči. ,,Už zase? Vždyť jsi jednoho nedávno dostala."
,,A to vadí? Mám jich šest. Chci sedmého!" Zakřičela  vládkyně. On si jen povzdechl a přikývl na souhlas. Nato jak je neporazitelný a úžasný je docela pod pantoflem. Všechny ostatní odvedli pryč a mě vedli směrem k vládkyni. Vylezla zpod závěsu a měla silný černý závoj přes který nebylo vidět.
Dovedla mě až do jejího pokoje kde nás zamkla. Hlasitě jsem polkl. ,,Copak se děje?" Zeptala se jaksi uvolněně, ale zároveň to znělo zlověstně a starostlivě. Ten hlas mi někoho připomínal. Všechno mi tady něco připomíná. To bude tím že tady moje kamarádka zemřela. Stýská se mi po ní byla pro mě jako sestra ,,Nic se neděje." Odbyl jsem to rychle. Začal jsem se rozhlížet po zbrani. ,,Na to ani nemysli." Ozvala se a posadila se na obrovskou postel.
,,Li Am-Hongu, ty jsi mě nepoznal, co?" Řekla pobaveně. ,,Jak víš mé jméno? A ještě to co jsem nikomu neřekl?" Ukročil jsem ke dveřím. ,,Ty jsi-?"
Hodila si závoj z obličeje dozadu a odhalila svou tvář. ,,Správně Li. To jsem já.
,,Jak jsi to-"

To byla pseudo ukázka z druhého dílu.
Ano. Přesně to hodlám udělat. Doufám že se alespoň malilinkato těšíte. Já si myslím že se to tam trochu rozuzluje. Co vy?