Když si nás ráno zavolal zase Walter, nakráčela jsem Jacobovy a chtěla mu jednu vrazit. Místo toho jsem jen řvala: ,,Ty podvraťáku! Nadělal jsi svinčík a chceš po nás úklid!? Já ti jednu-!" Ozvalo se mi u ucha natáhnutí zbraně. ,,Dělej! Střílej!" Prudce jsem se otočila a hleděla na černý automatický revolver. ,,Střel, jestli to dokážeš." Popichovala jsem nedůležitého vojáka se zbraní. Za vojáčkem jsem zahlédla kluky, které uzemňovali. Zíral a jsem na zbraň, ale nijak zděšeně spíš klidně a to dodávalo na nebezpečnosti. Odněkud mi přilétla facka. ,,Jestli si myslíš že semnou budeš takhle jednat tak jsi na omylu! Jsi jen stroj co jsem vytvořil. Beze mě bys hnila v plesnivé kobce pasťáku!" Byl to Jacob. Řval a vypadal nepříčetně jako jeho otec. Vyprskla jsem smíchy aniž bych chtěla. Jeho naštvaný výraz se ještě ztemnil. ,,Ty se opov-" ,,Pochop že kočka nechápe trest. Kočka chápe jenom chválu. A ten smích jsem prostě neudržela. Vypadal jsi jak tvůj fotr." Skočila jsem mu do toho a se zdviženým ocáskem jsem nakráčela do řady. V neforemném pytlovitém kusu látky od Joy jsem se cítila jako Popelka naruby. Jsem na parádní párty a mám na sobě hadry doby kamenný. Popelka byla na párty propadáku ze kterého raději utekla v super plesovejch šatech. Vlastně po včerejšku nám na řekli že ti proti kterým půjdem nemají vlastní chápání. Jen jeden z nich má vlastní rozum. Fungují tím pádem jako včely. Královna rozdává rozkazy ostatním, kteří je bezmyšlenkovitě plní." Vcelku nová informace. Zabijem tu královskou slečinku a potom budem deratizovat otravný hmyz co zbyde. Jo!

**

Jsem děsnej optimista. ,,Franku! Ty hlavo týmu!" Ano pasovali ho na velitele týmu zrůd. I když je jasný že já jsem rozený vůdce. ,,Řekni mi sakra co mám vůbec dělat." Jacob Walterem nám to sice říkali, ale po rozdání rolí jsem přestala poslouchat. Pomalu se na mě otočil a kdyby měl laserové oči je ze mě škvarek. ,,Ty jdeš večer s generálem a Javcobem jako jejich ochranka na královský maškarní ples. Poslouchala jsi ho!?" Vytáhl si cigaretu z pusy a vyfoukl dým. ,,Ehm... Ne." Vypravila jsem ze sebe. Zatvářil se jak kakabus a chytl mě za ruku. ,,Támhle je Jacob. On už ti to řekne." Strčil mě k tomu bílému ďáblovy. ,,Typuji že jsi neposlouchala. Takže ti to zopakuji. Ty, já a generál jdeme na královský maškarní ples. Ty budeš jenom doprovod. Tvoje kamufláž je-" ,,Jo to jsem ještě dávala pozor." Ujistila jsem ho. ,,Jsem generálova neteř což ani není lež." Přikývl na souhlas. ,,A nezapomeň že je to extra nebezpečné. Budeš střed pozornosti. Možná. Ale neboj! Jako svůj nejpovedenější výtvor tě nedám." To mi tak ještě chybělo. ,,A kluci?" Zeptala jsem se ještě. ,,Ti jdou večer proti těm experimentálním zrůdám." Otevřela jsem pusu dokořán a zírala na něj. ,,Oni... oni.. Oni budou masakrovat potvory a já budu trčet na pitomim plese? To je nefér!" Stěžovala jsem si. Zasmál se a rozcuchal mi vlasy. ,,Život fér nebývá. Zvikni si." Zaklepal mi hlavou a odkráčel. Měla jsem sto chutí něco rozdupat. ,,Skelet! Pojď jsem!" Slyšela jsem Tetu Joy a šla za ní. S dospělými ženami se nesmlouvá.

**

,,Drahoušku! Tobě to sluší!" Rozplívala se Joy nade mnou a mou novou image. Proklínala jsem ty šaty co vypadali jak obrovský dort. Sice modré vzory a ozdoby vypadali dobře, ale mě se v tom špatně chodilo.

Tadá! To jsou ty dortové šaty!

Vlasy jsem si nijak neupravila. Měla jsem je pořád stejně rozčepýřené a přírodně zelené. Joy vytáhla hřeben a sčesala mi je alespoň tak že mi dlouhé přední prameny scvakla sponou na temeni hlavy. Aby prý při tanci nepřekážely. ,,Teto. Vypadám jak hastroš. Proč místo mě nejdeš ty?" Vykulila svá hnědá očka v baculaté tváři. ,,Ale já jdu jako Walterův doprovod. A ty jsi naše neteř a Jacob.... ani nevím." Joy se na chvilinku strávila z dohledu. Bylo jí jasné že v téhle obludnosti co mám na sobě se nehnu. Za chviličku se vrátila v bílých šatech až ke kotníkům. Byly lehce nadýchané a kromě obličeje zakrývají vše. Rukavičky mi připadali elegantní a stylové. Já měla taky bílé rukavičky až kousek nad loket. Její šaty byly střídmé a elegantní. A k jejím vlnitým černým vlasům a tmavé pleti kontrastní. ,,Tetičko. Ty jsi nádherná." Pochválila jsem jí. Potom přišli na řadu boty. Dostala jsem hnědé šněrovací pod kolena na velice nízkém podpatku. Kdoví proč měli šaty odepínací sukni. No možná kvůli záchodu. Pod velkou sukní vystuženou klecí jsem měla ještě legíny a na nich pořádný nůž. A okolo pasu pod šaty jsem měla i bílou košili. Asi kdyby se mi udělalo blbě z korzetu. S Joy po boku jsem vyšla ze stanu a stanuli na mě pohledy stovky chlapů. ,,Wow. Skelet. Sluší ti to, ale budeš se tam umět chovat? Mohl bych ti dát rychlošlolení." Nabýdl se Will a Thorn nadšeně přikyvoval. Zatímco Liam s Frankem a Riverem tam stáli jak solné sloupy. V duchu jsem se zašklebila. Pohlédla jsem Willovy do očí. ,,jistě vás velice zklamu pane, ale musím pospíchat s mou tetou, strýc na mne již čeká. Ale s radostí si vyposlechnu vaši jistě oslňující řeč někdy jindy. Doufám že mne teď omluvíte." Procupitala jsem okolo nich a ještě zaslechla: ,,Kde se to mohla naučit?" Vnitřně jsem se zachechtala, Joy se ale smála doopravdy. ,,A prý že ti tahle mluva bude k ničemu." Smála se dál. Konečně jsme dorazily k autu, kde už čekal Walter a ta zanedbatelná existence Jacob. ,,Velice vám to sluší slečny." Pochválil nás strýc Walter a podal nám naše masky. Joy měla bílou škrabošku s motýlem na polovině obličeje.

Mě dali kočičí masku bez brady. Čili zakrývala pusu s půlkou tváří a výš. Byla světle modra se zlatými ornamenty. Jacob s Walterem si vzali dost podobné černé obleky s šosy a vyokánské boty podobné mím na bílých kalhotách. ,,Dáma první pobídk mě. Nasedla jsem tedy a do dvou minut se jelo. Jak já si přála něco zničit.

**

Auto zastavilo před velkou budovou která byla honosná jako divadlo. Jacob vylezl z auta a otevřel mi dveře. Vylezla jsem a podívala jsem se okolo sebe na dámy oproti nimž jsem byla střídmě oblečená. ,,Jdem?" Zeptala se něžně Joy. Přikývla jsem a sepsala si rozsudek smrti.
Nahoře na schodech do sálu zařval uvaděč: ,,Generál Johans a jeho choť s neteří a jejím doprovodem!" Všichni jsme se uklonili sálu. Tak společnosti snobů. Zde jsem.