,,Ten Zmetek!!!!" Zařvala jsem na svůj pokoj a práskl se židlí o stěnu. Zozletěla se na třísky a udělala dolík ve zdi. Jacob si nakráčel k Anye a řekl: "Uítra pojedete ke svému novému majiteli. Doufám že budete ukáznění." Nejradši bych ho roztrhala a vyrobila z něj Jacobmaš. Z postele na mě promluvil Liam. ,,Ty umíš dělat kravál." Seděl u mě na posteli jelikož Thorn prý musí přemýšlet.
,,Jak si to vůbec představuje!?" Zařvala jsem znovu a vrazila nohou do zdi. Ta se mi tam zaklínila. Táhla jsem ji a táhla až jsem ji vytáhla a hodila ukázkovou držku při které jsem zkončila hlavou na posteli, zadkem na zemi a rukama se horečně držela stolku. ,,Ty jsi opravdu hlučná. Víš to o sobě?" Zeptal se zade tím svým ťuťu hláskem. ,,Kupodivu jo. Jednou jsem i rozbila skleničku. Ne hlasem, ale řvala jsem na jednoho kluka a šla na něj s klackem a přitom jsem rozmlátila několik broušených skleniček. Pamatečních. Po babičce." Pousmál se a začetl se zas do maličké knížky, kterou mi asi před deseti minutami představil jako: Epické básně na led.
To musí být terno. Led a epika. Sedla jsem si vedle něj a mrkl mu přes rameno. Po dvou řádcích me bolela hlava.
,,Kdyby jsem měla gumičku, kladivo, prosětradlo, kolík a marshmallow mohla bych utéct, ale chybí mi marshmallow a gumička." Postěžovala jsem si a dopadla na postel. ,,K čemu?" Zeptal se mě a já se vyšvihla do sedu. ,,Kladivo na rozbití okna a rozšíření mříží, kolík na zachycování prostěradla ke zdi, gumičku aby mi nelezly přední cancoury vlasů do obličeje a marshmallow kdybych dostala po cestě dolů hlad." Zatvářil se na vteřinu šokovaně a pak prohlásil: ,,má to jisté mezery v provedení, ale horší je ta debilita se kterou jsi to vymyslela." Sklopila jsem ouška a mňoukla. Samotnou mě ten zvuk vyděsil. Vyskočila jsem s rukama před pusou. ,,Vypadá to Skelet že jsi to zase vymňoukla. To tě nenapadlo že budeš mňoukat? Podle mě ti do obličeje voperovali i lůžka fousků. Třeba začnou rašit." Zašeptal Liam. Na to že  nesnáší hluk je dost ukecanej. ,,To nemyšlíš vážně!" Zavřískala jsem. Zasklebil se a zase hlasitě zašeptal: ,,Možná. Já u tvé operace nebyl. Ale co mě zajímá je jak ti dokázali že nemáš ani jednu jizvu."
,,Tak to teda mám!" Odporoval jsem mu a vyhrnula si sukni a stáhla punčochy.

Na nohách byly okrouhlé jizvy o velikosti podstavy špejle.  Potom jsem si vytáhla tričko výš. Odhalila jsem jizvu ve tvaru obráceného T. Trochu se zarazil a vzal svoje delší přední vlasy a zastrčil je za ucho. Před uchem se mu rýsovala tenká růžová jizva. Dotkla jsem se jí bříšky prstů. Lehce vystupovala a tepalo v ní. ,,To ti...?" Ani jsem nedořekla a přikývl. ,,To je hrozný! A jak ti zrušili barvu v očích?" Jeho panenky se na mě podívali. Taklhle z blízka bylo vidět že má duhovku, ale jen trošičku. Položila jsem mu ruku na světle modré vlásky a pocuchala ho. ,,Ty jši tak joštomilej!" Zašišlala jsem na něj a dala mu pusu na čelo. Ihned se za to místo chytil a koukal na mě jak králíček. ,,Už bys měl jít. Thorn nemůže trucovat věčně a když to přešlo i mě tak jeho určitě taky." Něco zamrmlal a s rukou na čele odešel jak bludička. Podívala jsem se vedle sebe na postel a tam ležely: Epické básně na led. Ta pusinka ho tak vzala že si tu zapoměl knihu. Pokrčila jsem rameny a šla se převléct. Avšak v půlce cesty k skříňce se ozvalo zaklepání. Rychle jsem si vzala triko se zebrou a bílé kalhotky. ,,Můžeš! Zakřičela jsem na dveře. ,,Ahoj koťátko~ Máš kontrolu~." Jacob. Skoro ke mě přitancoval. ,,Šupky. Ať už to máš za sebou." Zvedla jsem se a táhla se za ním. Naštěstí mě zavedl jen na ošetřování a ne na operační sál. Ten chudák musí na práci nosit bílý laboratorní plášť. Sedla jsem si na lůžko a stáhla ze sebe triko. ,,To vypadá že jsi zase zhubla. Viditelně. Buďto nejíš a jsi anorektička či bulimička a nebo to nechápu." Povzdechla jsem si a on mi přiložil na záda naprosto ledovej tentoskop. Ten kterým poslouchaj srdce. ,,Studí!!!!" Zařvala jsem jak siréna a máchala rukama jak šílený lachtan. ,,To jsi tak citlivá? Ó můj skalpele!" Vy jekl podiveně. ,,Tady ti něco roste." Řekl a koukal ni na záda. ,,Kde!? Co!?" Začal se smát a vytáhl dřívko do pusy. ,,Nikde nic. A teď řekní Áá." Zachechtal se. Otevřela jsem pusu a on si tam posvítit. ,,Stalo se něco neobvyklého?" Na to se ptal vždycky. ,,Ani ne. Jen jsem dneska zamňoukala." V očích mu tančili jiskřičky. ,,Opravdu!? Úžasné!" Na táhla jsem si znova tričko a procedila mezi zuby: ,,Kdybych věděla že budeš mít takovou radost tak ti to ani neříkám." Něco horlivě zapisoval do lejster. ,,Tak já už půjdu jo?" Oznámila jsem. ,,Ještě ne!" Ozval se rázně. Zastavila jsem se a zase si sedla. Zahnal mě na váhu a potom mě rovnou změřil. Nevěřícně kroutil hlavou a pak mi oznámil statusy: ,,To je hrozný! Za týden jsi o dva milimetry vyrostla a o dva a půl kila zhubla. Co děláš!? Takhle pravděpodobně zkončíš na kapačkách. Lehni si." Nařídil mi. Lehla jsem si a čekala co bude dělat. Přišel a vyhnul mi tričko. Potom vzal nůžky a začal mi vyndávat z stehy z podprsí. Trochu to bolelo. Vlastně jsem kvíkla pokaždé, když se mě dotkl. ,,A je to za námi. Zítra už nemusíš na kontrolu." Přikývla jsem a vydala se k mému skromnému příbytku. Vyšla jsem na chodbu a nevšimla si prvního schodu. Zakopal jsem o něj a rozrazil si svoje krásný koleno. K čemu mi je vidět ve tmě když stejně čumím jinam? ,,Jsi v pořádku!?" Přihnal se Jacob. Mávla jsem nad tím rukou a odbyla hi slovy: ,,Neboj, tvoje zboží se nijak hodně nepochroumalo." Vzal mě jako chromou pod ramenem. V ordinaci mě zase posadil na lůžko a někam odběhl. Mohla bych se tu zabydlet. Už tak tu trávím víc času než u sebe. Možná si říkáte, že mě tu vězní a já se jako hodný vězeň nesnažím utéct. Omyl! Já se odtud dostat nemůžu. My experimenty jsme držení v oblasti C. Okolo oblasti jsou po zuby ozbrojení chlapíci a celý úsek se superdobře chráněný.
Jacob se vrátil se spoustou sterilně vypadajících věcí. Odložil si to vedle mě a kapesníkem mi otřel koleno. ,,Teď to štípne jako včelička." Řekl a nalil na to peroxid vodíku. ,,Aú!!" To není včelička! To je armáda zabijáckejch včel s úmyslem ovládnout mé tělo a udělat ze mě zombie. ,,Notak to je slovní obrat." Vymluvil se. Potom to ještě sešil a já si šla dokulhat do pokoje. Celou cestu za mnou pochodoval aby se mi nestalo něco dalšího. U pokoje jsem mu oznámila: ,,Dál už to zvládnu měj se." Protivně se zasmál a líbnul mě na čelo. ,,Dobrou kóčo." Popřál a zmizel jako pára nad hrncem. Ležela jsem na posteli a dušovala jsem se že už nikdy nikoho nepolíbim znenadání na čelo. Už vím jak se cítil Liam.