Přemýšleli jš někdy nad existencí zbytečných tvorů? Ja jednoho znám. Jmenuje se Jacob a dělá největší kraviny na světě. Tak třeba: vyrobil tisíce experimentů, kteří umřeli na jeho záhadná séra a potom najednou oživila. No a jeden byl samozřejmě Dragos, kterému to mozek nezničilo a tak rozkazuje bezmozkům. A taky vymyslel sérum dlouhověkosti. Jacoboby je asi 245 let a jeho výtvorů Dragosovi asi 90 let. A kdo by to čekal narval to i do Rivera. Teď není dlouhověkej, ale nezabitelnej. Vyrvy mu srdce a ono doroste. Opravdu Jacoba miluju. Oh málem bych zapomněla. Pan Queens z pasťáku je jeho vnuk nebo pravnuk. A jelikož vypadá starší tak to navlíkli že Jacob je Queensův syn. Vynechala jsem ještě něco? něco určitě. Teď mám hlídat malého synka Joy a Waltera. Zatímco tři čtvrtiny tábora šlo na rudooké zombie.

**

,,Nebul malej harante~" zpívala jsem mu. Pomalu jsem to vzdávala. Řval jakoby měl plíce dvakrát tak velký jak slon. ,,Nemám ho zkusit pochovat já?" Ozvalo se mi přímo u ucha. Vyskočila jsem a dala hlavou osobě do brady. A vůbec mě to nemrzelo. Byl to totiž Dragos. Vytáhla jsem nejbližší věc a bylo to chrastítko. ,,Ani krok blíž nebo to použiju." Vyhrožovala jsem mu. Povytáhl obočí a roztál ruce do stran. ,,Jen do toho! Problém mi srdce tou hroznou zbraní!" Zařval teatrálně jakoby to byla hloupost. Rozpřáhla jsem se a vrhla chrastítkem. Nevím jestli ke to má genialita nebo zásah štěstí, ale chrastítko ho zasáhlo přímo do oka. ,,Cha!" Křikla jsem šťastně. Dítě přestalo řvát a zasmálo se. ,,Ach, děti jsou malí sadisti." Rozplívala jsem se roztomilostí toho děcka. Koukla jsem se před sebe, jenže Dragos už se nesvíjel bolestí oka, ale asi tři centimetry od mé hlavy. Poděšeně jsem couvla až k celtě stanu. Jsou jen dvě věci kterých se bojím. Jedno jsou jehly- za ty může Jacob a jeho udělátka a to druhý je tenhle chlap. Přesunuje se potichu, má děsivé oči a co horší, nechce mě zabít. Kdyby se na mě sápal s nožem v ruce bylo by to děsivý, ale zvládla bych to. Jenže tenhle.... ani nevím co po mě chce. A kluka jsem mimochodem nikdy neměla. Byla jsem moc psycho na to abych se nějakýmu líbila. Jako na líbacky někdy,  ale tím to končilo.
V rukou dítě, za zády celtu, před sebou divnýho chlápka a někde vojáky, kteří jsou evidentně k ničemu. ,,Nech mě bejt!" Vykřikla jsem vyrazila proti němu. Jenom uskočil a já prosmýkla okolo a zastavila se až o postel. ,,Idiote." Ulevila jsem si. Dítě jsem položila na postel a přikryla. Konečně uslo. Rychle jsem se otočila a setkala se s jeho rudým pohledem. ,,Vypadni. Nemáš tu co dělat. Teď nemám čím bych ti zlámala vaz- a tipuji že by tě to stejně nezabilo. Ale příště ti ho zlomím to si piš." Ušklíbl se. ,,Jsi silná.." řekl a chytil mě za ruku kterou mi záhy rakroutil za zády a podkopl mi nohy, takže jsem skončila na zemi.
,,...A přitom tak slabá." Dokončil svoje sdělení. Tím mě strašně naštval. Kdesi se ve mě vzala síla a já vyskočila na nohy. ,,Neštvi mě." Přikrčila jsem se a výhružně po něm po kočičácku zaprskala a vytasila drápy k tomu zaklopila uši dozadu. Nespozorovala jsem jeho pohyb, ale najednou se mi okolo pasu obmotali jeho ruce. Otočil si mě k sobě a objal jako oblíbeného plyšáka. ,,Ať si silná jak chceš, tak mě stejně neutečeš. Zapamatuj si to." Pustil mě a zase políbil a zmizel. Měla jsem chuť ho roztrhat. A o co mu jako jde?

Dragos
Přecházel jsem po místnosti a chtělo se mi skákat radostí. Já ji objal a... a dal jí pusu. Vypadal jsem u toho snad drsňácky. ,,Zaido!" Zakřičel jsem na svou pobočnici. Ihned přispěchala vysoká dáma s šedými vlasy a rudým očima. Stářím vyrýsované vrásky se jí už několikátý rok ani nehly. ,,Přejete si pane?" Zeptala se jako vždy. ,,Když jsi byla ještě smrtelná dívka. Jak by ti bylo sympatické aby ti někdo oznámil že se staneš jeho ženou?" Chvíli přemýšlela a pak pronesla: ,,Dívky touží po pozornosti a ochotě a samozřejmě lásce. Ale ještě jsem nepoznala dívku, která by si vás vzala jen protože jste jí to nařídil." Dost divná odpověď. Mě dívky i za smrtelného života padali k nohám. A teď se na jednu stačí kouknout a ona by se ihned oblékla do svatebního. Má Skelet pro mě je však záhadou. Nefungují na ní ani moje rozkazy a ty fungují vždy na všechny.
Tedy, věděl jsem že jednou najdu svou vyvolenou jež bude odolávat mému kouzlu. Ale je to zatraceně těžké. ,,Co jí nám říkat?" Zeptal jsem se Zaidy. ,,Možná byste s ní měl mluvit samotě. A o neutrálních věcech. Například: Zvířata, počasí, rodina a potom se propracovat k hlavnímu zdělení." Radila jistě dobře. Ale bude to co platilo pred sto lety platit i teď? Pravděpodobně ano. Zvedl jsem se a zamířil k obrovské obrazovce. Zapl jsem ji a objevil se tam Skeletin obličej. Rozesmátý. Ani nevím kdy ho mohl někdo vyfotit. Ona se nesměje. ,,Zaido, to je ona. Vaše budoucí královna." Zaido se před obrazovkou uklonila. ,,Je nádherná pane. Až mě zaráží že nemá chlapce."
Zašklebil jsem se na představou že by objímala a dávala pusu někomu jinému. Pak jsem se rozpomenul na toho černovlasého chlapce z plesu. Objala ho okolo krku a dala mu pusu na tvář. ,,Ach! Zaido! Mám potencionálního rivala! Co s tím?" Zaida si upravila sukni. ,,Měl byste ho rozválcovat. Obrazně řečeno. Prostě ukázat že vy jste lepší než on." Radila. ,,Kolik že jsi to měla manželů?" Zeptal jsem se radši. ,,Ani jednoho. Byla jsem od svých deseti let v nápravném zařízení za krádeže v hodnotě několika miliard. Ukradla jsem jen pár diamantů z korunovačních klenotů. Pětkrát." Uznale jsem pokýval hlavou. ,,Ona taky. Byla dlouho v nápravném zařízení. Za.... ani nevím co. A pak jí ten bílý ďábel vzal a přišli jí ocas a uši. Probodl její dokonalou kůži! Za to zaplatí!" Ohlédl jsem se na stařenku za mnou. Jenom stála a nijak se nehýbala. Byla mi naprosto ododaným vazalem. Vlastně mi dělala druhou matku. ,,Víš co Zaido? Já ji dostanu jak jen to bude možné. A pak bude má a vaše naprostá vladkyně."