Aniž by jsme si toho všimli uspali nás a s tím i odvezli. Probudila jsme se v bílé místnosti v bílém oblečení, které ukazovalo moji vyhublost. Vyčnívající obratle a žebra se jen rýsovala. Zírala jsem nad sebe. Všude to vypadalo tak sterilně. Obrátila jsem se na bok a chytl mě záchvat. Vykašlala jsem to všechno na podlahu. Ihned to vypadalo kontrastně a nechutně. Otevřeli se dveře a v nich stál chlap v bílém se zahaleným obličejem. Asi doktor. ,,Jak jste se prospala slečno?" Zeptal se hloupě. ,,Jak asi?" Odpověděla jsem otázkou. Štval mě tím. Prostě mě štval. ,,Vypadá to že vás zlobí tuberkulóza co?"  Sklonila jsem zrak k té louži na podlaze. ,,Můžeme se pokusit vás jí zbavit," znělo to lákavě. Sakra hodně lákavě, ale musí to mít háček. ,,A chyták je v čem?" Zeptala jsem se ho narovinu. Ať si nemyslí že jsem srab. ,,V ničem. Skvěle jste nám padla do karet. Máme sérum co by vás mohlo vyléčit, ale zprvu vám uděláme různé testy. Tak co vy na to?" Přemýšlela jsem. Buďto mě zabije tubera a nebo umřu na následky něčeho jiného. ,,Tak, proč ne?" Podal mi ruku a tím stvrdil naší dohodu. Ihned vzal injekci a odebral vzorek krve. Tu si odnesl a pro mě si přišly sestřičky. Dovedly mě do tělocvičny. ,,Zde prověříme vaši tělesnou zdatnost," oznámily mi a zavedly k lezecké tyči. V pasťáku se nedalo dělat nic jiného než se zlepšovat tělesně. Škola tam sice byla, ale nikdo Queense nebral vážně. Vyšplhala jsem se ve chvíli nahoru a seskočil z té výšky zase dolů. Dole jsem udělala při dopadu kotrmelec aby to tolik nebolelo. Sestřičky se nad tím ani nepozastavily. Další byly sedy-lehy za dvě minuty jsem jich udělala šedesát. A tak to šlo dál a dál až jsem byla uřícená jako velryba. Ty ženský odešly a mě tam nechaly. Začala jsem ze zábavy bojovat proti pytli s pískem. Najednou se ozval poplach. Vzlédla jsem od pytle na prosklenou zeď. Probíhal okolo ní kluk. Mohlo mu být tak patnáct, ne víc. Podíval se přímo na mě a zíral na mě ještě chvíli a potom vběhl přímo dovnitř za mnou. Chytl mě a hodil do nářaďovny kam sám následně skočil a zamkl zevnitř. ,,Co blbneš?" Zeptala jsem se radši než mu jednu vlepit. ,,Utíkám. A ty?" Protočila jsem oči k nebi. ,,Mlátim pytel plnej písku. Jsi slepej? Pusť mě laskavě ven," ustoupil ode dveří s rukama na znamení že se vzdává. Vzala jsem za kliku a dveře se ani nehly. Ten bastard mi zamával klíčem před obličejem. ,,Tak jdi princezno," poškleboval se. Sebrala jsem veškerou svou hrdost a zhluboka se nadechla. Vykopal jsme dveře a odcházela jako největší King. Otočila jsem se z čiré zlomyslnosti abych viděla jak se tváří. Oči jak dva tenisáky a pusa téměř u kolen. Odhodila jsem si delší pramen vlasů dozadu a odkráčela.
A teď rozmluva o mých vlasech: Jsou zelené už od přírody. Vepředu po stranách kousek pod ramena a vzadu k zátylku. Ve předu mám rozčepýřenou ofinu. Kdysi byly sestříkané obráceně a měla jsem je až ke kostrči. Ale Rebel! Ostříhala jsem si je sama. A na hlavě nosím letecké brýle co patřily dědovy. Asi tolik o mém zevnějšku kostry.
Vtrhli tam ozbrojené jednotky a toho vyvorance chytly. Když ho odváděli okolo mě mrknul na mě a zašeptal: ,,Teď si přeji být těmi dveřmi." Ještě když ho táhli okolo prosklené zdi z druhé strany tak na mě zíral. ,,Slečno, můžeme přistoupit k léčbě." Zjevil se vedle mě ten doktor. ,,Tak mě napadlo...." začala jsem. ,,. . . .kde je River a Jenny?" Ten doktor se asi usmál. ,,Až skončíme léčbu tak se s nimi setkáte," ujistil mě, ale jeho asi úsměv mi naháněl hrůzu. Jakoby v tom bylo něco víc. Vzal mě za ruku a na lůžko v mém pokoji. ,,Již není cesty zpět," Řekl a mě se v ruce rozlezla zima. Upadla jsem do temnoty ve které se mi zahryzával chlad do kostí.

Kluk co zavřel Skelet v nářaďovně
,,Vsichni se tu zbláznili!" Zařval jsem na svého spolubydlícího. ,,Nekřič. Víš že mám citlivé uši Thorne." Vyčetl mi Liam. ,,Fajn. Ale představ si že tentokrát na to přivedli holku. A docel fešandu. A ani ne plnoletou!" Zařval jsem znovu. ,,Neřvi ti říkám!" Oplatil mi to. ,,Víš co? Když z ní máš takové trauma tak se na ní půjdeme podívat," navrhl mi. Ihned jsem souhlasil. Liam je chudák že slyší tak dobře, že je pro něj lepší když šeptá. Potichu jsme otevřeli dveře a vydali se k pokusnému centru.
Co jsem tam viděl mi zvedlo žaludek. ,,Chudák holka," konstatoval Liam. Ležela na stole naprosto nahá a spoutaná aby se nemohla zvednout. Ještě byla v limbu. Ti šílenci jí rozřízli kůži pod žebry a potom až k hrudní kosti. Odchlípli dva cípy kůže že jsme viděli trojúhelník jejích spodních žeber, plic, žaludku a dalších orgánů. Udělalo se mi šoufl. Liam mě zatáhl za rameno. ,,Někdo jde," skryli jsme se a viděli Franka- jednoho z nás- že přišel ke sklu a zíral na ní. Viditelně se mu to hnusilo. ,,Thorne, Liame. Zdá se mi to nebo je to holka?" Vylezli jsme. ,,To se ti nezdá Franku. Je to holka." Zašeptal Liam. ,,Na dvojce maj nějakýho černovlasýho na dvanáctce hnědovlasou holku a na pětce nějakýho špeka. A ty mi ještě říkáš že na Třináctce je další nebohá holka?" Skoro zaklel Frank. Ta holka dole pohnula hlavou. Otevřela oči a z úst se jí vydral nelidský výkřik. ,,Pojďte lidi. Já se na to nechci koukat." Zapištěl Liam.

Skelet
Probrala jsem se z té temnoty a chytla mě příšerná bolest na břiše. Zařvala jsem bolestí, ale tělo se mi nehlo ani o centimetr. ,,Jste vzhůru?"  Objevil se ten zpropadenej doktor. ,,Dovezte ji na desítku!" Rozkázal a lůžko se pohlo dopředu. Začala jsem se bát co bude dál. Na desítce mě dovezli pod desítky injekcí. Nadzvedla jsem hlavu a zjistila že mám otevřené břicho. Doktoři začali seskupovat injekce okolo mě a dvě mířili na moje plíce. Když už byly všude zmáčkl ten tyranskej doktor červené tlačítko a jehly se začali přibližovat. Tyranskej doktor má celou dobu zahalenej obličej, ale jeho oči mi něco říkají. Jehly mi probodly kůži snad všude po obvodu těla. Zařvala jsem jako prase na porážce.
A tak to pokračovalo další týden.
Možná týden.