,,Do prdele!" Ulevila si Ginger.

Andy doslova zpanikařila. ,,Co budeme dělat?! Oni ho tam zamordujou!"

Jacob se ji snažil uklidnit.

Samy si kousala nehty.

Krysa s Aylou začaly vzlykat.

A já tam jen stála. Pocit, že jsem proti osudu téměř bezmocná, jako by ze mě vysál energii. Má podstata zanikla ve zvířecích skřecích a nářku mého nově nalezeného bratrstva. Vnímala jsem ryk kolem, ale jako bych ani nebyla jeho součástí. V mé hlavě bylo prázdno. I ve vší té pohromě jsem nedokázala přimět svou mysl, aby se něčím zabývala. Pasivní chování se probudilo v tu nejnevhodnější dobu.

,,Musíme něco vymyslet!" Jo. I když to je neuvěřitelné, normálně aktivní Ginger se snažila zůstat klidná. Snažila se přemýšlet. Vtipné, dole někomu smrt šlape na paty a my tady přemýšlíme.

,,Hej, Keiro! Vnímáš?" To byla spojka, co nahodila mé vypadlé mozkové závity. Nastartovala jsem. Krev v mém těle se dala do pohybu, okysličila se a donutila mému srdci, aby mi téměř vyskočilo z hrudi hrůzou. Koukla jsem se na Ginger a spatřila v jejích pichlavých modrozelených očích spalující touhu dostat z toho všechny ven. A tím všechny myslím všechny. Rozhlédla jsem se a hledala jediný záchytný bod, něco, s čím by se dalo pracovat.

,,Musíme mu získat čas a..." Hlas se mi zlomil. Ginger naštěstí pochopila. Ren byl skoro na druhé straně obchodu, měli jsme tedy pár vteřin na rozmyšlenou. Záleželo, jak moc jsou ty potvory rychlé.

,,Sbalte všechno, co máte. Otevřete okno a navažte lano." Nechápala jsem, co tím Ginger míní, ale ostatní ji uposlechli. Jacob popadl nějaký silný horolezecký závěs vykukující zpod rozbité okenní tabulky a přivázal ho ke kovovému oku na stropě. Andy se ujistila jestli drží a pak i se Samy vytáhla z ošuntělé skříně jakési postroje. Karabinou je připínaly k provazu.

Vyklonila jsem se znovu z podlažních dveří. Ren mezitím urazil pěkný kus cesty, takže fakt, že když vám jde o holý život, jste až třikrát rychlejší a silnější, asi funguje. Všimla jsem si, že Ginger se dívá taky. Mračila se, rty stažené do úzké linky a křečovitě svírala na tuhle dobu až příliš chabou pistolku. ,,Když vystřelím, je šance, že trefím jeho," vysvětlila své rozpoložení.

Vyklonila jsem se tak, až mě konečky vlasů zalechtaly po stranách obličeje. ,,Musí existovat způsob, jak je zpomalit!" Vyhrkla jsem. Snažila jsem se přesvědčit samu sebe, že to tak opravdu je. Ginger si promnula kořínek nosu. ,,Jak, Keiro, jak? Nejsem superhrdina, abych ovládala..." Odmlčela se. Naše pohledy se střetly na stejné úrovni a pak se přesunuly na holé kabely, co se tak neuspořádaně linuly po stropě. Mezi námi proběhla tichá konverzace. ,,Elektřina. Jističe jsou zapojený. V tom spěchu jsme ji nevypli."

,,Stačí pár vteřin. Narušit je, aby si naši starověcí přátelé užili nějaké to jiskření."

,,Potřebujeme snajpra."

,,Říkal někdo moje jméno?" Za námi se zjevila Táňa, v rukou svírala obrovskou odstřelovačku s dioptrický zaměřovačem. Ještě nikdy jsem naživo neviděla tak dlouhou hlaveň. Vůbec, celá ta masivní zbraň mě překvapila. Ginger Táňu do našeho plánu obratem zasvětila a vysvětlila, co by měla udělat.

,,Jasně. Spusťte mi žebřík!" Zatáhly jsme za řemínky a spustily jej dva metry nad zem, tedy skoro do půlky. Šňůrou jsme jej pak upevnily na místě, aby držel ve výchozí pozici. Ginger na něm uvázala nějaký uzel - myslím, že to byla dračí smyčka, nebo tak něco -, který se dal škubnutím oddělat. A Táňa se spustila dolů.

Musela jsem ji obdivovat, s jakou ochotou se vydala do té smrtící zóny! Donutilo mě to položit si otázku. Udělala... ne, dokázala! ...bych to i já?

,,Zamiř přesně. Sedmý panel od nás, miř na tu sponu." Kabely byly přidělané k panelům v rozestupech kolem metru. Čtrnáct metrů, kterých může Renovi zachránit život. Naklonila jsem se a sledovala, jak se Táňa snaží zbraň upevnit v určité výšce. Ginger mé tázavé pozvednutí obočí zachytila. ,,Odstřelovačka kope jak čert. Mohla by si tím vyhodit rameno, kdyby si ji o něj opřela."

,,Jasně..." Zamručela jsem a sledovala, jak jsou raptoři Renovi čím dál blíž. Záda měli rovná jako podle pravítka.

Třicet metrů... Zřetelně jsem viděla Renův strach. Vepsal se mu do tváře jako tesaný do mramoru.

Dvacet metrů... První výpad. Modrý ještěr se vymrštil kupředu a nabral na rychlosti. Vzdálenost mezi nimi naštěstí zůstala vyvážená a dostačující.

Patnáct... Loučila jsem se s ním.

A pak Táňa stiskla spoušť.

Zlatavá kulka prosvištěla kolem a vzduch proťal záblesk doprovázený hromovou ránou. Zbraň se trochu naklonila vzhůru. A já sledovala, jak i s tak silnou holkou jako je Táňa, zpětný ráz škube, jako by to byla hadrová panenka. Zalovila jsem v paměti. Za tak krátkou dobu jsem slyšela výstřelů nespočet, přesto jsem se ale pokaždé trochu vylekala.

Sledovala jsem dráhu střely. Prošla přesně v místech, kde chtěla Ginger. Plastové jištění ruplo a panel se pod tíhou propadl. Ven vytryskl proud jisker a ty se jako rozžhavené uhlíky sesypaly dolů. Na okamžik jsem zapomněla dýchat. Měly jsme v plánu rozstřelit kabely, ne vytrhnout panel! Co když ho to zabije?!

Než jsem se však stihla nadát, Ren proběhl pod žhavými hvězdičkami. Proklouzl kolem jako přízrak, bez sebemenšího poškrábání.

Raptoři zařvali a smykem zabrzdili. Tlapy jim podklouzly na hladkém podkladu. Jejich šupiny a drápy zaskřípěly o studený povrch a vyvolaly domino efekt. Tři zvířata padla k zemi, další dvě  v plné rychlosti vrazila do svých ležících soukmenovců a jako nemotorná kuřata se zhroutila.

Pět venku, tři zbývají...

Táňa znovu stiskla spoušť. Tentokrát trefila světlo. Zářivky se rozprskly a se syčením ztratily svou energii. Sklo se roztříštilo a rozlétlo do všech stran.

Než jsem se mohla nadát, Ren se odrazil a zachytil žebříku. Čapla jsem Táňu za límec její kožené vesty a jediným škubnutím ji přehodila přes okraj. Našla jsem v sobě nevídanou sílu. Panický strach natolik silný, že by mě mohl snadno ochromit. To se ale nestalo. Nadále jsem své svaly měla pod kontrolou.

Ginger pohotově rozvázala uzel a ještě předtím, než žebřík klesl níž, vzala jednu příčku do obou rukou a vytáhla jej vzhůru. Jakmile byl v dosahu, popadla jsem Rena za jednu svalnatou paži a zaklonila se dozadu. I s přikrčenýma nohama jsem se převážila, dopadla na záda a vyrazila si dech. Ren se zhroutil na mě. Ginger mezitím vytáhla žebřík úplně a zabouchla dveře.

,,Přitlačte sem ten mrazák! Zatarasíme dveře!" Rozkázala téměř automaticky. Já lapala po dechu jako vyvržený vorvaň a snažila se všemožnými způsoby setřást Rena, aby se mi uvolnil hrudník. Myslela jsem, že mě rozmačká, vážně by měl přestat nabírat svaly.

Na pomoc se mi přihnali Jacob se Sandrou a tu těžkou váhu ze mě shodili. Přetočila jsem se na břicho, rukou se podepřela a druhou si svírala hrdlo. Vše jako by se v tu chvíli zpomalilo. Docházela mi absurdita této situace. Směšné, zachránila jsem se před krvežíznivými dinosaury, abych se udusila na půdě obchodního domu. Kdybych mohla mluvit, řekla bych Ginger, ať moje tělo použijí na odlákání pozornosti.

Nic takového se však naštěstí nekonalo. Sandra mě vyhoupla na nohy, předklonila a dala mi jednu pořádnou herdu dlaní pod lopatky, což byl přímo ukázkový příklad do učebnice první pomoci. Plíce se mi roztáhly a já nasávala sladký vzduch plnými doušky.

,,Díky..." Zasípala jsem namáhavě a ukázala jí palec nahou. Plavovláska se na mě usmála. ,,Není zač. Dokážeš vstát?"

,,Snad jo."

,,A držet se sto metrů ve vzduchu?" Loupla jsem po ní nevěřícně očima. V ten moment jsem opravdu nevěděla, jestli si ze mě dělá srandu nebo to myslí vážně. Odkašlala jsem si. ,,Ehm... Snad?"

Sandra mě vzala za loket a odtáhla k otevřenému oknu. Sledovala jsem pozorně, co se děje. A v tu chvíli nemohla uvěřit vlastnímu zraku.

Na řadě byla Samy. Oblékla si postroj, zapnula se a prostě vyskočila s batohem v rukou z okna. Ano, naše úniková cesta byla lanovka. Nikdy jsem na ní nejela a popravdě jsem doufala, že to tak zůstane. Strach z výšek jsem měla od pěti let, kdy jsem spadla ze stromu.

Zželelo se mi sebe samé. Nechtěla jsem. Ale nikdo se neptal.

Andy mi prostrčila nohy otvory v postroji, který nejvíc připomínal kšandy pro psy, zapnula mi sponu na pasu, do ruky mi vrazila džínový vak naplněný k prasknutí. ,,Vyskoč. Na konci dráhy je Jacob, Samy a další. Pomůžou ti dolů."

S tímto výkladem mne vystrčila ven. Polámané sklo jako zuby krokodýla se mi otřelo o lýtka. V hlavě mi znělo jediné slovo.

Skoč.