,,Zamiř....trochu víš.....ne, takhle ne.....doprava.....ááá.....teď!" Kulka se zaryla do balíku sena. Ren se zasmál a párkrát hodil okem po Ayle. Mířila přesněji než já. Da....Kryse se dařilo o trochu hůř, ale jen proto, že špatně nabíjela a zbraň si pak dělala co chtěla. Opodál postávala Samy. Na sobě vojenské kalhoty a černé tílko.

,,Keiro, soustřeď se. Závisí na tom to, jestli přežijeme." Srovnal mi Ren ruku a zvedl ji trochu výš.

,,Dobře." Zašeptám a odvrátím od Samy pohled. Mám podivný pocit. Jako by na mě vrčela. Vstala a ladným točivým pohybem vyndala zbraň z pouzdra. Bez varování zamířila na terč a stiskla spoušť.

Prásk! Ayla odskočila, Krysa sebou škubla a schovala se za moje záda. Ren se prudce otočil a vypadalo to, jako by sledoval dráhu kulky. Srdce mi poskočilo až do krku.

,,Ty vole Samy! Co to mělo bejt?!" Opáčil Ren kousavě.

,,Když už tak krávo!" Odsekla a prohlídla si náčiní.

,,Co si o sobě myslíš?!"

,,Chtěla jsem jim ukázat, jak se to dělá. Měli by se učit za pochodu. A když už jsi u toho, vylešti mi ji." Hodila po něm zbraní. Ren ji zachytil, zaskřípal zuby a ukázal směrem na pryč. Samy zvedla ruce v obranném gestu, ale přesto uposlechla. Jako pes, problesklo mi hlavou.

Krysa stáhla rty do úzké linky a svraštila obočí.

,,Myslím, že tě nemá ráda, Kei." Podívala jsem se na ni a ironicky dodala:

,,Myslíš?" Ren potřásl hlavou, jako by se právě probral z bludu.

,,Holky, dnešní lekce je u konce. Poďte se mnou, musíme vám zařídit rozvrh." Moc jsem to slovo rozvrh nepochopila, ale Ren tvrdil, že to je strašně důležitý a jinak by to s námi vypadalo ještě mizerněji, než to ve skutečnosti je.

Skončil opět v kancelářském křesle, strhl neonový papírek s tučnými písmeny K, D, A - R.

V přeložení asi Keira, Daga, Ayla - Rozvrh.

Ze šuplíku vytáhl takové ty obyčejné školní rozvrhy hodin pro děti na prvním stupni, co se dávají zdarma k nákupu aktovek, penálů a podobných věcí. Dohromady jich bylo šest. Do kolonky Jméno zapsal ty naše, každá z nás měla přesně dva - pro Rena a pro nás. Potom vytáhl i vyplněné kolonky ostatních, asi pro přehled.

,,Tak jo, začneme s tebou Aylo. V pondělí se budeš od osmi hodin starat o koně..."

,,Cože?!" Vyhrkla Ayla a zalapala po dechu. Když na ní spočinuly naše pohledy, opřela se opět o opěradlo židle a rozpačitě těkala po podlaze.

,,Já jen...o koních nic nevím." Kryse zajiskřily oči.

,,Já si to vezmu." Pronesla. Ayla po ní hodila vděčný pohled. Ren měl zvláštní systém psaní. Našel si osmou hodinu na prvním řádku. Napsal malými znaky KONĚ, za to udělal čárku přes celou kapsli a za to načmáral velké tiskací A. Nad našimi nechápavými zraky se pousmál.

,,A znamená Am, tedy dopoledne a P je Pm, odpoledne." Tohle dávalo smysl. Za pár chvil jsem měla na rozvrhu zapsané úplně všechno.

Ren mi přidělil obrannou linii. Každé ráno od šesti hodin do devíti jsem měla hlídkovat, poté se se mnou střídala Táňa. A to znamenalo co? Že se musím naučit špičkově střílet jako snajpr.

Dále mě do desíti čekalo vždy stejné kontrolování zásob, polí a zvířat s Andy, následně dvouhodinové lekce obrany, pomoc v kuchyni s obědem, oběd, od jedné do tří lekce na koních a jako poslední povinnost zase hlídka, tentokrát do pěti.

Holky už byly dávno pryč. Zvedla jsem se a chystala se k odchodu, ale Ren mne zarazil.

,,Keiro?"

,,No?"

,,Jednou bych chtěl, aby ses účastnila záchranných akcí, až to budeš dávat se zbraní." Ta představa mi projela přes páteř a končila v hlavě. Já a jít ven? Mezi ty zrůdy?

,,Víte vůbec jak je zastavit? Odkud se vzali?" Ren znejistěl.

,,Ne, nevíme. Hodláme zkusit jednoho zajmout a otestovat." Poté prsty poklepal na stůl. Zajmout? Tak to ať si připraví kovové popruhy a náhubky, jelikož ti ještěři nevypadají, že by se nechali už jen chytit.

,,Chtěla bys teda?"

,,Asi jo..." Ne. Ale říkat nahlas to nebudu. Vzala jsem svůj rozvrh a zkontrolovala hodiny. Čas jít do kuchyně.

,,Dolů a pořád doprava, je to v rohu obchodu." Řekl Ren a sám vstal. Šel se mnou pět minut, když zpoza regálu vycouval Shay. A vypadal dost vystrašeně.

,,Nedělej to!" Zakřičel. Ren byl natotata u něj a i on zamrzl uprostřed pohybu. Chtěla jsem vyrazit taky, ale posunky naznačil, abych zůstala tam, kde jsem.

,,Eriku! Ne!"

,,Rene, ty jsi to ještě nepochopil?! Všichni tu chcípnem! Do jednoho, jako bezcenné krysy! Nadvláda lidí už skončila a je načase, aby jste to pochopili taky! Tahle éra končí! A já se raději popravím sám, než abych tu čest přenechal těm bestiím tam venku!" S těmi posledními slovy se ozval výstřel a Ren i Shay se rozeběhli kupředu.

Tentokrát jsem to nevydržela a udělala to samé. Tentokrát to ale byla chyba. V louži krve na studené dlažbě ležel Erik, v hlavě mu zela díra, rána po kulce, jíž si vzal život. V ruce stále svíral zbraň, na tváři spokojený, šílený úsměv.

Ren mu přiložil dva prsty na krk a sklopil zrak.

,,Je mrtvý."

,,Vezmeme ho ke stolu. Ale to, že se zbláznil vynecháme. Je to je mezi náma, jasný?" Ren Erikovi zavřel oči a koutky úst přesunul směrem dolů. Následně vzal z regálu vínovou deku, zabalil tělo do kukly a za jeden roh pokrývky, Shay za druhý, táhli Erika pomalu prázdnými ulicemi. K místu se začali sbíhat ostatní přeživší. První dorazil Jacob.

,,Co se stalo?" Ren a Shay nevydali ani hlásku a to Jacobovi stačilo. Přidal se k našemu smutečnímu průvodu z druhé strany. Postupně nás bylo víc a víc.

Došourali jsme se k ,jídelně', všichni posedali na svá místa. Sandra se nejistě ošila, její psi pomalu deku očichali a s kňučením zalezli pod stůl. Ren se postavil do čela na židli a zatleskal, aby si sjednal klid.

,,Poslouchejte!" Odpovědí bylo hromové ticho. Napětí se dalo krájet. A i když jsem si to nechtěla přiznat, také jsem přemýšlela, jestli sebevražda přece jen není nejmoudřejší způsob. S přesnou ránou by to ani nemuselo bolet. Jen by to... štíplo. Žádné zuby, trhání končetin. Jen včelička.

,,Dneska si vzal život jeden z nás." Nebylo těžké poznat, že ostatní podvědomě tuší, o koho se jedná, jelikož si začali vyměňovat podivné pohledy a skenovat prázdnou židli. Jen já ten svůj zrak sklopila a hleděla na své sportovní boty. Nikdy bych neřekla, že špičky a tkaničky můžou být tak zajímavé.

Sice jsem Erika vůbec neznala, ale bylo těžké smířit se s tím, že někdo, kdo byl dost možná jedním z posledních lidí na světě, je pryč.

,,Erik spáchal sebevraždu." Sandra obejmula Andy a pevně stiskla víčka, Ayla a Krysa se namáčkly ke mně, někteří si začali špitat.

Bylo to jisté. Odteď nás je choulostivě málo, víc, než kdy předtím...