Jeli jsme dlouho a já za pár minut usnula. Probudil mě až výstřel.

,,Nová tlupa Rene!" Další rána a moje tělo se bleskově vzneslo do vzpřímené polohy.

,,Kurva odkud se ty potvory berou?!" Zatočil Ren několikrát volantem, jako by dostal smyk.

,,Nebuď sprostej!" Doplnila zásobník Ginger.

,,Ne tyhle ne, ty zlatý!" Seřídil si Ren zrcátko tak, aby na hnědovlásku viděl.

,,Děláš si ze mě srandu?!" Propálila jeho záda pohledem.

,,Ty v krabičce u dveří." Protočil oči v sloup.

,,Proč...." Ren mávl rukou.

,,Ginger je barvoslepá."

,,Aha...."

,,A já vím o ideálním dárku k jejím narozeninám." Zakřenil se.

,,Jestli mi dáš Rubikovu kostku, zastřelím tě touhle brokovnicí." Vznesla urážku. Renovi v očích zaplály neposedné ohníčky.

,,Ani nevím jak se jmenuješ." Pronesl nyní už klidnějším tónem.

,,Keira. Keira Rainocová." Ginger opět přeskočila na své místo spolujezdce a zapnula si pás.

,,Už tam skoro budeme." Špitla a podívala se na bílou ceduli s černým nápisem Ghost Town, který se mihl kolem okna. Zatajil jsem dech. Všechno bylo v troskách. Zdi rozpadlé, tráva nehorázně vysoká a zažloutlá. Jednomu baráku zrovna spadla střecha a kolem se všude možně válela tlející těla. Auta nehybně stála, nebo ležela na zádech. Všude krev a maso, na které sedaly mouchy.... To jméno dokonale sedělo, no ne?

,,Pane bože...." Uniklo mi.

,,Jo. Pane bože...." Povzdechla si Ginger a opřela si čelo o chladivou skleněnou desku.

,,Věřila by jsi, že to tu bylo nádherné? I přes ten název." Vytáhla složenou natrženou fotku, kterou bezpochyby ohýbala každý den, jelikož kraje byly již bílé a ošoupané. Pomalu mi ji předala.

Co na ní bylo? Krásné město s lidmi a zelenou upravenou trávou. Ústředním motivem byla malá holčička v oranžových šatičkách se zelenými kvítky, co jí sahala po kolena, která klečela v trávě a kolem krku objímala mladou border kolii černobílé barvy, jež olizovala princezně ucho. Ta malá měla hnědé rozpuštěné vlasy a v nich zapletenou kopretinu. Za nimi seděli na lavičce dva rodiče a spokojeně se smáli.

,,To jsi ty?" Zeptala jsem se a vrátila jí fotku nazpět.

,,Jo. Když mi bylo šest." Pokusila se o falešný úsměv, ale její oči byli teď nejspíš slanější než oceán.

,,Jsme tady!" Zabrzdil plechovku Ren a rozhlédl se po okolí. Parkoviště.... A před ním obrovské nákupní centrum se zablokovanými dveřmi a vjezdy.

,,Pojď Keiro." Vystoupila Ginger a jeden prst spustila k pistoli ve svém opasku. Pozorně sledovala mrtvé město a přitom brala do batohu krabičky s náboji. Ren balil pistole.

,,Kudy teď?" Prolomil ticho můj rozklepaný hlas. Ren pomalu přešel k poklopu kanálu, odtáhl víko a kývl směrem dolů. Já ho neochotně následovala.

,,Ty příšery neumí lézt po žebříku a do téhle úzké roury by se nevešly. Proto slezeme tady dolů, podejdeme budovu a zase vylezeme." Vysvětloval záchranný plán. Přitom nás obklopoval puch špinavé ,,řeky" a nejméně třikrát se okolo míhaly odporné krisy. Cesta netrvala dlouho. Bylo to přece jen pár metrů, než moje šeru přizpůsobené zorničky spatřily další kovový žebřík. Ren vylezl nahoru první a zabušil na kovový kruh. Párkrát to hrklo, zachřestilo a do stok prokouklo světlo.

,,Rene! Ty žiješ! Hej lidi! Vrátil se!" Zakřičel někdo zvenčí. Asi ten, kdo otevřel. Ren se zasmál a vyhoupl se. Poté mi podal ruku a pomohl nahoru.

,,Čau, já jsem Jacob." Potřásl si se mnou ten kluk, který sundal poklop. Měl černé vlasy, výrazné rysy, husté obočí a vypracované svalstvo.

,,Keira." Pípla jsem a rozhlédla se kolem. Shromažďovalo se tu celkem dost lidí a Ginger a Ren se se všemi otevřeně zdravili. Jen já tam stála jako ocet a nevěděla, co dělat. Pak si toho všimnul Ren a sjednal si klid.

,,Jsme tady, jsme živí, a přivedli jsme nového přežívajícího." Z hloučku okolo deseti osob vykoukla plavovlasá dívka s tmavě modrýma očima a plnými rty. Po jejím boku cupitaly dvě border kolie. Jedna plesnivá s modrošedýma očima a červeným šátkem, ta druhá hnědá s karamelovýma a modrým šátkem. Ginger si k psům klekla a začala je drbat.

,,Tohle je Keira. Je ze sirotčince."

,,Jak daleko?" Vznesla dotaz ta plavovláska.

,,Tři hodiny cesty."

,,Do prdele to už tak daleko?!" Kopl do jednoho regálu s bonbony Jacob. Ren vážně přikývl.

,,Ona byla jediná kdo zůstal?" Přešla do popředíholka s dlouhými černými vlasy zapletenými v copu podobnému lodnímu provazu.

,,Jo. Raptoři do budovy vtrhly a za pár vteřin byli všichni mrtví. Ji se podařilo zachránit." Hlavou se mi mihla vzpomínka na Lisu. Na její odlétající končetinu a temnou krev. Následovala zimnice.

,,Máme zpevnit opatření?" Ozval se další kluk se zrzavými vlasy.

,,Raději ano. Jak pokračuje pěstování?" Zeptal se Ren plavovlásky s border koliemi.

,,Jako obvykle. Většina klíčí." Odpověděla. Ren pohodil hlavou směrem ke mně.

,,Jacobe, Andy, odveďte Keiru někam, kde by mohla přespat." Černovláska s lodním copem se násilně probojovala za pomoci loktů k nám a odtáhla svoji ,,oběť" jako panenku k Jacobovi.

,,Ahoj, já jsem Andy." Usmála se a podala mi ruku.

,,Keira."

,,Pěkné jméno." Jacob protočil oči v sloup. Andy se otočila a dloubla ho do žeber. On hekl a pěstí ji udeřil do ramene

,,Jau! Jacobe neblbni!"

,,Strašně citlivé stvoření." Pronesl Jacob ironicky a usmál se. Andy si mnula bolestivé místo prsty.

,,Jak to tady chodí?" Zeptala jsem se, když mě vedli mezi regály.

,,Nó....to je různý. Snažíme se přežít, blokujeme vchody, udržujeme potraviny v jedlém stavu, střílíme raptory, pěstujeme...." Ukazovala přitom na prstech Andy.

,,Střílíte?" Vyhrkla jsem.

,,Bráníme tenhle obchoďák. Je tu všechno: jídlo, pití, oblečení, nábytek.... Většinou vyhodíme ven kousek masa, ty bestie se pro to zběhnou a bum! je po nich."

,,Poslední dobou jsou ale čím dál chytřejší...." Dodal Jacob.

,,A co to pěstování?" Zajímalo mě.

,,V zahradním oddělení kluci rozkopali podlahu a udělali provizorní pole."

,,A to přespávání?"

,,Z oddělení nábytku jsme odstěhovali matrace na podkroví. Vede tam jenom žebřík, který na noc vytahujeme, takže kdyby se ještěrky dostaly do centra, můžeme tamtudy utéct pryč." Vysvětlil ochotně Jacob.

,,Nebojíte se, že se tam dostanou?" Andy otevřela ústa, ale Jacob ji předběhl.

,,Je to osm metrů vysoko, má to zavírací dveře a naschvál jsme od toho odtáhli všechen nábytek." Jacob a Andy mě vedli mezi regály a po schodech až k místnosti, kde se uprostřed tyčil dlouhý zasouvací žebřík. Andy vylezla první a já hned za ní.

,,Tamhle v rohu je místo. Vedle tebe bude spát Ginger a naproti je Jacob a já." Ukázala prstem a začala se k tomu místu prodírat. Jak to tam vypadalo? Bylo to obrovské a místnost se musela táhnout nad celým obchodním centrem. Ve třech řadách po pěti tu byly seřazené rozestlané i ustlané matrace, z toho pět jich ještě nebylo povlečených. Mezi nimi vedla vždy metr široká ulička. Andy šla někam do protějšího rohu. Poté se vrátila a vrazila mi do náruče polštář, péřovou deku a ještě jednu, tentokrát bavlněnou. Na můj tázavý pohled odpověděla prostě:

,,Bývá tady zima. Místní zdroj elektřiny napadli raptoři, takže musíme energií šetřit. Když tak tamhle...." -ukázala prstem na místo, odkud věci přinesla-

,,....jsou další deky." Najednou na půdu vylezl Jacob.

,,Andy, Lexi říkala, že tě Ren chce vidět"

,,To bude zase maglajz." Povzdechla si a slezla dolů. Já si až teď všimla, že u kupy peřin leží dva pelíšky pro psy. Také tady byl mrazák (jak ten sem dostali vážně nevím) a kádinka s vodou.

,,Keiro jdeš?" Kývnul Jacob směrem k východu.

,,Jo. Jasně...."