,,Rene?" Znejistěla jsem, když tak dlouho mlčel. Vytáhl jeden papír a po dřevěné desce mi ho poslal.

,,To je moje šroubovice DNA?" Přikývl a z další složky vyndal druhý vzorek. Pomalu ho převezmu.

,,Jsou skoro stejné...." Zatajil se mi dech. Srdce začalo nabírat na otáčkách.

,,Lexi před chvílí pozorovala krevní vzorky a našla to." Prohrábl si vlasy a vydal hlasitý povzdech.

,,Č-čí je ten druhý?" Žaludek se mi obracel jako na horské dráze. Někdo tady je můj příbuzný, možná bratr nebo sestra. Jeho vychovali rodiče a mě dali do sirotčince.

,,Je...." Polkl. Čelo se mu lehce orosilo a začala se na něm vytvářet starostlivá vráska.

Nádech nosem, výdech pusou.... Klid, jsem klidná....

A pak: Bang!

Kdo to asi je? Je stejně starý? Mladší? Větší? Kluk? Holka? Proč já? Umí už střílet? Tyhle otázky mi v hlavě poletovaly jako roj nasupených včel. Ren se opět nadechl a lehce se zaklonil. Pohled upíral za žaluzie.

,,Ayly." Svěsil hlavu. A mé malé dušičce pomalu docházel ten význam. Je Ayly.... Něco uvnitř zajásalo, to druhé se zase sevřelo úzkostí z toho, že mám na krku srdce, které musím chránit.

,,To není možné..." Zalapám po dechu a sípavě se nadechnu. Ren obešel stůl a klekl si na jedno koleno. Já natočila židli ke dveřím a zírala nepřítomně do země. Položil mi dlaně na ramena. Jako malé holce. Bylo mi z toho tak strašně trapně. Za co? A to důležitější: PROČ ZROVNA TEĎ?!

,,A víš, že jste si celkem podobný?" Pokusil se můj ztuhlý stav zlomit.

,,V čem? Já si až doteď myslela, že je někdo cizí." Po tvářích mi z (ne)známého důvodu tekly slzy.

,,Máte stejný nos a trochu i obočí." Ha ha ha! To ho nic lepšího nenapadlo?

,,Obočí?" Začnu se štípat do ruky. Vždycky to proti nátlaku pomáhalo. I když se moje dlaně značně potily....

,,Obě ho máte černé a husté." To má většina lidí Rene.... Chvilku tam jen tak klečel, mně na kolena každé čtyři vteřiny padala slaná voda a bylo slyšet pouze foukání větru zpoza zamřížovaného okna. A pak....

,,Re-nééé!"....výstřel.... Do kanceláře vtrhla Andy.

,,Rene rychle, už jsou zase tady!"

,,Schovej Aylu a Dagu. Někde s nimi počkej. Ať se všichni připraví na pozice. Keiro, ty půjdeš se mnou. Kolik že jich je?" Ta jeho smrtelně rychlá reakce.... Zůstala jsem stát jako opařená. Před chvílí soucitný kluk a teď opět pan neohrožený.

,,Kluci zatím napočítali deset." Hlásila poslušně Andy. Ren se otočil, podal mi revolver a doplnil zásobník toho svého. Poté vyběhl po bílé dlažbě ven.

,,Kam jdeme?"

,,Na střílnu." Rány kulek protínaly ticho. Jedna. Dvě. A další. Za chvíli se Ren pustil po dlouhém žebříku nahoru. Vedl na malou plošinu na mytí oken. Ještě na ní byly zavěšené kbelíky.

,,Miř do všeho co se pohne. Jejich slabina je břicho, oko a tlama." Otevíral zámky na obdélníkovém oknu. Bylo jich tak pět a výplň okna se skládala ze svou mříží a tlusté tabulky skla.

,,Ale já neumím...."

,,Je to jen revolver. Aspoň je vyplašíš." Uchechtl se.

,,Ha, moc vtipný!" Vypláznu na něho jazyk.

,,Nějak ti stouplo sebevědomý, po tom co jsi zjistila, že máš sestru." Co dodat? No coment. Vyklonil se do denního světla.

,,Támhle jsou." Zamířil a já se podívala dolů. Hodná výška. Nebylo mi z toho vůbec dobře. A ani trochu tomu nenapomáhal fakt, že se po ulicích proháněli tři raptoři, kteří skákali po zdech a snažili se dostat dovnitř. Ren si změřil vzdálenost a zasáhl vybledle červeného ještěra do hřbetu. Ten se ohnal. Automaticky se k nám upřely tři páry chladných očí.

,,Sakra!" Zaklel Ren.

,,Dělej Keiro." Zavrčel. Natáhla jsem kohoutek tak, jako to udělal on a podívala se přes hlaveň dopředu. A zkusila střelit. Ozvala se rána, pistol kopla (Trochu z toho bolela ruka.) a zlatavá kulka si razila cestu šupinami ve vnitřní části stehna modrého dinosaura.

,,Dobrá trefa. Na začátečníka." Ucedil Ren a sám sundal dalšího. Modrý se kroutil v bolestech a za ním padal k zemi i jeho stříbřitý parťák. Vybledle červený se mrštně vypletl mezi kontejnery na plast ven a jeho drápy cvakaly o popraskaný asfalt.

,,Mně neutečeš ty mrcho...." Šeptal si pro sebe Ren a srovnal revolver. Rána.

,,Keiro, dodělej ty dva." Ukázal na stříbřitého, jež pod návalem bolesti z krvácejícího oka ztrácel vědomí. On sám ještě střílel po červeném, ke kterému se mezitím připojil i nějaký hnědavě zelený. Zranění predátoři to měli spočítané. Po pěti utracených kulkách se mi povedlo připravit o život i je.

,,Dobře...." Usmál se Ren a jedním šalamounským pohybem se ocitl opět na žebříku. Ani jsem nepostřehla, kdy zase zabezpečil okno. Ale to už byl dávno dole a čekal, až ho doženu. Jenže můj strach z výšek vzal za své a slézání se přece jen trochu protáhlo.

,,Bylo jich celkem jedenáct, všechno mladý. Mně se to nelíbí šéfe." Stočím hlavu pod sebe, pro lepší výhled. U Rena přešlapoval nervózní Jacob a po jeho boku si čmárala Samy. Zamlklá, nohu přes nohu, ale jakmile spatřila mne, vyskočila a vydala se sloními kroky i se zápisníkem a tužkami pryč. Nervózně se dotknu nohama podlahy a přejdu metr za Renova záda.

,,Co ji kouslo?" Odtušil neklidně Ren.

,,Já nevim. Poslední dobou nevyhledává společnost."

,,Ale vždyť s tebou přišla a...."

,,Prosím tě, chodit umí, ale do vínku komunikační dovednosti nedostala."

,,A co dělá v....."

,,Stavu sopka před výbuchem? Je u Fénixe nebo boxuje do polštářů." Pronesl nevzrušeně Jacob. Poté se podíval mým směrem.

,,Kdo má dneska hlídky?" Prohlížel si každý rys mého obličeje. Na tvářích se mi začínal dělat ruměnec. A Ren si toho všiml. Luskl a tleskl, aby upoutal jeho pozornost.

,,Jo....Jo, sorry Rene, Samy říkala, že si to s Andrewem, Sandrou a Táňou vezmou." Potřásl hlavou.

,,Táňa povídala, že připravila večeři. Všichni čekají jen na....." To byla Andy. Při pohledu na nás jí ale toto slovo úplně vypadlo.

,,Dobře, už jdeme." Uvolnil se Ren, svěsil vysoce zdvižená ramena a společně s Jacobem šli napřed. Pustila bych se za nimi, ale Andy si mě přidržela vzadu tak, aby naši komunikaci neslyšeli.

,,Co to bylo?" Vyhrkla mezi salvou smíchu.

,,Co jako?" Nechápala jsem a přidala do kroku. Andy se opět rozesmála.

,,Neke! Viděla jsi Jacoba? A Reniera? Náš neohrožený má strach!" Při slově neohrožený změkčila hlas a kladla na něho zvláštní důraz. Teď to nedávalo smysl vůbec.

,,O čem to meleš?" Pozvednu obočí.

,,Jacob se na tebe dívá jako na kus masa! A Ren si tě b-r-á-n-i-l!" Hláskovala poslední slovo.

,,Ehm.... Andy, nemáš horečku?" Sáhla jsem jí na čelo. Zakřenila se.

,,Ne, nemám!" Sundala moji ruku.

,,Ty se jim líbíš Kei! Jenže se nemůžou dohodnout."

,,Copak jsme obchod s bílým masem? Cccc!" Zvednu sebejistě hlavu.

,,Holka, říkej si co chceš. Oni po tobě jedou! Problém je to, že Ren je tady alfa a může mít po čem si zamane. Jenže teď si dělá zálusk na tebe a Jacob to nesnese."

,,Mluvíš o tom jako o smečce."

,,My jsme smečka. Nikdo jiný nám nezbyl. Ren je alfa, Jacob beta. Tak to vždycky bylo, ale teď jsi nám to trochu rozházela. Ren chce za betu tebe, jenže po tobě jde i Jake."

,,Můžeš o mně přestat mluvit jako o věci?" Odseknu. Andy máchla optimisticky rukou.

,,Nech to plavat." Úsměv jí nezmizel z tváře ani na večeři. K výběru byla šunková pizza, sýrová a salámová, poté taky salát a fazole. Daga do sebe s chutí hrnula šunku, kterou Ayla pohrdavě z těsta sundávala. Ren se nabral stejně jako Jacob a Samy fazole a Andy s Ginger zvolily salát z olivového oleje, rajčat, ředkviček, okurek a zelí. Dál jsem zahlédla Sandru, jak dojídá poslední plátky pizzy. Znovu zaloudím pohledem k Ayle.

Moje sestra. Moje vlastní krev.

 Ten pocit přetrvával. Dokud nebyl čas jít spát. Po vydatné porci salátu a fazolí se Andy schoulila ,,k mým nohám" do svojí přikrývky. Ginger už byla skoro namol a o Jacobovi platilo to samé. Vyčerpaní okamžitě vytuhli. Nešlo mi to vůbec pochopit.

,,Keiro, tady to je samá práce. Přežití je dřina.... Proto chodíme spát brzo a brzo i vstáváme." Vysvětlovala Andy. Daga a Ayla se posadily každá po jedné mojí ruce. Daga si česala bílé vlasy, Ayla pozorně naslouchala.

,,Ale vždyť je ještě světlo...." Namítla. Andy se usmála a zachumlala se.

,,Zítra se učíte střílet. Je potřeba energie." Holky přikývly. Poslušně šli každá do svých postelí a já sledovala, jak pomalu všichni přežívající zalézali a spali. Někteří trochu chrápali, jiní se zběsile mleli. To byl příklad Samy - Na to, jak malá a zamlklá byla se nedokázala zkrotit. Mohlo uběhnout půl hodiny.... Ren přišel jako poslední, potichu si sundal tričko a vystavil tak ponurému světlu jizvy (A břišní svaly, což byl celkem bonus...). Poté i on zapadl. Chystala jsem se k tomu samému, když se do mých zad opřely čtyři ruce. Vyděšeně se převalím na druhý bok.

,,Keiro, nemůžeme usnout.... Nemůžeš spát dneska s námi?" Pípla úzkostlivě Ayla. Daga udělala psí oči. Za takového šera vypadala jako anděl.

,,No dobře." Zvednu se na nohy.

,,Ale stlačíte si matrace k sobě." Tak došlo na malé stěhování. Daga zatlačila svoji půlku k té Aylině a nechali toho největšího, aby si lehl doprostřed. Dokonce mi přinesly i deku a polštář. Samy, ze zdvořilosti. Ayla se schoulila k mému boku do klubíčka tak, že jí zpod peřiny nekoukala ani hlava. Daga ležela na mojí ruce.

,,Keiro, myslíš že....to přežijeme?" Špitla po chvilce a sledovala nedůvěřivě okolí.

,,Dago, jak můžeš o něčem takovém přemýšlet! Jistěže přežijeme...." Tím si ale nejsem jistá.... Jak bychom mohli? Daga se přesto trochu uklidnila.

,,Kryso...."

,,Cože?" Zapřu se v loktech. Daga se překulila.

,,Říkej mi Kryso. Je to hezčí než Daga...." S těmi slovy jí začal mělce klesat bok. Spala. Ayla vystrčila hlavu jako krab z ulity. Tikala očima sem a tam.

,,Ren mi řekl že....jsme...."

,,Sestry." Doplním. Ayla podivně vydechla.

,,Je to zvláštní.... Ale jsem za to ráda...."

Tadá! Tak jsem zpět s....614ti slovovým bonusem! Co říkáte na Aylu? A na Krysu? Co vám přišlo hezčí (Krysa-Daga)? A co ta situace mezi Renem a Jacobem? A co ta ,,náhlá sestra"? Vadí? Budu ráda za názory. Na obrázku (Pro ty méně představivé, jako třeba já...) by mohla být Ayla.