On mě chce zabít, pomyslela si Lucy překvapeně, když jí palec od tváře prosvištěla lesklá ocel. Údiv ale rychle vystřídal vztek a svaly uvedly její tělo do pohybu. Prvním reflexem bylo zaútočit, zničit, roztrhat hrozbu, i když znamená ozbrojeného rapla a ona má jen holé ruce.

Záblesk oceli, který ji měl čistě podříznout odhalený krk, však minul. Isabella si nebezpečí uvědomila rychleji a strhla její napjaté tělo na stranu; než Lucy stačila reagovat, byly v polovině cesty do postranní ulice. Táhla ji za ruku dokud si nebyla jistá, že se neobrátí a nevrhne se do nerovného souboje.

Utíkaly rovnou ulicí, vyhýbaly se kostrám aut a míjely ostatní tmavé postavy ve stínech přilehlých uliček. Boty se jim bořily do žhavého písku, který je zpomaloval.

Isabella se snažila odhadnout, jestli je ten rapl pronásleduje, ale bála se otočit, aby na nerovné zemi nezakopla, když kdesi vpravo uviděla vysokého muže, který držel v napřažené ruce kuši a mířil ji jejich směrem. Otevřela pusu, aby na něj vykřikla, ale to už vypustil šipku.

Tentokrát byla rychlejší Lucy a stáhla Isabellu do písku. Isabella se soustředila na to, aby písek nevdechla, takže skoro přeslechla zvířecí výkřik, který pocházel z hromady špinavých hadrů jen kousek za nimi.

Převalila se na záda a ohlédla se, protože si byla jistá, že to, co slyšela, byl smrtelný výdech. Rapl, který je pronásledoval se válel v rudnoucím prachu jen kousek od ní se šipkou zabořenou v hrudi až po opeření ve smrtelném zápase. Isabella se nestačila pořádně nadechnout a vzpamatovat z tvrdého pádu, když se jeho tuhé kožovité prsty omotaly kolem jejího kotníku. Umíral, ale brzká smrt jako by mu dodávala více síly, když ji se škubnutím stáhnul k sobě natolik blízko, že ucítila jeho dech, ze kterého se jí okamžitě zvedl žaludek.

Snažila se vyprostit, zmítat, kopat, ale rapl ji jen držel a s klokotavým zvukem v hrdle jí dýchal do obličeje. Horší než samotná jeho blízkost byly jeho oči – plné lesku a šílenství. Popadl ji za rameno a přitáhl si ji blíže k sobě, když Isabella z zdálky uslyšela Lucin výkřik plný znechucení a zloby.

O vteřinu později se vrhla do zápasu, snažíc se ho odtrhnout. Snaží se mě kousnout, prolétlo jí hlavou, když zblízka uviděla jeho hnijící zuby, jak zuřivě cvakají kousek od jejího nosu. S posledním výdechem jí na tvář vykašlal několik kapek tmavé krve.

Sevřela se jí hruď ze zápachu, který se stal najednou o něco silnějším. Jeho tělo na ni dopadlo s tlumeným žuchnutím stejně rychle, jako najednou zmizelo. Kalným zrakem před sebou viděla vysokou postavu snědého kušostřelce, dokud jí výhled nezastoupila Lucina strhaná tvář.

"Jsi v pohodě?" Isabella se na ni nechápavě zadívala, když najednou Lucy vyprskla smíchy. "Když... ty vypadáš strašně. Víš, s těmi brýlemi..."

Muž vzadu se lehce ušklíbl a přesunul váhu z jedné nohy na druhou. Kuši si přehodil na rameno a pátravě se na Isabellu zadíval. Lucy se konečně přestala chrochtavě smát a pomohla Isabelle vstát a dokonce jí oprášila potrhané oblečení. Isabella si sundala pilotky a prohlédla je; s potěšením zjistila, že na nich nebyl ani škrábanec.

"Jsem Gorgoj," řekl kušostřelec a pokynul jim na pozdrav.

Isabella se na něj zadívala pozorněji. S trochou představivosti se mezi vráskami daly najít sibiřské rysy, ale jeho východní původ odhaloval nezaměnitelný přízvuk, který Isabelle nepříjemně připomněl drobnou blondýnku Ninu, kterou na Spáleniště poslali spolu s nimi ve třetím bergu. V poslední hodině úplně zapomněla na možnost, že teď mohou potkat ostatní ze ZLOSINu. Z nějakého důvodu ji z toho pomyšlení zamrazilo v prstech.

"Vy jste tu nový?" otázal se Gorgoj zvědavě. Lucy v odpověď na Isabellin rychlý pohled jen pokrčila rameny, takže Isabella přikývla, což Gorgoje zřejmě potěšilo. "Myslím, že si obě zasloužíte si trochu orazit, nie? Ve městě pořád existuje pár fungujících klubů, kde se dá bavit... Lidi tu nemaj moc jiných příležitostí."

Isabella znejistěla. Palčivě si uvědomovala, že s takovými běžnými situacemi ze života nemá zkušenosti, a protože se právě nacházely v post apokalyptickém světě, ta nabídka jí přišla jako dvakrát špatný nápad.

Gorgoj vycítil jejich váhání, tak je ujistil, že vstup je přísně kontrolovaný, aby se dovnitř nedostali "odepsaní raplové" a vzdálil se, aby jim nechal prostor pro rozhovor.

"Co myslíš?" Isabella cítila, že s Lucy teď tvoří tým, což znamenalo společné rozhodování.

Lucy mlaskla jazykem o patro a nedůvěřivě si klub měřila. Budova vypadala dostatečně zachovale na to, aby v ní byl celkem ucházející podnik. Pak pokrčila rameny.

"Nikdy jsem v klubu nebyla," broukla Isabella laškovně a pátravě se na Lucy zadívala.

"Vogo a myslíš, že já snad jo?" štěkla Lucy podrážděně a založila si ruce na prsou. Byla zvědavá, chtěla se podívat dovnitř stejně jako Isabella, ale riziko, že se něco zvrtne bylo příliš velké a nyní dobře věděly, že proti raplům jsou celkem bezbranné, což ale žádná z nich nechtěla uznat.

Nakonec rozhodla Isabella: "Nemáme kam jít. Pomoc by se nám hodila a v tom klubu určitě bude někdo, kdo bude ochotnej nám pomoct se ze začátku zorientovat..." Cítila, jak se Lucy nadechuje k sarkastické odpovědi a rychle pokračovala. "Možná, že někdo z nich viděl ostatní. Třeba Magnuse a Lea." Na chvíli se odmlčela. "Ten chlápek nám zachránil život."

Lucy se zlostně zamračila jako vždycky, když ji Isabella předčila s argumenty. Být teď ve výcvikovém centru, Lucy by pohodila hlavou, otočila se tak prudce, že by ji šlehla vlasy přes tvář a odešla trucovat do posilovny. Tohle ale bylo doopravdy a obě to cítily.

"Tak fajn, jdem se bavit. Koneckonců si to zasloužíme, ne?"

***

Když dorazili mezi první budovy, Magnus úlevou vzdychl, než si uvědomil, že přejít několik mil pouští s minimálním vybavením a dítětem na krku byla pouze první část. Ta snadnější.

Rozhlédl se kolem sebe. Obklopovali je vysoké budovy, síť malých domků a ve středu města se k žhnoucímu nebi tyčily mrakodrapy. Nikdy si nedokázal nic tak velkého představit. Za jiných okolností by ho struktura a samotná velikost města nadchla, ale přestava, že někde tady bude muset najít dvě holky a udržet naživu sebe a malého Lea, který se bez dechu rozhlížel kolem, mu skoro podlomila nohy.

Zadíval se na jednu ze stěn, kde bylo rudým sprejem napsáno: Bienvenido al infierno. Magnus se ušklíbl. "Vítej v pekle. Roztomilý."

Znovu zatoužil udiveného chlapce nechat daleko za sebou. Temně si pomyslel, že možná nebude mít na výběr, když raplové vylezou na denní světlo a zatouží po čerstvém mase. Nadhodil si batoh na ramenou a vyrazil. Jestli taková chvíle nastane, bude utíkat a neohlédne se.