9 měsíců od spuštění / zbývá 15 měsíců
27 mtvých subjektů  /   zbývá 33 subjektů

"Neměli bychom zasáhnout?" Zeptal se konverzačním tónem Janson, když na dvou odlišných obrazovkách vedle sebe sledovali Isabellu a Lucy, aktuálně se nacházející na opačných koncích města. "Obávám se, že čekat na náhodu je poněkud... Krátkozraké."

"Věříte na náhody, Jansone?" Otázala se pobaveně Ava Paigová a pokynula jednomu z pracovníků, aby spustil předem napsaný program. "Nicméně, máte pravdu. Když nám nepomůže osud, budeme se muset o jejich nepochybně šťastné shledání postarat sami."

***

Antiopa se nervózně prohlížela v naprasklém zrcadle. 

Už deset minut se snažila uhladit si rozlítané vlasy do nějakého hezkého účesu. Nikdy se o dívčí fintění moc nezajímala, ale kdysi dávno u Niny viděla krásný cop, který si jeden čas hodně zaplétala. Nakonec veškerou snahu vzdala a spokojila se s tím, že si je stáhla do vysokého culíku a pečlivě si umyla tvář.

Ne, že by to Magnus dokázal ocenit.

Když vítězoslavně vešla do pokoje, stál u okna a s přivřenýma očima se díval na šum lidí na Tržnici; Antiopa ho chvíli pozorovala. 

Je opravdu hezký, pomyslela si zamyšleně, když světlo osvítilo rysy jeho tváře a vykreslilo mu na obličeji tmavou linii stínů. Najednou se na Antiopu otočil tak prudce, až zčervenala, přistižena, jak si ho prohlíží.

V tu chvíli děkovala, že její tmavá kůže to dostatečně skryje.

"Asi se tu zblázním. Nevyrazíme někam?" Zeptal se lhostejně a téměř znudeně, jako by mu nezáleželo na tom, jestli bude souhlasit, ale Antiopa zrudla ještě o něco více a s rychlým úsměvem přikývla.

***

"Ste nechutný," konstatoval Frank jednoduše, zatímco se rýpal v konzervě. Nina se přes George natáhla, aby mu lehce lípla pohlavek, ale George byl rychlejší, což je oba rozesmálo a vyvolalo ve Frankovi další záchvat simulovaného zvracení.

"Moc vtipný," okomentoval to suše George a nacpal si do úst několik soust studených fazolí najednou, až se trochu zadusil.

Všechno se mu to zdálo příliš dokonalé, aby to byla pravda. 

Samozřejmě, byli na Spáleništi, nejhorším místě na planetě, ale byli naživu a on byl zamilovaný do nejkrásnější dívky, kterou znal. 

Celé jeho štěstí v sobě neslo malého červa, který ho hlodal někde hluboko uvnitř: nic nemůže být tak dokonalé, aby to vydrželo napořád. Tenhle strach pohřbil hluboko do sebe, ale přesto se ve chvílích, jako byla tahle, se náhle objevil jako velký černý mrak a zamlžil mu na okamžik oči.

Pevněji k sobě Ninu přitáhl a políbil ji do vlasů, aby ten pocit přehlušil.

***

Tera si jazykem přitáhla brčko mezi rty, aniž by spustila oči z rozdělané práce a hlučně srkala játrovou paštiku z konzervy.

"Doplňuješ zásoby?" Ozval se Jack a sedl si na křeslo, aby měl výhled. 

Tera zavrtěla hlavou a spolkla, co měla v ústech. "Ty už mám. Teď zkouším něco novýho..." Zamumlala soustředěně a nalila do skleněné kádinky trochu vody a podržela ji nad ohníčkem, který si zakládala přímo kvůli svým výbušninám. 

Kdyby s nimi byla Isabella, šílela by z toho, jak neuspořádaně a blízko skladuje nebezpečné látky u otevřeného ohně, ale Jack si na to dávno zvykl a Lucy nenapadlo dělat si s tím starosti. 

Po několika minutách látky v sklenici začaly reagovat a vřít.

V tu chvíli to Tera opatrně vylila na kus několikrát použitého alobalu. Protáhla se a nadšeně sledovala, jak to začíná tuhnout v kusy bílé hmoty, která silně připomínala omítku. Než to konečně ztuhlo v pevný kus, Tera stihla dojíst drůbeží paštiku i kus ztvrdlého chleba.

Byla tak fascinována svým vědátorstvím, že si ani neuvědomovala, že se na ni Jack pozorně dívá a studuje její ostré rysy, drobný nosík a rozcuchané vlasy. 

Často se hrabala v ohníčku, takže konečky prstů měla zčernalé od sazí, které smíchala s vepřovým tukem z konzerv a vytvořila pro ně směs, kterou si natírali pod oči a na hřbet nosu, když vyráželi ven na slunce. Jack neměl ani na ostrém slunci se svou snědou kůží problém, ale Tera jako přírodní zrzka slunce nenáviděla, protože její kůže během několika hodin zrudla do odstínu jejích vlasů.

Ledabyle si otřela mastné prsty do kalhot a nalámala kusy bílé hmoty na kousky, které potom potřela nějakou chemikálií s ostrým pachem. Jack poznal, že jde o dýmovnice, když rozemletou směsí začala plnit prázdné konzervy s dírami ve víčku. Bílý prach přikryla jemným papírem, aby se nevysypala do batohu.

Spokojeně se protáhla, když skončila a zářivě se na Jacka usmála zrovna ve chvíli, kdy dveřmi s klením prošla Lucy, hodila batoh na zem, až se ozvalo hlasité zařinčení konzerv a doslova spadla na postel s unaveným zaskučením.

***

"Sledujeme ji už skoro dva měsíce," ozvala se podrážděně Rita. "Proč na ni Jamesovi tak záleží?"

Bert rozžvýkal kus lýka a pokrčil rameny, zatímco pozorně sledoval Isabellinu štíhlou siluetu, jak si prohlíží sáček žahavců. "Je hezká. Možná se mu líbí," odvětil klidně a zasloužil si tím Ritin zlostný výraz.

"Ne každý má tak hrozný vkus jako ty," odsekla a protáhla se. 

Bert se tiše zasmál a založil si ruce za hlavou. Částečně sdílel Ritinu nechuť, raději by se věnoval něčemu nebezpečnějšímu než je sledování nějaké dívky.

Moc hezké dívky, uznal v duchu a znovu k ní sklouzl pohledem. Cítil její temperament a potenciál, který pro Rudé šátky mohla mít, ale nemyslel si, že bylo přímo nutné ji každý den sledovat.

I když... Pobaveně se zašklebil.

Od té doby, co se odpojila od ostatních a začala navštěvovat sklizeň, měla nebezpečí smrti každou chvíli v patách. Když ji poprvé sledovali, jak se chystá na hostinu, svorně se shodli na tom, že je to blázen, ale nakonec ji zachránila neznalost a pouštní prach. Oběma se dost ulevilo, protože od Jamese měli jasné pokyny.

Udržte tu holku naživu.

Ani jednomu se nechtělo pouštět do otevřeného boje na sklizni, ale když se tam další týden chystala znovu, byli připraveni vyrazit a zachránit ji, aniž by o tom věděla. To totiž byl druhý Jamesův rozkaz.

Nenechte se od ní odhalit.

To byl nejspíš důvod, proč vybral zrovna je. Na nenápadné akce byli oba mistři, ale James si je nejspíš chtěl vyzkoušet, protože kdyby mu na tom opravdu záleželo, neriskoval by a vybral by někoho, koho nikdy neviděla a nezná jeho příslušnost k Rudým šátkům.

Za poslední měsíc měla párkrát namále, stejně jako oni, když jí ze stínů zachraňovali krk před raply. 

Ale před několiak týdny tomu opravdu nasadila korunu. 

Možná se ani nesnažila být nenápadná, ale každopádně si jejího vrabčení, jak se nazývalo kradení drobků ze sklizně, všimlo několik raplů, kterým začala ležet v žaludku.

Rita a Bert to ze své vyšší perspektivy viděli naprosto jasně, ale ona také musela cítit upřené pohledy Původních Mexičanů, které na ni upírali od chvíle, co se k hostině přiblížila.

Přesto se tam vydala.

Rita ji kategoricky prohlásila za americkou blbku a připravila si plynovou pušku do pohotovosti, ale Bert z jejího postoje těla necítil nevědomost, ale neuvěřitelnou drzost. 

Zabít prašivce, který ji pronásledoval, nebylo zas až tak těžké, obzvláště pro tak skvělého střelce jako je Rita, ale stejně byla naštvaná, že se jím Amerika nechala vůbec pronásledovat. Bert by skoro řekl, že Rita žárlila na zájem, který o ni James najednou začal projevovat.

Otočil se k oknu a sledoval, jak si Isabella ustlala na kousku staré deky ve staré obrazárně a položila si batoh pod hlavu.

Protáhl se a otočil se na Ritu: "Běž spát, vezmu si první hlídku."

"Hej, Berte!" Zavolala na něj Rita zničehonic. 

Otočil se na ni a přesně včas otevřel pusu, aby mu do ní Rita přesně vhodila čokoládovou kuličku. Rozpustile na ni zamrkal a ona se zasmála tím svým štěkavým smíchem, který moc často neslýchal.