Čokoláda byla nedostatkovým zbožím i pro tak význačného klienta, jako je ZLOSIN. Když se svět rozpadal, nezůstali žádní lidé, kteří by ji vyráběli; čokoládu nahradily zbraně, vojenské vybavení a všechno, co se jako zbraň používat dalo.

Takže si tyčinky Leyla nechávala pro zvláštní příležitosti. Vidět Avu Paigovou, dokonalou ředitelku Paigovou přímo zasáhnout do experimentu, který měl proběhnout samospádem a porušit tak pravidla, mezi tyto zvláštní události rozhodně patřilo. Leyla slastně kousala do čokolády s oříšky a sledovala aktuální záznam.

Experiment běžel sedm dní a naživu zůstalo padesát jedna subjektů. ZLOSIN ve svých projektech více toužil po kvalitě, než kvantitě, takže Leylu ztráta devíti subjektů nijak nevzrušovala.

Spolkla to, co měla v ústech a protáhla se. Zase dělala přes čas, ale ráda měla na svou práci klid. A přesně za šest minut se v jejím království objeví doktor J. Engine a bude strkat nos do jejího seznamu favoritů. Technicky je odpovědná pouze Avě Paigové, ale kancelářské krysy jako je Engine si nenechají ujít příležitost, aby se jí pokusili pokazit chvíli jejího triumfu. Bohužel pro ně Leyla nebyla žádná hloupá praktikantka.

Sice spala o mnoho méně, než by chtěla, ale seznam kandidátů byl hotový a odsouhlasený patronkou projektu Avou Paigovou. Holohlaví potkani jako Engine si přes něj mohou cedit kávu, ale je konečný a jejich oficiální námitky by napadaly přímo posudek Avy Paigové a žádná krysa není natolik hloupá, aby kousala do ruky, která ji krmí.

Engine ohlásil svoji kontrolu strohým e-mailem, na který se Leyla neobtěžovala odpovědět. Hodinu svého příchodu posunul schválně na dobu, kdy Leyla v dohledně nebyla, ale dobře věděla, že by jen využil příležitosti, kdyby dostal volnou ruku prohrabávat se jí v dokumentech, takže speciálně kvůli němu zařídila, aby měla dostatek času pro případ, že by byl příliš dotěrný.

Nemohla jej přímo odmítnout – stále měl vyšší hodnost než ona a koneckonců to byl její dohlížitel na univerzitě. Což vysvětlovalo jeho zaujatost, kterou si k ní pěstoval už od chvíle, kdy překročila práh výzkumného ústavu.

Dveře se otevřely přesně v sedm hodin a deset minut. Rozdělení času na den a noc nemělo na stanici, kde bylo neustálé záření žárovek, smysl. Zvláště proto, že pracovníci denní a noční směny měli životní cyklus naprosto opačně. A pak tu byli vědci jako ona, kteří měli svůj vlastní cyklus, který měl střídavě denně třicet dva, nebo osmnáct hodin.

Pro Leylu bylo 7.10 ráno, když dveřmi prošla nejdříve Enginova holá lebka, útlá ramena a poté samotné jeho tělo. Ve chvíli, kdy k ní zvedl své věčně uslzené oči, vytřeštily se překvapením. Pobouřeně si měřil její obyčejné tmavé tričko a výrazné líčení."Tentokrát je to červená, O'Brienová?"

Leyla přikývla a pohodila rudými vlasy. Zvyk měnit si barvu vlasů si osvojila stejně snadno a s chutí, jako Engine výraz bolesti zubů, který si nasadil na růžovou tvář kdykoli ji uviděl.

Po úvodních suchých zdvořilostech, které si po tomto uklouznutí v etiketě oba vyměnili, si Engine beze slova sedl ke stolu na nejnepohodlnější židli, kterou Leyla byla schopná ve výzkumném křídle najít a začetl se do přiložených dokumentů o vybraných subjektech. Leyla se schválně pohodlněji uvelebila na měkké ergonomické židli a obrátila se k monitorům.

Po několika minutách se jí rozhodl Engine pomstít nepříjemnými zvuky: vydával pofrkávání, popotahoval nosem, kýchal, kašlal, vrzal židlí a šustil papíry. Neklamný znak toho, že v její práci nemůže najít chybu.

Leyla byla zvyklá na samotu, vrčení vybavení a klapot hodin. Cizí lidská přítomnost ji znervózňovala a bortila její těžce vydobytou rovnováhu. Po několika dalších minutách ji Engine vcelku slušně požádal o výklad. Kretén. Jako by si to nemohl přečíst sám.

Leyla zaskřípala zuby - byl to jen další trik, jak ji připravit o čas, který by měla věnovat přípravě zprávy pro Paigovou. Ale ona se nesníží k tomu, aby se vymlouvala na nedostatek času kvůli svému nadřízenému. Paigová by lusknutím prstů na její místo posadila někoho, kdo by si ten čas udělal.

Beze slova popadla složku z jeho dosahu, schválně se otočila zády k němu a mluvila směrem k monitorům, kde běžely nonstop záznámy devíti vybraných subjektů. Engine naslouchal, ale když Leyla mluvila o Nině, hrubě ji zarazil.

"Proč ona? Myslím, že máte na výběr daleko lepší a zajímavější subjekty, O'Brienová. Sama o sobě nic neznamená."

Leyla spokojeně přikývla. "Teď jste – jak se říká – uhodil hřebíček na hlavičku. Sama nic neznamená. Nikdo z nich. Jsou jen články, které vytvoří řetěz, až když se spojí všechny dohromady," vítězoslavně se na okamžik odmlčela, "až je Isabella spojí dohromady."

Engine se na ni znechuceně podíval. "Subjekt C1 mi přijde jako vysoce nekontrolovatelný. Nemůžeme ji zvládnout." Leyla se na něj překvapeně podívala. Nestávalo se, že by kdokoli ve ZLOSINu uznal, že něco nedokáže. "Proto jsem navrhoval její odstranění," dokončil tvrdě. "Na testy je příliš temperamentní."

"To Lucy taky," odvětila Leyla netrpělivě.

"Sarah," opravil ji suše. "Nicméně s vámi nesouhlasím. Subjekt C2 disponuje předvídatelnými reakcemi... A role, kterou jste jí dala - Beta, je..."

"...naprosto vhodná," dokončila zlostně. Její pohár trpělivosti přetekl. Žádná krysa s uslzenýma očima ji nebude urážet. "A nepředvídatelnost? Neděláme právě proto testy a experimenty? Kdybychom dokázali předvídat všechny reakce všech subjektů, postrádaly by smysl." Sladce se na něj usmála. "Děkuji vám za váš čas, doktore Engine. Potřebujete doprovodit, nebo ven trefíte sám?"

Poté, co se seschlý vědec se záchvatem suchého kašle otočil na podpatku a rychle prošel dveřmi, se Leyla zhroutila do křesla. Byla si jistá, že tenhle její výstup bude mít nehezké následky. Ochranná ruka Avy Paigové se vztahovala především na její projekt, Leylu k němu nutně nepotřebovala.

Kdyby ji z experimentu odvolala, Leyla by se musela vrátit k lepení štítků na zkumavky. Kdyby měla štěstí. Jinak by skončila jako uklízečka, protože s její reputací by si ji nikdo nevzal na starost, o to se Engine postará. S hlasitým zaklením hodila zbytek čokoládové tyčinky na zeď.