Antiopa z obchodního domu vyběhla zadním východem přesně o tři minuty a třicet čtyři sekund poté, co zaslechla ten děsuplný výkřik.

Když v jedné z chodeb zahlédla dvě postavy, zrychlila, aniž by si je příliš prohlížela a za další zatáčkou se přitiskla ke stěně, poslouchajíc, zda ji někdo nepronásleduje. V kapse vojenských kalhot měla pro tyhle případy zrcátko, aby se s ním podívala za roh, ale ten výkřik ji vyděsil natolik, že se s ním nezabývala a utíkala k východu. Ať už křičel kdokoli, byl už mrtvý, to věděla jistě.

***

Na nouzové stanoviště dorazily sotva několik sekund předtím, než na místo dorazil smrtelně vážný Max a Magnus, táhnoucí dva plné batohy. Jejich identické trojče měl pověšené na zádech. Podal jim je a uznale přejel pohledem Luciny nové boty.

Dívky se i přes Isabellinu nechuť cestou zastavily v několika obchodech a naplnily si kapsy různými maličkostmi jako baterkami, pár stopami provázku, tampóny, nakřáplým zrcátkem a hroznovým cukrem.

Isabella Lucy přistihla, jak si do kapsy cpe kondomy a tázavě na ni zvedla obočí. "Pro všechny případy," odtušila Lucy s pokrčením ramen. Když cítila, že se na ni Isabella pořád dívá, mrkla na ni a nabrala další tři balíčky: "Vezmu i pro tebe."

V obchodu s oblečením se zdržely, protože objevily plný regál vojenských bund, kde si Lucy dlouho vybírala nějakou jednu, která by se jí hodila k botám, zatímco do pytle Isabella hodila několik jednoduchých triček. Když přišla ke kalhotám, nejdříve kontrolovala jejich velikost, než znovu ucítila chlad, který se jí zakousl do jednoho určitého místa, odkud se šířil do celého těla.

Bylo to zvláštní, protože se rozpínal z bodu za levým uchem. Neměla čas se tím zabývat: hodila do pytle první dvoje volné vojenské kalhoty, které jí přišly pod ruku a popadla Lucy za paži, aby ji násilím vytáhla ven. Každou chvíli se otáčela dozadu, dýchala zrychleně a ze spánků jí vyrážel ledový pot.

Cítila, že tady něco je. Něco je pozoruje a vyčkává. Málem vykřikla, když před sebou uviděla štíhlou postavu, jak proběhla několik yardů před nimi. Úlekem pustila igelitový pytel na zem a vytáhla nůž z koženého pouzdra. Tentokrát byla připravená na všechno. Ale to už byla postava pryč.

Lucy cítila její nervozitu, nebo možná měla stejný pocit jako ona, každopádně nic neříkala, sama od sebe popadla pytel ze země a společně rázným krokem vyrazily směrem, kam zaběhla dívka před nimi.

Isabella si náhle byla naprosto jistá, že ten výkřik byl skutečný. Byl to něčí poslední výkřik a teď je tady něco, co ho zabilo a dívá se na ně. Instinktivně cítila, že stín, ta dívka, co kolem nich proběhla, není hlavní hrozba. Jindy by mohla být, ale nějakým způsobem věděla, že teď utíkala před tím samým, co pronásleduje je.

Instinkt. Ve chvíli, kdy jí tělem proběhlo zamrazení, se v ní něco zlomilo a ona se teď rozhodla tomu pocitu bezpodmínečně věřit, protože se zdálo, že má opravdu moc udržet ji naživu.

Když dorazily k nefunkčním eskalátorům, Isabella uviděla Maxe a Magnuse, jak se k nim rychlým krokem blíží. Znovu jí něco vzadu v mozku napovědělo – možná styl jejich chůze, držení těla, možná pach strachu – že to ví. Cítí stín, který se zabydlel v obchodním domě a lepí se jim na paty.

V bezhlesné shodě si dívky hodily batohy na záda a rychlým, pevným krokem se všichni vydali k východu. Isabella v ruce stále svírala nůž, ale už to ani nevnímala. Měla svaly napjaté k prasknutí, byla připravená v okamžiku útočit, stejně jako utíkat. Když před sebou uviděla zářivý obdelník denního světla, nesmírně se jí ulevilo a přidala do kroku. Koutkem oka viděla, že její tempo drží ostatní, až nakonec pár yardů před otočnými dveřmi všichni skoro utíkali.

Když konečně vpadli do slunečního světla, Isabellu zachvátila nesmírná úleva, která ji skoro složila na kolena.

***

"Možná to byl někdo z nás," řekl Magnus nahlas to, co se jim všem honilo hlavou, když o několik hodin později seděli u ohně a vzájemně se k sobě tiskli, aby se zahřáli.

Lucy výkřik neslyšela a Isabella cítila jen jeho zachvění, mihotavou ozvěnu, ale přesto poté, co kdosi uvnitř vykřikl, se v obchodním domě záhadně ochladilo. Bylo možné, že šlo o nějaký zvláštní jev, protože zemřel někdo jim blízký?

Jediný Magnus ho slyšel natolik zblízka, že byl schopný dát nějaké faktické informace. I když z něj při tom sálala nechuť o tom mluvit, podvolil se a stručně řekl, co věděl. "Byl to kluk. Nanejvýš patnáct let. Vyděšený do morku kostí."

Po chvíli se ozvala Isabella klidným hlasem: "Tohle je obrovský město. Je tady kolem milionu a půl raplů. Rozházeli nás kolem dokola celého města, které je velké šesti set hektarů. Jak velká je pravděpodobnost, že jsme se ocitli ve stejnou chvíli na stejném místě?"

Dost velká, odpověděli si všichni v duchu, ale nikdo to neřekl nahlas.

"Měli byste jít spát, děcka. Vezmu si první hlídku," ozval se od úpatí stanu Max a pokynul jim k plátěnému vchodu. Lucy jako první přikývla a mlčky se protáhla dovnitř. Lee si šel lehnout už při stmívání, sotva se jejich dobrodružná výprava vrátila z obchodního domu Future.

Isabella sdílela Luciny obavy o Lea, když je Max přesvědčil, že by měli vyrazit sami a nechat ho v kanále společně s Harrym, který si zase hrál s pískem a Kate, ženou těsně před porodem. Zeptala se Maxe, zda si je jistý, že tu hodlá nechat svou ženu těsně před porodem samotnou, a on vyhýbavě zamumlal, že ve vedlejším stanu žije zdravotní sestra s porodnickým kurzem.

Magnus se na Isabellu vyčkávavě zadíval, ale ona s pohledem upřeným do plamenů jen zavrtěla hlavou. Max k ní přišel a přehodil jí deku přes ramena; vděčně se na něj pousmála a vrátila se zpátky k dívání do ohně.

Ani si nevšimla, že se Magnus rozezleně zvedl z vysušené klády, o kterou se opírali a zmizel ve stanu.