Na pěstěném trávníku se v záři neexistujícího slunce třpytila rosa.

Teplota se nevychylovala, takže kromě rozlámaného těla nemohl poznat, kolik je hodin. Přesto tušil, že je mnohem později, než normálně vstával; když se tato informace prodrala skrze únavu, prudce se vyšvihl do sedu. Ruce se mu nepochopitelně roztřásly.

Jestli se něco naučil dodržovat, byl to přesně udaný řád.

Podařilo se mu zklidnit natolik, aby začal chladně uvažovat – rozhlédl se kolem sebe a s překvapením zjistil, že není zdaleka jediný, kdo nepracuje. Ve skutečnosti na malém plácku za Dvorem je téměř celá dvacítka Placerů, která tam pravidelně přespávala. Nedaleko něj se na zmačkaném spacáku rozvaloval Zart, což jeho rozbušené srdce uklidnilo.

Nemohl zase tak moc zaspat, když jeho kápo dosud spokojeně spal.

Pomalu se sunul k němu, aby ho neprobudil. Zrt měl naštěstí ruku s digitálními hodinkami rozpřáhnutou do prostoru, takže se mohl podívat, kolik vlastně je.

8.56

Srdce se mu znovu rozbušilo. Něco se stalo. Muselo.

Kdyby ne, už před hodinou by se mezi nimi proplétal Nick a se svým hlubokým: "Vstávejte, čóni, je tu další krásnej den!", by je nešetrně kopal do kterékoli části těla, která by se mu připletla pod nohy. Další věcí, kterou se musel rychle naučit, bylo uposlechnout hned. Několikrát byl svědkem, když se vyšší chlapec sklonil nad spáčem a se slovy: "Pro tebe to platí taky, frasáku!", mu zakroutil ušním lalůčkem.

9.08

Tohle začínalo být podezřelé.

Pracovat se oficiálně začínalo v devět s tím, že Nickův budíček probíhal podle jeho rozmaru od půl osmé do půl deváté, aby se všichni Placeři stihli vystřídat v umývárně. Už se chystal vstát a dojít se opláchnout s tím, že se cestou rozhlédne po Nickovi, jestli náhodou nezaspal, když mu najednou došlo, co se dnes děje ve stejnou chvíli, kdy kolem něj prošel jeden ze stavitelů.

"Dneska bude vatra!"

Samozřejmě.

Nick moc dobře ví, že první den v měsíci, kdy Klec přiveze dalšího nováčka, toho čóni moc nenapracují, takže kromě běžců, kuchaře Pánvičky a Gallyho mají všichni volnější program. Což zahrnuje delší spánek, kterým dohánějí večerní vatru, která přivítá nového čóna a všichni ostatní u ní dostanou příležitost alespoň na chvíli zapomenout.

S povzdechem se konečně vyškrábal na nohy a zamířil do umývárny, když na druhé straně Placu zahlédl Nickovu mohutnou siluetu.

***

Siréna se rozezněla přesně ve dvě hodiny odpoledne.

Všichni s gustem odhodili nástoje a vydali se směrem ke středu Placu, který zabíraly dvoukřídlé dveře. Vysoký zvuk, ještě otravnější než dennodenní skřípot bran, se táhl až na hranici snesitelnosti a poté náhle utichl. Mnozí Placeři se shlukli do skupinek, nebo se rozvalili na trávníku. Chlapce zaujala skupina nedaleko něj, která byla v živém hovoru. Natočil se k nim a nenápadně se zaposlouchal.

Ty čóni uzavírali sázky.

Hlavou mu prolétla myšlenka, za jak dlouho z něj vyprchá soucit s tím chudákem, co se teď krčí v kovovém výtahu, bez vzpomínek, ztuhlý hrůzou, co ho čeká; aby se k nim mohl zapojit bez toho, že se mu z nich zvedal žaludek. Koutkem oka zahlédl Albyho, jednoho z původních Placerů, jak stojí napjatý se založenýma rukama a nevraživě skupinu pozoruje.

Možná nikdy, prolétne mu hlavou.

Otočí se na jednoho ze "starších" Placerů, drobného chlapce s kudrnatými vlasy a špinavým tričkem. Nick měl pravidlo čisté tváře, jak to nazval, totiž že si každý Placer alespoň v bažantí den umyje obličej, aby nového příchozího neděsily ty jejich "ksichty od plopáků".

Pokynul ke skupince sázkařů. "O co se sázejí?" 

 Kudrnatý chlapec se na něj ušklíbl. "Vo večeřu, dezert, služby, ale asejc nejčastějc vo Gallyho vyprošťovák." Chlapce jeho zvláštní přízvuk zarazil, zdál se mu povědomý, jako by se s ním už někdy bavil, ale než se nad tím stačil hlouběji zamyslet, Kudrnáč k nim ukázal.

"Vidíš toho tlustýho čóna?"

Nebyl sice nijak zvlášť tlustý, ale mezi vyhublými Placery, kteří každý den tvrdě pracovali, ho jeho mírná nadváha zviditelňovala. "Ten maká u Pánvičky v kuchyni. Každej mizernej bažantí den vod tý doby, co přišel, sází všechno jen na jedno."

Kudrnáč se ušklíbl a pozoroval je. Chlapec se ho už chtěl zeptat, co tím myslel, ale Placer na nevyřčenou otázku jen pohodil hlavou směrem ke skupince.

„–řikám vám, že tentokrát to bude holka! Vo můj příděl Gallyho šťávičky!"Jeho zvolání vyvovalo salvu smíchu a horlivé sázení. Zřejmě byl mezi Placery známou figurkou, protože všichni jenom přihlíželi, jak z něj sázkaři sdírají kůži.

"Myslíš, že by mohl mít pravdu?" Osmělil se Kudrnáče zeptat.

Ten se na něj jen pohrdavě zadíval. "Ty seš Diesel, že jo? Heleď, Diesle, Holka Henry tomu sám nevěří." Kudrnáč se odmlčel a zadíval se na oprýskané dveře Klece. "Ale estli jednou bude mít pravdu, všici čóni tady budou valit bulvy ato bude frasácky vtipný, ale estli... 

Estli ten tlustej čón bude mít jednou pravdu a ta holka vodtamtud fakt vyleze, plopnu si smíchy do gatí z výrazů těch grindů, co mu budou muset vyplatit sázky."

"Neříkal jsi náhodou, že tomu nikdo nevěří?"

"Jo, řikal. To je neznamená, že si to nemůžu představovat, ne?"

Obrátil se k Nickovi, ke kterému se teď připojil zavalitý mladík s černou pletí a rozmrzelým výrazem. Založil si ruce na prsou a zamračeně sledoval dveře Klece. "Neměla by ta frasná Klec už přijet?" otázal se Alby Winstona. 

S očima přilepenýma na vrata si přitáhl ruku s digitálkami k tváři a poté se na ně letmo podíval. "Za dvě minuty."

To mezi Placery vyvolalo okamžitou reakci, do několika vteřin všichni ztichli a upírali oči do prázdna. Diesel se zachvěl, když si vzpomněl na svou jednosměrnou cestu. 

 Strach, panika, sevření vnitřností v ledovém stisku.

Ať už v té kleci byl kdokoli, litoval ho.

Koutkem oka pohlédl na Kudrnáče, který se lhostejně díval stejným směrem jako ostatní, ale napětí jeho těla prozrazovalo jeho zvědavost a plnou pozornost.

V tichém Place se rozeznělo cvaknutí, které následovalo mechanické tažení dvou desek, když se k nim Nick a Alby sklonili, aby je odtáhli a odhalili jejich nového bažanta.

Na pažích se jim napínaly provazce svalů, když táhli desky dozadu. 

Škvíra se začínala rozšiřovat, až desky s cvaknutím zapadly na místo. Nickova hruď se zvedala a klesala v pravidelném rytmu, nezdál se nijak poznamenaný námahou a protlačil se skrze Placery k temnému otvoru.

"Proč je tam taková tma?"

"Nesvítí zářivka!"

"Hej, doneste někdo baterku, čóni!"

Diesel viděl příjezd nového bažanta jen dvakrát, ale i tak dokázal poznat, že něco není v pořádku. Nepotřeboval ani vidět překvapené a zděšené pohledy ostatních, ani Nickův horečnatý pohled, když se k nim otočil, aby je okřikl. 

V tu vteřinu, kdy se odvrátil od Klece, se Dieslovi naskytl pohled dovnitř, zrovna, když se zářivka najednou rozsvítila.

Na dně Klece ležela mrtvá dívka.