"Isabella mi řekla, že jste tu nový," řekl po chvíli Max a trochu se od Kate odsunul, ale za ruku ji držel pořád. Když přikývli, zamyslel se. "Můžu vám to tu trochu ukázat, alespoň do začátku..."

Kate mu položila ruku na rameno. "Zůstanete tu, dokud se tu trochu nerozkoukáte." Když se Isabella nadechla, aby začala protestovat, Kate ji zarazila. "Trvám na tom."

Max se zasmál a políbil ji na tvář. "To je moje žena – neuznává žádné námitky!" Usmála se a navzájem si po eskymáckém způsobu o sebe otřeli nosy. "Nechtěl jsem na vás útočit hnedka, ale..." trochu bázlivě se k nim naklonil. "Vy jste byli v jednom z těch příšerných hudebních klubů..." otočil se k Isabelle a trochu omluvně dodal: "Proto jsem se tě ptal na Marcuse."

Isabella přikývla. "Jo, byli jsme tam," na okamžik se odmlčela. Max i Kate byli zvědaví, ale ani jeden z nich z ní nechtěl tahat informace. Každopádně, jestli chceme přežít na Spáleništi, potřebujeme jejich pomoc, pomyslela si Isabella a rozhodla se říct jim všechno po pořádku.

Stručně vypověděla, jak se dostaly do města (i když vynechala všechno o ZLOSINu), jejich konflikt s raplem a záchranu od Gorgoje. Max se zamračil, ale mlčel. Isabella cítila Leův a Magnusův udivený pohled a pomyslela si, jak jim asi její vyprávění zní.

Samotné jí to přišlo zvláštní, jako by to celé stalo někomu jinému. Pokračovala tím, jak přijaly Gorgojovu nabídku na párty v hudebním klubu (při zpětném pohledu se to zdálo jako pětkrát špatný nápad). Když líčila, jak se vydala zachránit Lucy, místo toho, aby utekla, Magnus tiše zasténal a protočil oči, ale Isabella si ho nevšímala.

Když se dostala k tomu, jak se probudily svázané na židlích, Lucy si vzala slovo a pečlivě vyprávěla, jak mizerně se cítila, včetně toho, jak odporný Marcus byl. "A jak jste se odtamtud dostaly? To vás pustil?" podivila se Kate.

Lucy se pyšně usmála a otočila se na Isabellu. "Sice to celý byl můj nápad, ale dovolím ti to převyprávět, páč od tebe to bude znít líp. Kdo by si to pomyslel..."

"Tvůj nápad, můj plán," ucedila s úšklebkem Isabella a otočila se na Maxe a Kate. Zdálo se, že Harry, i když němý a malý, pečlivě poslouchal a rozumněl každému slovu. "Takže... Marcus s Gorgojem tam nakráčeli a chvíli si z nás ten chlápek dělal legraci a přemýšlel, co s náma udělá – jestli nás zabije rovnou, nebo prodá nějakýmu princi..."

V tu chvíli ji Max ostře přerušil. "Princi? Určitě mluvil o něm? Spolupracuje s ním?" vychrlil na ni rychle.

Isabellu to zaskočilo, ale přikývla. "Jo, určitě mluvil o nějakým princátku," přisvědčila Lucy a ukázala si pod oko. Všichni se zadívali na její levou tvář, kde se rýsovala modřina. "Tohle mi udělal, když jsem se ho zeptala, jestli je jeho princezna."

Maxova tvář se z rudé změnila na bílou ve zlomku vteřiny, vypadal, že každou chvíli omdlí. "Ty-t-ty ses zeptala Marcuse na tohle?!"

Lucy nevzrušeně přikývla a trochu se ušklíbla.

Isabella si odkašlala a pokračovala: "No, a po tomhle odkráčel pryč. Ale naštěstí," trochu se uchechtla, "to byla taková rána, že se Lucy podařilo vytáhnout ruku ze smyčky provazu. Potom to už byla jen otázka času, než jsme se vykroutily obě. No a pak jsme zkoumaly ten sklep, abychom našly cestu ven a Lucy," Asiatka se znovu potěšeně zatetelila, když to Isabella zdůraznila, "si všimla, že nahoře je větrací otvor. Takže jsme na sebe postavily židle, vyrazily jsme mřížku a pak jsme se protáhly šachtou... Byla jsem půlkou těla venku, když přiběhl hlídač. No, bylo to o fous, ale přistála jsem do měkkýho," zazubila se a mrkla na Lucy, která se naopak škaredila.

"Já ne," opáčila vztekle. "Pak jsme se vyválely v rozbitým okně."

Isabella pokrčila rameny. "Začaly jsme zdrhat a po cestě jsme potkaly Magnuse a Lea, který jsme ostatně chtěly najít."

"Jo, konec dobrý, všechno dobré. Tak se to říká, ne?" opáčila Lucy vztekle.

Max vypadal, že o něčem usilovně přemýšlí.

"A kde si nechala botu?" Otázal se Magnus kysele. "V tý šachtě?"

Lucy se zamyslela. "Vogo, já vlastně ani nevím."

"Bude vás hledat. A jestli vás nenajde hned, bude mít ještě větší vztek a kdyby vás někdy našel, bude to mnohem horší," řekl Max nervózně.

Lucy jeho upozornění nechalo v naprostém klidu a dál přemýšlela nad tím, kde mohla zůstat její bota, ale Isabella pochopila. "Odejdeme, nebudeme vás ohrožovat," řekla a už se pomalu zvedala, když se na ni Max překvapeně otočil, jako by si ani neuvědomil, že promluvil nahlas.

"Tak jsem to nemyslel. Sedni si," otočil se k Lucy. "Obuvnictví už jsou vyrabovaný, ale v obchoďáku by ti mohlo něco být. Pak se tam zastavíme," odmlčel se a potom opatrně pokračoval: "Každopádně buďte opatrní. Je mi líto, ale udělaly jste si velkého nepřítele. Slyšel jsem nějaký povídačky, těžko říct, co z toho je pravda, ale jistý je, že má dost přátel po celým městě."

"Time out! Time out!" vykřikla Lucy a rukama naznačila T. "Takže já to shrnu - jsme tu třetí den a už jsme si znepřátelily nějakýho velkýho borce, co tomuhle zapadákovu prakticky šéfuje, jo?"

Max váhavě přikývl: "Vcelku máš pravdu."

Lucy se otočila na Isabellu. "No, Paigová nemůže říct, že bysme se flákaly."

"A ten princ, o kterém mluvil?" Nadhodila Isabella rychle a vrhla po Lucy varovný pohled. Bude lepší, když nikdo ve městě nebude vědět, že mají se ZLOSINem něco společného.

Marcus zbledl ještě o něco víc. Odpověděla jí Kate, která do teď nečinně seděla: "Každé větší město na světě má obyvatelstvo, které se skládá ze zlomku imunních, nějakých zatím zdravých lidí a nakažených. Pravidelně probíhají kontroly a když policie najde někoho pozitivního, pošlou ho na izolované místo přímo ve městě, nebo za hranicemi.

Jsou to obrovské slumy s příšernými podmínkami, věčně přeplněné. My jsme tam strávili asi dva týdny, než nás poslali na Spáleniště," Kate nahlas polkla. "Bylo to skoro vysvobození. Tady je alespoň více místa a dost jídla. Těm izolacím říkají paláce. Tohle město je prakticky jeden velký palác raplů."

Max přikývl. "Co jsem slyšel, uhnízdili se skoro na okraji města, nejde to přehlédnout. Tam jsou ti nejhorší... Ty, co sou v posledních stádiích... Totální cvoci." Volnou rukou si otřel pot z čela a tiše pokračoval: "Říká se, že se neživí ničím jiným než lidským masem."

I když bylo hrozné horko, všichni cítili, jak je zamrazilo. "A taky, že... No..." zaváhal, ale Isabella se k němu očekávajíce naklonila. "Že všechny, co... no... sní... použijí na trůn pro prince. Na trůn z lidských kostí." Odkašlal si. "Ale nejspíš to budou jen povídačky. Málo z těch, co do paláce vešli, se z něj dostali živí."

"Takže... Ten princ je jejich vůdce?" zeptala se Isabella.

Nechtěla na Maxe tlačit, už tak vypadal rozklepaně, ale potřebovala vědět všechno, co jim pomůže přežít. Max pokrčil rameny. "Možná. Víš... každý, kdo je dostatečně šílený, aby se k nim dostal, už nemá moc času, než zemře. Když jeden princ zemře, mezi nimi se určitě najde někdo, kdo se toho ujme po něm," znechuceně se zašklebil.

"Chceš tím říct, že kdybychom z toho sklepa neutekly..." řekla pomalu Isabella a pátravě se zadívala na Maxův bledý obličej.

Chvíli byli všichni zticha, ztracení ve svých myšlenkách, až se nakonec Lucy hlesla: "Takže Marcusovi ty hudební kluby přece jen vynáší..."

"Je to nechutný," shrnula to Isabella do jedné věty.

"Je to geniální," řekl unisono Magnus a pokrčil rameny. "Naláká lidi do klubu, omámí je a prodá... Jen by mě zajímalo, co z toho má."

"Možná chce vlastní trůn z lidských kostí," řekla Lucy vesele a spolkla další sousto nasoleného hovězího v konzervě. Ostatní měli pořád žaludek na vodě z toho, co se dozvěděli, takže měla celou porci pro sebe. "Možná je snažší poslat pár mladistvých na jatka než čelit útoku šílených kanibalistických raplů."

"To je nepravděpodobný," odtušila Isabella. "Pochybuju, že by měl ten Princ takovou moc, aby udržel na uzdě tolik šílenců."

"Nebo je to prostě jenom hajzl," odtušila Lucy a vysrkla šťávu ze dna plechovky. "Máme ještě hovězí?"

"Neříkal náhodou, že těch klubů má víc?" zeptal se Magnus a Lucy okázale ignoroval.

"Jo. Tohle musí přestat. Někdo to musí zarazit," řekla Isabella tvrdě.

Lucy si povzdechla. "Věděla jsem, že to řekneš. Souhlasím, samozřejmě. A přeju tomu někomu hodně štěstí na sebevražedný misi."