Leyla pracovala často do noci, takže měla pro sebe celou výzkumnou stanici, což byl vznešený název pro dlouhou místnost se stoly a monitory.

Svou pravomoc uplatnila tím, že si na svůj stůl položila plastový kelímek pro tužky. Bylo to symbolické, protože ve skutečnosti se klasické pero používalo už jen vzácně, ale tohle byl dárek k jejím šestým narozeninám a dost na něm lpěla, i když byl směšný se svou oprýskanou růžovou barvou a animovanou postavičkou Minnie. Na několika místech plast praskl a barva se stírala, ale už jen to, že si mohla dovolit mít na pracovním místě nějakou osobní věc, byla natolik vyjimečná, že dlouho neváhala.

Koneckonců neměla moc osobních předmětů a tenhle kelímek splňoval dvě nejdůležitější kritéria: praktičnost (jakkoli byla sporná) a odolnost, která se prokázala hned druhý den po spuštění experimentu.

Porušovala zrovna jedno ze základních pravidel – žádné jídlo v blízkosti techniky – a sledovala záznam ostatních subjektů, přičemž si druhou rukou dělala poznámky do bloku. Nespornou výhodou tužky bylo, že se snadno ovládala jednou rukou, zatímco druhou se ládovala jedním ze zahuštěných pudingů, které dodaly spoustu energie za krátkou dobu, ale za cenu neurčité chuti.

Měla spuštěných několik monitorů zároveň, aby jí neuniklo nic v přímém přenosu, když se zadívala na jeden ze subjektů, který doteď unikal její pozornosti.

Soustředila se především na Isabellu a Lucy, protože se držela v její blízkosti, ale musela se také věnovat ostatním, přece jen to byl experiment pro šedesát subjektů a doktorka Paigová od ní očekávala dokonalou práci. Nemohla si dovolit nic zkazit. Ne teď, když konečně dostala příležitost se předvést. Nesmí udělat chybu.

Zaujala jí Antiopa, Afroameričanka, jejíž bratr Siggy bude prvním nováčkem poslaným do Labyrintu A. Několik minut sledovala její vloupání do opuštěného bytu. Obratnost, s jakou si počínala, Leylu překvapila; tuto dívku rozhodně bude muset zařadit na seznam favoritů.

Byla pojmenována vskutku příhodně po jedné z vůdkyň Amazonek, ženských bojovnic. Klidně by to mohla na jejich vůdkyni dotáhnout. A následně je jako původní Antiopa zradit. Leyla se ušklíbla. Nevěřila, že jména, která jim ZLOSIN dal, když je vybral pro testování, by mohla být prorocká. Ale jestli ano... Nu, v tom případě by se měla Isabella držet dál od oken.

Nabrala si plnou lžíci pudingu a nacpala si ho do pusy, když se koutkem oka zadívala na záznam, který nepřetržitě sledoval Isabellu. V tu chvíli se musela hodně přemoct, aby spolkla to, co měla v puse.

Rychle se přesunula k jednomu z monitorů. Přetočila nahrávku dozadu a sledovala ji od chvíle, kdy se od Isabelly a Lucy odvrátila. S nelíčeným děsem sledovala, jak se přestala dívat sotva pár vteřin před tím, než došlo ke konfliktu s raplem.

Bez dechu přetočila pásku do chvíle, kdy následovaly Gorgoje do hudebního klubu. V tu chvíli popadla růžový kelímek na tužky a drtila ho mezi prsty, zatímco druhou druhou cvakala do klávesnice a hledala lepší úhel pohledu v Music Clubu Havana.

Poté, co se odsouhlasil experiment "Spáleniště", bylo do města nainstalováno, nebo přivedeno zpátky do provozu na několik tisíc kamer, aby byl každý důležitý bod pokrytý několika pohledy. To, společně s čipem, který měl každý subjekt uchycený pod kůží za uchem, zajišťovalo dokonalou kontrolu nad pohybem subjektů, stejně jako nad jejich reakcemi ve smrtící zóně.

Když Isabella místo využití dokonalé příležitosti k útěku vběhla mezi dav, Leyla se přestala ovládat a mrštila kelímek s Minnie přes stoly proti zdi. Poté, co se trochu uklidnila, začala uvažovat, zda má kontaktovat přímo Avu Paigovou, nebo má přihlížet sama a později ji dodat podrobnou zprávu.

Nerozhodně si promnula ušní lalůček. Raději budu panikařit dříve, než litovat později, rozhodla se. Poslala express zprávu se stručným vývojem událostí a odkaz na kamery, které zaujímaly nejlepší pohled do hudebního klubu.

Odpověď přišla prakticky obratem. Pečlivě sledujte další průběh událostí. Dobrá práce, Leylo. "Dobrá práce, Leylo," přečetla dívka nahlas.

Navzdory vzteku, který v ní probudil Isabellin neuvážený akt hrdinství, se cítila mnohem lépe. Tohle bylo poprvé, kdy ji doktorka Paigová oslovila křestním jménem. Takové osobní zdvořilosti byly ve sterilním prostředí vzácné jako slimáčí zuby a o to více si toho Leyla vážila.

Cítila se plna pozitivní energie, takže ji nemohlo rozhodit, když se Isabella pod vlivem omamného plynu složila k zemi.

Sledovala Gorgoje, jak bere Isabellino bezvládné tělo do náruče a nese ji do sklepa tajnou chodbou za závěsem u baru stejně jako nesl Lucy o pár minut předtím. Leyla se pohodlně opřela do měkké sedačky, zatím co Gorgoj Isabellu přivazoval tlustým provazem k tvrdé plastové židli. Dokonce se začala těšit na vypjetí situace a jejich reakce, až se probudí ve tmě svázané k sobě s doznívajícími účinky plynu.

***

Poslední myšlenka se kterou se Isabella vrhla mezi zdrogované tanečníky byla: Toho budu litovat. Tahle věta jí urážlivě dunila v hlavě, když se pomalu probírala k vědomí.

Mít v žaludku více než kyselé šťávy, vrátilo by se to k ní v proudu horkého dávení. Chvíli se věnovala zvládnutí rozbouřených vnitřností, aby se vzápětí dostavila celotělní bolest svalů, nezpochybnitelný důkaz omámení plynem působícím na nervovou soustavu.

Události včerejšího dne se k ní vrátily postupně a spojily se v kompletní vzpomínku ve chvíli, kdy se za jejími zády ozvalo pobouřené zasténání. "Do hajzlu."

Isabella se proti své vůli usmála. "Dobré ráno, Lucy," broukla provokativně.

Několik minut se ozývalo jen kňourání, vrčení a prudké nádechy, než se Lucy definitivně zbavila následků plynu a byla schopná dát dohromady souvislou větu. "Přejdu k věci," řekla klidně, snažíc se uvolnit pouta, která je držela připoutané k židlím. "Jakej máš plán?"

"Já mám plán?" podivila se Isabella překvapeně.

"No, já ho nemám, tak ho musíš mít ty," opáčila Lucy svým typickým kousavým tónem.

Isabelle se podařilo trhnout rameny natolik, aby to Lucy pocítila. "Vždycky je snadnější dostat se do zajetí, než z něj... No, vlastně jeden nápad mám," nadhodila Isabella po chvíli.

"Fajn, sem s ním."

"Počkáme, dokud nás někdo nevysvobodí."

Lucy si vztekle oddechla. "Jak bych od tebe mohla čekat něco lepšího, vogo."

***

Přišli pro ně za několik hodin. Během nich se dočista oklepaly z účinků plynu, které Isabella Lucy vysvětlila. Lucy princip fungování omamných látek podle očekávání netečně okomentovala slovy: "To mi bylo hned jasný."

Když však Isabella ledabyle prohodila, že se místo útěku rozhodla ji najít a vysvobodit, Lucy byla chvíli zticha. Potom na její poměry klidným tónem Isabelle oznámila, že je totální kráva a do příchodu svých věznitelů už nic neřekly.

Jako první vstoupil Gorgoj, který se pečlivě vyhýbal dívčiným pohledům. Když odstoupil ze dveří, odhalil druhého muže, o něco menšího než on. Měl širokou hruď, ježaté světlé vlasy a několikadenní strniště. Isabellu by při pohledu do jeho studených očí vůbec nepřekvapilo, kdyby mu mezi úzkými rty prokmitl rozviklaný jazyk.

V rozporu s tím, jak chladně si obě dívky měřil, byl ve skutečnosti docela směšný čtyřicátník oblečený v pestrobarevné košili. Rozpřáhl ruce, jako by je chtěl obě objemout a chladně se usmál. "Vítejte, dámy. Jmenuji se Marcus."