Z pohledu Takuyi:

Nejlepší by bylo, kdybych si promluvil s mým druhým já, takhle to dál nejde... Reizo je divný a jestli mi to nemůže říct, tak je lepší se poptat hned u zdroje. Jen doufat, aby mi odpověděl jasně a srozumitelně a ne jako Reizo, že to je jen mezi ním a mým druhým já. Když se mě zeptal na slečnu Natsume, jen jsem odvětil, že ne. Navíc jsem myslel na to, jak jsem ho tehdá v tom sále málem políbil... Bože, jsem takovej strašnej kretén... Moje druhé já je určitě nadšené...

Nakonec se zvednu dřív, než Reizo vůbec dojedl svou snídani, abych jako obvykle zmizel v sále na jedno cígo. Ale jen co vyjdu z jídelny, uslyším za sebou rychlé ťápoty, které se ke mě blíží. Buď je to člověk, nebo myš, těžko říct... Ale nakonec se to ukázalo jako Reizo.
,,Pročpak jdeš se mnou?" zeptám se a povzdyhnu obočí nahoru.
,,Jsem tu pro tebe něco jako chůva, takže... Slečně Natsumi by se to nelíbilo, kdybych seděl a nehlídal tě..." zamumlá a kouká na zem.
,,Pokud bys mi dal aspoň pár minut o samotě, tak bych byl radši chci se zeptat mého druhého já, co má zalubem a jinak to nezjistím, než když ho nechám si vzít na určitou dobu moje tělo... Nechci, aby ti ublížil a slečna Natsumi to jistě bude chápat..." zamumlám mu nazpátek a zastavím se. Reizo to zvažoval, šlo vidět, že se s mým druhým já opět sejít nechce.
,,Tak dobře... Ale dávám ti pět minut, pak přijdu za tebou," řekne a odejde si dojíst snídani. Fajn, jde se na to...

Z pohledu Reiza:

Nemyslím si, že mu to řekne... Ale zkusit to může.
,,Pane Matsuya, vidím, že snídáte sám... Kde je Takuya?" zeptá se slečna Natsumi, když vešla do jídelny.
,,Chce odpovědi od svého druhého já a nechce, aby mi ublížil, takže jsem ho nechal... Má ještě tři minuty, pak za ním jdu..." řeknu jí a ani se na ni nepodívám. Doufám, že by mi nechala jeden den volna, chtěl bych jet za Nui do kavárny pro její kafe... I když Nanami umí výborně vařit, nad kávu od Nui nemá.
,,Dobře... Vypadáte, jako by jste měl dotaz, pane Matsuya. Tak se ptejte," řekne slečna Natsumi a opět si upraví neposedný pramen vlasů do přísného drdolu. Mám se ji na to zeptat, či ne?
,,No... Zda bych měl aspoň na jeden den volno, chtěl bych zajít za rodiči na hřbitov a za kamarádkou... Nebojte, nic jí vykládat, co se tu děje, nebudu," hned ji ujistím a na ní nešlo nic poznat, zda to aspoň zvažuje.
,,Budu se muset domluvit se svým šéfem, pak Vám odpovím, dobře?" zeptá se a mě nezbývalo nic jiného, než přikývnout. Nakonec se zvednu s tím, že si půjdu odnést tác se snídaní a pak jsem se rozešel za Takuyou. Snad už si s ním dopovídal, i když by mě zajímalo, jak to dělá? Že by si třeba posílali psaníčka? Nad tou představou se musím uchechtnout a pokračoval jsem dál v cestě. Ale pokud si dobře pamatuju, tak mi říkal, že on vnímá, ale když přebere kontrolu, tak Takuya neví, co dělá, takže možná jen se zeptal a on mu nechal dopis? No, uvidíme...

Z pohledu Takuyi:

Naštěstí to netrvalo moc dlouho a když jsem opět převzal vládnu nad svým tělem, akorát jsem viděl před sebou dopis s jeho rukopisem. Příšerně škrábal, přečíst to po něm je vždycky umění, ale nějak jsem si už zvykal, že když napsal písmeno M, vypadalo to jako N a naopak... Nebo L psal stejně jako E, takže opravdu luxus... A to, co mi napsal se mi zrovna dvakrát nelíbilo...
,,Taku? Pět minut uběhlo, už znáš odpovědi na svoje otázky?" zeptal se někdo za mnou a já trochu nadskočil. Ale oddechl jsem si, že je to Reizo, teď mě normálně hlas toho
,,Ani ne, furt jsem na mrtvém bodě... Prej je to přísně tajný a nebo máš pěkný vlasy..." zamumlám a pokrčím rameny. V mým druhým já aby se čert vyznal, fakt...
,,Aha, tak že mu prej děkuju..." uchechtne se Reizo a pozoruje mě. Někdy bych si přál umět číst myšlenky, aspoň bych věděl, co na mě ostatní kujou... Chvilku jsme tam jen tak stály a koukali na sebe, než jsem mu nenavrhl, zda si nepůjdeme zkouknout nějaký ten film. Souhlasil a proto jsme šly do mého pokoje. Chtěl jsem totiž se mu dneska vyznat a popřípadě ho pozvat na večeři, jakožto romantickou, stačilo by jen poprosit Nanami, aby mi s tím pomohla...

Po cestě nás však zastavila slečna Natusmi a já bez pozdravu šel dál, jenže zastavila Reiza.
,,Pane Matsuya, mluvila jsem s vedením a to Vám schválilo jít ven za tou Vaší kamarádkou a na hřbitov, ale potom se hned musíte vrátit a po celou dobu Vám bude dělat doprovod náš řidič," oznámí mu a já se zamračil. Tohle se mi nelíbilo, že ho jen tak mohou poslat ven a já tu musím trčet s výbušninou v hlavě a s mým druhým já. Reizo zblednul a šlo vidět, že mi to chtěl snad říct, až když by přišel z jeho výletu, proto jsem se otočil a šel dál bez něho.

Z pohledu Reiza:

Kurva, to taky nemohla držet hubu před ním? Teď akorát na mě bude naštvaný a já nebudu vědět, jak si ho pak usmířit...
,,Děkuji, ale mohla jste mi to snad říct v soukromí, takhle je akorát smutný z toho, že se snad už nikdy nenadechne čerstvého vzduchu..." zamručím na slečnu Natsume a ta nehnula ani s jedním svalem v obličeji. Ta ženská je snad terminátor ne? Nedivil bych se, kdybych nebyl daleko od pravdy...
,,Omlouvám se, ale myslela jsem, že jste se mu o tom zmínil. Ale musím Vás varovat... Cokoliv, co si vezmete pak sebou zpátky, nemusí být schváleno... Takže si dobře rozmyslete, co si vezmete," řekla a vzápětí na to odešla. Já hned zamířil za ním.

,,Takže ty zamíříš ven... Jaké to ale máš štěstí... Přines mi laskavě čerstvý vítr v lahvi od vody, díky," řekne Takuya, když vejdu za ním do pokoje.
,,Promiň já... Chtěl jsem ti to říct, ale nevěděl jsem, jak to vezmeš... Ani nevíš, jak mě to štve za tebe..." začnu, ale Takuya mi skočil do řeči.
,,Prosím tě, nech si ty kecy, znám to, všichni byly vesměs stejní, jako jsi byl ty... Jen si běž, už jen kvůli rodičům, chápu, že jsi nikdy nepromeškal návštěvu hřbitova..." řekne Takuya a něco si tam kreslil... Jen doufám, že to nebudu já někde rozcupovanej na kousíčky v nějakým pokoji...
,,Dobře, tak ti aspoň přinesu kafe od Nui... Večer jsem tu jako na koni..." slíbím mu a mě už se začalo rýsovat něco, co by mi pomohlo od jeho druhého já... Jen doufám, že mi to projde, jinak jsem v ......

Tak, další kapitolka je na světě, jen je o ničem, přiznávám (pitomé pravidlo 1000 + slov... :D) Ale! Nechci nic slibovat, ale něco se mi začíná rýsovat a tím pádem bych snad i začala psát pravidelně kapitolky :D !!Ale nic neslibuju!! :D budu však ráda za někoho, kdo by mě pravidelně dokopával ke psaní :D klidně mi pište do zpráv, povídat si můžem vždycky :D no, tak pa u další kapitolky :D