Z pohledu Reiza:

Bylo zvláštní, že sedím na lehátku na kterém se operovali lidi. Přejede mi z toho pocitu mráz po zádech.
,,Tak... co ty a vztahy?" zeptá se po chvíli sledování Taku a já se na něho koukl.
,,No... moc jsem jich neměl... A když, tak to trvalo jen týden," řeknu popravdě a lehnu si na lehátko.
,,Jakto? Vždyť jsi v pohodě kluk," řekne Taku a típne cigaretu. Pak si ještě jednu zapálí, než si je zase schová do skříňky.
,,Jo, ale řeknu to takhle... Holky jsou snad vycvičené na to, aby kluka jenom oškubali a najít takovou holku, co ti nezahne hned po tom, že jí nechceš hned ošukat, tak je to jako najít jehlu v kupce sena..." řeknu a lehnu si na lehátko. Taku se jen zasmál a vydechne kouř.
,,No, já se ti přiznám hned narovinu. Nikdy jsem s holkou nechodil... Prostě mě to k nim netáhlo nikdy a navíc, kvůli tomu, že jsem schyzofrenik, aspoň to tak nazývají, tak se mě všichni bojí. I ty?" zeptá se, odloží cigaretu na popelník a vleze nade mě.
,,I ty se mě bojíš?" zašeptá a olízne si rty.
,,Když řeknu, že jo, co uděláš?" zašeptám, ale nijak ho neodstrkuju, což je divný... ale asi mě instinkt varuje, že by to mohlo dopadnout špatně.
,,Hmm, to netuším, možná bych si ten moment nepamatoval," uchechtne se Taku a zvedne se ode mne. To bylo o fous, protože se Taku rozhodl vrátit se ke své cigaretě. Zvednu se a protáhnu se.
,,Proč vlastně máš přes jedno oko pořád ty vlasy?" zeptám se a on se na mě koukl pohledem, abych se radši neptal.
,,Radši to nechceš vědět..." řekne a típne cigaretu. Povzdychnu si a přikývnu.
,,Pojď, než se tu objeví Natsume s tím, zda jsem tě nezabil a nebo zda jsem nezdrhl..." uchechtne se Takuya a já přikýnu.

Došly jsme k němu na pokoj a já si sedl na zem.
,,Ty... Rei... Pověz mi nějaký vtip..." zamumlá Taku a já se na něho koukl.
,,Když já neumím vyprávět vtipy..." zamručím hned a on nafoukne tváře.
,,Ale určitě umíš... Šup! Honem, chci se zasmát," řekne, sedne vedle mě a drcne do mě ramenem.
,,Fajn... Chlápek má problém s erekcí a tak jde za doktorem, aby mu poradil co s tím. Doktor mu předepsal léky, ale varoval ho, že si má dát jen půl tablety denně! Tak chlápek jde domů i s prášky a doma si vezme tabletu, položí ji na prkénko a nožem ji rozpůlí. Jenže druhá půlka tablety odletí ke kleci s papouškem a ten ji spolkne. Chlápek se zděsil, hned volal veterinářovi, co s tím má dělat! Ten mu poradil, aby ho dál jen na půl hodiny do mrazáku a bude všechno ok. Tak chlápek dá na radu veterinářovi a papouška dá do mrazáku. Vzomene si na něj až za hodinu a když otevře mrazák, uvidí tam zpoceného papouška a ten mu říká: ,,Ty vole hodinu! Hodinu mi trvalo než jsem tomu kuřeti roztáhl nohy!" řeknu a Taku hned vybuchl smíchy.
,,Tak ten byl dobrej!" řekne a utírá si slzy od smíchu.
,,Znáš další?" zeptá se a já přikývnu.
,,Ale je docela drastickej..." zamumlám.
,,Nevadí, říkej~" řekne a zavrní. Přikývnu tedy a těm, kdo nemají rádi černý humor, ho radši přejeďte... Opravdu není moc pěkný... (A pak mě neobviňujte, že sem vás nevaroval!)
,,Pepíček přijde za maminkou, která má zrovna svátek a maminka byla zvědavá, co jí Pepíček k svátku dá. No a Pepíček ji dá krabici a když se podívá pod víko, uvidí tam chlupy a krev. Zhrozí se a ptá se, co to je a Pepíček povídá: ,,Natrhal jsem ti kočičky."..." řeknu a on se tomu začal smát. Pak se zarazí a na chvilku koukal do stropu. Pak jen zavrtí hlavou a koukne na něj.
,,Díky... Co budeme dělat teď?" zeptá se Taku a já koukl ven. Moc rád bych šel na čerstvý vzduch a trochu vydýchal ten fakt, že se tu bavím s klukem, co má v sobě zlo, ale asi by se naštval, že já ven mohu a on ne.
,,Nooo? Nad čím tak proboha přemýšlíš? A chci pravdu, poznám, když lžeš..." zamručí a já si povzdychl. Nemůžu mu lhát, pak by mi nedůvěřoval a jako "chůva" bych selhal.
,,Chtěl bych ven... Procházet se a tak... Jak že jsi tu dlouho vězněn?" zeptám se ho.
,,Tři roky... Nikdy jsem nebyl nejdál, než u dveří na zahradu. Moje druhé já se zkoumalo a opravdu našlo tu výbušninu v hlavě... Nechal mi vzkaz..." zamumlá Taku a já jen přikývnu.

Pak jsme se na nějakou dlouhou dobu odmlčeli, když v tom se Taku zvedl a šel ke dveřím.
,,Taku? Děje se něco?" zeptám se, protože z něho čišel chlad a touha zabíjet. Koukl do místnosti, kde jsem byl první den a pak se koukl na mě. Polkl jsem, protože jsem poprvé viděl obě jeho oči. Jedno oko měl totálně černé, jako by si tam dával čočky, aby mě vystrašil... Ale tohle bylo skutečné. Dokonce se mi zdálo, že měl ohraničenou duhovku červeně. Asi mám co dočinění z jeho druhým já. Přehodí přes kameru látku a přejde ke mě.
,,Ty! Ty mě odsud dostaneš! Jestli ne, Takuyovi už nikdy nenechám přebrat mi velení! Jsem silnejší, než on!" řekne temně Taku a já začal před ním couvat.
,,Ale jak to mám udělat?" zašeptám a koukám se na něj. Mám dojem, že i místnost potemněla.
,,Ty na něco přijdeš... Ale udělej to rychle..." ušklíbne se a olízne si rty.
,,Protože narozdíl od Takuyi, já vím o všem, co udělá, co řekne... A taky vím jeho nejtajněší city..." uchechtne se zlý Taku, když mi to šeptal do ouška a já polkl. Z něho šla vážně hrůza.
,,D-Dobře... Na něco přijdu..." špitnu a on mě olízl na krčku.
,,To jsem chtěl slyšet... Máš na to týden. Ani o den víc a ani o den míň... Zatím pá, prdelko," zašeptá a šel si lehnout do postele.

Nejdřív se nic nedělo, ale pak se Taku opět začal hýbat.
,,Au... Sakra, bolí mě hlava..." zamručí Taku a chytne se za hlavu. Já jsem byl stále v rohu a klepal se. Dokonce jsem se i proklínal, že jsem tuhle práci vzal.
,,Rei? Rei?! Co se děje? Co se stalo?" hned ke mě Taku přiběhl a pohladil mě po vlasech.
,,Já... Seznámil jsem se... S tvým druhým já..." zakoktám a Taku polkl.
,,A jsi v pořádku?" zašeptá a já jen přikývl. Oddychl si, ale pak si stoupl.
,,Pojď, půjdeme si dát zmrzku..." řekne Taku, zvedne mě ze země a společně jsme šly do jídelny. Hlavou se mi honilo jen jedno - Jak mám vyndat tu bombu z jeho hlavy, aniž by mě kdokoliv viděl a on nezemřel?

Omlouvám se, ale nějak jsem neměla nápady, jak dál pokračovat... Ale snad se vám kapitolka líbila, i když byla o ničem a doufám, že se mi ten mozek rozjede a já budu psát z takovou vášní, jako Pomohu ti... :)