Až do oběda jsem trčela v ředitelně. Brrr...

M.V. mi vysvětlovala hlavně Výzvy. Jak se bojuje, kdy kdo vyhrál a podobně.
Na vysvětlenou: používají se středověké zbraně - meče, štíty, luky, šípy a tak.
Zbraně jsou něco jako multimediálí (viz. 10. kapitola) a když protivníka např. probodnu, rozezní se zvony a vyhrála jsem. Takže jediná věc, jak vyhrát, je ,,zabít'' nebo ,,smrtelně zranit'' protihráče.

Stefany mi pak u oběda vysvětlovala postavení legů.

,,Hele, dívej,'' začala Stef ,,Nejmenší postavení má Zábava. Pak je Chytrost a Zlost s Kouzlem jsou na tom tak nějak stejně.''

,,Jak to myslíš - ,tak nějak stejně'?'' divila jsem se.

,,No mají vyrovnaný síly. Pořád se perou o vedení.'' zabrblala Jolly.

,,O vedení čeho?'' ptala jsem se dál

,,Společnosti přece.'' řekla Abi. ,,Vy tam u vás nemáte vedení?''

,,Ale ano, máme vládu,'' kývla jsem. ,,Ale většinou se spíš starají o svůj plat, než o nás.'' zasmála jsem se. Nikdo jiný se však nesmál. ,,Co je?''

,,Oni za to dostávají plat?'' zeptala se Jolly.

,,No... Jo. U nás je to normální zaměstnání.''

,,Aha... Hmm... To je... Zvláštní..'' mumlala uznale Abi. ,,Jednou se k vám budu muset podívat.''

,,Jo...'' zasmála jsem se. ,,Líbilo by se ti tam...'' zamumlala jsem.

,,Ale vraťme se k tématu.'' zavelela Stefany. ,,Při Výzvách spoléhá každý Leg na něco jiného. Soudružníci ze Zábavy spoléhají na svoji mrštnost. Ti z Chytrosti na dokonalou strategii. Zlost na jejich sílu, a Kouzlo. No Kouzlo je prostě Kouzlo.'' Zasmála se na konec Stef.

,,Jak to myslíš?'' zeptala jsem se.

,,To Kouzlo je naším vládnoucím Legem. Je nejsilnější jak v moci a postavení tak v-'

,,Stef!" křikla Abi. Stefany si zakryla pusu rukou.

,,Hups. Promiňte. Už mlčím." omluvila se.

Jolly si povzdechla ,,Hele, El, promiň, ale víš, mi by - ''

,,Jsme ti to neměli říkat.'' dokončila jsem to. ,,Jo já vím." povzdechla jsem si.

,,Promiň...'' zakňučela Jolly. ,,Víš, že by se ti to nejradši vyklopili už teď, ale-"

,,Tvoje máma." skočila jsem jí do řeči.

,,Jo.'' povzdechla si Jolly.

Dozvěděla jsem se taky, že každý Leg má nějakou zvláštní vlastnost.
Zábava dokáže vyhrát Výzvu i bez taktiky.
Zato Chytrost má taktiku vždy tak dokonalou, že dokáží na milimetr přesně udeřit místo, které předem vypočítali.
Studenti ze Zlosti spoléhají na jejich sílu a zdatnost a nějaká strategie je jim ukradená. A ti z Kouzla dokáží odhadnout každý svůj i protivníkův příští tah.

Všechno to znělo zajímavě, ale šíleně. Nikdy by mě nenapadlo, že je něco takového vůbec možné...

,,Nechcete po odpoledním klidu zajít do knihovny?" navrhla Abi, když jsme vycházeli z jídelny. Všichni něco souhlasně zamrmlali.

„Se mnou nepočítejte lidi. Já si musím něco zařídit." Vyhrkla Jolly. Nemohlo mi však uniknout, jak na Abi mrkla. Dělala jsem, že jsem si toho nevšimla a šla dál.

„Takže ve dvě u knihovny?" zeptal se Clark. Souhlasně jsem přikývla stejně, jako ostatní.
„O. K. Tak se uvidíme. Mějte se." Dodal Clark, vzal Abi za ruku a odešli. Jolly se taky nějak záhadně vypařila a tak jsme se Stefany zůstaly sami.

Povzdechla jsem si. „Tak asi půjdeme, ne?"

„Jo. Jsem utahaná jak pes." Řekla Stefany a na důkaz zívla. „Celí dopoledne jsem pomáhala s výzdobou." Zaskuhrala. Chtěla jsem se zeptat, s jakou výzdobou, ale najednou do mě někdo silně vrazil. Kniha od ředitelky mi vyletěla z rukou a já jsem tvrdě dopadla na zem. Kniha přistála vedle Stefany. Ta ji zvedla a chtěla mi pomoct, když v tom se mezi mnou a ní objevila hlava. Hlava toho božsky nádhernýho kluka z ředitelny.

„Promiň, si v pořádku? Já jsem tě neviděl. Vážně se moc omlouvám." V tváři se mu zračily obavy. Pomalu jsem se posadila. „ To je dobrý. Jsem v pohodě." Přijala jsem ruku, co mi nabízel a vstala z mramorové podlahy.

„Vážně jsi v pohodě?" zeptal se znovu a zaletěl pohledem k mému čelu. Opatrně jsem se dotkla bolavého místa. Na ruce mi zůstala krev. Mladík ode mě odvrátil pohled, jakoby se mu dělalo z krve špatně.

„Měli bychom zajít na ošetřovnu, Elen." Ozvala se za námi Stefany.

„Emm dobře, ale-"

„Žádný ale. Může to být vážný." Prohlásila a chytila mě pod žebrama.

„Vždyť jsem jenom spadla."

„Jo a docela dost krvácíš. Žádný námitky už nepřijímám." Chtěla jsem ještě něco namítnout, ale přerušil mě ten mladík. „Počkejte!" zavolal. Když nás doběhl a drapl mě kolem pasu, dodal: „Aspoň půjdu s váma." Usmál se na mě. Do tváří se mi nahrnula červeň a zase mnou proudil ten divný pocit, jako když jsme se dopoledne potkali v ředitelně. Ale i přesto mi neušli vražedné pohledy, které si ti dva pořád vyměňovali.

„Co vás všechno bolí, slečno?" zeptal se mě doktor, zatímco jsem seděla na té studené doktorské posteli a nechala si od něj svítit do očí.

„Jen ta hlava." Zamrmlala jsem. A měla jsem pravdu. Opravdu mě bolela jen ta hlava. To že jsem viděla dvojmo a podlamovali se mi kolena, to už přece bolest není, ne?

„Dobrá tedy. Jak se to stalo, pane Crioly?" Jaison (ten mladík) ode mě odtrhl ten starostlivý pohled a koukl na doktora. „Omylem jsem do Elen vrazil. Nekoukal jsem se, kam běžím."

Úúú-takže ví, jak se jmenuju!! -zajásala jsem.

To asi každý tady zlato...- odsekl můj vnitřní hlas.

Sklapni!!! -napomenula jsem ho.

„No, uvidíme, jak se to bude líbit madam Viktorii." Doktor na Jaisona šibalsky mrknul. Krasavec jen tiše zaklel. Usmála jsem se na něj. V očích se mu zablesklo nadšení. Úsměv mi pak oplatil. Stefany ho ale pořád provrtávala vražedným pohledem.

„Budu vám to muset vyčistit a zašít, Elen." Obrátil se doktor zase ke mně. „Není to nic vážného, ale mohlo by to nechat ošklivou jizvu, pokud s tím nic neuděláme." Dodal a odběhl ke skříni pro tampónky a nějaké hrůzně vypadající nástroje. „Slečno Wilkinsonová? Byla byste tak hodná a doprovodila tady Jaisona do ředitelny?"

Stefany na chvíli odtrhla pohled od Jaisona a nevěřícně se podívala na doktora. „To jako fakt?!"

„Sdílím s vámi vaše nadšení, slečno." Řekl doktor sarkasticky. „Ale myslím to vážně. Běžte. Oba."

Stefany něco nesouhlasně zamumlala a se založenýma rukama na hrudi prošla dveřmi, které ji Jaison zdvořile podržel. Naposledy se na mě usmál a už ho nebylo.

„Tak jak se vám líbí Darkway?" vyrušil mě z mého snění doktor, zatímco mi čistil zakrvácené čelo.

„Emm... No je to tu krásné, jen.."

„Copak? Něco se vám tu nezdá?" skočil mi do řeči.

„Né, to né!" vyjekla jsem vystrašeně. „Jen mě štve, že když mi o něčem někdo vykládá, v půlce příběhu musí přestat, protože si vzpomenul, že mu do m. V. zakázala." Povzdechla jsem si.

„Ach ano. Tohle chápu. Madam je děsná puntičkářka." Zasmál se. „ Ale věřte mi, že to všechno dělá pro vás. Kdybyste se to, o čem všichni mlčí, dozvěděla moc brzo, asi byste zešílela."

„To je dobré vědět." Zamumlala jsem si pro sebe.

„Víte, madam Viktorie a váš otec byli dobrými přáteli. Myslím, že jí na vás záleží."

„Myslíte?" zeptala jsem se.

„Nemyslím." řekl. Naděje ze mě vyprchala. „Já to vím." Dodal na konec. Balónek naděje ve mně se zase plně nafouknul. Po tváři se mi rozlil velikánský úsměv. Doktor mi ho oplatil.

„Tak. A je to." Oznámil mi po chvíli.

„Dobře."

„Ve čtvrtek přijďte na kontrolu." typická doktorská věta. „ A dávejte si pozor na Jaisona. Je to milej kluk, ale někdy je jak kalamita." dodal se smíchem.

„Tak jo." Odvětila jsem.

„Můžete jít za ostatními do ředitelny. Pěkný den."

,,Vám taky, pane doktore." Rozloučila jsem se a už jsem utíkala pryč. Na chodbách panoval klid. Bodejť taky ne, když si všichni užívali odpoledního kliku ve svých pokojích, zatímco já ho budu trávit v ředitelně. Super...

Po nějaké době bloudění po chodbách jsem konečně našla ty prokletý mahagonový dveře. Potichu jsem zaklepala. Ozvalo se jen tiché „Dále!"

Srdce mi bušilo jak splašené. Ale proč? Je to tím, že jsem vyběhla minimálně sto schodů? Nebo je to ještě od toho pádu? Nebo že by snad... Né to né. Proč by mi tak tlouklo kvůli němu. Né, to je pitomost. Vzpamatuj se, Elen. Mu na tobě nezáleží.

Vešla jsem dovnitř. Stefany naštvaně seděla na židli u ředitelky a Jaison se pohledem snažil podpálit podlahu opřený o parapet jednoho okna. Když jsem vešla, zvedl hlavu a usmál se. Že by přece jen... Né, Elen. Už zmlkni!!„ Dobrý den." Zamumlala jsem a zavřela za sebou.

„Posaďte se vedle slečny Wilkinsonové, Elen." Řekla ignorantsky a ani se na mě nepodívala. Věnovala se (zase) přerovnávání papírů na jejím stole.

„To je už pátý problém za tento týden, Jaisone. A je sobota! Každý den něco!" křičela ředitelka. Jaison chtěl něco namítnou, ale m. V. ho předběhla. „ A v pondělí jste byl pryč, takže to se nepočítá!"

Jaison už zase jen provinile podpaloval podlahu. „ Můj pohár trpělivosti s vámi právě přetekl, Crioly! Vašeho otce jsem již kontaktovala." Jaisonovi se mihl v očích strach. Teď jsem měla šanci si trumfnout.

„ Ale paní ředitelko, tak vážný to snad ani není. Nic mi neudělal. Jeto jen škrábnutí." Namítla jsem.

„Vy se do toho nepleťte, slečno Whitnerová!" okřikla mě. Spadla mi čelist. Tak sakra o koho tu jde? O mě nebo o Jaisona? Něco jsem si nesouhlasně zamrmlala, ale ředitelce to stejně neuniklo. Propálila mě pohledem. Ten, kdo by vydržel oční kontakt s ní díl se jednu sekundu, byl by borec. A já ním rozhodně nejsem. Provinile jsem sklopila hlavu a zjistila, jak děsně je zajímavá díra mezi parketami.

„ Myslím, že na nejbližších zasedání asi neuvidíme, pane Crioly." řekla výsměšně m. V. Jaison tiše zaskuhral.

„Slečno Wilkinsonová, vás žádám, aby jste na Elen v nejbližší době dávala pozor. Ten úraz by mohl mít nějaké následky."

„Můžete se spolehnout." Odsekla Stef, která pořád nespustila oči z Jaisona.

„ Děkuji. Teď můžete jít." Prohlásila zrovna, když sfoukávala plamen svíčky, nad kterým nahřívala voskovou tyčinku. Tu držela ve vzduchu nad poskládaným staře vypadajícím papírem. Pak vytáhla ze zásuvky něco jako razítko a otiskla to do toho. Usoudila jsem, že to asi bude pečeť. Kde to sakra žijeme? Odkdy se v jednadvacátém století používají pečetě? Co to je za místo??!

„Na shledanou." Řekla Stefany, drapla mě za ruku a táhla mě pryč.

„Nashle!" zakřičela jsem ještě. Pak můj pohled spočinul na Jaisonovi. Vypadal ztrápeně. Když si konečně všiml, že na něj koukám, zamávala jsem mu a vykouzlila tak na jeho tváři úsměv. Pak to opojení však přerušila Stef, která za námi zabouchla dveře.

„Bože, jak já toho idiota nenávidím!" slyšela jsem zamumlat Stefany..

Tu máte slibovanou část!!! Krásných 1819 slov a dvě a půl strany ve Wordu. Chtěla bych poděkovat všem těm, kteří se odhodlali okomentovat tu moji patlaninu v podobě traileru. Vážně to hodně povzbudí... ;) Jinak, co říkáte na Jaisona? Je to takový ten hodný kluk na straně zla. Já ho milujuuu. Je suprovej. A brzo to mezi Elen a Jaisonem začne jiskřit, jak už to většinou bývá... XD Jinak upozorňuji, že příští kapitolka bude z Jaisonova pohledu a zjistíte na něj jednu z nejpodstatnějších věcí... *-* A jak se líbila část? Snad tu bude zase tolik povzbudivých komentů, jako jindy. Opravdu to hodně navnadí na napsání další části... ;p ->ElenWh