Rok 1851

Tiše jsem šel dlouhou chodbou a jako vždy jsem byl hlavou někde v oblacích. Míjel jsem sloužící, kteří nosili talíře, příbory a ubrusy do velkého sálu. Dnes večer se koná bál na oslavu mých patnáctých narozenin. To je bohužel důvod, proč tam musím být taky.
Ze dveří, ke kterým jsem se blížil najednou vykoukla hlava ženy vypadající příliš mladě na to, abych mohl být jejím synem.
Chvíli mě její oříškové oči hledali v přítmí, nakonec mě stejně spatřili, přestože jsem se modlil ať ne.

„Tady jsi. Bála jsem se, že už jsi mi utekl."

„Měl jsem to v plánu. " podotkl jsem.

„Ale notak, Jaisone, zlatíčko," řekla měkce a začala mi upravovat košili. „Všichni ti lidé sem přijeli, aby tě oslavovali."

„Ne matko. Muži se sem přijeli opít a probrat obchody s otcem. A ženy sem přišly najít vykoupení z nudného života v podobě opačného pohlaví o polovinu života mladší než ony."

„Jaisone," plácla mě po ruce. „Takhle se o dámách nemluví. "

„To já přeci vím." protočil jsem oči.

„Tak se přestaň mračit," usmála se povzbudivě. „Vždyť máš narozeniny!"

***

Pootevřela jsem oči a natáhla ruku vedle sebe, ale nedotkla jsem se chladného těla, jak jsem předpokládala. Ruka se mi zabořila do měkkého polštáře.
Promnula jsem si tvář a rozhlédla se po pokoji. Trhla jsem sebou leknutím nad postavou sedící na rohu postele.

„Jaii?" řekla jsem rozespale. Cuknul sebou a zmateně se otočil.

„Hm?" hekl nepřítomně.
Posadila jsem se a i s peřinou dolezla k němu.

„Co se děje?"

„Nic." odpověděl až příliš rychle na to, aby to byla pravda.
Povzdechla jsem si a přehodila mu peřinu přes ramena.

„Tak šup." popohnala jsem ho. „Vyklop to."

„Nic to není." pokusil se o úsměv.

„Tak fajn." položila jsem si hlavu na jeho rameno. „Řekneš mi to, až budeš chtít. A nebo vůbec nemusíš."
Jaison si povzdechl.

„Není to tak, že bych ti to nechtěl říct," zoufale si složil hlavu do dlaní. „Já jen... " zasekl se uprostřed věty, jako by už neměl sílu pokračovat.

„Notak, pšt." pohladila jsem ho po zádech. „Nech to být."
Přikývl a opřel se mi do náruče.

„Dík." řekl tiše. „Díky, že tu jsi."

„To je přece samozřejmost, ne? Ty jsi tu pro mě byl skoro od samého začátku."

„Jo." zasmál se konečně princ.

„Pamatuješ si, jak jsme se poprvé potkali?" nenechala jsem ho odpovědět a hned pokračovala. „Srazil jsi mě uprostřed hlavní chodby na Darkway."

„Ty si myslíš, že to bylo poprvé?" zasmál se Jaison.

„A ne snad?" nechápala jsem. „Nepamatuju si, že bychom se potkali někdy dřív."

„Já myslím, že pamatuješ."

***
Kapitola 1: Odlétáme

,,To je paraglaid, slečno Whitnerová." řekl po chvíli. ,,Vsadím boty, že jste myslela na padák." dodal muž posměšně.
,,Tak to půjdete bosky," oplatila jsem mu urážku. ,,myslela jsem na rogalo.''dodala jsem a mrkla na něj.
,,Ha,ha,ha. Moc vtipné." zaskřehotal muž.

***

„Ne!" vyhrkla jsem se smíchem. „To jsi byl ty?"

„Jo." křenil se Jaison. „V celé své kráse."

„A kdys mi to jako hodlal říct?!"

„Teď ti to říkám. " řekl nevinně. Potom schytal ránu polštářem. A pak další a další.

„Vy jste teda pěknej rošťák, pane Crioly!"
Jaison mě se smíchem svalil na postel a snažil se mi sebrat polštář.

„Vy jakbysmet, slečno Whitnerová."
Když se mu nepodařilo sebrat mi polštář, nasadil tvrdší strategii a začal mě lechtat. Vřískla jsem a snažila se ho od sebe odtlačit, ale marně. Smíchy už jsem skoro nemohla dýchat, když Jai konečně přestal a svalil se na postel vedle mě. Ještě pořád se smál. Naposledy jsem ho praštila a pak vyčerpaně vzdychla.

„Všechno nejlepší." vydechla jsem a vlepila mu pusu na tvář, než jsem se zvedla a začala se chystat do školy.

Začínala jsem mít pocit, že pokaždé, co příjdeme ráno k Darkway, stane se nějaká zlomová událost. A dnes tomu nebylo jinak.
Před dveřmi školy stál obrovský dav lidí a křičel něco po madam Victorii, která stála u dveří a snažila se je uklidnit svým dračím hlasem, který mi kdysi skoro rozdrásal uši.

„Co se děje?" zeptal se Jaison.
Blížili jsme se ke škole a já jsem konečně slyšela alespoň útržky vět, které ti lidé pořvávali. Znepokojilo mě to.
Vyběhli jsme s Jaiem po schodech nahoru.

„Paní ředitelko, " zavolal Jaison. „Co se děje?"

Ředitelka po mě vyděšeně střelila pohledem. „Proboha Eleanor, vypadněte odsud!"
Popadla mě za rukáv a táhla mě dovnitř, ale najednou dav utichl a někdo vykřikl.

„Podívejte! Támhle je!" muž ukázal prstem na mě. Poznávala jsem ho. Byl to ten muž, co nedávno vrthnul do Darkway a říkal, že se nedaleký důl zasypal a že za to může Motýlí dívka.

„Běžte." šeptla Viktorie. Když jsme nereagovali, zvýšila hlas. „Dělejte, vypadněte odsud!"
To už jsme na sebe nenechali dlouho čekat a rozběhli jsme se směrem od Darkway. Ještě než jsme zahli za roh, zaslechla jsem řev, jak se Viktorie proměnila v draka a snažila se dav zastavit.
Byli jsme už několik set metrů od školy a já jsem začínala být unavená.

„Jaii," vydechla jsem. „Už to dlouho nevydržím."
Jaison se zastavil. Taky sotva popadal dech, ale pořád na tom byl se svou nadpřirozenou sílou mnohem líp než já.

„Zvládneš letět?" zeptal se.

„Asi jo." přikývla jsem.
O záda se mi otřela Jaisonova jemná křídla a než jsem se nadála, táhl mě za sebou vzduchem. Honem jsem začala myslet na létání a soustředila se jen na to, aby i má křídla prořízla studený prosincový vzduch. Kvůli strachu a zmatku mi to trvalo trochu déle, ale nakonec se to podařilo.

Jaison se usmál. „Je to nezvyk." řekl. „Vidět tě létat."
Na odpověď jsem jen prudce přikývla a dál se soustředila nad udržením křídel v rovné poloze. Foukal silný vítr a cítila jsem, jak to i s Jaisonem cuká.

„Kam letíme?" zeptala jsem se zadýcháně.

„Nevím." odpověděl po chvíli Jai. „Pár minut letu odsud je Sania, sídlo Světlého řádu, ale tam by nás hned našli. Půjdou tam jako první. "

Prudce jsem se zastavila a cukla s Jaisonem. „Musíme je varovat!"

„Elen, na to nemáme čas. Ti lidé už nám jsou určitě v patách."

„Jaii." zatahala jsem ho za ruku silněji. „Nesmí se jim kvůli mě nic stát. Už nikomu."

Jai na mě chvíli nasupěně koukal, ale nakonec si povzdechl. „Dobře. Ale počkáš tady a budeš dávat pozor, jo?"

„To nejde." nesouhlasila jsem. „Tebe nebudou poslouchat. Jsi z Temného řádu."

„Nenechám tě tam jít samotnou!"

„Ale tady bys mě samotnou nechal?"
Jaison stichnul a znovu si povzdechnul.

„Dobře, půjdeme oba." řekl. Usmála jsem se. „Ale bude to rychlý, jasný?"

„Jo, slibuju." kývla jsem a tak se Jaison s dalším povzdechnutím vydal k Sanii.

Zabušila jsem na dveře a nervózně podupkávala nohou. Zabušila jsem znovu, tentokrát hlasitěji.

„Hej Elen," chytl mě Jaison za ruce a odtáhl kousek ode dveří. ,,Vydrž chvíli, neotevřou hned."

„Sám si říkal, že to musí být rychlé. S takovou nás ti šílenci chytí dřív, něž řekneš Motýlí dívka."

„Vtipný." poznamenal a ve stejnou chvíli se dveře otevřely. Vykoukla Stef.

„Ah, ahoj, co vy tady děláte?" zeptala se zmateně.

„Musíte odsud okamžitě vypadnout." vychrlila jsem na ni. ,,Hned!"

„Cože? Co se děje?" nechápala.

Jaison mě odstrčil stranou. „Stefany, sleduje nás dav lidí. Jdou pro Elen."

„A to je špatně?" odfrkla si.
Jde jí o život a hraje si na uraženou. To je celá Stef.

„Chtějí mě zabít, ty hloupá!" vložila jsem se do toho opět. „A vás zabíjí taky, jestli odsud nevypadnete."

„Sania je jediný úkryt široko daleko. Tady nás budou hledat jako první." řekl Jaison.

„Aha." šeptla Stef a založila si ruce na hrudi. „A jak vám můžu věřit?"

„Sakra Stefany!" popadla jsem ji za ramena a zatřásla s ní. „Přestaň bejt takovej snob a vypadněte odsud, než ti ublížím sama."
Stefany na mě vyděšeně zírala a pak rychle kývla a běžela dovnitř.

„Tak jdeme." povzdechla jsem si. Najednou však země pod námi zaduněla, div jsem se udržela na nohou. Vyděšeně jsem se otočila na louku před Sanií.

„Viktorie." vydechla jsem úlevou.

„Dělejte, už se blíží." zahřměl její hlas.
Podívala jsem se na Jaisona, ten jen zaraženě kývl. Doběhli jsme k ředitelce a vyšplhali jí na záda.
Jaison mě že zadu pevně objímal kolem pasu.

„Tohle se mi nelíbí." řekl tiše se zoufalstvím v hlase.

Zasmála jsem se. „Děláš, jako by jsi nikdy na drakovi neletěl."
Jaison nespokojeně vzdychl a podíval se na zem, která už teď byla několik metrů daleko, a to jsme ještě nevzlétli.

„Neboj." stiskla jsem mu ruce a v tu samou chvíli jsme vzletěli.

„Ou." ozvalo se. „Ne, ne, ne, tohle se mi vážně nelíbí."
I přes děsivé okolnosti jsem se musela hlasitě zasmát.

Letěli jsme už poměrně dlouho, než Viktorie přistála. Jaison okamžitě seskočil a klekl si na zem. Slezla jsem za ním a dala mu ruku na rameno.
„Dobrý?"

„Asi budu zvracet. " zaskuhral.

„Eleanor," pobídla mě Viktorie, která už nebyla drakem. „Honem. Schováme se tady." kývla hlavou k otvoru ve svahu. „Ze vzduchu není vchod vidět."

„Dobře." zvedla jsem Jaisona ze země a vydala se s ním k díře. Jaison se však zarazil.

„Co tam je?" obrátil se na ředitelku.

„Úkryt." řekla stroze. „Jestli tam nechcete, můžete zůstat tady a bojovat s těmi stovkami lidí."

„Ne ne." řekla jsem rychle. „My tam chceme. Že jo?" otočila jsem se na Jaie.

Chvíli ještě nedůvěřivě koukal na Viktorii. Pak však přikývl. „Ale nelíbí se mi to." šeptl mi do ucha.

Skrčila jsem se a přemýšlela jsem, jestli se tím otvorem vůbec všichni protáhneme, když mě Jaison chytil za rameno.

„Asi bych měl jít první." přikývl.

Rychlé jsem zavrtěla hlavou. „Ne. Já to zvládnu."
Než stihl Jaison jakkoliv dál protestovat, strčila jsem ruce do tmy a začala lézt dovnitř. Jaison mi přece jen pomohl.
Zůstala jsem klečet hned za vchodem, protože tu byla úplná tma a bála jsem se jít dál. Bohužel jsem nečekala, že Jaisona napadne lézt hned za mnou.
Ze zadu do mě vrazil a skončili jsme oba v leže na zemi.

„Au." zafuněla jsem do hliněné země.

„Promiň." řekl netrpělivě a slezl mi ze zad. Taky jsem vstala a oprášila si břicho. „Proč sakra stojíš hned za tím otvorem?!"

„Možná proto, že nic nevidím!" sykla jsem naštvaně.
Jaison si poraženecky odkašlal a mezi námi se objevil plamen. Nažloutlé světlo se rozlilo v malém kroužku kolem nás.

„Pane Crioly," ozvalo se ze tmy.
Oba jsem vyděšeně vyjekli. Do slabého světla vešla madam Viktorie. S úlevou jsem vydechla.

„Jak jste se sem dostala? To se umíte teleportovat, nebo co?" uchechtla jsem se.

„Ještě před chvílí jste mi seděli mezi křídly. Vážně se ještě ptáte, slečno Whitnerová?"
Vytřeštila jsem na ni oči, ale to ona už šla pryč.
Za chvíli se po prostoru rozlilo světlo, jak Viktorie zapálila olejové lampy po obvodu malé místnosti.

Rozhlíželi jsme se s Jaisonem kolem, když se otočil a zase se na ředitelku zamračil.

„Jak jste o tomhle věděla?" zeptal se jí.
Viktorii se nelíbil jeho podezřívavý tón.

„To já rozkázala ho postavit."

„Proč?" vyhrkl hned.

„Jaisone..." drkla jsem do něj, aby toho nechal.

„Chci to vědět." nedal se a dál upíral oči na ředitelku. „Tak proč?"

Viktorie mlčela. Trvalo jí notnou chvíli, než odpověděla.
„Tušila jsem, že tato situace nastane a vy se nebudete mít kam schovat."

„A jak jste věděla, že poletíme tudy?" ptal se stále Jaison. Viktorie už vypadala nervózně, i když se snažila schovat to za svůj přirozený arogantní pohled.

„Těch skrýší je vícero." odpověděla klidným hlasem.

„To vám nevěřím." zasmál se princ, stoupl si ze země a došel blíž k ní. „Znám vás až moc dlouho na to, abych věděl, že tady něco nehraje."
Viktorie na něj ještě chvíli upírala pohled, pak hlavu sklonila.

Když ji opět zvedala, ďábelsky se usmívala. „A měl byste pravdu pane Crioly."

„Cože?" sykla jsem tiše. Než mi to všechno došlo, někdo mě popadl zezadu za ruce a svázal mi je.

„Hej!" zavolala jsem ve chvíli, když k Jaisonovi přiběhl kluk s tmavou kůží, George, a svalil prince na zem. Pak přiběhl další kluk, kterého jsem neznala, a pomohl Georgeovi Jaisona svázat a znehybnit.
Když se Jaiovi podařilo zvednout obličej z prašné země, trhnul hlavou ke mě a překvapeně vykulil oči.

„Joshi?" řekl udiveně.
Srdce mi vynechalo jeden úder. Otočila jsem hlavu dozadu a zpříma se podívala do Joshových modrých očí.

„Promiň brácho," lítost v jeho hlase byla opravdu slyšet. „Ale vybral sis špatnou stranu."

„Jak si mohl?" špitl tiše Jaison.

„To bys věděl, kdyby ses nevykašlal na svůj starej život. Na svoje přátele."

„Já že jsem se na vás vykašlal?"

Josh se zasmál. „A ne snad? Pamatuješ si vůbec, kdy naposledy jsme spolu mi dva mluvili?"
Jaison sklopil oči.

„Tak vidíš." řekl tiše Josh a utáhl mi pouta ještě pevněji.

Po krátkém tichu madam Victorie zavelela, že nás mají odvést.
Josh mě před sebou popostrkoval nízkou hliněnou chodbou.

„Proč to děláš, Joshi?" zeptala jsem se ho po několika minutách chůze. Mlčel. „To už ti nestojím ani za odpověď?"

„Stála jsi mi za hodně věcí." řekl. „Ale vybrala sis jiného."
Zmateně jsem se k němu otočila a všimla si, jak propaluje záda Jaisonovi před námi.
„Všichni si vždy vyberou ho."
Zamyslela jsem se nad jeho slovy. Vzpomínala jsem na všechny chvíle, když jsme spolu mluvili. V hodinách, v ředitelně... Když jsem poprvé viděla madam Victorii jako draka. A začalo mi to docházet.
Vždycky tam byl. Stál po Viktoriině boku celou tu dobu.

„To jsi byl ty!" křikla jsem na něj až se všichni zastavili. „Celou dobu jsi to byl ty!"

„Nevím, o čem to mluvíš." řekl klidným, až ledovým hlasem.

„Víš to moc dobře." vytrhla jsem se a otočila se k němu čelem. „Týden před mým příjezdem na Everland mi přišel dopis. Tehdy jsem ještě nechápala, o co v něm jde. Poslal si ho ty, že jo?"

„To nemůžeš vědět." uchechtl se.

„Byl napsaný na ručním papíře." vylovila jsem detail ze vzpomínek. „Když jsme se tehdy spolu bavili ve škole, měl jsi na stole stoh ručně vyrobených papírů."

„To může být náhoda." Všimla jsem si jeho nervozity, když to říkal.

„Kdybych je srovnala, budou stejné, mám pravdu?"
Konečně se mi podařilo uvolnit pouta. Chytla jsem si je tak, aby to nešlo poznat a začala pomalu couvat k Jaisonovi.

„To kvůli tobě jsem tady, co?" zavrtěla jsem hlavou. „Nasadil si Viktorii brouka do hlavy."
Joshovi už došlo, že nemá cenu se bránit. Všichni jsme na něj opírali zrak a čekali jak zareaguje.

„Někdo to musel udělat." odsekl. „Jsi vyvolená. Patříš sem!"

„Když sem teda patřím, proč tohle děláte? Proč nás nenecháte jít?"

Josh se zasmál. „Abys promrhala svoji moc? To určitě."
Rázným krokem se rozešel proti mě.

„Teď!" zařval Jaison. Vymrštila jsem ruce zpoza zad a poslala proti Joshovi kouzlo. Hned potom se kolem mě a Jaisona uzavřel ochranný štít. Josh ležel na zemi a nehýbal se.
Ochranný štít se najednou celý zatřásl. George proti němu poslal kouzlo.

„Co budeme dělat?" zeptala jsem se.

„Myslel jsem, že máš plán." řekl Jai.

„Já doufala, že ho budeš mít ty."

„Tak budeme improvizovat." popadl mě za ruku a rozběhl se dál chodbou. Ochranný štít se rozplynul, takže jsme byli dosažitelnější cíl.
Vyjekla jsem, když kolem mé hlavy proletěla ohnivá koule. Jaison sebou s bojovým řevem trhnul a odvracel útok.
Vyběhli jsme zpoza zatáčky a objevil se východ z chodby.

„Jaisone." ukázala jsem ke světlu.

„Honem." šeptl a pustil se mě. Běžel pozadu a odrážel kouzla od dvou protivníků.
Měla jsem nad ním už slušný náskok, když jsem doběhla na konec.

„Dělej, budu tě krýt." zavolala jsem na něj. Poslal proti Georgeovi poslední kouzlo a pak se otočil a chtěl vyběhnout ven, když v tom se najednou ze stínu vynořila Viktorie a chytla ho pod krkem.

„Je konec, Eleanor!" zavolala. „Vzdej se a můžeme na celé tohle nedorozumění zapomenout."

„Neposlouchej ji, Elen!" bránil se Jaison, ale Viktorie ho držela pevně. Její ruka se z rázu proměnila na dračí hnátu a Viktorie zaryla drápy do Jaisonova krku.

„Vyber si, Eleanor," řekla během Jaisonova bolestného křiku. „Buď se vzdáš a všichni společně odejdeme, nebo utečeš a bude to naposledy, co jsi viděla prince v celku."
Na důkaz zabořila drápy ještě hlouběji. Krev se Jaisonovi rozpíjela po tričku a kapala na zem. Bylo jí čím dál víc a já jsem nevěděla, co mám dělat.

„Varuju tě, Motýlí dívko," pokračovala dál Viktorie. „Stejně nemáš kam utéct."

„Elen," zasýpal Jaison. „To je dobrý. Já to zvládnu."
Trhla jsem očima k jeho rukám. Z rukávu pravačky pomalu vysouval dýku. Rychle jsem se mu zase podívala do očí a jemně přikývla.

„Rozhodni se." popoháněla mě ředitelka.
Už už jsem chtěla běžet, ale nohy mě neposlouchaly. Měla bych zůstat tady a zachránit tak Jaisona.
Podívala jsem se do jeho očí. Byly plné slz, ale zároveň také odhodlání. Znovu na mě kývl a usmál se.
Svaly se mi konečně uvolnily a já se rozeběhla ven z tunelu.

„Zradila tě." slyšela jsem říct Viktorii. Chtěla jsem se otočit a běžet zpátky, ale když se ozval její ukrutný řev, nahrnulo mi to adrenalin do žil.
Běžela jsem co mi jen síly dovolovaly. Vyběhla jsem ven z lesa a na obličej mi dopadly kapky osvobozujícího deště. Nastavila jsem tvář nebesům a nechala ledové kapky laskat mou znavenou kůži. Všude bylo děsivé ticho, jen z dáli se ozýval hluk boje v tunelu. Vytěstila jsem ho z mysli a zaposlouchala se do ticha. Nevěděla jsem co dělat. Mého nitra se pomalu zmocňovalo zoufalství.
Když jsem opět uvolnila mysl, hlas boje utichl. Vyděšeně jsem se podívala směrem k tunelu. Chtělo se mi plakat.
I přesto jsem zaslechla dusot nohou blížící se ke mně a tak jsem se běžela schovat za skalní převis.
Bedlivě jsem poslouchala, když byly kroky jen kousek ode mě.

„Eleanor!" zavolal najednou někdo.
Trhla jsem sebou a vykoukla na louku, kde jsem předtím stála. Teď tam stál Jaison a rozhlížel se kolem.
Vylezla jsem ze svého úkrytu a běžela promáčenou trávou k němu. Všiml si mě těsně před tím, než jsem mu padla do náruče. Chvíli jsem ho pevně tiskla, ale pak se rychle odlepila a pořádně si ho prohlédla. Počítala jsem končetiny a prsty. Až na tu spoustu krve byl v pořádku, rány na krku se mu již uzdravily.

„Bože Jaisone," vydechla jsem. „Měla jsem takový strach."

„Já taky." prohlížel si má zranění.

Chytla jsem ho za tváře. „Můj princi." šeptla jsem.
Neusmíval se. Jeho oči byly plné smutku a rezignace.

„Chceš pokračovat?" zeptal se. „Nebo se prostě jen schováme a zapomeneme na tohle všechno. Zapomeneme na nadpřirozeno, na Everland?"

Zmateně jsem se na něj dívala. „Teď nemůžeme odejít. Ti lidé nás potřebují. Mě potřebují. Potřebují naději. Naději, že všechno zase bude dobré."

„Potřebují Motýlí dívku." přikývl.

„Vyženeme temnotu z ostrova." řekla jsem odhodlaně.

„Elen, bude to nebezpečné." snažil se mi to stále vymluvit.

„Ti lidé za to stojí." bránila jsem své. „Svoboda za to stojí. Pojďme to ukončit."
Jaison si povzdechl. Bylo na něm poznat, že se mu to nelíbí.

„Tak jdeme. " řekl nakonec a společně jsme vzlétli směrem k Darkway.

O polovinu delší kapitola, než normálně :)

Co na to říkáte?

Vidím to na poslední 2 kapitoly :(

ElenWh❤