Věnováno mé drahé Awrica - za vše, co pro mě děláš 😳

***

,,Jsi posel smrti! Všichni kolem tebe umírají!"

,,Musíš zemřít! Zemři! Eleanor Whitnerová musí zemřít! "

***

Jaison

Brzké ranní slunce se jí odráželo v očích a studený vánek pohupoval hnědými kudrnami. Zadumaně hleděla z okna, zatímco jí na tvářích zasychaly slzy, které jí však už dávno netekly. Její kamenný výraz mluvil za vše - tohle bylo příliš.
Pomalu jsem k ní došel a opatrně ji ohlásil. ,,Elen?"
Zhluboka se nadechla.

,,Teď už mi to řeknete?" řekla tiše.

,,To není na mně."

,,A na kom teda? Na tvém otci?" odfrkla si. ,,Tak to se odpovědi nikdy nedočkám."

,,Elen." napomenul jsem ji. Svého otce sice nenávidím, ale takhle mluvit nemusí.

,,Promiň." zalkla se.

Ignoroval jsem to a pokračoval. ,,Moje matka svolala radu. Řekne tam všechno, co se stalo. Vše, co jsi nám popsala. A rada rozhodne, jestli ti to budeme moct říct."

,,Hm..." přikývla. ,,A proč to vlastně tak moc tajíte? Vždyť se odtud stejně už nikdy nedostanu."

Povzdechl jsem si. ,,Není to tak jednoduché, Elen."

,,Já vím..." sklonila hlavu.

Nastalo ticho. Napětí ve vzduchu by se dalo krájet.
Slyšel jsem, jak rychle Elen buší srdce. Byla asi nervózní. Po tom, co se stalo v noci se jí ani nedivím. Srdce jí tehdy tlouklo tak rychle, že mě to až vzbudilo. Netušil jsem co se děje, dokud nezačala plakat a ječet že spaní. Tehdy jsem neváhal a zatřásl s ní takovou silou, že by to vzbudilo i mrtvého.

Zrovna, když jsem chtěl pokračovat v promlouvání Elen do duše, dveře zasedací místnosti se otevřeli a vyšla moje matka s ustaraným výrazem.
Elen sebou trhla, ale když zjistila, že je to královna, oči se jí rozzářily nadějí.

,,Pojďte dovnitř." řekla tiše. Bez váhání jsme ji následovali do síně s tuctem těch nejdůležitějších lidí na Everlandu.
Všichni na Elen vyděšeně koukali a něco tiše šeptali svým sousedům.
Postavili jsme se do čela stolu vedle královny a čekali, až se šramot hlasů utiší.

,,Elen," začala matka burácivým, přesto klidným, hlasem. ,,Rada rozhodla následovně. Sdělíme ti základní informace, proč se ti tohle děje. Povíme ti, co bude potřeba. A ty pak sama usoudíš, zda chceš znát celou pravdu."

,,Kdy?" řekla příkře Elen.

,,Zítra."

,,Dneska. " smlouvala.

,,Elen, buď se to dozvíš zítra nebo nikdy. Vyber si." upozornila ji matka.

,,Dneska," stála si za svým. ,,Nehodlám prožít další noční můru bez toho, abych věděla co znamená."

,,Elen, to přece -"
Někdo královnu přerušil.

,,Ta půvabná dívka má pravdu, " ozval se hlas zezadu od stolu. Všechny zraky se stočily směrem k mladému vévodovi Richardovi. ,,Měli bychom jí to říct ještě dnes."

Elen se na něj od ucha k uchu usmála. Já se na něj od ucha k uchu mračil.
Richard Malowski je ten největší sukničkář, jakého byste na ostrově našli a to mu je teprve něco přes 300. Nelíbilo se mi to, jak se koukal na Elen. Na mou Elen.

Vévoda vstal a pokračoval se svými sympatiemi k ní. ,,Jestliže ty vidiny opravdu obsahují tak hrůzné věci, jako jste nám říkala, Megan, neměli bychom otálet. Začněme hned teď!"

,,Ten chlapík má pravdu." přitakala Elen směrem ke královně.

Ta si povzdechla. ,,Nevím, zda je to dobrý nápad, Elen. Tyhle věci... To není žádná sranda. Pro obyčejného člověka by -"

,,Vaše Veličenstvo, " zarazila ji Elen. ,,Přestaňte laskavě říkat, že jsem obyčejný člověk. Protože k tomu mám zřejmě hodně daleko."

,,Dokud v tobě převládá lidská část, jsi stále člověk."

,,Takže uznáváte, že jsme z části nadpřirozená. " zkonstatovala Elen s úšklebkem.
Královně spadla čelist. Richard se k ní pomalu naklonil a tichým hlasem řekl:

,,Ta holka není blbá." pak natáhl k Elen ruku se zatlou pěstí a ta pohyb zopakovala.
Oni si spolu na to plácli!

Když se královna probrala z transu, zmateně se podívala na všechny členy rady, kteří jí udivený pohled vraceli.

,,Vážení přítomní, " všichni se postavili, aby vyslyšeli královnino rozhodnutí. ,,Těmito slovy ruším zákaz jakékoli nadpřirozené aktivity a povoluji plné zasvěcení Eleanor Megan Rose Whitnerové do nadpřirozeného světa Everlandu s plnou platností od této chvíle."

Elen se začala radostně smát a padla mi kolem krku.

,,Dokázali jsme to." zamumlala.

,,Jo," kývl jsem zkroušeně. ,,Jo, dokázali."

***

,,Jakto že už znáš příběh o vzniku Everlandu?" divil jsem se, když jsme spěchali chodbou do knihovny.

,,To je na dlouho. Prostě ho znám." vyhýbala se odpovědi.

,,Kdo ti ho řekl?" vyzvídal jsem pořád.

Opět vyhla odpovědi, jelikož jsme vešli do knihovny a otázku odvál průvan, který za mnou zabouchl dveře.

,,Fajn." spráskl jsem ruce. ,,Počkej tady."

Bezesporu se posadila za stůl a čekala, zatímco já odběhl. Najít knihu, kterou potřebuji, bude nad míru těžké. Nejen díky tomu, že legendu všichni na Everlandu znají.
Nakonec jsem ji našel v nejzazším rohu celé Darkwayské knihovny ve spodní polici. Byla zaprášená a stránky zažloutlé roky nepoužíváním.

Proletěl jsem knihovnou až k Elen, která už nervózně podupkávala nohou.

,,Mám ji." zamával jsem knihou ve vzduchu a položil jsem ji před Elen. Zmateně na ni koukala a prolistovala strany.

,,Není nějak tlustá?'' podotkla. ,,Říkal jsi, že je to jen jedna legenda."

,,Vím, co jsem říkal." odsekl jsem a poklepal na nadpis na knize Dějiny Everlandu. ,,Neříkal jsem nic o tom, že je to celá kniha."

Zalistoval jsem stranami stejně, jako to před chvíli udělala Elen, ale zastavil se blízko prostředku. Byl tam založený starý pergamen. Byl za ta léta už celý potrhaný.

,,Tohle je ta legenda." rozložil jsem pergamen před Elen a nechal ji, ať si přečte báseň na něm.

Tam, kde válka a žal zničili svět,
zrodil se z bouře čistý bílý květ.

Dívka krásná a spanilá,
zemi tvorů teď náhle ovládá.

Není to člověk ani boží tvor,
vyléčí lidstvo, co zachvátil zlý mor.

Velkou oběť dá za svou moc,
tvář musí zahalit kápí černou jako noc.

Vzdá se rodiny, přátel i bližních svých,
příběh píše se v křídlech motýlích

V temnotě zažehla se jiskra,
Zrodila se Motýlí dívka.

Chvíli panovalo ticho, než Elen konečně zvedla hlavu a podívala se na mě pohledem, že kterého jsem nedokázal absolutně nic vyčíst.

,,Prosím, řekni to." šeptla. ,,Řekni, že to nejsem já. "

Naprázdno jsem otevřel pusu, ale vzápětí sklopil hlavu, abych si odpověď dobře promyslel.
Přisunul jsem se k ní na židli blíž a chytil ji za ruce.

,,Víš, Elen..." nevěděl jsem, jak mám pokračovat. Měla by tu teď sedět moje matka nebo někdo jiný, aby jí to vysvětlil. Já jsem jí nemohl těmi slovy navždy změnit život, aniž bych si to dokonce života vyčítal. Zhluboka jsem se nadechl a nervózně jsem se zasmál. ,,Myslím, že já nejsem ten pravý, kdo by ti to měl vysvětlovat, víš?"

,,Takže je to tak. Jsem to já." řekla rozechvěným hlasem.

Vzhlédl jsem k ní a s obrovským přemáháním pomalu přikývl. ,,Jo. Jo, jsi to ty."

I když jí byla odpověď už předem jasná, jako by má slova umocnila její jistotu. Hleděla kamsi za mě a dýchala jen povrchově. Když její pohled však přešel na mě, v očích se jí zračilo čisté zoufalství. Padla mi do náruče a vzlykla dřív, než jsem vůbec spojil ruce za jejími zády.

,,Notak, není to tak zlý." šeptal jsem jí do ucha, ale neposlouchala mě. Odtáhl jsem si ji z ramene a donutil ji tak soustředit se na má slova.
,,Hele, ty to zvládneš, jasný?! My to zvládnem. Jsem tady pořád s tebou. A neopustím tě, dokud mě o to sama nepožádáš. A i potom budu stát stále pod tvým oknem a dívat se, jestli jsi v pořádku."

Vzlyky už dávno ustaly a teď je nahradil zoufalí smích a utírání slz z tváří mým palcem.
Když se alespoň trochu uklidnila, podívala se mi do očí a široce se usmála.

,,Děkuju." řekla tiše. Ruce jí spočívaly na mé hrudi a cítil jsem, jak se jí chvějí.

,,Od čeho jsou kamarádi?" oplatil jsem jí úsměv a zastrčil jí vlasy za ucho.

,,Kamarádi?"

Zmateně jsem se zamračil. ,,Pokládáš mě za někoho jiného?"

,,Já nevím." pokrčila rameny, aniž by ze mě spustila oči. ,,A ty?"

,,Nevím," pokrčil jsem také rameny. ,,Možná.

,,Co myslíš tím možná? " nedůvěřivě si mě prohlížela, ale na tváři ji tancoval šibalský úsměv.

Čekal jsem. Čekal jsem, než se ve mě nashromáždí dostatek adrenalinu.

Ale čekal jsem už tak dlouho... Proč to prostě neudělám?

Než jsem se stihl rozhodnout, zda tu úžasnou holku přede mnou políbit nebo ne, už se její rty přisály k těm mím a už se zřejmě nechtěli pustit.
Hrdě jsem se usmál, i když jsem neměl proč, protože to byla Elen, kdo nasbíral tu odvahu dřív.

Když se ode mě odtáhla, stočila se mi v náruči a tiše oddychovala.

,,Kašlu ti na tvoje možná." sykla.

Začal jsem se smát a vtiskl jí letmou pusu do vlasů.

Spolu to zvládneme.

***

,,Victorie, jestli to takhle bude pokračovat, tak-"

,,Musíme zakročit." přerušila krále.

,,Měli jsme zakročit ještě když byl čas," zabručel z rohu Josh.

,,Josh má pravdu," ozval se z druhého rohu mladý vévoda s šibalským úšklebkem.

,,Vy buďte zticha, Richarde!" rozkřikla se ředitelka Victorie. ,,Po tom, co jste předvedl dopoledne už nemáte právo ani dýchat! Kdybych mohla, vsadím vás do vězení. "

,,Ale to nemůžete, drahá," mile se na ni usmál. ,,Budu vás tu prudit ještě hodně dlouho."

Victorie měla co dělat, aby na něj nevyslala nějaké kouzlo, - nejlépe to smrtelné - ale ovládla se a celá rudá v obličeji se otočila se zpět ke králi Michaeli.
,,Co navrhujete, Veličenstvo?"

,,Nejsem si úplně jist, Victorie," zaváhal král. ,,Prozatím se budeme držet starého plánu a to tedy, že se pan Josh pokusí získat Eleanor na naši stranu."

,,Vaše Veličenstvo," vmísil se do toho opět Josh. ,,Dovolím si říct, že tohle je již téměř nemožné."

,,Jak to myslíte?" Victorie byla zmatená.

,,Viděl jsem dneska Elen s Jaisonem v knihovně."

,,A?" vybízela ho ředitelka dál.

,,A řekl bych, že jsou zase spolu." nahrbil se.

,,Do háje." zaklel Michael.

,,To ale nic nemění na tom, že si musíte slečnu Whitnerovou získat. Pak už to bude jednoduché. "

,,Nejsem si úplně jistý, že-"

,,Joshi." napomenula ho ředitelka.

,,Pardon." sklopil hlavu. ,,Úkol splním."

,,Dobře." kývla spokojeně. ,,Začněte co nejdřív. Než bude pozdě."

,,Rozumím." přitakal chlapec poslušně.

***

Hlasitě jsme se s Elen smáli a dohadovali se, zda dát do polévky pepře víc nebo míň, když v tom se Eleniným malým bytem rozezněl hlasitý jekot zvonku.
Odložil jsem vařečku na stůl a šel otevřít.
Za dveřní stál nějaký muž zahalený v černé kápi se skloněnou hlavou a nebylo mu vůbec vidět do obličeje.

,,Přejete si?" optal jsem se.

,,Jdu za Eleanor," řekl chraplavým hlasem. ,,Je tady?"

,,Emm... No jo, je," zamručel jsem zmateně. ,,Elen!"

,,Hm?" vykoukla zpoza rohu. Když spatřila může za dveřmi, zamračila se. Odstrčila mě ode dveří a zabouchla je za sebou.

Jestli si myslíš, že mi tím zabráníš vás poslouchat, tak se mýlíš, pomyslel jsem si a v klidu přešel zpět ke sporáku a přitom poslouchal, o čem spolu mluví.

,,Co chceš?" štěkla Elen.

,,Musíme si promluvit," ozval se ten muž.

,,O čem chceš mluvit? Myslím, že jsme si všechno vyjasnili. Řekla jsem, že nepřijdu, dokud se mnou budeš zacházet jako s malým dítětem."

,,Jediný problém je, že ty se jako malé dítě chováš. " odsekl jí muž tak lhostejně, že jsem se až musel zasmát.

,,Víš co?" vyjela na něj. ,,Jestlis přišel jen si ze mě dělat dobrej den, tak zase můžeš odejít! "
Dveře se kousek otevřeli, ale mužův strmý rozkaz přiměl Eleanor je zase zavřít.

,,Myslím, že mě nenecháš odejít, když ti řeknu, že jsem tu kvůli legendě. "

,,Jak o tom víš?" ozvala se tlumená otázka tak, že jsem ji přes bublání polévky skoro neslyšel.

,,Pořád na to zapomínáš," upozornil ji neznámý muž. ,,Novinky se tu šíří rychle."

,,A nebo mě jednoduše sleduješ." odsekla.
Musel jsem se zasmát. Vsadím se, že si právě dala ruce v bok.

,,Jsem ochránce, ne šmírák." oplatil jí to muž naprosto stejným tónem hlasu.

,,Fajn." přitakala. Nastala chvíle klidu, než mu  opět vrátila úder. ,,A jak teda víš, kde bydlím?!"
Na to už muž odpověď neměl. Jako bych viděl, jak zvedá ruce nad hlavu, když říkal:

,,Dobře, vyhrála jsi. Vzdávám se. "

,,Hm...," slyšel jsem Elen spokojeně zamručet. ,,A víš co?" začala opět a dveře se opět pootevřely. ,,Nech si tu legendu pro sebe. Já to nechci vědět."

Cože?

,,Eleanor, zamysly se."

,,Nepotřebuju se zamýšlet," umlčela ho hned. ,,Když budu potřebovat něco vědět, zeptám se kamarádů."

,,Kamarádů nebo toho kluka v tvém bytě?" uchechtl se muž.

,,Tohle není tvoje věc, nejsi můj otec."
Po těchto slovech nastalo ticho, načež za sebou Elen zabouchla a zamkla dveře. Naštvaně doslova zavrčela.

,,O co šlo?'' zeptal jsem se jako by nic.

,,Nedělej, že jsi neposlouchal."

Tiše jsem se zasmál. ,,Máš mě prokouklího."

,,To si piš." usmála se a opět přebrala vládu nad hrncem.

Hola hola, je to možná k neuvěření, ale po víc jak měsíci jsem zpět! 😅
Už jste mi vážně chyběli, lidi 😵
Ale tak, co říkáte na kapitolu? Nějaký poznámky nebo kritika? (Já vím, ten konec byl strašnej 😢)

Doufám, že vás ta prodleva neodradila od čtení, ale musím se pochlubit, že to k něčemu bylo, protože mě přijali na obě školy 🙌

ElenWh ♥