12... 13... 14...

,,Nechceš si dát chvíli pauzu?"

15...

,,Ne." odsekla jsem.

,,Eleanor," řekne Lovec káravě. ,,Cílem našeho tréningu je zdokonalit se v boji. Ne se uběhat k smrti."

16...

,,A?" žádala jsem vysvětlení jeho zkonstatování.

Povzdechl si a zřejmě si připravoval správnou odpověď.

17... 18...

,,Nechceš si promluvit?" změnil raději téma.

,,Ne."

19...

,,Eleanor."

,,Nic mi není. " zafuněla jsem podrážděně.

20...

,,Vážně? " odfrkl si můj učitel. ,, Oběhla jsi už 20 koleček. "

Zastavila jsem se. ,,Cože?"

,,Běháš už skoro hodinu v kuse."

,,20 koleček není moc. " odsekla jsem a zase se rozběhla. Nevnímala jsem tu bolest, co mi proudila tělem. Ani únavu, která mě pomalu ovládala. Jediné, na co jsem myslela, byl jeho pobavený úšklebek, když jsem mu provrtala šíp srdcem. Nemohla jsem uvěřit tomu, co řekl. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mě teď čeká. Nemohla jsem uvěřit, že je to pravda...

,,Je to 10 kilometrů, drahoušku.''

,,Cože?! " zarazila jsem se.

,,Obvod celého amfiteátru je 500 metrů, Eleanor. Uběhla jsi 10 kilometrů během necelé hodiny."

,,Ne." zavrtěla jsem hlavou a znovu se rozeběhla. ,,Jen si že mě utahuješ, abys ze mě dostal, co se dopoledne stalo."

22...

Lovec se chraplavě zasmál. ,,Ach, drahá Eleanor,'' řekl a vyhledal můj nedůvěřivý pohled. ,,Já to vím. "

Potřetí a naposledy jsem se prudce zastavila a vyslovila zase to stejné udivené slovo. ,,Cože? "

,,Vyhrála si. Ten nanicovatej idiot neměl šanci. "

,,Malém mě dostal."

,,Jen malém. " upozornil mě. ,,Princ Jaimy není zas takovej borec, na jakého si hraje. "

,,Hmm..." přikývla jsem nepřítomně.

,,Eleanor?"

Povzdechla jsem si. ,,Mně nejde o to, že jsem bojovala s Jaimym."

,,A co tě tedy trápí?"
Přešel ke mně blíž a pohladil mě po rameni.

,,Já..."
Už jsem nedokázala zabránit slzám, aby opustily moje oči. Kutálely se mi po tvářích jedna za druhou a první vzlyk na sebe nenechal dlouho čekat.
,,Jak mohli -" vzlykla jsem. ,,Jak mě mohli zařadit do Temného řádu? "

***

,,Paní ředitelko! " naléhal na ni. ,,Musíme něco udělat! Nemůžeme tak dlouho čekat!"

,,Já vím, Joshi, já vím. " odsekla netrpělivě, protože ji chlapec rušil v přemýšlení.

,,Victorie..." přidal se Michael. ,,Její síla stoupá!"

,,Já vím, sakra!" rozčílila se. ,,Buďte chvíli zticha."

Muž netrpělivě protočil očima, protože se mu vůbec nelíbilo, jak s ním žena mluvila, ale neměl jinou možnost, než ji poslechnout, protože bez ní není schopen zabránit hrozbě, která království hrozila.

,,Tak dobře. " povzdechla si Victorie. ,,Eleanor teď chodí s Jaisonem, je to tak?" podívala se na Joshe.

,,Chcete využít prince jako návnadu? " zděsil se.

,,Ale jistě, že ne. " mávla rukou. ,,Jaison by na tohle nikdy nepřistoupil. Byl by to příliš velký risk. "

,,Co tedy máte v plánu? " přerušil ji král.

Victorie ho úplně ignorovala. ,,Joshi, ty se se slečnou Whitnerovou už znáš, je to tak?"

,,No, ano, ale-"

,,Žádné ale." zarazila ho. Ďábelsky se usmála, protože byla pyšná na plán, co vymyslela.
,,To ty musíš získat její důvěru."

***O DEN POZDĚJI***

,,Elen?" ozvalo se mi za zády. ,,Elen!"

Tiše jsem si povzdechla a pokusila se nasadit úsměv. ,,Jo?"

,,Hele, ty se na nás zlobíš? " zeptala se Jolly, když mě konečně doběhla.

Sklopila jsem hlavu. Chápala jsem, proč se na to ptá. Po tom, co včera vyhlásili výsledek, strávila jsem všechen čas ve Wildheartu.

,,Ne, já jen..." povzdechla jsem si. ,,Jen si to prostě potřebuju urovnat v hlavě. "

,,Já vím. Chápu to." řekla Jolly a povzbudivě se na mě usmála. ,,Temný řád... To je přece hloupost!"

,,Hmm..." přikývla jsem a snažila se nenápadně utřít slzu, která se mi kutálela po tváři.

,,No tak." zamumlala Jolly a pevně mě objala. ,,Neboj, mi to nějak zvládneme. "

,,Děkuju. " zamumlala jsem jí do ramene. ,,Moc ti děkuju. "

Vešli jsme do třídy a vklouzly do nejzadnější lavice.
Učebna chemie se učebně chemie ani za nic nepodobala. Byly tu sice desítky baněk a odměrných válců, ale místo chemikálií a jedovatých prášků byly police plné knih.

,,Jolly?" drbla jsem do ní nejistě.

,,Hm?" reagovala, aniž by zvedla oči od zapomenutého domácího úkolu, který rychle dopisovala.

,,Co se v chemii učíte?"

Jolly vzhlédla od sešitu a široce se usmála. ,,Uvidíš. "

Moje nervózní uchechtnutí přerušil zvonek, který ohlásil začátek hodiny.

,,Dobrý den, třído!'' ozval se zvonivý hlásek a do třídy naklusala učitelka. Udiveně jsem při pohledu na ni zvedla obočí.
Černé vlasy měla stažené do odbitého drdolu, tváře umazané, jako by učila výtvarku a ne chemii, pod očima černé kruhy od rozmazaného líčení, které navíc zvýrazňovaly velké - opravdu velké - kulaté brýle, které jí oči alespoň 3× zvětšily.
Nesměl samozřejmě chybět typický laboratorní pláštík, který doplňovaly metry a metry velkých barevných korálů kolem učitelčina krku.

,,No páni. " zasmála jsem se.

,,Moc se nesměj." šeptla Jolly. ,,Je vážně dobrá. Stačí jediný pohled a je z tebe žába. "

Nechápavě jsem zvedla obočí. ,,Žába? Jako vážně? Jolly, pohádky nejsou realita."

,,Jasně. A vampýři a vlkodlaci jsou jen ve Stmívání. " úšklíbla se Jolly.

,,Ty jsi viděla Stmívání? " šeptla jsem nevěřícně.

,,Nedělejte ze mě dítě středověku, mladá dámo! " pokárala mě se smíchem.

,,Dívky, dávejte prosím pozor! " zavolala na nás učitelka.

Okamžitě jsme ztichly a věnovaly jí široké úsměvy.
Její pohled se však pevně upřel do mých očí.

,,Slečna Whitnerová..." zamumlala tajemně.

,,Ano?" nervózně jsem se nahrbila, jako by bylo možné zastrčit hlavu mezi ramena a zmizet.

Když jsem si všimla, že se učitelka pomalu vydala vzhůru přímo k nám, znejistěla jsem ještě víc.

,,Slyšela jsem o vašem výkonu v Aréně. " zamumlala. ,,To bylo obdivuhodné."
Dostala se k naší lavici a přiblížila se svou tváří tak blízko, jak to jen šlo.
,,Jak dokáže obyčejná, vyhublá dívenka, jako vy, tak lehce porazit někoho, kdo se učí boji již od narození? Co mi k tomu řekněte, Rose?"

,,Že nechápu, kam tím míříte?" řekla jsem pomalu a snažila se od ní co nejvíce odtáhnout.

,,Copak tajíte, Rose?" naléhala.

,,Co bych asi tak tajila?" rozhodila jsem rukama. ,,A proč mi sakra říkáte Rose? Jmenuju se Elen!"

,,Ach, nene, dráha. " usmála se a pomalu se vydala zase dolů. ,,Jmenuješ se Eleanor Megan Rose Whitnerová. To by jsi ve svém věku už mohla vědět. "

,,Cože?!" sykla jsem tak, aby to neslyšela.

,,Možná není až tak normální, jak jsem si myslela... " zamumlala tiše Jolly a radši se schovala za učebnici.

,,Co kreslíš?" objevila se mi u ramene hlava.

,,Copak to nepoznáte, Vaše Výsosti? " usmála jsem se na něj. ,,To je motýl."

Jaison se zasmál, ale hned opět zvážněl. ,,Je fakt pěknej." pokynul k němu rukou.

,,Díky. " kývla jsem a pokračovala v činnosti. Vůbec jsem si nevšimla toho trapného ticha, co nastalo.

,,Ty, Elen," Jaison se nejistě přisunula na lavičce blíž. ,,Nechceš si promluvit?"

Tužka se zarazila uprostřed pohybu. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.
Jaison si mě přitáhl na klín a dal mi pusu na čelo.

,,Já to nechápu. " vzlykla jsem. ,,Proč sakra Temný řád? Nejsou tam náhodou jen ti zlý?"

,,Ne všichni z nás jsou zlý. "

Vzhlédla jsem k němu. Tvářil se naprosto vážně. Žádný úsměv. Ani malé cuknutí koutků. Dotkla jsem se ho...

,,Promiň. " vzlykla jsem a sklopila hlavu. ,,Tak jsem to nemyslela. "

Sundala jsem nohy z jeho klína a upřela pohled na nedodělaný obrázek motýla.

,,Já vím jak to myslíš. " řekl tiše. ,,Madam Victorie, můj otec... Ti rozhodně nejsou hodní. " k mé úlevě se zasmál.

,,Ale jsou i hodní, ne?" znovu jsem se na něj podívala. ,,Ty, Jolly, Jaimy a tvoje máma."

,,Je nás víc. Jen máme tu smůlu, že jsme dostali hodně síly a málo zlosti."

,,Smůlu? Že je tohle smůla? Já nevím jak ty, ale radši budu hodnej silák než silnej záporák."

Jaison se zasmál. ,,Tak jsem to nemyslel..."

,,Ahojte vy dva." objevila se mezi námi Abi. ,,Slyšela jsem, že hledáte bydlení? "

,,Hledáme." kývla jsem.

,,Nehledáme." opravil mě Jai.

,,Nehledáme?" divila jsem se.

,,Nehledáme." mrknul na mě.

,,Tak nehledáme." usmála jsem se na Abi.

,,To neva." mávla rukou. ,,Ale kdyby náhodou ano, dejte mi vědět. " řekla a odcupitala zase za Clarkem, aby se mohli vydat domů. Počkala jsem, až odejde a se zvednutým obočím jsem se na něj otočila.

,,Nehledáme?"

Jaison se zasmál a vytáhl mě na rovné nohy.

,,Poběž." táhl mě ke školnímu parkovišti.

,,Kam jdeme?"

,,Uvidíš. "

,,Jaii..." dožadovala jsem se odpovědi.

,,Bude se ti tam líbit. " usmál se na mě a otevřel dveře spolujezdce. Popostrčil mě dovnitř a sedl si za volant.

,,A jak to můžeš vědět?" zeptala jsem se posměšně.

,,Každé holce by se tam líbilo. " mrkl na mě a otočil klíčkem v zapalování...

Zdarec :)
Já vím, já vím... Dlouhá pauza, krátká část... Někteří z vás znají důvod ;) Ale nehodlám se tu stále vymlouvat na jedno a to samé.
Co říkáte na výsledek Výzvy?? Hmm??
A pozor! Ten, kdo uhádne, kam Jaison Elen veze, má u mě příště věnování!! :DDD Doufám, že se alespoň někdo zapojí °×°
Z důvodu volna snad bude ještě do úterý další část, ale nic neslibuji!
A dnešní věnování patří @Viktoria_Lea a @Stela24 , které mi hodně pomohli - ony vědí v čem ;) moc vám děkuju, holky :***

Ellie †