,,A kvůli tomu tě vyhodila?" Znělo to spíše jako zkonstatování, než otázka.

,,Jo." kývla jsem směrem ke královně.

,,Tak v tom pádu paní Marianu nechápu. " opřela se žena do židle. ,,Proč by tě kvůli tomu vykazovala? "

,,Já nevím. " pokrčila jsem rameny. ,,Asi se jí to nějak dotklo. "

,,Ale prosimtě, " přidal se do debaty Jaison, který seděl vedle mě a držel mě za ruku. ,,Mariana nepatří mezi ty lidi, co neodpouštějí."

,,Luke má pravdu." Bylo roztomilé, že ho matka nazývala jedním z jeho dalších jmen. Hlodala ve mně otázka proč?
,,Mary je hodná, tohle by neudělala."

,,Kdyby jsi ovšem nebyla sériovej vrah." zasmál se Jai.

,,Všechno je jednou poprvé. " mrkla jsem na něj. Když jsem se znovu podívala na Megan, pomalu se slzami v očích se na nás dívala.

,,Moc vám to spolu sluší. "

Jaison ztuhl jako kámen. Tohle byla ta typická trapná scéna, když vás máma načape na rande.
Ani já jsem se neubránila lehkému začervenání.

,,Ale notak, netvařte se tak zaraženě." štípla Jaisona do tváře. ,,Nechám vás o samotě. " dodala tiše a opustila velkou společenskou místnost - kterou naivně nazývali obývacím pokojem - , takže se mezi námi dvěma rozhostilo ticho.

,,Takže... " začal nejistě Jaison. ,,Jak to teď bude?"

Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Jak to myslíš? "

,,Nooo..." povzdechl si. Zřejmě mu nebylo příjemné to říkat. ,,Tady zůstat nemůžeme. Otec se zítra vrací ze schůze. "

,,My tu nemůžeme zůstat?" postřehla jsem to jediné podstatné slovo ve větě.

,,Snad si nemyslíš, že tě nechám někde po tmě běhat samotnou?!" odfrkl si.

,,Nemyslím. " zamumlala jsem a vlepila mu pusu na tvář. Moje hlava plynule spočinula na jeho rameni.

,,Já něco vymyslím. " zamumlal mi do vlasů.

Chvíli jsme ještě v tichosti seděli a užívali si přítomnosti toho druhého, než Jai najednou vyskočil a vytáhl mě do stoje s ním.

,,Ale teď nás čeká jiné dobrodružství. " po mém nechápavém pohledu pokračoval. ,,Škola. "

Se smíchem jsem protočila oči a ruku v ruce jsme se vydali spletitými chodbami ven z Criopy vstříc chladnému podzimnímu slunci.

***

,,Jupíííí!" - ,,Jooo!!" - ,,Juchůůů!"

Jollyin veselý smích a nadšené pištění se rozléhalo do všech světových stran.
I velký zářící kruh, co se tyčil ve vzduchu, se nedalo přehlédnout. Když jsme se dostali blíž, zjistila jsem příčinu kruhu i té velké radosti - Jolly má zpět svou sílu.
Musela jsem se tiše smát, protože při pohledu na ní to prostě jinak nešlo.

Všimla si nás a triskovou rychlostí se k nám vydala. Tak tak zabrzdila.

,,Čauky slaďouši!" pozdravila nás.

,,Neříkej nám tak." řekli jsme s Jaiem jednohlasně.

,,Proč ne?" udělala Jolly psí oči.

,,Zní to divně. " řekla jsem tentokrát už sama.

,,A jak vám mám tedy říkat? " dala si ruce v bok.

,, Že by třeba Elen a Jaisone?" řekl Jai s ironií.

,,Hele, zkoušeli jste někdy vy dva shipovat svoje jména?" úplně odbočila od tématu. ,,Třeba Elson, nebo Jailen, nebo. -"

,,Jolly!" okřikli jsme ji.

,,Už mlčím. " prohlásila a honem utíkala pryč.

,,Byla vždycky taková? " šeptla jsem.

Jaison se na mě s vážnou tváří podívala. ,,Bylo to i horší. " řekl tajemným hlasem.

Zasmála jsem se a drbla do něj. ,,Nech toho. "

,,Čeho?" zase se smál od ucha k uchu.

,,Toho strašení. " otočila jsem se k němu zády a vydala se ke škole, ale to jsem zřejmě neměla dělat.

Když mi nikdo dlouho neodpovídal, chtěla jsem se na něj otočit, ale hned, jak jsem to udělala, Jaison do mě tvrdě vrazil a než jsem si stihla uvědomit, co se stalo, byli jsem 30 metrů nad zemí.

,,Jaisone! " nadávala jsem se smíchem.

,,Cože jsi to říkala o tom strašení? "

,,No tak, děj mě dolů. Víš, že mám strach z výšek." řekla jsem už vážně.

,,Tak dobře. " řekl a začal pomalinku klesat dolů. Koutkem oka jsem si všimla, že už se neusmívá.
Vlepila jsem mu velkou pusu na tvář a řekla : ,,Ale výhled je tu krásnej."

Hned se zase usmál. ,,Já vím. " řekl a koukal při tom na mě. Okamžitě jsem se začala červenat. Jai si toho všiml a s tichým smíchem mě objal.

***

,,Jaisone, pojďte, prosím, se mnou!" zavolala na Jaie madam Victorie. Zamumlal tiché ,omluv mě' a zmizel mi v davu.

Proudila mnou nevýslovná radost. Nebo snad nervozita či strach? To mi v tu chvíli bylo jedno.
Mířili jsme totiž do Arény. Uvidím svou první Výzvu!

,,Hele, Jolly," drbla jsem do kamarádky vedle mě. ,,Nebývají ale náhodou Výzvy ve středu? "
Dneska bylo totiž úterý, což mě zmátlo.

,,To jo." kývla Jolly. ,,Ale tohle není jen tak nějaká Výzva."

,,A co to tedy je?"

,,Zkouška. " řekla tajemným hlasem.

,,Zkouška? Jak to myslíš zkouška? " zeptala jsem se, ale Jolly už byla dávno přede mnou. ,,Jolly!"

Když jsem ji konečně doběhla, byli jsme už uvnitř kolosea. Mávla na mě rukou, abych ji následovala.
Vybrala dokonalé místo k sezení. Krásně jsme viděli na to, co se asi bude dít.
Už jsem se nemohla dočkat.

,,Dobrý den, studenti, " zachraptěl v mikrofonu hlas paní ředitelky.

,,Hele, kde máš tvoji drahou polovičku?'' drbla do mě Jolly.

,,Já nevím. " pokrčila jsem rameny a dál se věnovala Victorii.

,,Zřejmě se všichni ptáte, proč je Výzva už v úterý. " rozhlédla se po davu. Odpovědí jí bylo souhlasně mumlání. ,,Dnešní Výzva nebude tak úplně obyčejná. " řekne a její oči se najednou zastaví na jedné osobě. Ta sebou cukne.
Ne, ne, ne, prosím, ne... - modlila jsem se snad ke všem božstvům.

,,Elen, mohla vy jste přijít sem za mnou?"

Vydechla jsem zadržený vzduch a podívala se na udivenou Jolly.
,,Elen, co se děje?" zatahala mě za rukáv.

,,Já nevím. " řekla jsem přes rameno, protože jsem se už drala přes spolužáky ven.
Když jsem nejistým krokem došla až k Victorii, pokračovala.

,,Dráha Elen, jistě si dobře pamatuješ, že po tvém příjezdu jsme se několikrát zmínili o Legách - čtyřech oddílech, do kterých jsme všichni podle svých schopností rozděleni. A dnes, " zřejmě se mě pokusila co nejvíc napínat, ale já si ze všeho nejvíc přála si jít zase sednout vedle své kamarádky, kde na mě neupírají zrak desítky studentů.

,,Je to jednoduché - ukážeš, co umíš, podle toho tě zařadíme do Legu a tím se rozhodne, zda se staneš členkou Světlého řádu, nebo Temného. Dneska se Elen stane právoplatnou členkou Everlandu!"

Všichni začali bouřlivě tleskat a skandovat. Užívali si to.
Ale já ne. Srdce mi zřejmě každou chvílí vyskočí z hrudi a dech už jsem teď měla tak povrchní, že jsem začínala mít černo před očima.

,,Pojďte, Elen." vzala mě ředitelka kolem ramen a smála se na všechny strany, ale jakmile jsme vešli do zbrojnice mimo oči diváků, úsměv zmizel.

,,Nezvorejte to, Whitnerová. " sykla mi do ucha a předala mě do rukou nějaké ženě.

,,Máš strach?" zeptala se mě žena, tedy vlastně dívka, nemohlo jí být víc jak 19.
Byly jsme v nějaké ,šatně pro bojovníky', jak to nazvala, a dívka mě soukala do povinného oblečení.

,,Co myslíš?" koutkem oka jsem se na ní podívala při šnerování vysokých bot.

,,Ale nemáš důvod. " řekla a podala mi černé tílko se znakem školy na prsou.

,,Že nemám důvod?! Sakra, vždyť jdu někoho zabít!" vyjekla jsem absolutně vyděšeně.

,,Copak tobě neřekli, že jsou zbraně multimediální? "

,,Ale ano, řekli, ale..."

Ženě to v tu chvíli došlo. ,,Ty bys neublížila ani mouše."

,,To né, já nesnáším brouky, ale lidi... To je trochu jinej level.''

,,A právě proto jsou zbraně multimediální. " pokračovala žena. Stoupla si za mě a chystala se mi svázat vlasy do culíku. ,,Víš co?"

,,Hmm?" podívala jsem se na ni a upravila si culík, aby mi lépe seděl.

Žena někam zmizela, ale po chvíli se objevila s mečem v ruce.
,,Vem si to." podala mi zbraň. Trochu. Nejistě jsem ji přijala. Hned, jak jsem se však kovu dotkla, projela mnou vlna energie. Otřásla jsem se zimou.

,,Cítíš to?" zeptala se dívka. Po mém přikývnutí pokračovala. ,,To je energie. Důkaz, že zbraň není pravá.''

,,A co s ní mám dělat? " zeptala jsem se, ale odpověď jsem stejně znala.

,,Zab mě." rozpřáhla ruce. ,,Tak dělej."

Nejistě jsem uchopila meč oběma rukama a přešlápla z nohy na nohu.
Slyšela jsem zvenku jásot a křik, jak se všichni těšili na show a bylo jim jedno, jak se asi cítím já.
Tak dost.

Zhluboka jsem se nadechla a vytěsnila z hlavy všechny ty zvuky. Ještě párkrát jsem naplnila plíce zatuchlým vzduchem a pak, bez jakéhokoli zaváhání, sekla mečem. Dívka se svezla na kolena a bolestně zaskučela.
S vytřeštěnýma očima jsem na ji z výšky koukala.

,,Proboha...'' klekla jsem k ní a třesoucíma se rukama jsem ji chytla za ruce, kterými de držela za břicho, kam jsem ji sekla.

,,Jsi... Jsi v pohodě? " vzlykla jsem.

Dívka se k mému údivu zasmála. ,,To bylo úžasný. "

Vstala a vyhrnula si tričko. Po břiše jí tancovaly stejné jiskřičky, jako tehdy Jaisonovi, když ho Jaimy probodl.

,,Tak už mi věříš?" uchechtla se a jiskry smetla rukou.

,,Asi mi nic jiného nezbývá. " usmála jsem se.

***

Nejistě jsem vyšla zpět na ostré slunce. I přesto, že byl říjen (pro SK čtenáře desátý měsíc), mi bylo neskutečné vedro. Oproti ostatním v teplých bundách jsem v tílku vypadala jako exot.

,,Elen," vynořila se vedle mě ředitelka. ,,Prosím, vyberte si zbraň. " ukázala na stojan osázený stejnými zbraněmi, jaké jsem viděla nedávno ve Wildheartu, když mě můj záhadný zachránce učil mlátit figurínu.

Ruce se mi nevýslovně třásly, ale i přes to jsem bez váhání drapla luk.

,,Jste si jistá, že je to dobrá volba." pokynula Victorie hlavou k luku. ,,Šípy nejsou k boji na blízko zrovna vhodné. "

,,Ne pro toho, kdo je umí použít. " sykla jsem ostře a vydala se do středu placu. Za chvíli došla i Victorie a ukázala rukou ke stejným vratům, ze kterých jsem před chvílí vyšla.

,,Protivníkem slečny Whitnerové dnes bude... " odmlčela se pro pocit napětí. Nikdo ani nedutal. Bylo takové ticho, že jsem slyšela tep vlastního srdce. Duněl mi v hlavě jako kostelní zvon. Přála jsem si, ať to zmizí. Ať to přestane... Ale čím víc se tak moc očekávaný souboj blížil, tím hlasitější údery byly. Tím hlasitější bylo ticho...

Já vás prostě musím ještě napínat.. :D To bych nebyla já.. ;)
Chápu, že mě teď budete nenávidět a ani bych se nedivila, kdybych se nedožila dalšího rána (upřímně by mi to nevadilo, jelikož bude pondělí).

A co vy, zkoušeli jste shipování?? Upřímně, dostalo mě, když jsem zjistila, že když vezmu počáteční písmeno Jaisona a přidám ho k Elen, vznikne Jelen.. :'D

Jinak, co si myslíte: vyhraje Výzvu Elen, nebo její protivník? A kdo to vlastně je?
Více v příštím díle... :D

PS: OH MY FUCKING GOD! 5,5 K?? REALLY?? THANK YOU!!! I ♥ YOU ALL.. :*** YOU'RE BEST.. :333

°°°EL°°°