Tak, jo. Já se jdu vážně někam zahrabat, jinak mě z vás za chvíli trefí.. 3K?? Jste normální?! Chcete mě zabít?!! A jako trešnička na dortu -!BUM!- 300 votes.. Já se asi po****. Jste úžasní!!! Miluju vás!!! A i když minulá kapitolka byla speciál, tahle musí být taky.. *-* Opravdu vám moc děkuju.. :DDD

Věnováno @Stela24

Zjistila jsem, že vyloučení Stefany není to jediné, co Victorie udělala.
Ona Stef úplně vyřadila. Vymazala z našich životů. Bude se mnou teď bydlet Jolly. Vlastně všechno, co dělala Stef teď bude dělat Jolly. Má její rozvrh hodin, bydlí se mnou, všude mě bude hlídat...
Vůbec se mi to nelíbí. A Jolly se ke mně od té doby, co to vím, nepřiblížila. Jakoby se mě bála, že ji budu nenávidět. Pfff...

Zjistila jsem taky, že tu mají dvě zvonění. Při prvním se máme rozběhnout do tříd a při druhém naklušou učitelé.
Což znamená, že už asi 10 minut znuděně sedím v učebně společenských věd a čmárám si do bloku. Nakreslila jsem motýla. Jako vždy. Vždycky, když jsem naštvaná, jako by mě tělo přestalo poslouchat a vždy nakreslím motýla. Ten dnešní byl obzvláště divný. Měl roztažená křídla na koncích přibodnutá špendlíky. Křídla mu krvácela. Musela jsem uznat, že to vypadalo strašidelně. Musela jsem být hodně naštvaná.

Ozvalo se druhé zvonění. Leknutím jsem nadskočila. Kluk za mnou se uchechtl.
,,To se tak bojíš??"
,,Ne." odsekla jsem.
,,Pamatuješ si na mě?"
,,Ne." odsekla jsem znovu aniž bych se na něj podívala. Nakonec mi to ale nedalo a otočila jsem se.
Blonďaté vlasy, zářivý úsměv a neposedné oči stejné barvy jako ty moje se mi okamžitě vybavili v mysli.
,,Ty si ten kluk od Criopy, že?"
,,V celé své parádě." úšklíbl se. ,,Josh Self. " podal mi ruku.
,,Josh? Ty jsi Jaisonův kámoš, ne?"
,,A ty jsi ta, kvůli které jsem si hrál na psychologa, ne?"
,,Jak to myslíš?"
,,Už tě pozval?"
,,Myslíš na to rande?" usmála jsem se nad vzpomínkou, jak se Jai červenal, když se mě ptal.
,,Jo. Byl z toho děsně nervózní. Měla jsi ho vidět." zasmál se.
,,Jo, bylo to roztomilý. " začala jsem se taky smát.
,,Neříkej mu, že jsem ti to řekl, ale... " naklonil se ke mě blíž. ,,Jeho první rande." šeptl.
,,Cože?! Jaison a teprve první rande?!"
,,Jo." Josh se zpátky opřel. ,,Proč jinak myslíš, že byl tak nervní?"
,,Páni..."
,,Musíš se mu vážně líbit, když se odvážil tě pozvat."
Na to už jsem nic neřekla a radši se otočila, protože jsem se začínala červenat. A taky jsem uslyšela vzdálený klapot podpatků.
A opravdu. Za chvíli vpadla do třídy madam Victorie.
Celá třída jak na povel ztichla. Nikdo se ani nehnul. Asi z ní mají vážně respekt.

V duchu jsem si odfrkla.

,,Dobré ráno, třído."
,,Dobré ráno, paní ředitelko." řekla třída sborově.
,,Učebnice na straně 36. Slečna Whitnerová začne číst."
Sakra! Nejdřív Stefany a teď bude dusit i mě? Výborně...
,,Emm.." našla jsem danou stranu. ,,Psychologie." přečetla jsem nadpis a přes řasy se podívala na ředitelku.
Děláte si srandu? - zeptala jsem se v duchu.
,,Prosím, pokračujte." pobídla mě.
,,Psychologie je věda zabývající se-" přerušilo mě zaklepání na dveře.
Dovnitř nakoukl Derek.
,,Promiňte, madam. Máte chvíli?"
,,Co potřebujete, Dereku?"
,,No, ehm.." kouknul se na mě. Ředitelka si jeho pohledu všimla taky.
,,Ach tak. Dobře, hned přijdu."
Derek zmizel a ředitelka si začala balit věci.
,,Dočtěte si to každý sám. Bude tady naprostý klid." rozkázala a vydala se ke dveřím.
,,Joshi, dejte na to tu pozor. Vrátím se na konec hodiny." řekla, když kolem nás procházela.
,,Ovšem, madam."

Ještě než Victorie zavřela dveře, naše oči se setkali. Bylo v nich cosi zvláštního. Dala bych krk za to, že je měla modré. Ale teď byly světle šedé, skoro až bílé.

Zjistila, jak jí studuji a tak se zamračila a zabouchla dveře.

Josh začal počítat. Celá třída na něj koukala.
,,Pět.. Vuchuuu!" s posledním číslem třída vypukla v šramot řeči, řevu a smíchu.
,,Já myslela, že na to máš dohlížet, a ne to ještě podporovat." otočila jsem se na něj.
,,Mám to pod naprostou kontrolou. Copak nevidíš tu naprosto ukázněnou třídu?" usmál se.
S pobaveným úsměvem jsem se otočila zpátky a vytáhla blok. Nalistovala jsem stranu s obrázkem motýla a-
,,Není tu.." zamumlala jsem. Ten obrázek tu není!
Prolistovala jsem znovu celý blok. To není možné... Drapla jsem tašku a celou ji prohrabala. Ani tady není..
To je přece- To ale-
,,Hledáš něco?" objevila se mi vedle hlavy ta Joshova.
,,Em.. Jo. Můj obrázek. Nakreslila jsem ho před hodinou a teď je pryč."
,,A nemáš ho v lavici?"
Skrčila jsem se a podívala se do posuvného šuplíku pod lavicí.
,,Ne."
,,Přece nemohl jen tak zmizet.." zamumlal Josh.
,,Jo, to vím taky." flustrovaně jsem si prohrábla vlasy.
,,A co na něm bylo? Na tom obrázku?" zeptal se.
,,Motýl. Byl to motýl. Takovej strašidelnej. Vždycky, když se zlobím, tak kreslím motýli. Ani nevím proč. Jako by si moje ruce dělali, co chtěli."
,,Páni, to je zajímavý." zamumlal Josh. ,,A teď se zlobíš?"
,,Jo. Jo to teda zlobím, protože obrázky jen tak nezmizí!"
,,Tak zkus nakreslit dalšího."
,,Cože?!"
,,No schválně. Když říkáš, že ti to kreslí samo, tak se na to při kreslení nedívej."
,,Jak to myslíš?" nechápala jsem ho.
,,Tak hele." podal mi tužku a vytrhl si že sešitu papír. Ten pak dal do svého šuplíku pod lavicí. ,,Otoč se ke mě. "
Poslechla jsem ho a i se židlí se k němu otočila. Chytil mě za ruce a strčil mi je z druhé strany do toho šuplíku.
,,Tak, teď na to nevidíš. Zkus něco nakreslit." vyzval mě.
,,To je ujetý." zamumlala jsem.
,,No ták, zkus to."
Povzdechla jsem si. ,,Tak jo." zavřela jsem oči, protože při koukání do těch Joshových jsem se nedokázala soustředit.

Myslela jsem na všechny ty věci, co se zatím na ostrově přihodili.
To, jak si že mě Jaimy utahovate, na krále bručouna, na tu namyšlenou krávu Mercedes...

Ruka mi létala po papíře jako dívá. Nemohla jsem to zastavit ani kdybych chtěla.

Pak jsem ale začala vzpomínat na ty dobré chvíle. Na toho muže, se kterým jsem přiletěla, na první setkání s partou, ne večírek a na Jaisona. Ach, Jaison.. Byl tak sladký, když se mě ráno ptal. Tiše jsem doufala, že s ním dnes budu mít nějakou hodinu...

¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥¥

,,Hej, Elen, si ještě mezi živými??" zacloumal mnou Josh.
,,Eh, co? Cože?"
,,Byla jsi úplně mimo. Už zvonilo."
,,Cože?" vykulila jsem oči. ,,To jsem byla mimo půl hodiny?"
Josh přikývl.

,,Tak to ukaž. " řekl po chvíli.
Bála jsem se na ten obrázek vůbec podívat. Roztřesenýma rukama jsem ho vytáhla a položila na lavici.
,,No do háje..." ulevil si Josh.
,,Tak tohle už je vážně strašidelný."
,,Jo." polknul Josh.

Byla to kostra člověka, ale s dlouhými prsty a nějakou buvolí hlavou a ze zad mu vyrůstala dvojitá křídla a z celého těla jako by mu visely cáry látky.

Ale nejvíc mě upoutali jeho oči. Jako by z nich šlehali plameny. Jako by říkali, ne, přímo křičeli, že se blíží něco zlého.

,,Ale je to docela povedený." vytrhl mě Josh z tranzu.
,,Na, klidně si to vem." přitiskla jsem mu obrázek na hruď. Chytl ho a zmateně na mě koukal.
Začala jsem si rychle balit věci.
,,Co je? Ty ho nechceš?"
,,Ne. Nenávidím tyhle obrázky. Jde z nich hrůza."
Seskočila jsem ze stupínku, na kterém byli lavice a vydala se ke dveřím.
,,Hej Elen, počkej! Ty jich máš víc?" křikl za mnou Josh, ale už jsem neodpověděla...

*JOSH*
Koukal jsem se na její vzdalující se záda.
,,Jo!" zajásal jsem tiše a sklopil oči k obrázku. Doufal jsem, že mi ho dá.

Tohle Elenino chování mi až moc připomínalo něco, co jsme četli v hodině literatury. A nebylo to nic dobrého.

Rychle jsem si posbíral věci a vyběhl na chodbu. Stoupnul jsem si na špičky a rozhlédl se, jestli náhodou ještě neuvidím Elen. Naštěstí ne.

Seběhl jsem o patro níž a zaklepal na velké dubové dveře.
,,Dále! "
Nakoukl jsem dovnitř.
,,Teď není zrovna dobrá doba, Joshi." odbila mě ředitelka.
,,Ale paní ředitelko-"
,,Řekla jsem ne!"
,,Jde o Elen!" křikl jsem. Všichni kantoři v místnosti se na mě otočili. Derek musel vytáhnout z vyučování snad všechny. Asi se něco dělo.

,,Omluvíte nás na chvíli?" všichni kantoři se pozvedali ze židlí a vyšli na chodbu.

,,Co se děje?" zeptala se Victorie, když jsme byli v místnosti sami.
Položil jsem před ni Elenin obrázek.
,,Tohle nakreslila, když jste odešla. Prý ty motýli kreslí pokaždé, když se zlobí. A prý, jakoby ji ruce neposlouchali.
,,Když tohle kreslila-" poklepal jsem na papír. ,,- byla úplně mimo. Půl hodiny jen seděla a něco si mumlala."
,,A co si myslíte, že to znamená? "
,,Že se legenda naplňuje."
Ředitelka praštila do stolu. ,,O tomhle už nikdy nemluvte."
,,Vy si to prostě nepřiznáte, co?" řekl jsem klidně. ,,Victorie, je to to samé, co před 30 lety, kdy na Everland přijela 16-ti letá těhotná dívka. Za stejných okolností, jako Elen. Nezapadala. A hádejte, jak se ta dívka jmenovala?"
,,Rose. Rose Whitnerová."
,,Elenina matka." dokončil jsem za ni. ,,A jestli se stane to samé, jako tehdy, už dlouho naše tajemství neudržíme!"
,,Máš pravdu, Joshi." vydechla. ,,Legenda o Motýlí dívce se opět naplňuje..."

Táák, a je to tu. Slavnostně oznamuji, že se konečně začne něco dít... :D Snad je ten konec dost napínavej, opravdu jsem se snažila.. ;)
A taky je to krásných a přesných 1502 slov.. :3
Co říkáte na Joshe?? Myslím, že už všem došlo, kdo bude Jaisonovi konkurovat.. ;) A pokud si na něj nepamatujete, přečtěte si znuvo kapitolu Zpátky na zemi .. ;)
První koment má u mě věnování!! :D
Snad se část líbila..:)
Budu ráda za V&C .. :*
Vaše ElenWh♥♥♥