Jaison mě pohladil po rameni. Přestala jsem se smát a podívala se na něj. I přes mích 170 cm vysky, byl pořad o hlavu vyšší. Všiml si, že na něj koukám.

,,Promiň." zamumlal a sundal ruku z mích ramen. Automaticky mu zajela do kapes.
Najednou jako by se mi někde v hlavě rozsvítilo varovné světýlko.
,,To je v pohodě." vyjekla jsem ,,Nevadilo mi to."
Jaison překvapeně vzhledl od podlahy.
Trochu jsem se pousmála. Opětoval to a znovu sklonil hlavu.
,,Jaisone!" vyjekla jsem najednou. Vylekaně se na mě podíval. Zasmála jsem se jeho reakci. ,,Ty se červenáš." rýpla jsem do něj.
,,Cože?!" vyjekl. ,,Né, tobse ti zdá."
,,Ne, nezdá." smála jsem se dál.
,,Ale zdá. Je tu vedro."
,,Vždyť máš husí kůži." ukázala jsem na jeho paže.
,,Tu mám permanentně. " odsekl a stáhl si rukávy od mikyny.
,,Ahááá..." protáhlá jsem. ,,Takže si ti nemám brát osobně? "
,,Ne." odsekl.
,,Dobře. Nic jsem neviděla.

,,Tobě je vážně 14?" zeptal se po chvíli.
,,Jo."
,,Ááá..." zamýšlel se. ,,...víš o tom, že tohle je střední?"
,,To ti tu tolik vadím?" zeptala jsem se dotčeně.
,,Né, to né. Já jen, no..." začal se zase červenatn
,,Vzali mě do školy o rok dřív." vysvobodila jsem ho.
,,Jak to?"
,,Jak si sám řekl- teď nevypadám na 14, tehdy jsem nevypadala na 5. Buďto mi někdo podstrkuje steroidy, nebo jsem prostě jen dobrá. " pokrčila jsem rameny.
,,A pak Jaimymu vykládej něco o velkým egu."
,,Velký ego je důležitý. Vysoký už je Jaimyovitý. "
,,Jaimyovitý? " divil se.
,,A tady máš důvod, proč nikdy nezapadám."
,,Nezapadala si ani předtím?"
,,Právě že ne. Byla jsem vždy nejlepší. Rychlejší, mrštnější, chytřejší. Všichni mě za to nenáviděli. I když to někteří neříkali nahlas."
,,Kdo třeba?"
,,Mí přátelé." řekla jsem.
,,Přátelé pro tebe asi hodně znamenají, co?" ptal se pořad dál.
,,Jo. Nemám mámu, tátu, před 3 rokama mi zemřela i babička, poslední člen mojí rodiny. To mě skolilo. Byla jsem na dně. Nahoru mě zase dostala až jedna kamarádka. Jmenovala se Sally."
,,A teď asi přídě ta smutná část příběhu, co?" Jeho hlas mi brněl v uších, ale neslyšela jsem ho. Zaměstnávaly mě obrazy v hlavě. Živé obrazy toho, co se tehdy stalo. Tak živé, že mě celou pohltily...
,,Bylo to tři dny před míma 14 narozeninama. " začala jsem. ,,Měli jsme to s holkama jet pořádně oslavit. Ale v noci, když jsme spáli, tak... Tak vypukl požár. Všichni utekli. Až na mě a Sally." zamumlala jsem. ,,O 3 dny později jsem se probrala z kómatu. Sally ale ne."
,,Páni." řekl tiše Jaison. ,,To je mi líto."
,,Jo, to říkaj všichni. "
,,Pořad to bolí, co?"
,,Jo." hlesla jsem. Musela jsem potlačovat slzy.

Došli jsme k mému pokoji.
,,Em.. Tak se asi rozloučíme."
,,Jo, asi jo." přikývl Jaison. ,,Hele, Elen, já-" nedořekl. Dveře pokoje se rozlítly, Stefany mě popadla a už mě táhla dovnitř.
Střelila jsem pohledem po Jaisonovi. ,,Ahoj!" stihla jsem ještě zakřičet. Pak se dveře pokoje zabouchly...

Ahojte!! Tak slíbená část je v éteru a já opět budu doufat, že tu bute tak nemožná spousta votes, jako minule!!
Promiňte mi tu délku. Měla být původně dvakrát tak delší, ale rozhodla jsem se vás ještě napínat.. ;) Příští bude asi taky taková. A jako vždy to zase stopnu v tom nejnapínavějším.. O_o Ale příští část bude drsná, to vam slibují na svou spisovatelskou kariéru.. ;DD
Vaše ElenWh <3