Existuje jedna otázka, kterou dokážete započít vášnivé debaty a která mě naprosto fascinuje:

Můžeme oddělit autora od jeho tvorby?

A moje odpověď je jednoduchá: ne...

Děkuji za pozornost, budu se na vás těšit u další kapitoly.

Dobře, já vím, že to není tak jednoduché, a proto bych tohle téma chtěla trochu víc rozebrat, protože je podle mě důležité. A možná trochu nepochopené.

Role autora při rozebírání textů je docela velkým tématem a mnoho literárních kritiků se touto debatou už dříve zabývalo. Obecně známou terminologií při literárních rozborech je například „death of the author" neboli smrt autora, se kterou přišel Roland Barthes, ačkoliv nebyl první, kdo něco podobného navrhl. Barthes se obecně zaobíral znaky a jejich významy v různých médiích. Jeho esej vlastně mluví o tom, že historicky se lidé často soustředí na autory a na to, kde například vyrůstali, jejich historii a podobně, místo toho, aby se kladl větší důraz na jejich tvorbu a její význam. Autor je viděn jako největší autorita a vysvětlení, které omezuje individuální interpretaci díla. Podle Barthese ale význam textu nezávisí na autorově úmyslu, ale spíš na interpretaci čtenářů.

Podobně se i Michel Foucault zaobíral rolí autora v textu a přirovnával psaní textu k jakési oběti, kterou autor přináší. Tedy že text, který napíšete, se zároveň stává vaším vrahem, protože vás prostě vymaže. Ve chvílí, kdy váš text někdo začne číst, vy přestanete existovat a ztrácíte nad ním autoritu. Samozřejmě, autor stále má jistou funkci, ale podle Foucaulta je nebezpečné a nesmyslné, aby bylo dílo zredukováno jen na to, jaký záměr autor měl a cokoliv, co najdete mezi řádky, by bylo „špatně".

Smrt autora je super způsob, jak dodat rozborům mnohem větší hloubku, protože interpretace čtenářů je jedním z nejdůležitějších aspektů literatury a médií obecně. To ale neznamená, že bychom měli roli autora ignorovat úplně. Protože stejně jako si můžeme v textu najít jakýkoliv význam chceme, existují samozřejmě způsoby, kterým se vás autor bude snažit dovést k určité interpretaci.

Co mi ovšem přijde zajímavější, je to, jak se často tento termín překrucuje a že lidé vlastně nechápou jeho význam. Smrt autora totiž neznamená to, že „s názory a životem autora nesouhlasím, a proto s ním určité dílo nespojuji, ale dál budu konzumovat jejich tvorbu", ale „autorův záměr není autoritou a je to čtenář, kdo určuje jeho význam." Smrt autora se jen snaží podpořit tvrzení, že texty (ať už ty psané nebo vizuální) mají prostě víc významů.

Myslím, že všichni víme, kam tím mířím, a proto přestanu chodit kolem horké kaše, ale prostě bych jako příklad chtěla využít J. K. Rowling, vzhledem k tomu, že je to člověk, který se v médiích stále a stále dokola dostává do popředí a v celém tomto problému nepochopení smrti autora figuruje.

Hele, pokud existuje autor, se kterým mám největší beef, tak to bude Joanne. Ať už jde o to, že podle mého názoru není Harry Potter nějak úžasná kniha a lidé, kteří to tvrdí, jsou ovlivnění nostalgií; že je Joanne jen jedna velká bohatá ubrečená TERF, která nemá se svým životem co dělat, a tak si vylévá své problémy na menšinách (které tvoří velkou část jejích fanoušků, ale hej); nebo že se Harry Potter stal tváří kapitalismu a konzumerismu a že se společnost snaží vydělávat právě na naší nostalgii. A hele, pokud se vám líbí Harry Potter, je mi to docela jedno a dělejte si co chcete, ale fakt mě nebaví poslouchat lidi, kteří si kupují nová a nová vydání, kupují si oficiální merch nebo podporují tvorbu nového seriálu, co tvrdí, že s autorkou nesouhlasí a dokážou od sebe oddělit autora a text.

Protože já bych ráda nadhodila jednu otázku: Odkud si myslíte, že Joanne bere peníze, aby financovala všechny ty lidi a skupiny, které se snaží vzít trans lidem práva?

Hmm, přesně tak, od vás.

Nejsem ale ten člověk, co by tvrdil, že musíte Harryho Pottera nenávidět, že už ho nikdy nesmíte přečíst nebo se musíte stydět, že se vám ten příběh stále líbí. To vůbec! Existuje důvod, proč se stal populárním, a přestože jeho popularita byla značně posilněna těmi způsoby, které jsem zmínila, neznamená to, že ta série nemá něco do sebe. Vlastně bych tvrdila, že jisté části byly opravdu důležité pro tu skupinu lidí, kterou se Joanne momentálně snaží utlačit. Stejně tak si myslím, že fanfikce a jejich momentální stav (a to, čemu se velké množství fanfikcí věnuje) jsou jasnou ukázkou toho, že fandom je oprávněně spojovaný s aktivismem a protestem proti určitým autorům. V tomto smyslu je „smrt autora" správně vyjádřena fandomem, který přebírá moc nad významem Harryho Pottera a interpretuje si ho podle sebe (Drarry, Wolfstar etc.) než lidmi, kteří „nevědomky" dál Joanne podporují, přestože vehementně tvrdí, že s ní nechtějí mít nic společného.

Pokud je autor stále naživu a vydělává z prodeje svých knih, nikdy ho nedokážete od díla úplně oddělit. Naopak u autorů, kteří jsou dlouho po smrti a nemají práva na své vlastní knihy, už nic takového neplatí. Klidně si můžete v knihkupectví koupit Lovecrafta, přestože to byl jeden velký rasista a strašný člověk, ale vaše peníze mu do hrobu asi nepůjdou a i kdyby, tak toho s nimi moc neudělá.

A samozřejmě, pokud chcete Harryho Pottera nebo jiné knihy od autorů, jejichž chování není zrovna fajn, číst, existuje mnoho způsobů, jak to udělat. Pořiďte si knihy z druhé ruky, vypůjčte si je v knihovně, stáhněte si je online *mrk mrk*. Zároveň je ale moc nedoporučujte, protože se snažíme minimalizovat množství peněz, které tomu autorovi jdou.

A pokud vás ani tohle nemotivovalo a stále si budete stát za svým, tak se prosím přestaňte ohánět „smrtí autora", protože to jen jasně prokazuje, jak moc byste potřebovali hodinu literární analýzy.

Pokud bych se ale měla vrátit k té pravé „smrti autora", vnímám ji jako jednu z částí literární analýzy, ale ne něco, na co bych se měla plně soustředit. Protože kniha může být do jisté míry ovlivňovaná tím, čím si autor tou dobou procházel, jejich vírou a obecně také dobou, ve které psal. Zároveň je to ale důvod, proč nebudu říkat, že je něčí názor špatný, protože oni mezi řádky vyčetli něco jiného než já.

A abych nezmiňovala jen Harryho Pottera, tak se pojďme podívat na jiná díla. Stmívání například nabírá na úplně jiném významu, pokud si uvědomíte, že je Stephanie Meyer mormonka a že se celá kniha soustředí hlavně na abstinenci. Časté potraty a těhotenství Mary Shelley zase hrály velkou roli ve Frankensteinovi, který se dost soustředí na strach z rodičovství – nebo spíš z toho, jak tragické následky může mít to, pokud ve svém rodičovství selžete. A taky je to jasný odraz vztahu tehdejší společnosti k homosexualitě. Letopisy Narnie mají jasný podtext náboženství a také se na nich podepisují tehdejší zkušenosti s válkou. Příběh služebnice je odrazem americké společnosti 80. let, kde tehdy hrála velkou roli reprodukční práva žen a které se inspirovalo tehdejšími a historickými příklady společností, kde porodnost hrála důležitou roli v kontrole lidí. Anebo že se tehdy upíří opět vrátili na vrchol popularity a stali se metaforou pro AIDS, závislost anebo homosexualitu.

Autorovy názory stejně jako kontext, ve kterém své texty napsal, jsou tedy docela důležité při rozborech. Stejně tak je ale důležité se na text podívat, aniž byste tomu kontextu věnovali pozornost. A v neposlední řadě, a možná to nejdůležitější, je, že musíme přijmout fakt, že ne každý čtenář bude mít stejný názor, jelikož i jeho vlastní názory a kontext, ve kterém zrovna on knihu čte, budou mít velký dopad na to, co si z knihy vezme. Zároveň jsem velký zastánce toho, že ve chvíli, kdy autor svůj text předá veřejnosti, ztrácí nad ním kontrolu. A může kolem sebe kopat, jak chce a tvrdit, že Brumbál byl doopravdy gay nebo že Hermiona měla být vždy černá, ale to už čtenářovu interpretaci nezmění (stejně tak si ale adaptace můžou upravovat, co chtějí a rozhodně nejsem proti takovým změnám btw).

Je to podle mě také něco, s čím byste jako autoři měli počítat. Protože mi přijde, že spoustu spisovatelů tohle překvapí. A stejně tak mi vadí, když se autoři zapojují do recenzí a odpovídají na ně, nebo se snad snaží vysvětlit, co měli v úmyslu a omluvit tak to, co jim člověk vytýká. Přestože to zní hrozně krutě, už to prostě není vaše místo a nejste vítaní. Samozřejmě, můžete o svých záměrech a o svém díle debatovat, ale nad jeho významem už nemáte autoritu. A to je dobré si uvědomit.

....

Okaay! Přepsala jsem úplně první kapitolu této příručky, aby lidé opravdu věděli, do čeho jdou a budu ráda, když si ji přečtete, protože se tam taky snažím vytyčit nějaká pravidla. Hrozně moc bych chtěla napsat jednu kapitolu věnující se literární a mediální gramotnosti, ale je to tak hrozně složité a fascinující téma, že to asi bude chvilku trvat, ale čím déle jsem na internetu a pročítám si příspěvky na Twitteru nebo TikToku a všechny různé komentáře, tak mám tu chuť čím dál tím větší. Taky mám chuť prorazit hlavou zeď, ale to už je něco jiného...