....kdybych o nich věděla předtím, než jsem začala psát (aneb podle Wattpadu byl ten název moc dlouhý)

Takhle, s příběhy jsem začala už ve chvíli, kdy jsem se naučila číst, psát a dávat dohromady smysluplnější věty. Ty příběhy sice nedávaly žádný smysl a byly příšerné, ale to mě nezastavilo. Takže na nějaké rady nebylo místo a postupem času jsem si psala jen pro zábavu a už vůbec nehledala nějakou pomoc.

Teď, když se kolem psaní pohybuji už nějaký ten pátek a pročítám si knihy s radami, včetně té mé, tak si říkám, že můj život by byl mnohem jednodušší, kdybych o nich věděla už dřív.

Proto jsem se rozhodla, že bych takovýto souhrn rad mohla napsat sem.

Ne, opravdu to nemůžeš vydat

Jen co jsem napsala jednu povídku, měla jsem pocit, jak hrozně geniální jsem. V hlavě jsem měla představu, jak budu nejmladší spisovatelkou na světě a že ze mě bude další Rowlingová a podlé mé knihy budou vycházet filmy. Ano, ale tou dobou mi bylo tak dvanáct, snad v každé větě jsem měla aspoň jednu hrubku a děj vůbec nedával smysl.

Vaše psaní nebude ze začátku úplně nejlepší. Ano, spousta lidí, kteří píšou mají na psaní talent, ale bez práce nejsou koláče. Ve třídě na gymplu měla většina spolužáků jakýsi „talent" na psaní a vše znělo pěkně. Ale i přesto bylo jasně poznat, že to nedělají často a že jim tam něco chybí.

Tímto nikoho nechci odradit od psaní, ale prostě to stojí hodně síly a práce. Setkáte se se spoustou mental breakdownů, budete brečet a vztekat se, ale to k tomu prostě patří.

Psaní tě nejspíš neuživí

To trochu souvisí s mým prvním bodem. Je sice spousta bestsellerů a knih, ze kterých se stávají filmy. Autoři těchto knih se nejspíš zvládají psaním uživit, ale bohužel vám musím sdělit smutnou zprávu: Majorita z nás si vydáním knihy nevydělá dostatek peněz na obživení.

To je na houby, co? Ale člověk se s tím musí vyrovnat.

Sice studuji obor, který by mě teoreticky měl připravit na práci spisovatele, ale jasně vím, že to nebude můj jediný zdroj příjmů. Profesoři, kteří nás učí, mají například vydáno několik knih, ale většina není tak známá, a proto si do toho přivydělávají učením. Já bych se spíš chtěla přiklonit k žurnalistické kariéře. Nějakou dobu jsem psala pro hudební portál a hrozně mě bavilo se pohybovat kolem hudby. Navíc chodit na koncerty, dělat rozhovory s hudebníky a psát o tom, by mě hrozně bavilo. Psaní příběhů poté beru jako jakýsi koníček (což je vtipné, jelikož je za tím hrozná dřina) a něco, co mi dá nějakých těch pár korun navíc.

A co já vím, třeba budu mít štěstí a někdy se ze mě stane další Rowlingová nebo tak něco.

Kritika bude součástí tvého života

A to se nejedná jen o psaní, ale vlastně mluvím i o obyčejných věcech. Jak už jsem jednou zmínila, já a kritika nejsme zrovna velké kamarádky. I když vím, že se mi tím člověk snaží pomoct a většina to nemyslí zle, mám pocit, jako by na mě útočili a každá jejich věta křičela: „Jsi nula. Vzdej to."

Jenže tak to není a já se to snažím akceptovat a naučit se s tím pracovat. Je skvělé, když vám lidi píšou, jak úžasné jsou vaše příběhy a tak dále, ale pokud vás někdo jen chválí, jak se máte posunout dál? Proto často u svých příběhů přímo žebrám o zpětnou vazbu. Jenže bohužel se mi většinou dostává jen: „Je to super, piš dál." Což je hezké, ale moc to nepomáhá.

Takže tím bych chtěla říct, že musíte akceptovat kritiku a zároveň, pokud čtete (hlavně na Wattpadu), byste se měli snažit i jakousi kritiku vytvořit. Což je také těžké, ale pokud nad tím přemýšlíte, když nějaké dílo čtete, dost se toho sami přiučíte.

Nikdy to nebude jednoduché

Je jedno, jak dlouho budete psát a kolik zkušeností budete mít, vždy to bude těžké. Ano, některé věci se naučíte a už o nich nebudete muset tolik přemýšlet, ale s tím přijdou další problémy. Vždy tu budou nové věci, které se budete muset naučit. Přijdou spisovatelské bloky, zoufalé dny, kdy zíráte na prázdnou stránku a máte pocit, že z vás někdo vysál všechna slova, nebo si po sobě budete číst, co jste napsali a budete se šklebit nad tím, co z vás vypadlo.

Ale to je součástí celého toho procesu a s tím se musíme vyrovnat. Psaní je těžká záležitost. Ať si říká kdo chce, co chce.

Pokud nebudeš číst, nebudeš psát dobře.

Tohle je hlavně taková rada pro mě, jelikož mám poslední dobou hrozné problémy se dostat k tomu něco přečíst. A pokud začnu, tak zjistím, že čtu stránky, aniž bych jim věnovala jakoukoliv pozornost. A nejhorší je, že se ani nedokážu donutit k psaní. Je to frustrující, jelikož mám seznamy knih, které chci stihnout přečíst a v hlavě nápady na nové a nové příběhy, ale prostě... nějak to nejde.

Je spousta lidí, kteří mají talent na psaní a zdá se, jako by jim to šlo samo. Ale mám pocit, že všichni musíme číst, pokud chceme psát. Musíme se něco přiučit. Vědět, jak věci fungují... Je to prostě rada, která je u mě na prvním místě (a kterou opakuji pořád).

Teď jen, abych se jí sama řídila...

Doufám, že vám tahle krátká kapitola po dlouhé době aspoň něco přinesla. Upřímně nemám žádné nápady na další rady, takže pokud je tady cokoliv, o čem bych měla napsat, dejte mi vědět.