Pro tuhle knihu s radami mám rozepsaných asi milion kapitol. Nedělám si srandu, jelikož vždy začnu něco psát a potom to odložím, že se na to podívám další den. To se samozřejmě nestane a během toho, co knihu neotevřu, přijdu na milion dalších nápadů na kapitolu. Nehledě na to, že mě někdy popadne úplná vlna inspirace s tím, že bych mohla nějaké téma rozebrat, ale jelikož jsem idiot a nikam si to nenapíšu, okamžitě na to zapomenu.

Ale, třeba se dokopu k dopsání této kapitoly...

Přišla jsem totiž na spoustu dalších rad, které by mi hodně pomohly, když jsem začínala s psaním. Proto se s vámi o ně znovu podělím. Některým jsem plánovala věnovat celou kapitolu, ale poté mi došlo, že toho zase nemám moc co říct, takže to všechno shrnu hezky dohromady.

Neporovnávej se s ostatními

Moje sebevědomí je skoro na bodu mrazu a porovnávání se s ostatními je jedním z mých největších problémů a důvod, proč je na tom mé sebevědomí tak špatně. Porovnávám svůj vzhled, porovnávám svůj styl života, porovnávám své psaní...

A i když je fajn si sednout a číst knihy někoho jiného, ať už tady na Wattpadu či tištěnou knihu, abyste se něco nového přiučili a rozšířili si svou slovní zásoby, dejte si pozor, aby to zase nezpůsobilo, že budete mít chuť s psaním skončit.

Každý máme svůj vlastní styl. Někdo píše v minulém čase, někdo v přítomném. Někdo píše rozsáhlá fantasy díla, někdo jednoduchou a oddechovou romanci. Někdo má větší talent na psaní než vy. A navíc, někdy nevíte, kolik času vůbec daný člověk svému příběhu věnoval. Je to jeho první verze? Nebo snad verze číslo 875423?

Vždy tu bude někdo, kdo bude lepší než vy. Ať už jde o psaní, matematiku, prokrastinaci... cokoliv!

Proto místo přehnaného porovnávání se a říkání si „Ty jo, nikdy mi to nepůjde tak jako jim," se zkuste nechat úspěchy druhých inspirovat a motivovat. Věřte mi, vím jak je to těžké, ale může vám to hodně pomoct a určitě vás to víc posune.

První verze není nikdy dobrá

Většina z nás je zvyklá, že napíšeme kapitolu k příběhu, kterou hned vydáme a takto pokračujeme s dalšími. Proto se může zdát, že kvalita našich knih není tak skvělá. Možná že kapitola projde nějakou korekturou a trochu tam něco přepíšete, ale nikdy to nebude tak dobré, jako když napíšete celou knihu a potom procházíte jeden draft za druhým.

Jenže, z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je pro mě si sednout a opravdu celou knihu napsat a opravit předtím, než ji pošlu do světa. Vždy jsem tak nadšená se podělit se svým nápadem, že prostě nemůžu počkat. A jelikož psaní není něco, čemu bych vyhrazovala velké části svého dne, nestíhám napsat celý příběh dostatečně rychle.

První verze příběhů ale prostě nikdy nebudou dobré a je potřeba neustále opravovat a přepisovat.

Klišé automaticky neznamená špatné

Klišé se stalo hodně populárním slovem, co se týče knih a filmů. A samozřejmě souhlasím, že ta stejně opakovaná témata a ty stejně ohrané postavy jsou nudná a často velmi špatná. Zároveň si ovšem myslím, že klišé můžou být skvělým zdrojem inspirace. Nehledě na to, že záleží na tom, jak se člověk rozhodne tyt stereotypy uchytit. I z něčeho nejvíc ohraného se dokáže udělat originální příběh, který budou milovat tisíce lidí.

Kolik knih je inspirovaných pohádkami, či mytologií? Není to taky trochu ohrané? Jen je potřeba umět to poddat správným a neotřelým způsobem. Neříkám, že by člověk měl psát jedno klišé za druhým, ale také neříkám, že by to bylo něco extra špatného. Takže se toho nebojte.

Podporuj ostatní

Někdy mě fascinuje, jak spousta lidí neumí podpořit druhé lidi (ať už se to týká čehokoliv) a spíš se na nich snaží najít to špatné, aby se potom sami o sobě cítili lépe. Já chápu, že někdy chceme být ti nejlepší a někteří z nás jsou velice soutěživí, ale prostě podpora ostatních je součástí našeho vlastního posunu.

Mám zkušenosti se závodním tancováním, kde panovala neskutečná rivalita. Pokud jste nebyli z jednoho klubu a soutěžili jste s někým ve stejné skupině, byla jen malá pravděpodobnost, že vás soupeři podporovali. Většina lidí se tvářila, jako by vás chtěla zabít. Což na jednu stranu bylo částečně motivující, na tu druhou se vám to nechtělo neustále sledovat. Několikrát se ale objevil někdo úplně cizí, kdo vás z ničeho nic začal povzbuzovat. A vždy je to jeden z nejlepších pocitů. Nehledě na to, že pak začnete povzbuzovat vy je a najednou z vás jsou takoví soutěžní kamarádi.

Takže, jak už jsem zmiňovala milionkrát, snažte se najít neobjevené příběhy (ale i ty populární) a ukažte svou podporu. Obyčejné hlasování je fajn, ale myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že jsou to právě komentáře, které vám dají to správné adrenalinové nakopnutí. Nebo jen krátce napište autorovi, doporučte ho někomu jinému, cokoliv.

Už mě totiž fakt nebaví, jak se všichni všechny snaží nějakým způsobem stáhnout dolů, aby se oni sami mohli dostat na vrchol. Prostě na sobě jen začněte víc makat a sami se nahoru vyhrabete. A nic vám neudělá, když se na svého protivníka usmějete a také ho trochu motivujete – třeba si tak nakonec najdete skvělého kamaráda. (už jsem někdy říkala, že bych měla dělat motivačního coache?)

Ne všechny žánry jsou pro tebe

Každý máme svůj vlastní styl, každý máme svůj žánr, ke kterému máme blíž než k ostatním. A i když jste třeba opravdu dobří spisovatelé, neznamená to, že vám automaticky půjde psát všechno.

Já třeba vím, že teen fikce a vůbec romantické příběhy nejsou zrovna něco pro mě. O tom se přesvědčuji při psaní jednoho ze svých příběhů, kdy jsem vlastně v konstantním spisovatelském bloku. A i když ten příběh třeba není to nejhorší, přináší mi neskutečné utrpení (lol, jsem to ale dramatická). Takže je důležité, aby vás samotný příběh bavil psát.

A proto je také důležité experimentovat, ale zase se nesnažit psát něco, když je očividné, že vám to nevyhovuje. Zároveň ale není nic špatného na tom, že skáčete z jednoho žánru na druhý. Někdo má to štěstí, že mu jich vyhovuje víc.

....

Upřímně, takovýto styl psaní rad mě celkem baví. Můžu tak vzít svoje random myšlenky a pokusit se z nich udělat něco srozumitelného. Takže třeba se jich tu objeví víc, ale samozřejmě se budu snažit přijít s nějakým víc do hloubky rozborem.

Zároveň bych ale chtěla slyšet nějaké takové vaše rady. Co byste svému začínajícímu já řekli? Jakých rad se držíte a nedáte na ně dopustit?

Jako vždy, děkuji za to, že to čtete a pokud máte nějaký návrh, čemu bych se mohla věnovat, sem s tím (nezaručuju, že se tomu opravdu budu věnovat, jelikož někdy u takových návrhů zjistím, že k nim zase nemám moc co říct).