Tady jsou tedy vaše zodpovězené otázky. Moc děkuji, že jste opravdu nějaké přidali a pokud vás ještě něco napadne, určitě je napište do komentářů právě u kapitoly Ptejte se nebo na tellonym a buď vám odpovím přímo tam anebo třeba zase jednu takovou kapitolu vytvořím.

Mimochodem, pokud by se někdo dobrovolně nabízel napsat za mě věci, co mám do školy, vůbec bych se nezlobila. Já to totiž nezvládám.

Ale teď ke kapitole, tady to je. Pokud se někomu z vás bude nějaká otázka líbit, určitě na ni odpovězte a napište svůj vlastní názor!

Zajímal by mě tvůj názor na pojmenovávání kapitol, jestli máš radši pojmenovávání čísly, slovy atd.

Pojmenovávání kapitol je mi úplně jedno. Chápu, že každému vyhovuje něco jiného a já sama to mám u každého příběhu jinak. Jeden má jen čísla, jiný má přímo jména a další kapitoly jsou pojmenované názvy písní. Takže záleží na autorovi. Ale samozřejmé je, že by se měl držet jednoho způsobu pojmenovávání.

Jaký je tvůj názor na děti na internetu

Uf, okay, tohle je složité, ale hrozně zajímavé téma. Vlastně jsem se o tom částečně zmínila v jedné kapitole, kde jsem probírala právě děti, co píšou na Wattpad. Nezastávám přímo názor, že by tu neměly co dělat, jelikož já jsem si Facebook založila celkem brzo (hlavně na hraní her). Myslím si, že v tomhle hrají velkou roli hlavně rodiče a nejde přímo kontrolovat, jestli je ten člověk na druhé straně počítače dítě nebo dospělý.

Internet je na jednu stranu skvělý způsob, jak se toho hodně naučit a je plný informací, které dětem můžou pomoct. Na druhou stranu to je ale nebezpečné a vznikají z toho problémy. Například, když se třeba děti tady na Wattpadu rozhodnou chovat drsně a všechny jen uráží.

Jak říkám, tohle je složité téma a také hrozně moc záleží na dané osobě. Existují dvanáctileté děti, které mají rozum a člověk by nepoznal podle toho, jak se vyjadřují, že jim je dvanáct (u některých z vás fakt nechápu, jak rozumní jste na ten věk... moje dvanáctileté já vám jen tiše závidí).

Takže takhle, děti by neměly trávit všechen čas na internetu a měly by se věnovat i jiným aktivitám, ale je asi nemožné je od toho udržet úplně (hlavně pokud rodiče každému dítěti podstrčí mobil, aby je tak zabavili).

Určitě se k tomu vyjádřete i ostatní, tohle je fakt zajímavé téma!

Odkud bereš ty nenormální informace, třeba o zranění a tak, když píšeš?

Google. Hledání podobných informací mi vždy trvá hrozně dlouho, jelikož nikdy nevím, jak přesně všechno zformulovat + je těžké se dostat na stránku, která opravdu všechno vysvětlí. Třeba nedávno jsem trávila hrozně moc času hledáním toho, jak to vůbec funguje s dědičností královského trůnu. Někdy se ale dostanu do takových zvláštních hlubin internetu... pokud nastane situace, že mě bude vyslýchat policie, jelikož budu mezi podezřelými, i kdybych byla nevinná, myslím, že by se mnou byl konec, jelikož moje historie vyhledávání přímo křičí sériový vrah.

Ale jinak je na tyhle věci také dobrý pinterest, jelikož je tam spousta příspěvků z tumblru, takže jsem tam třeba našla post, kde je vypsané, kolik stojí orgány lidského těla a podobně.

Je nějaký film/seriál/cokoliv, který vyloženě nemáš ráda nebo tě zklamal?

Já nevím proč, ale kdykoliv se mě někdo zeptá na seriály a filmy, úplně zapomenu, jaké jsem vlastně viděla a musím fakt dlouho přemýšlet. U seriálů nemusím Riverdale, kde mě nesere jenom to, jak velký cringe to je, ale také fakt, že tenhle seriál má i přesto strašně moc sérií mezitímco ty dobré seriály se ruší. A také jsem docela alergická na 13 Reasons Why. Když vyšla první série, všichni o tom hrozně moc mluvili a já z toho taky byla celkem nadšená. Druhá série podle mě byla nejlepší, ale pak už to šlo z kopce a na poslední sérii bych mohla vášnivě hejtit do nekonečna.

Jinak nechápu, proč je takový hype kolem Game of Thrones. Viděla jsem první sérii a meh. A to je asi tak všechno, na co si teď vzpomenu.

Preferuješ, když je v knihách hodně krátkých kapitol nebo méně kapitol, které jsou ale dlouhé?

Hodně krátkých kapitol. Tímhle stylem vlastně i píšu svoje vlastní věci. Dělá mi hrozný problém se soustředit na čtení a dlouhé kapitoly mi to jen znechutí. Poslední dobou jsem schopná číst například jen půl hodinu denně a krátké kapitoly jsou proto úplně skvělé, jelikož si řeknu, že přečtu třeba jen dvě a netrvá mi to tak dlouho. Přijde mi, že tak můžu líp sledovat, jak mi to čtení ubíhá a víc mě to motivuje. U dlouhých kapitol bych musela přestat číst například uprostřed, a to se pak strašně těžko odhaduje, kde je dobré skončit.

Je nějaká kapitola v téhle knize, kterou by zpětně nejradši vymazala nebo úplně přepsala?

Ne. Teď jsem si ty kapitoly projela a řekla bych, že bych žádnou přímo nevymazala, spíš možná malinko poupravila. Což možná taky někdy udělám, jelikož chci, aby byla tahle kniha tak nějak stále aktuální. Přesně z toho důvodu ale často zmiňuji, že cokoliv sem napíšu, je jen čistě můj názor a nikomu neříkám, že musí něco dělat tak, jak to zrovna napíšu, jelikož já sama neustále zjišťuji nové informace, učím se a dělám si nové názory.

Na druhou stranu jsem ale zatím nedošla do fáze, že bych nějakou kapitolu musela smazat. Pokud k tomu ale někdy dojde, můžete se vsadit, že okamžitě zmizí.

Máš nějakou zábavnou historku, kterou bys byla ochotná sdílet?

Vzhledem k tomu, že je celý můj život jeden velký vtip, byli bychom tu asi na dlouho. Mám hrozně moc opileckých historek, ale myslím, že se sem většina nehodí (na druhou stranu by to byl fajn odstrašovací způsob). Ale třeba jeden večer, což byl asi první měsíc, co jsem byla v Anglii, jsme se spolubydlícími pili a hráli různé hry a jako jeden úkolů jsme spolubydlícího hecli, aby ukradl mikrovlnku z cizího bytu. Takže jsme pak do dalšího dne měli dvě mikrovlnky, než jsme ji konečně vrátili. A mám pocit, že jsme se tam ten večer ještě vrátili pro konvici.

A na jedné silvestrovské party jsem přišla o část zubu. Na té minulý rok jsme zase zvraceli do škarpy.

Jaká je tvoje nejoblíbenější knížka z těch, co jsi napsala?

Vzhledem k tomu, že se moje psaní časem vyvíjí a zlepšuje, bude to asi ta nejnovější, a to Šepot křídel. Poslední dobou mám chuť smazat všechny ostatní, jelikož když si to znovu pročítám, jsem z toho úplně hotová. Nedávno jsem si sedla a úplně překopala celé Dangerous. Přidala nové postavy, upravila určité fakty a možná tak trochu pozměnila děj. Pustila jsem se do přepisování a doufám, že se mi podaří to dopsat, jelikož pokud se někomu tenhle příběh líbí, jsem si jistá, že po téhle úpravě to bude jiný level. Na ten příběh jsem totiž celkem pyšná (i když teď, když ho čtu, nejradši bych si jednu vrazila).

Bereš někdy inspirace ze snů?

Já si svoje sny skoro nikdy nepamatuji. Rozhodně vím, že se mi zdají, ale kdykoliv se probudím, vypaří se mi z hlavy. A to tak rychle, že bych je ani nestihla nikam napsat. Závidím ale všem, kteří si je pamatují nebo mají nějakou normální strukturu, že se jimi dá inspirovat při psaní.

Jak dlouho ti trvá, než vymyslíš všechny informace, světy a postavy do nové knihy?

Tak dlouho, jak mi trvá tu knihu napsat. Samozřejmě, když mě napadne nějaký příběh, začnu vymýšlet postavy, světy a nějaký jednoduchý děj a podobně, ale nikdy nevymyslím úplně všechno. Většinou mám ale ten základ, což někdy může trvat několik hodin, pokud mám najednou opravdu velkou inspiraci, jindy i měsíce. A někdy se taky třeba zaseknu na vymýšlení jmen.

Ale tyhle věci se mění, jak píšu, jelikož mě najednou napadnou nové postavy nebo nový děj. Takže tohle vymýšlení vlastně nikdy neskončí, a i po tom, co příběh dopíšu, neustále přemýšlím, jak bych ho mohla zlepšit.

Taky si vždycky hledáš první poslední, jen aby byla tvoje povídka po třeba technických stránkách dokonalá?

Ano! Já jsem na tohle celkem úchylná a hrozně mě to baví. Někdy se fakt na hodiny ponořím do vyhledávání podobných informací. Hledala jsem lety z Austrálie do Ameriky a vypočítávala nejlepší trasy, jak se dostat z Los Angeles do New Yorku. Také jsem strávila hrozně dlouho na Google Street View, jelikož jsem si chtěla udělat představu, jak město, ve kterém se příběh odehrává, vypadá.

A jak jsem předtím zmínila, vyhledávala jsem si prostě všemožné věci. Podle mě je tohle totiž stejně důležitou součástí psaní jako vymýšlení postav. V kapitole Pojďme si zahrát na detektivy o tom mluvím a myslím, že pokud chce člověk napsat něco dobrého, s čímž se čtenáři budou ztotožňovat, musí vědět, o čem píše.

Co by mělo být na coveru a co by tam naopak být nemělo?

Na to nejsem moc velký odborník, ale jednoduše: určitě by tam měl být název příběhu a nějaký obrázek, který by ho vystihoval nebo čtenáře nějak zaujal. Dobré je mít i jméno autora, ale přijde mi, že u Wattpadu je to jedno, jelikož autor příběhu se tam ukazuje. Co by tam nemělo být? Asi nic vulgárního, ale teoreticky si tam můžete dát co chcete. Nejsem grafik, takže nějaká konkrétní pravidla neznám a také záleží na tom, jak složitý a „profesionálně" vypadající cover chcete mít.

Jak vybrat ten pravý název pro knihu?

Uf, vymýšlení názvů je pro mě vždy neskutečně těžké. Někdy mám název hned, jindy se s tím štvu hrozně dlouho, a nakonec přijdu jen s nějakým pitomým názvem, který se mi třeba ani nelíbí. Název by měl k příběhu sedět a nějak ho vystihovat. Nejlepším řešením je si sednout a přemýšlet, co je pro příběh charakteristické. Třeba si napsat nejrůznější slova a zkusit je nějak poskládat. Někdy stačí třeba jen název skládající se z jednoho jednoduchého slova, jindy můžou být názvy složitější. Určitě také není špatný nápad si projít názvy již existujících knih a nechat se inspirovat (ne kopírovat celý název, ale zjistit, jak to funguje).

Za jak dlouho vykrvácí a umře člověk po zásahu kulkou (například do břicha)?

Když jsem zmiňovala v kapitole o zabíjení postav, že se cítím jako vrah radící dalším vrahům, tak jsem vás asi inspirovala, co?

Jinak co se týče vykrvácení, záleží hodně na tom, kde právě kulka skončí. Pokud v srdci, tak je to jasná konečná. V břiše se zase nachází spousta důležitých orgánů a pokud nějaký takový zasáhnete, bez rychlé pomoci to může být otázkou minut. Rány do ramene nebo do ruky by mohly trvat déle, pokud člověk včas krvácení zastaví. Stejně tak i rány do nohy, pokud tedy netrefíte stehenní tepnu, což se můžete vsadit, že vykrvácíte rychle. A další můžou být rány do hlavy, kde často zemřete okamžitě. Existuje ale mnoho případů, kdy lidé střelbu do hlavy přežili, jelikož opět záleží, kam přesně se trefíte.

Důležité je ale také vědět, co se při ztrátě krve děje. Pokud jdete darovat krev, většinou se odebírá kolem 450 ml. Už při ztrátě tohohle množství se vám může motat hlava, může vám být špatně od žaludku a někdo i omdlévá.

Co jsem teď našla, pokud ztratíte kolem 20 % krve, tyhle pocity se ještě prohloubí. Budete zmatení, váš tlukot srdce se bude zrychlovat a můžete upadnout do bezvědomí. Pokud se vám ale dostane pomoci, přežijete.

Pokud přijdete o 40 % krve, tak pokud vám okamžitě někdo nepomůže, nejspíš to bude brzy konečná. A když je to kolem 50 % s velkou pravděpodobností jste už v bezvědomí a nakonec zemřete.

Přidám sem jeden příspěvek, co jsem našla na Pinterestu ohledně ztráty krve a který se mi hrozně líbil.

Tohle je jen to, co jsem teď vykoumala z Googlu a pokud o nějaké střelné ráně píšete, je dobré si to vyhledat. A pokud máte kamarády doktory, určitě je dobré se zeptat.

Od kolika se může pít v Kalifornii?

21 stejně jako v celé USA. Ale myslím, že by bylo jednodušší a mnohem rychlejší si to napsat do Googlu, než čekat na moji odpověď.

....

Díky za otázky! Nevím, jestli jsou moje odpovědi nějak přínosné, ale bavilo mě na to odpovídat a aspoň jsem se trochu zabavila (čtěte: prokrastinovala psaní esejí).