V první řadě bych ráda řekla, že jsem se dlouho nepobavila tak, jako když jsem minulou kapitolu sledovala, jak v komentářích brečí několik holek, protože jsem nazvala Harryho Pottera dětskou knihou. Každou chvíli do téhle příručky hodím nějaký názor a čekám, jestli se se mnou někdo začne hádat, ale většinou k tomu nedošlo. Jednou ale napíšu něco, kde bych ani nepočítala s tím, že se strhne nějaká mela a bum, je z toho úplná senzace.

Ale samozřejmě, děkuji za všechny komentáře a přečtení, ty se vždy hodí. A také děkuji za nápad na novou kapitolu, protože k tomuhle se prostě musím nějak vyjádřit.

Kritika. Už jsem ji rozebírala v několika kapitolách, ale většinou jen okrajově. Chtěla bych jí ale věnovat celou kapitolu a vlastně taky rozebrat, proč je tak důležitá. Proto chci začít jednou větou:

„Pokud se ti to nelíbí, tak to nečti/nekomentuj..."

Věc, která se často objevuje jako odpověď na nějakou kritiku. Jenže prostě všechno na ní je špatně. Protože čtení špatných knih a diskutování o nich je stejně důležité jako čtení dobrých knih. Nehledě na to, že i kritika vašich oblíbených knih a zamyšlení se nad nimi, je něco, co bychom měli dělat.

To je prostě jako kdybyste řekli někomu, kdo kritizuje třeba způsob, jakým nějaká země vládne, něco jako: „Tak proč tam žiješ, když se ti to nelíbí?" Tady totiž nejde o to někoho urazit (pokud někomu nadáváte a urážíte ho, tak to totiž není kritika), ale chcete upozornit na nějaké problémy. Například proto, aby se autor poučil anebo ho to inspirovalo si o daném tématu něco vyhledat. V případě mé kritiky na Leu Honor, upozornit na určité názory, které by třeba čtenáře mohly špatně ovlivnit a ve finále by jim to mohlo ublížit.

Diskutování je důležité, a to o čemkoliv. Každý z nás žije v nějaké sociální bublině, která nás ovlivňuje. Cítíme se v ní pohodlně, jelikož všichni s námi sdílí stejné názory. Jenže čas od času je potřeba z této bubliny vystoupit a poslechnout si jiné názory. Nikdo neříká, že s nimi musíte souhlasit, ale měli byste si rozšířit znalosti a nejlépe se toho dosáhne právě díky komunikaci. A ze stejného důvodu je důležitá kritika.

Jak už jsem několikrát řekla, pro mě samotnou je kritika velkou překážkou. Mám hodně malé sebevědomí a neustále si myslím, že to, co dělám, není dost dobré. Navíc se učím celkem rychle a od mala jsem byla zvyklá, že umím dobře vstřebávat informace, takže zase tolik kritiky se mi nedostávalo. Ale i když mi něco jde, stále jsem s tím nespokojená a opravdu snažím, aby bylo všechno „perfektní" (zároveň ale vůbec nejsem perfekcionista, heh). Jenže tak tomu samozřejmě vždy není.

Proto když se mi dostane nějaké kritiky, nejdřív si projdu takovou depresivnější částí, kdy mám chuť se na všechno vykašlat. Poté si nadávám, že se chovám jako malé rozmazlené dítě. A až potom konečně kritiku vstřebám a poučím se z ní.

Takže vám sem hodím několik rad, jak se s kritikou vyrovnat.

1. Autor to nemyslí špatně

Pokud někdo napíše opravdu konstruktivní kritiku z 95 % (random číslo, prosím neukamenujte mě) to nemyslí špatně a chce vám pomoct. A když si tohle uvědomíte, jste na dobré cestě.

2. Nemusíte se jí řídit

Každý má jiný pohled na svět, jiné zkušenosti a jiné názory. To, co vám někdo vytkne, to vám někdo další pochválí. Proto se and kritikou zamyslete, ale nutně ji neberte příliš vážně a nesnažte se všechno okamžitě změnit. Třeba se i daného člověka zeptejte na další otázky, aby vám trochu osvětlil, jak co myslel.

3. Neútočte automaticky na někoho

Prosím, prosím. Nikdo z nás neví, kdo sedí na druhé straně počítače, jaké má problémy a co se jim zrovna děje v životě. Pokud někoho urazíte, člověk se vám může vysmát do obličeje. Jenže také jsou lidé, kteří mají trochu slabší psychiku a můžete jim způsobit problémy. To, že vystupujete pod anonymním profilem z vás najednou nedělá nepřemožitelné. A přestože vám může internet dodávat jistý pocit anonymity, tak úplně anonymní nejste. Což se týká každé sociální sítě a myslím, že by se lidé měli trochu zamyslet, co kam přidávají, jelikož je všechno tak strašně dohledatelné. Zaměstnavatelé si budou prohlížet vaši aktivitu na sociálních sítích a kyberšikana je docela vážná věc.

Pamatujte si, že vaše svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného. Buďte tolerantní a klidní.

Doufám, že teď to tu nezní, jako bych brečela, že mě tu někdo urazil. Ale přece jen, tohle je kniha s radami a já bych byla ráda, kdyby se konečně všichni naučili slušnému chování.

Protože pardon, ale říkat někomu, že je tupý a ať si bůh ví co strčí někam, jelikož jen napsal nějaký „unpopular opinion" je ubohost a jen to ukazuje na jeho nevzdělanost. A ještě ke všemu, když je někomu tak maximálně čtrnáct.

A to, že mi další čtrnáctileté dítě (opovažte se se mnou zase hádat, protože ano, čtrnáctiletí jsou děti) řekne, že kdyby někdo napsal kritiku na jejich oblíbenou knížku, tak by je spamoval tolika komentáři, že by daný člověk nakonec z Wattpadu odešel, tak nad tím jen vrtím hlavou. Ale jasně, chápu. Všimli jste si někdy, že je spousta dětí ve věku 13 až 14 vždy přehnaně agresivní a zlá? Jen doufám, že z toho všichni vyrostete.

Každá kniha, která vyjde podstoupí kritikou. Hlavně pokud je oblíbená a pokud má jejich autor hodně pochybné názory, které ubližují docela velké skupině lidí. Chápu, že máte nějakou knihu rádi, ale zároveň se prosím trochu zamyslete nad některými poznámkami a akceptujte, že vaše oblíbená kniha není nejlepší na světě (protože nic takového neexistuje).

Takže ještě jednou, nebrečím tu nad tím, že mi někdo napsal uražený komentář. Jsem si ale vědomá, že tohle čtou z většiny lidé mladší, než jsem já a spousta z nich řekla, že jim moje rady pomohly, takže bych pro ně chtěla být správným příkladem.

Svět je už tak celkem drsné místo, tak si to nemusíme hned kazit i tady, ne?