Jak nejlépe bojovat proti spisovatelskému bloku? Psaním rad ohledně spisovatelského bloku! Aneb seznamte se s tím největším prokrastinátorem všech dob, aka se mnou.

Ale teď vážně... o spisovatelském bloku je toho na internetu spousta. Ať už se jedná o rady, jak s ním bojovat, tvrzení, že nic takového neexistuje a je to jen výmysl našich líných hlav, nebo o nejrůznější memes:

A já vám přináším ucelený přehled!

Nejdříve se pojďme podívat na tradiční způsoby, které vám na internetu podstrkuje snad každý druhý. Můžu říct, že jsem zkoušela všechny. Někdy fungují, ale záleží na tom, jak moc zoufalí v tu dobu jste.

1. Najít si nějakou inspiraci. Ať už si pustíte svou oblíbenou hudbu nebo něco, co vás motivuje, nebo si uvaříte čaj a podíváte se na nějaký film či seriál. Člověk odtud může načerpat spoustu nových nápadů nebo jen na chvilku vypnout a odpočinout si. Ale pozor, aby to nedopadlo jak u mě, kdy sledování seriálů je hlavní důvod, proč nikdy nic nenapíšu.

2. Jít ven, hýbat se. Někdy je prostě nejlepší se zvednout a zajít si na nějakou procházku. Nejenže je pohyb zdravý pro vaše tělo, dokáže také dělat divy s vaší myslí. Z vlastní zkušenosti vím, že se při procházení po lese strašně dobře vymýšlí různé zápletky. Anebo si jen zacvičte doma. Tak si vaše hlava aspoň na chvilku odpočine.

3. Čtěte. Opakuji to snad každému, kdo se ptá na to, jak se zlepšit. Čtení je něco, co by každý, kdo chce psát, neměl zanedbávat (zopakuj si to ještě jednou a víc nahlas, ať to tvoje hlava taky pochopí, Andreo). Během čtení můžete například sledovat styl autora, inspirovat se světem, který vytvořil nebo se jen odreagovat. Popustíte uzdu své fantazii, a hlavně se vám díky čtení rozšíří slovní zásoba. Navíc mně se občas stává, že když si otevřu nějakou knížku, najednou začnu myslet na svůj příběh a zjistím, že vlastně chci něco napsat.

Tohle jsou asi ty nejzákladnější rady, které vám mohu nabídnout. Ale jak jsem řekla, někdy ani to na člověka nezabírá. Ta frustrace, kdy koukáme na prázdný dokument na počítači nebo na papír před sebou a máme pocit, jako by se z nás najednou stal negramot, pořád neodchází. Takže co by měl člověk dělat v takovou dobu?

Je to jednoduché. Vysrat se na to.

Dobře, teď se na mě možná budete dívat zvláštně, ale je to pravda. Někdy se člověk prostě potřebuje od své tvorby trochu vzdálit. Snad nikdo z nás není spisovatel na plný úvazek. Nemáme žádné deadliny a rozhodně není naší povinností vydávat díla pravidelně.

Stalo se mi to už tolikrát. Napsala jsem kapitolu, jelikož jsem měla pocit, že to bude fungovat, ale jen co jsem si ji po sobě přečetla, měla jsem chuť hodit noťasem přes celou místnost. Přišlo mi, jako by to psalo nějaké pětileté dítě. Buď jsem kapitolu celou smazala nebo se proklínala. Měla jsem pocit, že neumím psát a že jestli jsem si někdy myslela, že to s psaním můžu někam dotáhnout, tak jsem se šeredně mýlila.

Můžu říct, že tohle pro váš spisovatelský blok není moc dobré. Vlastně jsem si jistá, že z podobného důvodu spousta začínajících autorů s psaním skončila. Což je někdy škoda.

Protože pokud jsem onu strašnou kapitolu nesmazala a vrátila se k ní po nějaké době, najednou jsem zjistila, že není zase až tak špatná. Jasně, potřebovalo to něco doplnit, něco smazat, něco opravit... ale nebylo to tak špatné!

Takže pokud máte pocit, že to nemůžete nikam dotáhnout, že jste se zasekli na jednom místě, tak se na to prostě vykašlete. Dejte ten příběh stranou a nějakou dobu ho tak nechte být. Někdy si prostě potřebujeme vyčistit hlavu a trošku si odpočinout. Nemá cenu se do něčeho nutit. Hlavně pokud píšete jen pro zábavu... protože co je zábavného na tom nesnášet své psaní?

Ano, budou tu dny, kdy se budete chtít na všechno vykašlat. Kdy si přijdete jako netalentovaní lidé, kteří nedokážou napsat normální větu. A to je v pořádku. Učíme se. To, co napíšeme za pár let se bude naprosto lišit od toho, co sesmolíme teď. Až si za dva roky bude moje budoucí já číst nějaký můj starý příběh, nejspíš budu mít chuť se zabít. I teď to mám tak se svou starou tvorbou. A myslím, že to je dobré znamení. Můžeme totiž spatřit tu změnu a ten velký posun.

A pokud máte pocit, že psát musíte, zkuste něco jiného. Začněte si psát deník, napište nějakou short story inspirovanou vaší oblíbenou písničkou nebo nějakým obrázkem. Zkuste se třeba podívat po nějakých soutěžích, které čas od času někdo na Wattpadu pořádá. Nebo využijte nějakých z writing prompts, o kterých tu pořád mluvím.

Z jisté části souhlasím s tím, že si naše hlavy spisovatelské bloky vymyslely, aby se měly na co vymlouvat. Proto je dobré s tím pracovat. Snažit se najít nové způsoby, jakými se vyjadřovat. Ani nevíte, kolik lidí tady na Wattpadu nakonec zmizelo, jenom kvůli takové kravině jako je „spisovatelský blok". A to většina z nic měla takový potenciál!

Jak jsem řekla, do ničeho se nenuťte. Není to vaše práce. A pokud máte strach, že tak ztratíte čtenáře, tak se na ně vykašlete. Jestli je váš příběh baví, určitě se vrátí. A když ne, přijde zase někdo nový. Když se budete nudit, vaše psaní nebude tak dobré a za to to nestojí.

Myslím, že z toho můžete docela dobře vyčíst, že se tak snažím mluvit k sobě a nějak se uklidnit. Bude to znít basic, ale píšu už strašně dlouho (což jste mohli vidět na mé staré povídce, ze které jsem si tu dělala srandu) a někdy se divím, jak je možné, že jsem s tím ještě nepřestala. Hlavně pokud tolik lidí kolem mě nakonec skončilo. Jenže mě psaní strašně moc baví a rozhodně se toho vzdát nechci. Je to jeden ze způsobů, jak ze sebe filtrovat všechny pocity a třeba se nějak dostat k lidem, co ty patlaniny čtou. Myslím, že kdybych se na to vykašlala, hodně by mi to chybělo.

Ah, here you go! Dostala jsem ze sebe všechnu frustraci a teď se můžu jít znovu zahrabat a brečet, protože jsem ještě nedávno měla tolik nápadů a teď je moje hlava úplně dutá. A abych vám zlepšila náladu, hodím vám sem i nějaké skvělé memes. Aneb, rozhodně v tom nejste sami! 

Samozřejmě, že jsem nemohla vybrat jenom jeden! A kdybych se nezastavila a hledala dalších deset minut, tak byste jich tu měli stovky. Protože prohlížení si memů a sledování vine compilations je způsob, jakým se vyrovnávám se všemi strastmi svého života.